Zlepšení jen na papíru. Jedy ve vodě zůstávají

Report

Ačkoli velcí farmáři a ministerstvo zemědělství tvrdí, že používání pesticidů v Česku zásadně klesá, jiná data to příliš nepotvrzují. Pesticidy určené k potlačení plevele a škůdců jsou přitom často jedy, které se dostávají do podzemních vod a do pitné vody. Podle dat Nejvyššího kontrolního úřadu pilo před několika lety vodu s větším množstvím chemických prostředků určených na hubení škůdců v Česku asi 220 tisíc lidí. Pokroky se objevují u ovocnářů, zelinářů a některých místních projektů.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Za malebnou vesničkou Popice na Znojemsku se rozkládají vinohrady; na hranici Národního parku Podyjí se tam pěstuje hlavně odrůda Veltlín. Kousek od vinice má Jiří Ludvík i chalupu, kam často jezdí jeho děti. A právě tento fakt ho motivoval, aby na vinohradech se svými společníky od začátku hospodařil v bio režimu: nechtěl totiž, aby děti přicházely do kontaktu s chemikáliemi.

Běžný vinař, který hospodaří konvenčním způsobem – a takových je v Česku většina –, vezme jednou ročně postřikovač a nastříká vinohrad herbicidem, tedy chemickou látkou určenou k ničení plevele.

„My se vinohrady snažíme okopávat a to je složitější. Když stříkáme, tak sírou. A proti houbám a plísním se dneska používá speciální postřik na bázi mědi, kde je mědi ale úplné minimum,“ vypráví Jiří Ludvík. Používají dražší postřiky a spotřebují jich větší množství, ale druhý den nemusí jít do vinohradu pracovat v rukavicích.

„Jsou to látky, které si umyjete a s kůží nic neudělají. Je to prostě zdravější,“ uvádí s tím, že se také nemusí bát pustit do vinohradu děti.

Vinařů, kteří se přiklání k bio hospodaření, sice přibývá, ale stále tvoří menšinu. Z celkové výměry bylo ke konci loňského roku registrováno v režimu ekologického vinohradnictví šest procent vinic.

Podobně jsou na tom farmáři u ostatních plodin. Ekologické zemědělství v tuzemsku dlouhodobě zabírá jen patnáct procent půdy, z čehož přes tři čtvrtiny tvoří „travní porosty“, tedy louky.

Jinak nadále platí, že chemické postřiky jsou s nastavením českého zemědělství neodmyslitelně spjaty. „Současný systém zemědělství v České republice je u většiny významných plodin, které zaujímají podstatnou část orné půdy, jako jsou obilniny, kukuřice, řepka, takřka stoprocentně závislý na chemické ochraně rostlin, tedy na aplikacích převážně syntetických pesticidů,“ uvádí Pavel Rotter, působící na Mendelově univerzitě v Brně, který své poznatky shrnul v připravované populárně-naučné publikaci o používání a dopadech pesticidů.

Pesticidy – podle definice přípravky určené k tlumení chorob rostlin a hubení plevelů a živočišných škůdců – patří mezi dobře známé problémy českého zemědělství. Dalšími jsou například příliš velké bloky té samé plodiny, opakované pěstování jedné plodiny na téže ploše několik let po sobě anebo jen s přeskočením jednoho roku, což je časté hlavně u řepky a kukuřice, nebo pak to, že v zemědělské krajině chybí více zelených ploch a půda je ve špatném stavu. Tyto nedostatky pak zpětně vedou k nadužívání pesticidů, nebo prohlubují jejich negativní dopady.

„Všechny tyto věci zpětně posilují závislost systému na pesticidech, protože se nemohou vhodně a plně uplatňovat přirozené regulační mechanismy, jako jsou například vlivy přirozených predátorů škůdců,“ vysvětluje Rotter. Podobně půda, když je kvalitní a obsahuje hodně organické hmoty, má vyšší schopnost zadržet zbytky pesticidů, aby se nedostávaly dále do povrchových a podzemních vod.

 

Kontaminovaná voda

Velcí zemědělci a ministerstvo zemědělství poukazují na to, že používání chemikálií na polích v posledních letech už hodně omezili. Data z rozborů vody, ať již podzemní, či povrchové, však zprávy o nějakém velkém zlepšení v používání pesticidů nepotvrzují. Naopak naznačují vážný problém, jehož si všimla i Evropská komise, která doporučila české vládě ve snižování pesticidů přidat.

 

„Látky, které nacházíme nejčastěji v povrchových vodách, jsou používané na řepku a na kukuřici. Řepka jednoznačně vede,“ uvádí hydrolog Vít Kodeš, který se na Českém hydrometeorologickém ústavu zabývá monitoringem jakosti vod a pesticidy. Jinak se spektrum látek, které se ve vodě nachází, mění podle toho, co zemědělci podle klimatických podmínek používají více či méně, a podle toho, jak jsou některé látky na evropské úrovni zakazovány a nahrazovány jinými.

Z pohledu druhů pesticidů jsou nejhorší herbicidy – uvádí hydrolog. To jsou ty, které se používají na hubení plevele a aplikují se rovnou na půdu, nikoli na listy rostlin. „To je nejhorší možný scénář, protože jakmile se aplikují na holou zem, je velká pravděpodobnost, že se spolu s deštěm dostanou do podzemních vod,“ vysvětluje Kodeš.

Výsledkem je, že zhruba čtyřicet procent podzemních vod obsahuje nadlimitní množství pesticidů, u povrchových vod jde o dvacet procent. Tato čísla prezentoval Nejvyšší kontrolní úřad v loňské zprávě.

Situace se promítá i do kvality pitné vody. Když v roce 2017 prováděl Státní zdravotní ústav zvláštní šetření pitné vody zaměřené na dvacet nejčastěji používaných pesticidů v Česku, došel k tomu, že tři čtvrtiny vodovodů obsahovaly nějaká „rezidua“, tedy zbytky pesticidů, i když pod zákonnou hranicí. Pět procent bylo nad limitem 0,1 miligramu na litr. K podobným výsledkům dospívají i každoroční analýzy, které ale neměří speciálně vybrané pesticidy.

V praxi to znamená, že vodu s větším množstvím chemických prostředků určených na hubení škůdců pilo v Česku asi 220 tisíc lidí. Podle kontrolorů navíc během uplynulých let přibývá výjimek z hygienického limitu, aby mohla být daná voda vůbec považována za pitnou.

„Tato výjimka se vydá, pokud provozovatel vodovodu nemá jinou možnost, jak zajistit vodu pitnou, a pokud předloží autorizované hodnocení zdravotních rizik, koho může taková voda ohrozit na zdraví,“ popisuje František Kožíšek ze Státního zdravotního ústavu. Dodává, že u pesticidů nebývá povolení výjimek problémem s nějakými zásadně negativními dopady, protože limity nejsou stanoveny na základě toxikologické závadnosti, ale ještě přísněji; takže i jejich mírné překročení není škodlivé. Jak ale připomínají jiní experti, namístě je předběžná opatrnost, protože ve vodě jsou koktejly pesticidů a zatím není dost informací k tomu, jak působí na lidské zdraví dohromady v kombinaci.

Odborníci z Hnutí Duha, kteří se pesticidům dlouhodobě věnují, proto volají po debatě a prověření, zda jsou ochranná pásma kolem zdrojů pitné vody vůbec dostatečná.

„V rámci hospodaření na vodárenských nádržích je ze strany jejich uživatelů samozřejmě průběžně vyhodnocována účinnost stanovených ochranných pásem a v případě potřeby je pak na vodoprávní úřad podán podnět na změnu takového ochranného pásma,“ uvádí k tomu mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý s tím, že stanovování ochranných pásem má na starosti ministerstvo životního prostředí. To na otázky neodpovědělo.

 

Zemědělství bez chemie

Většina pesticidů ve vodě i v jídle dnes pochází ze zemědělství. A pokud se nemají řešit jen následky, je třeba snažit se co nejvíce omezit jejich používání právě u zdroje. Proto se v rámci Evropské unie mluví mimo jiné o nárůstu ploch, na kterých se bude hospodařit ekologicky; do roku 2030 by to mělo být pětadvacet procent, dnes jde zhruba o patnáct procent.

Podle Pavla Rottera z Mendelovy univerzity by měl k nižšímu používání pesticidů směřovat celý soubor kroků. Rezervy jsou i v samotném konvenčním zemědělství, kde například ze studie provedené ve Francii vychází, že se pesticidy používají preventivně a jejich spotřebu lze rychle snížit až o třetinu. Další úrovní by měla být snaha o co největší přechod k integrované produkci – což je jakýsi mezistupeň mezi konvenčním a ekologickým zemědělstvím: v rámci ní mají farmáři hledat všechny možné alternativy a chemii používat až jako poslední možnost. A na vrcholku pak stojí bio zemědělství.

Integrovanou produkci se snaží podporovat i Evropská komise, ale zatím šlo jen o doporučení takto postupovat. Nově by mohlo být prosazování zásad integrované produkce povinné pro všechny zemědělce. To by zavedla nová směrnice EU o udržitelném používání pesticidů, jejíž návrh představila Komise v červnu a o němž se bude dále jednat i za českého předsednictví.

Ani v Česku se zatím uplatňování zásad integrované ochrany rostlin moc nedařilo, což ministerstvu zemědělství vytkl i NKÚ. „Pojem integrované ochrany se v praxi často rozplizne. Říká se tak opravdu ledasčemu, protože neexistuje množina jasně definovaných a kvantifikovatelných parametrů, podle nichž by ji bylo možné posuzovat,“ potvrzuje i Pavel Rotter z Mendelovy univerzity.

Výjimkou by mělo být od příštího roku ovoce a zelenina, kde je tento způsob hospodaření už dnes, byť bez konkrétních limitů, nejrozšířenější. Počínaje příštím rokem ale získají pěstitelé vybraného ovoce a zeleniny vyšší dotace výměnou za to, že dodrží snížené hranice na pesticidy.

Například pěstitelé jabloní a hrušní se budou při zapojení do programu Integrovaná produkce muset vejít do třiceti procent zákonného limitu stanoveného pro rezidua pesticidů, pěstitelé ostatního ovoce a zeleniny do padesáti procent. Ze zákona jsou dnes stanoveny horní limity pro jednotlivé pesticidy a pro jednotlivé druhy ovoce a zeleniny. Za plnění přísnějších podmínek si farmáři u ovoce polepší v dotacích o zhruba čtrnáct procent na hektar a u zeleniny o osm procent.

Podobné limity už dnes po svých dodavatelích ovoce a zeleniny, aniž by to bylo zakotveno v zákonech, žádají některé obchodní řetězce, jako je Lidl, Kaufland či Penny Market.

Dnes zatím podle šéfa Ovocnářské unie Martina Ludvíka pěstitelé v režimu integrované produkce nepřekračují 75 procent horního zákonného limitu stanoveného pro rezidua pesticidů na ovoci. „To pěstitelé bez problémů splňují a postupně vylepšují technologie, aby dosáhli nižších limitů,“ uvádí Ludvík. A v režimu integrované produkce je podle něj dnes zhruba 70 procent pěstitelů. U zeleniny je toto číslo na zhruba 60 procentech.

Ostatních plodin se ovšem, minimálně zatím, žádné limity a cíle netýkají.

 

Pilot na Želivce

Snahy o menší používání pesticidů prověřil v praxi i pilotní projekt na vodní nádrži Švihov, známé též jako Želivka, ze které se pitnou vodou zásobuje Praha, část Středočeského kraje a Vysočiny. Do projektu se, jak popisuje šéf Povodí Vltavy Petr Kubala, po velkých debatách a diskusích zapojilo před skoro třemi lety osmnáct malých a velkých zemědělců hospodařících v okolí nádrže.

Dobrovolně zapojení farmáři mají úplně zakázáno používat některé pesticidy, u jiných museli snížit dávku účinné látky přibližně o dvacet procent na jednu aplikaci. Šlo zejména o herbicidy používané při pěstování řepky. Po necelých třech letech je sice podle Petra Kubaly předčasné dělat konečné závěry o tom, jak moc se zlepšila kvalita vody v obří nádrži, obsahující 300 milionů kubíků pitné vody, ale v datech už vidí, že se přísun pesticidů do vody snížil až o 28 procent.

Nyní by bylo podle Kubaly ideální projekt rozšířit na celé povodí Vltavy. Pesticidy jsou totiž dobře rozpustné ve vodě a můžou v ní urazit poměrně velké vzdálenosti. Můžou tak pocházet i od zemědělců hospodařících mimo ochranná pásma nádrže s pitnou vodou.

Rozšíření projektu dál od vodní nádrže by přivítal i Jiří Nevosád, předseda představenstva zemědělského podniku Senagro, který je do pilotního projektu zapojený. „Bylo by to logické, vzhledem k tomu, že tam přitéká i voda z oblastí, kde žádná omezení neplatí,“ myslí si.

Podnik pěstuje zejména brambory, obiloviny, řepku a krmné plodiny pro zhruba 1 100 kusů skotu. Hospodaří na téměř dvou tisících hektarech, z nichž většina leží ve druhém ochranném pásmu kolem vodní nádrže. Na zemědělce se proto už dříve vztahovala některá omezení v používání pesticidů, která se ovšem vstupem do pilotního projektu ještě zpřísnila. Jak omezením použitelných látek, tak snížením dávky účinné látky u povolených přípravků.

Podle Nevosáda je účinná látka snížena často až na hranici, kdy je přípravek vůbec účinný. V posledních letech navíc z Registru přípravků na ochranu rostlin vypadly některé přípravky, čímž se ještě zúžil okruh látek, které je možné ve druhém ochranném pásmu použít.

„Jde hlavně o půdní herbicidy, přípravky proti plevelům. Sortiment je tak úzký, že například brambory je problém pěstovat. Každé zaplevelení způsobí úbytek výnosů, plevel odčerpá živiny a vodu,“ vyjmenovává Nevosád. Firma proto bojovala za kompenzace, což byl i jeden z důvodů, proč se do projektu zapojila.

„Když ale pominu kompenzace za ekonomickou újmu, považuji ten projekt za velmi přínosný. Obecně celá společnost směřuje tímto směrem. Ochrana přírody, vody a zdrojů. Myslím, že většina účastníků projektu pochopila, že nemůžeme setrvávat na starých způsobech hospodaření a že musíme taky přispět k ochraně přírody a vody alespoň nějakým drobným krůčkem,“ uzavírá Nevosád.

Zmíněný první pilotní projekt zatím nekončí, ale s rozšířením na další zemědělce je nutno počkat na notifikaci Evropské komise. Jde totiž o veřejnou podporu, protože zapojení zemědělci dostávají od státu kompenzace za to, že snižují dávky pesticidů a nemusí dosahovat tak vysokých výnosů. Ročně se jim z veřejných rozpočtů vyplatí 50 až 55 milionů korun.

V případě souhlasu z Bruselu se debaty o snižování pesticidů mají brzy odehrát i v okolí nádrže Římov, nacházející se rovněž v povodí Vltavy, nádrže Vrchlice na Labi či Opatovice na řece Moravě. Pokud jde o možné rozšíření projektu na další nádrže pitné vody, kterých je v Česku na čtyři desítky, odpovídá ministerstvo zemědělství ústy Vojtěcha Bílého pouze neurčitě: „Lze předpokládat, že omezení aplikace přípravků na ochranu rostlin bude mít z dlouhodobého hlediska vliv na kvalitu pitné vody, a tudíž bude žádoucí rozšířit daná opatření i na další vodárenské nádrže.“

Nejvyšší kontrolní úřad v loňské zprávě varoval, že u znečištění vod pesticidy zatím stát řeší hlavně následky. Investice jdou především do úpraven vody a instalaci uhlíkových filtrů, které umí pesticidy zachytit. Tuto technologii má například úpravna vody v Plzni. Dohromady zatím přišly všechny takové úpravy na 2,56 miliardy korun.

„Investice vedou ke zlepšení kvality pitné vody, ale příčiny znečištění neřeší,“ upozornili loni kontroloři. A zmínili další problém: zatímco další velké úpravny se do modernizací pustit mohou, spousta malých na ně peníze mít nebude.

Navzdory vynaloženým financím a ministerstvy realizovaným opatřením tak podle kontrolorů NKÚ v Česku za posledních sedm let nedošlo ke zlepšení kvality podzemních a povrchových vod z hlediska snížení výskytu pesticidních a dusíkatých látek.

 

Monitoring kulhá

Nejde přitom o jediné nedostatky, na které kontroloři upozornili. S cílem zlepšit stav vod a zemědělskou praxi zpracovala ministerstva zemědělství, životního prostředí a dopravy národní akční plány, první na léta 2013 až 2017, druhý na léta 2018 až 2022. Zásadní opatření z prvního období ale nesplnila a v podobném znění je přenesla do plánu dalšího. Jednalo se zejména o nastavení cíleného monitoringu pesticidních látek v pitné vodě a zavedení povinné evidence spotřeby pesticidů zemědělci.

Cíleným monitoringem se rozumí sledování reziduí, tedy zbytků pesticidů, v povrchových i podzemních vodách na základě informací o použitých přípravcích a struktuře plodin v okolí. „Slabým místem je, že aktuální informace o použití daného druhu pesticidu v konkrétním místě, čase a množství dosud chybí, což negativně ovlivňuje efektivitu monitoringu kvality podzemních a povrchových vod prováděného Českým hydrome-
teorologickým úřadem a správci povodí,“ uvádí mluvčí NKÚ Jaroslav Broža s tím, že informace jsou nezbytné i pro cílený monitoring pesticidů v pitné vodě.

Podle akčního plánu měl být cílený monitoring zaveden letos, což se ale podle úředníků nestihlo. Je až součástí novely zákona o rostlinolékařské péči, která letos v červenci prošla třetím čtením ve sněmovně. Platit by měla začít příští rok. Podle ní mají mít zemědělci hospodařící na více než 200 hektarech povinnost vést elektronicky záznamy o používání pesticidů a předávat je do jednoho měsíce do aplikace. Což je podle NKÚ stejně příliš dlouhá doba, nicméně předávání dat by se tímto krokem mělo usnadnit.

To, že přesné informace jsou podstatné, potvrzuje i šéf Povodí Vltavy Kubala, podle nějž je právě evidence jedním z nejdůležitějších výsledků dosažených v pilotním projektu na Želivce.

„Po každém použití pesticidů zemědělci ve speciálně vytvořené aplikaci zaznamenají, jakou látku a v jakém množství na pole dodali. Farmáři musí rovněž hlásit roční osevní plány a každou aplikaci přípravků na ochranu rostlin do 24 hodin po jejich aplikaci na webový portál Povodí Vltavy,“ přibližuje s tím, že nyní mohou monitoring zaměřit na látky, které se opravdu v okolí užívají.

A jak funguje sledování pesticidů nyní? Elektronická evidence pesticidů je dobrovolná. Ministerstvo zemědělství má údaje od zhruba tří tisíc zemědělců – jak zjistil NKÚ: jde asi o desetinu těch aktivně hospodařících. Zemědělci zasílají Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému údaje o celkové spotřebě jednotlivých pesticidů u každé plodiny za uplynulý rok. Tyto údaje úředníci přepočítají a extrapolují na celé Česko. „Výsledné údaje o spotřebě pesticidů byly tak velmi hrubé a pouze orientační,“ poukazuje za NKÚ Broža. Kromě toho ministerstvo sleduje ještě množství účinných látek obsažených v přípravcích a uvedených na náš trh.

Otázkou proto je, nakolik relevantní jsou klesající data o spotřebě, která ministerstvo prezentuje. V červenci úřad oznámil, že v roce 2021 zemědělci spotřebovali o 2,8 procenta méně přípravků na ochranu rostlin než v předešlém roce. Snížení prý způsobil vliv počasí, celoevropský zákaz některých látek, ale také šetrnější způsoby obhospodařování zemědělské půdy.

Evropská komise nyní navrhuje snížit spotřebu pesticidů do roku 2030 o polovinu. České ministerstvo k tomu uvádí, že musí být zohledněn dosavadní pokrok jednotlivých států. Podle úředníků je třeba vzít v úvahu, že Česko vychází dobře i ve srovnání s ostatními státy. Tato data ale označil za nesrovnatelná už v roce 2020 i Evropský účetní dvůr. Každý stát totiž sleduje něco jiného, každá země má jinou skladbu plodin, která se má jinak stříkat.

Jak říká Pavel Rotter z Mendelovy univerzity: „Jedna věc jsou obecné formulace, které se dostávají do různých strategií. A druhá věc je ochota přijímat do legislativy konkrétní kvantifikovatelné indikátory. Tam se ukáže, co je myšleno vážně.“

 

Autorky společně založily a píší pro odborný web Ekonews.

 

Zpracování tohoto tématu podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.

 

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement