Muž, žena, knihy a osm dětí k tomu

Byznys

Tereza a Juraj Horváthovi jsou tak trochu superhrdinové. Už přes dvacet let provozují nakladatelství Baobab a každoročně organizují festival Tabook. Iniciovali vznik Nadace Miroslava Šaška, která finančně podporuje umělce. Pořádají výstavy. A do toho všeho se starají o osm dětí.

Audio
verze

Nakladatelství Baobab vydává ilustrované knihy určené dětem, ale i dospělým, ve kterých pořád zůstal kousek dítěte. Tereza je autorkou několika z nich, její manžel Juraj téměř všechny tituly graficky upravuje a některé i ilustruje. Společně vydali několik knih. Kniha Modrý tygr získala v roce 2005 ocenění Zlatá stuha. Ceny ale dostaly i mnohé další tituly z produkce rodinného nakladatelství, které vzniklo na přelomu tisíciletí.

„Já ovšem rád píšu, že byl Baobab založen v roce 1999. Typograficky je to hezčí číslo,“ říká Juraj Horváth, který působí také jako pedagog na pražském umprumu. Oba se shodují, že ačkoli měli ke knihám blízko odjakživa, nenapadlo je, že se vydají do nakladatelského dobrodružství.

O Jurajovi se Tereza dozvěděla díky svému otci. „Naše rodiny měly chalupy blízko u sebe. A jednoho dne přišel táta domů s tím, že potkali s mým bratrem v nádražce skvělýho kluka, a to byl Juraj,“ usmívá se Tereza.

Spolupracovali na menších projektech a založení nakladatelství pro ně vyplynulo tak nějak přirozeně časem.

K první z vydaných knih, Babě nad čerta od J. Š. Kubína, se Horváthovi dostali vlastně náhodou. „Jeden náš známý nakladatel se ptal, zda bychom věděli o ilustrátorce. Nakonec s ní ale nebyl spokojen a knihu nevydal. Proto jsme ji vzali a vydali my,“ vyprávějí. Peníze do začátku neměli. Výhoda vydávání knih je v tom, že to není nic extrémně drahého. Což ovšem neznamená, že to je snadné. „V první řadě potřebujete dobrý text a v našem případě také dobré ilustrace. Také se hodí mít výtvarné oko, což Juraj má,“ říká Tereza.

Knihám vydaným v Baobabu se dařilo. Hned první z nich, Baba nad čerta, získala ocenění Nejkrásnější kniha roku. „Prostředí pro nás bylo přející. Tím, že jsme začali dělat knihy tak, jak jsme chtěli my, jsme byli ojedinělí,“ říkají Horváthovi a poukazují na bídnou situaci tehdejšího trhu s dětskými knihami. „Když jsme chtěli koupit hezké knihy pro děti, museli jsme do antikvariátu. Takže založení Baobabu bylo vlastně tak trochu i sobecký zájem.“

Nicméně i přes příznivou situaci a slabou konkurenci trvalo Baobabu několik let, než své majitele alespoň částečně uživil. Prvních pět let knížky distribuovali sami. „Chodili jsme po knihkupectvích v Praze s batohem na zádech a naše knihy jsme nechávali sympatickým knihkupcům. Občas nás ani nenapadlo, že by nám z prodeje mohli také něco zaplatit,“ vypráví Tereza. Nyní už tvoří příjmy z nakladatelství součást rodinného rozpočtu, i když jen vydáváním knih v malém nakladatelství by se podle Horváthových uživit nedalo.

„Jsme malé nakladatelství a můžeme si vydávat, co nás baví a těší,“ pochvaluje si Tereza. Aby kniha v Baobabu vyšla, musí být dobře napsaná, mít šmrnc a především být osobitá. „Jsme rádi, když přijde něco, co nás překvapí. Může to být i zdánlivá drobnost. Chceme dělat věci, které mohou provětrat a okysličit český rybníček,“ říká Juraj. Nakladatelství vydává výrazné autorské obrazové knihy, překlady nejlepších současných románů pro dospívající a mapuje také dějiny současné ilustrace i moderní klasiku.

 

 

Musíme si pomáhat

Přestože Baobab funguje již dvě desetiletí, Horváthovi tvrdí, že vlastně stále začínají. Nicméně i tak je jejich rodinný život s nakladatelstvím neoddělitelně propojen. „Nakladatelství žije s námi a my s ním,“ říkají. „Člověk například vzpomíná na to, jak spěchal z tiskárny přímo do porodnice,“ usmívá se Juraj.

Tereza a Juraj spolu vychovávají osm dětí, některé z nich už jsou dospělé. Nezbývá jim než skloubit chod nakladatelství i starost o početnou rodinu.

Děti byly vždy přirozenou součástí všeho kolem. Podle Terezy je jedním ze specifik tak početné rodiny i vzájemná podpora. Rodiče se tudíž mohou opřít o „velké děti“, které jim pomáhají, ať už se jedná o starost o mladší sourozence, nebo pomoc s festivalem Tabook, jejž každoročně pořádají.

Všechno ale začíná u rodičů. „Myslím si, že základ je, že naše dvojice funguje dobře. Dokážeme si rozdělit úkoly, které se týkají běžného rodinného provozu i nakladatelství. Každý máme svůj díl práce a dokážeme si vyjít vstříc,“ říká Tereza, která se v rámci nakladatelství věnuje literární části. Vybírá texty, které poté částečně rediguje, stará se také o prodej a nákup zahraničních práv a komunikaci se zahraničními nakladateli a hosty, kteří přijíždějí na festival Tabook.

Juraj má na starosti vše, co se týká výtvarné stránky, což zahrnuje také grafický design i technické redigování včetně objíždění tiskáren. Zajišťuje také propagaci nakladatelství na sociálních sítích či prostřednictvím tištěné reklamy. Na některých projektech pracují společně. „Ale to je opravdu zázrak, když se to zadaří,“ směje se Tereza. Na poslední společné knize, Sydney (My dva z B.), pracovali na malém jadranském ostrově. Nápadů na další projekty mají ještě spoustu, jen toho času by to chtělo víc. Ani na hádky nemají Tereza s Jurajem moc prostoru. „Když mají dva lidé málo času, tak si spíš musí vyjít naproti,“ říká Tereza.

 

Cirkusový sen

První vlna koronavirové pandemie nakladatelství citelně nezasáhla, prodeje knih na jaře nebývají příliš velké. Na podzim už bylo zavření knihkupectví problematičtější, podle Juraje však funguje velmi dobře internetový prodej knih, který výpadek prodejů alespoň částečně nahradil.

Manželé Horváthovi si ovšem na těžkosti v podnikání nestěžují. „Jsou lidi, kteří jsou na tom mnohem hůř. Na nás to naštěstí nedopadlo takovým existenciálním kladivem,“ říká Juraj a zmiňuje mnoho lidí, kteří jsou krizí zasaženi více. Jako vysokoškolský pedagog vidí i problémy svých studentů, nejvíce podle něj trpí ztrátou blízkosti a vzájemného kontaktu.

Koronavirová opatření ovšem zkomplikovala Horváthovým festival malých nakladatelů Tabook. „Minulý rok jsme ještě festival stihli udělat, i když v omezené podobě a s malou zahraniční účastí. Bylo to velmi náročné, úplný blázinec,“ vzpomíná Tereza.

Možná ještě větší problém než koronavirová omezení je pro Horváthovy fakt, že ministerstvo kultury zrušilo českou účast na proslulém knižním veletrhu v italské Bologni. Spolu s dalšími malými nakladateli nyní s ministerstvem jednají a usilují o to, aby se mohli na festival vypravit a prezentovat tam české autory.

Na rozdíl od řady podnikatelů, kteří se snaží o růst svých firem, chtějí Horváthovi zůstat u malého nakladatelství. „Nechceme nic zásadně měnit, jen se zlepšovat. Rádi bychom také ještě více zapojili děti,“ říká Tereza. S dětmi souvisí i jeden společný sen. „Máme takovou představu, že bychom vyjeli s malým rodinným knižním cirkusem po velkých Čechách. Bylo by to období, kdy bychom ten rok nebo dva nevydávali knížky, ale dělali kolem nich právě ten cirkus a oslavovali je. Sice je to trochu utopie, ale bylo by to hezké,“ usmívá se Juraj. Několik cirkusových talentů v rodině prý mají, takže se jim sen o knižním cirkusu třeba jednou splní.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama