Velké plány. Ale za co?

Byznys

Jak zaplatit plánovanou zásadní rekonstrukci domu, a k tomu navíc vyřešit výpadek financí v rodině v důsledku nečekané vážné nemoci? Podobný problém, jen v nepopsatelně větším měřítku, teď řeší evropská politika. Start plánu na dlouhodobé ozdravení životního prostředí v Evropě se totiž potkal s pandemií koronaviru.

Audio
verze

Investice přesáhnou bilion eur! O takové sumě, která by se v české měně dala vyjádřit číslovkou 27 000 000 000 000 Kč, hovořila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, když představovala loni před vánočními svátky Zelenou dohodu pro Evropu.

Ta suma, jak vzápětí ukázaly podrobné analýzy specializovaných pracovišť, je zatím spíše politickou deklarací, protože nyní skutečně nelze odhadnout ani celkové náklady, ani výši investic, které by tento projekt provázely. Jisté je však jedno, peníze budou potřeba obrovské. Evropská komise vyhlásila, že v příštím evropském rozpočtu pro léta 2021–2027 by měla až čtvrtina všech peněz mířit na výdaje spojené s ekologií a udržitelností životního prostředí.

Klíčovou součástí rozsáhlého plánu známého pod anglickým názvem Green Deal for Europe je nový klimatický zákon. Předpokládá, že do roku 2050 dosáhne Evropa uhlíkové neutrality. Tedy že celkové emise skleníkového plynu CO2 uvolňované do ovzduší budou stejné jako schopnost pohlcování uhlíku do takzvaných úložišť, mezi něž patří zejména lesy, voda a půda. V zákoně bude i předepsaný stav pro rok 2030. Ten ještě nemá konkrétní podobu, jisté však je, že bude ambicióznější, než jsou dnes platné cíle, které předpokládají pokles emisí o čtyřicet procent ve srovnání s rokem 1990. Komise mluví o poklesu o pětapadesát procent, část poslanců Evropského parlamentu by chtěla jít ještě dál.

Green deal má ale i další podstatné součásti. Novou ekonomickou strategii pro celý kontinent. Podporu cirkulární ekonomiky, která dbá na lepší využívání a recyklaci výrobků, a tím pádem omezování odpadu. Změnu potravinové politiky. Podporu biodiverzity a tak dále. Je to komplexní záměr s dopady do mnoha oblastí života. A také s vysokými počátečními náklady.

 

Peníze, peníze, peníze

Na uskutečnění všech záměrů by se nehledaly peníze úplně snadno ani v dobách klidu a nerušené prosperity. Příchod koronavirové epidemie, rozsáhlá omezení mnoha oblastí života a navazující hospodářský dopad v drtivé většině zemí však situaci evropským politikům ještě pořádně zkomplikují.

„Nedovedu si představit, že by za současné situace bylo možné v příštím evropském rozpočtu alokovat čtvrtinu výdajů na opatření související s green dealem,“ říká Petr Zahradník, ekonomický poradce České spořitelny, který se dlouhodobě zabývá právě evropskými financemi.

Země jižního křídla Evropy nejvíce zasažené koronavirovou krizí, zejména pak Itálie a Španělsko, budou potřebovat obrovské sumy peněz, aby po pandemii opět nastartovaly svou ekonomiku a dostaly se do normálního provozu. „Pokud by na toto nebral zbytek Evropy zřetel a chtěl beze změny pokračovat v cílech z doby před koronavirem, znamenalo by to vážné ohrožení celé evropské soudržnosti,“ myslí si Petr Zahradník.

Zároveň je ovšem přesvědčen, že pro záchranné ekonomické programy v mnoha zemích bude platit, že přinejmenším zčásti budou mířit podobným směrem jako evropský zelený plán. „Pokud budou chtít například vlády podporovat automobilový průmysl a dopravu, je docela pravděpodobné, že budou preferovat takové kroky, které povedou k dalšímu posunu ve snižování emisí,“ říká expert České spořitelny na evropskou ekonomiku. Podle něj by například investice infrastruktury pro vozidla s elektrickým či vodíkovým pohonem mohly být obdobou někdejší hladové zdi, kterou kdysi budoval král Karel IV.

„Byla by to dost chytrá hladová zeď, jelikož by dala práci a zakázky lidem a firmám v mnoha oborech, a navíc by mířila správným směrem, tedy k celkovému zlepšení životního prostředí a k dosažení klimatických cílů, jež stejně jednou budou platit,“ říká Petr Zahradník.

Problém s penězi očekává i europoslanec Alexandr Vondra (ODS), který je jedním ze dvou českých členů Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Evropského parlamentu. „Severní evropské země v čele s Německem a Nizozemskem jsou ochotny pomoci jižním státům s financováním koronavirové krize, ale chtějí záruky, že tyto prostředky nebudou využity k řešení dlouhodobých finančních problémů těchto států,“ říká Vondra. Což je podle něj jedna rovina.

„Tou druhou je pak souběžné financování přechodu na zelenější ekonomiku. Zde stojí například Polsko, které jako průmyslová země s energetikou výrazně postavenou na uhlí bude eknomicky nejvíce zasaženo přechodem na čistší hospodářství. Jako takové má dostávat významnou finanční podporu. A neumím si představit, že Polsko kývne na to, aby akceptovalo změny vyplývající ze zelené dohody s menším příspěvkem, jelikož bylo potřeba dát více jiným zemím kvůli epidemii koronaviru,“ říká Vondra, jenž patřil k signatářům dopisu sedmatřiceti europoslanců, kteří vyzývali Evropskou komisi, aby kvůli současné krizi kroky vedoucí k naplňování green dealu o něco odložila.

Podle Alexandra Vondry se na pozadí vyjednávání o financích pro obnovu ekonomiky i pro green deal zároveň odehrává komplikovaná mocenská hra, během níž se jednotlivé státy často snaží zabalit co nejvíce svých národních zájmů do koronavirového, či zeleného dresu.

 

„Brutální“ české ticho

Do evropské zelené dohody se v souvislosti s koronavirovou krizí ostře pustil vicepremiér Karel Havlíček. Prohlásil, že už před pandemií bylo financování zamýšlených změn nereálné. „Natvrdo říkám, že musíme přestat myslet na ambici naplňování green dealu. (…) Obrovské částky, jež na to měly být vyčleněny z evropských strukturálních fondů, vezměme na posílení ekonomiky, která je napadena koronavirem. My to budeme dělat naprosto brutálně a nebudeme Evropské komisi ustupovat,“ řekl vicepremiér Havlíček. Jeho slova pak převzal za svá i premiér Andrej Babiš když prohlásil, že green deal je podle jeho názoru utopií. Na následném setkání všech evropských státníků ovšem odhlasoval spolu s ostatními závěr, že nyní je sice třeba prioritně se soustředit na řešení dopadů koronavirové pandemie, ale zároveň se také začít vracet k normálu a pokračovat v politice vedoucí k naplnění cílů „zelené dohody“.

„V tom je bohužel problém současné vlády. Doma sice něco vyhlašuje, ale na evropské scéně je zpravidla zticha a za svou agendu pořádně nebojuje,“ říká europoslanec Vondra.

„Naším velkým a dlouhodobým problémem je sucho. Když se ovšem loni jednalo o podobě green dealu, žádná opatření, která by mířila k řešení sucha, zadržování vody v krajině a podobně česká vláda neprosazovala,“ uvádí Alexandr Vondra s tím, že kdyby na to Babišův kabinet včas myslel, mohl by pro tuto agendu najít vlivné spojence, protože velké problémy se suchem řeší přinejmenším třeba Polsko a Německo.

Pro lepší život

Dlouhodobá politika snižování emisí ani cíl dosažení klimatické neutrality kvůli koronaviru nepadnou, ať už ministr Havlíček říká na tiskových konferencích vlády cokoli.

Většinová politická vůle na evropské scéně je totiž výrazně nakloněna tomu, že se plány na klimatickou neutralitu a vše, co k ní směřuje, uskuteční. Je však možné, že se kvůli souběhu s finančními nároky na řešení dopadů koronavirové pandemie na začátku celý proces o něco přibrzdí a některé zamýšlené investice a programy budou muset ještě chvíli čekat, než jim padne zelená.

„Jsem přesvědčen, že green deal má dlouhodobě smysl, jen je potřeba, aby byly v rovnováze všechny tři aspekty – ekologický, ekonomický a sociální. Ani jeden z nich nesmí dlouhodobě zaostávat. Ostatně cílem přece není dosažení nějakých číselných ukazatelů, ale to, aby se v Evropě dalo žít s lepšími vyhlídkami než dnes,“ říká ekonom Petr Zahradník.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama