Plukovník Sanders byl pro mě Santa

Report

Z PROSINCOVÉHO VYDÁNÍ. Vítejte v Corbinu v Kentucky, kde svou kariéru začal a první KFC vybudoval onen známý usměvavý dědeček s bílými vousy v bílém obleku – colonel Sanders. V městečku mají plukovníkovu sochu, jeho půlmaraton i muzeum KFC. A mnozí si ho dokonce stále pamatují. Pro někoho byl svéráz, někdo si ho pamatuje jako Santu Clause, kterého na Vánoce hrál. Začátky kuřecího fast foodu přitom byly mnohem skromnější, než se dnes může zdát.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Je půlka listopadu a v městečku Corbin v americkém státě Kentucky na úpatí Apalačských hor právě probíhá oslava připomínající zakladatele Kentucky Fried Chicken plukovníka Sanderse. Muž, jehož tvář s brýlemi a bradkou dnes tvoří nezaměnitelné logo globálního řetězce KFC, kdysi ve městě otevřel první podnik nabízející smažené kuře. A místní to dobře vědí.

V Corbinu ležícím pod kopci nyní žije asi sedm a půl tisíc obyvatel. Vede k němu dlouhá silnice se serpentinami, které v noci není radno projíždět rychle, především kvůli všudypřítomné lesní zvěři. Místní atrakcí jsou nedaleké Cumberland Falls – jedny z nejkrásnějších vodopádů ve Spojených státech. Plukovník Sanders je ale prostě víc. Tamní již zmíněná první pobočka fast foodu je stále v provozu, současně jde o muzeum KFC a v centru města stojí Sandersova socha. A letošní druhou listopadovou sobotu tam zorganizovali půlmaraton colonela Sanderse.

V Corbinu původně zamýšleli, že rok 2020 bude patřit plukovníkovi Sandersovi celý, v září to bylo 130 let od jeho narození, v prosinci uplyne padesát let od jeho smrti. Jenže koronavirus, tak jako jinde ve světě, plány zhatil. Jednou z mála akcí, které se místní organizaci na podporu turistického ruchu podařilo v době pandemie uspořádat, byl právě onen půlmaraton. „Plánovali jsme to 11 měsíců, museli jsme během pořádání myslet na procesy a věci, které za normálních okolností nejsou problém, ale stálo to za to,“ říká mi s úsměvem Maggy Kriebel, která má ve městě turistický ruch na starosti. „Jsme malé městečko, ale lidé jsou tu přívětiví, pohostinní a dá se tu levně žít, jsme rádi, že to mnozí mohou okusit na vlastní kůži,“ chlubí se.

Celkem se závodu zúčastnilo 232 běžců. Jedním z nich byl veterán americké armády, rodák z Corbinu, který během služby přišel o nohu a běh absolvoval s protézou. Účastnicí, jež na závod cestovala nejdéle, byla žena z Kalifornie, která si usmyslela, že za rok odběhne padesát maratonských závodů po celých Spojených státech. A ten poslední odběhla v den svých padesátých narozenin právě v Corbinu; prý to pro ni byl nejlepší den jejího života.

Ceny pro nejlepší závodníky samozřejmě rozdával dvojník plukovníka Sanderse, který ve slavnostní den věnoval vzpomínkové předměty spojené s KFC pro účely charitativní dražby; její výtěžek putoval na účet místního psího útulku. „Živím se coby dvojník colonela Sanderse už 10 let! Je to nejlepší práce na světě. Navíc vlastním jednu z největších soukromých sbírek předmětů spojených s KFC na světě. Mám KFC všude po domě, dokonce i na záchodě,“ odvětí s úsměvem předtím, než se s ním bude po doběhnutí fotit další závodník.

 

Dálnice a fast food

Na světě patrně existuje jen málo lidí, kteří nikdy neslyšeli o Kentucky Fried Chicken. Někteří smaženému kuřeti z Kentucky vděčí za záchranu zdraví v sobotu časně ráno, kdy se po nočním tahu zastaví u hladového okna v centru svého města – a objednají si za poslední peníze kyblík kuřete.

Méně se však ví, jak se „fast food“, tedy fenomén řetězců rychlého občerstvení, kam patří mimo jiné i KFC, zrodil. Američané – a vlastně i svět – za něj vděčí, možná trochu nečekaně, dálnicím, respektive rozhodnutí vybudovat je, které padlo za republikánského prezidenta Dwighta Eisenhowera. Bývalý generál a velitel spojeneckých sil, jenž vedl za druhé světové války invazi do Evropy, prosadil v roce 1956 takzvaný Federal Highway Act: federální zákon, jehož cílem bylo propojit Ameriku systémem dálnic, jež by USA učinily skutečně „spojenými státy“.

Projekt představoval ohromný úspěch a Eisenhowerovou administrativou vyprojektovaná dálniční síť je dodnes páteří americké infrastruktury. S novým systémem dálnic ovšem také dramaticky stoupla obliba aut a americký životní styl se změnil k nepoznání – masivně začala skomírat železnice, ale i veřejná doprava ve městech. Automobil začal sloužit coby klíčový dopravní prostředek, jímž muž jezdil ráno do práce, aby se jím večer zase vracel do svého domku na předměstí se zeleným trávníkem, manželkou a dětmi – což byl idylický symbol americké poválečné prosperity.

Součástí tohoto životního stylu se pochopitelně staly i rodinné výlety autem o víkendu kamkoliv, kam vás zrovna dálnice dovedla. Na cestách se samozřejmě potřebujete najíst; co možná nejlevněji a nejrychleji. A právě tak se zrodily fast foody.

První se pochopitelně budovaly podél nově postavených dálnic. „Propojení států dálniční sítí odstartovalo vznik masové kultury střední třídy. McDonald’s a další restaurační řetězce rostly jako houby po dešti podél silnic, takže každé americké město vypadalo a chutnalo fakticky stejně,“ připomíná ve své knize American Dreams historik H. W. Brands.

 

11 bylin a koření

Harland Sanders, který se narodil ve státě Indiana v roce 1890 – samozřejmě bez titulu „plukovník“ –, neměl jednoduché dětství. V pěti letech mu zemřel otec, matka musela jít pracovat do konzervárny a svěřila malému Harlandovi výchovu jeho dvou sourozenců; v sedmi letech ho pak naučila vařit.

Když ve třinácti odešel z domu, potloukal se různě po Americe a často měnil zaměstnání. Až v roce 1930 se usadil, převzal čerpací stanici na silnici číslo 25, „Route 25“, v Corbinu, městečku v jihozápadním Kentucky. Kromě benzinky si zde otevřel restauraci s názvem Sanders Cafe. Zákazníkům zde nabízel recepty, které se naučil jako dítě – uzenou šunku nebo právě smažené kuře.

V průběhu let se jeho byznysu a jeho jídlu začalo dařit natolik, až mu v roce 1936 guvernér Kentucky Ruby Laffoon udělil čestný titul Kentucky Colonel (plukovník). „Jako uznání za jeho příspěvek ke kuchyni státu,“ stálo v oficiálním odůvodnění.

Od té doby už Harlandovi říkali plukovník Sanders.

V širším rozmachu ovšem bránila Sandersovi technologie, jelikož příprava kuřete smaženého na pánvi trvala několik desítek minut. A plukovník se bránil používat ve své restauraci fritovací nádobu, protože věřil, že by to snížilo kvalitu jídla. Avšak v roce 1939 se na trh dostaly první tlakové hrnce a podnikatel v nich spatřil potenciál, jak vylepšit svůj byznys.

Jeden z hrnců zakoupil a předělal ho na tlakovou fritézu, která byla podle jeho slov skvělou alternativou k normální fritéze a byla schopna udržet požadovanou vysokou kvalitu produktu. Tou dobou také Sanders dokončil svou originální recepturu 11 bylinek a koření, která samozřejmě zůstala podnikovým tajemstvím. Colonel nicméně vždy tvrdil, že své kuře obaluje ve směsi koření, které mají všichni doma na poličce.

Dnes už recept zřejmě tajný není. Před několika lety přinesl novinář The Chicago Tribune senzační reportáž. Synovec colonela Sanderse Joe Ledington našel v poznámkách své tety, Sandersovy druhé ženy Claudie, která zemřela v roce 1996, naškrábaný originální recept na kuře. Složení bylo napsáno na zadní straně poslední vůle Claudie Sandersové.

K přípravě kuřete podle receptu KFC jsou prý potřeba následující ingredience a postup:

Do dvou šálků mouky vmíchejte následující koření. Dvě třetiny polévkové lžíce soli. Půl lžíce tymiánu. Půl lžíce bazalky. Třetina lžíce oregana. Jednu lžíci celerové soli. Jednu lžíci černého pepře. Jednu lžíci sušené hořčice. Čtyři lžíce červené papriky. Dvě lžíce česnekové soli. Jednu lžíci mletého zázvoru. Tři lžíce mletého bílého pepře.

Společnost KFC samozřejmě pravost receptu popírá, ale zkuste si kuře, předtím namočené v podmáslí, usmažit obalené v popsané ochucené mouce sami doma. Poznáte, stejně jako autor tohoto textu, že chuťově zhruba odpovídá tomu, co vám naservírují ve skutečném KFC.

 

Revoluční koncept

Nicméně zpátky k příběhu plukovníka Sanderse. Jeho podniku se dařilo také proto, že stál na frekventované silnici, po níž denně projížděly tisíce aut; a v nich hladoví řidiči, kterým Sanders servíroval své kuře. V padesátých letech však začala již zmíněná výstavba dálnic. A plánovaná Interstate 75 obcházela město Corbin, takže bylo jen otázkou času, kdy přijde masivní úbytek tržeb.

Je paradoxní, že Sanders od začátku lobboval, aby dálnice Kentucky procházela, protože věděl, jak moc systém komunikací pomůže tamní ekonomice. Dobře však věděl, že se blíží čas změnit byznysovou strategii. Tudíž prodal, co mohl, včetně podniku v Corbinu, sbalil si svůj ikonický bílý oblek, cestovní tlakovou fritézu a začal objíždět USA a nabízet svůj recept restauratérům po celé zemi. Jeho koncept byl jednoduchý, přitom revoluční. Sanders nabízel provozovatelům restaurací svůj recept výměnou za podíl čtyř, později pěti centů z každé prodané porce kuřete. Pro demonstraci vždy z auta vytáhl svou cestovní fritézu, ochucenou mouku a potenciálním obchodním partnerům rovnou usmažil kuře na ochutnávku.

Jednalo se o první systém franšíz v historii, Sandersovi stačil pouze podíl na zisku. Pokud jste souhlasili s tím, že budete kuře prodávat a posílat Sandersovi ony centy z každé usmažené porce, dostávali jste za to od něj výměnou ochucenou mouku nutnou pro usmažení kuřete.

Colonel měl štěstí, že ještě před přijetím zákona o výstavbě dálnic a prodejem své restaurace v roce 1952 uzavřel dohodu s Petem Harmanem ze Salt Lake City v Utahu, kde se otevřela první pobočka franšízy.

Harman byl provozovatelem jednoho z největších podniků ve městě a po doporučení Sandersovy dcery Margaret změnil model ze standardní restaurace na rychlé občerstvení. Malíře cedulí Dona Andersona, kterého Harman najal, pak napadlo pojmenovat restauraci „Kentucky Fried Chicken“. Restauratéři se tím snažili nalákat obyvatele Utahu, pouštního a skalnatého státu, na proslulou pohostinnost amerického jihu; regionu, do něhož se počítá právě i Kentucky.

Pak už šlo všechno ráz na ráz. V roce 1957 vymysleli v KFC koncept kyblíku kuřete. V papírovém kyblíku dostal tehdy zákazník 14 kousků kuřete, pět kusů jižanských sušenek, bramborovou kaši a omáčku. O šest let později pak měl řetězec už víc než šest set franšízových poboček, byl největším řetězcem rychlého občerstvení v USA a válčil s hamburgery o to, kdo bude symbolem fast foodu.

V roce 1964 Sanders svou společnost KFC prodal za 2 miliony dolarů (dnešní ekvivalent zhruba 15 milionů). Smlouva mu zajišťovala plat, ale také pozici garanta testujícího kvalitu produktu. Značka expandovala do celého světa.

 

Zvláštní člověk

Přes globální úspěch však KFC nadále, kvůli svému jménu, zůstává spjato s domovským Kentucky. Ostatně co jiného si kromě KFC spojíte s tímto americkým státem? Možná tak šéfa senátních republikánů Mitche McConnella: mazaný a velmi výkonný politik, přezdívaný mimo jiné Cocaine Mitch, je od roku 1985 senátorem za Kentucky.

V největším městě Kentucky, Louisville, kde colonel Sanders zemřel v roce 1980, má velkou hrobku, ovšem nejvíce toho má skutečně společného s městečkem Corbin. Mnozí místní starousedlíci jsou na KFC hrdí a na Sanderse vzpomínají; patří mezi ně i republikánská starostka Suzie Razmus, první žena ve vedení města v historii.

„Chodili jsme společně s colonelem do stejného kostela – First Christian Church. Nikdy jsem ho neviděla jinak oblečeného než v jeho ikonickém bílém obleku. Ale nechodil pravidelně,“ směje se starostka, která má obraz zakladatele KFC pověšený u sebe v domě. „Jako chlap byl typickým produktem padesátých let. Z dnešního pohledu byste si řekli, že to je zvláštní člověk. Vzpomínám si, že šíleně klel. Lidé tehdy takhle nemluvili. A také byl hodně na ženské, speciálně na servírky, ostatně jednu z nich si taky vzal,“ pokračuje. „Jako rodina jsme často do restaurace nechodili, ale do KFC jsme samozřejmě zašli, a když jsme si tam koupili kyblík kuřete, vždycky to pro nás byl svátek,“ vysvětluje starostka.

Vzpomínky na zakladatele KFC se však mezi místními liší. Mnozí, možná překvapivě, nemůžou Sandersovi přijít na jméno – když z města odjížděl, dlužil, kam se podíval: podle tvrzení některých obyvatel Corbinu jim vlastně dluží peníze dodnes. Jiní zase tvrdí, že plukovník jim prostě vykradl rodinný recept jejich maminky či babičky a vydělal na něm miliony.

„Pro mě zůstane colonel Sanders vždycky Santa Clausem,“ vypráví Jill, která v městě žije celý život. Když totiž byla malá, plukovník Sanders coby člen místní pobočky Rotary klubu, sdružujícího podnikatele a organizující charitativní činnost, dělal dětem členů klubu na Vánoce Santu.

„Celý rok jsem se těšila na to, až si mu budu moci sednout na klín a říct mu, co si přeji k Vánocům. Jednoho roku ale přestal chodit a klub místo něj najal obyčejného Santu Clause, jenže na toho já jsem nevěřila, pro mě byl skutečný Santa pan Sanders,“ vypráví.

 

Máme štěstí

Před pandemií koronaviru navštěvovalo Corbin milion a půl turistů ročně. Nejčastěji přijížděli Američané, a pak lidé z Japonska. Ne vždy to však bylo s městečkem tak růžové. „Spousta podniků a pracovních míst zmizelo v osmdesátých letech. Všechno se přesunulo do obchodních center, naše hlavní ulice byla prázdná. Do toho si připočtěte úpadek železnice a půlstoletí trvající úbytek pracovních míst spojených s uhelným průmyslem, a pochopíte, co tíží spoustu měst v Americe v souvislosti s globalizací,“ vypráví starostka Suzie. Ještě na sklonku svého života během těžkých ekonomických potíží v sedmdesátých letech prý Sanders nakupoval potraviny pro místní a rozvážel je až do domu. Na městečko Corbin, které mu pomohlo nastartovat jeho byznys, nikdy nezapomněl.

„Všechno se otočilo před deseti lety, kdy se tady v okrese konečně mohl začít prodávat alkohol a v centru města se otevřela první nová restaurace,“ říká starostka. To byl začátek revitalizace města. „Máme obrovské štěstí, na rozdíl od jiných maloměst v Americe, že tu máme KFC. Nevím, co bychom jinak bez turismu udělali, ale poslední dekádu tu máme stálý pokrok. Máme skvělé školy, dokázali jsme utlumit opiátovou krizi (krizi kolem zneužívání farmaceutik – pozn. red.) a složili jsme se i na sochu colonela Sanderse v centru města. Ale co je hlavní, máme tu skvělé lidi. Ti, kteří se tu narodili, nechtějí odejít pryč. Tolik věcí se proti nám spiklo, ale my jdeme pořád dál a snažíme se zlepšovat,“ uzavírá hrdě starostka.

První KFC – Sanders Cafe – samozřejmě ve městě pořád stojí a funguje, jen kromě restaurace slouží zároveň i jako muzeum: nyní prochází nákladnou rekonstrukcí za dva miliony dolarů a znovu otevřít by mělo na jaře 2021. Samotná restaurace je však, navzdory pandemii, v provozu, takže jsme měli možnost ochutnat KFC přímo v místě jeho zrodu… Nepřekvapivě chutná úplně stejně jako v Čechách. Jen místo hranolků tu dostanete k legendárnímu kyblíku – jak je obvyklé ve všech amerických pobočkách řetězce – coby přílohu šťouchané brambory a omáčku. Navíc typické jižanské sušenky. A místní salát coleslaw se na rozdíl od toho českého dá jíst.

 

Autor je publicista, nyní na studijním pobytu v USA.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama