This is český ráj!

Od rána je šedivo, teď se přidal déšť. Vystupuju z vlaku a hledám cestu ke stadionu. Přejdu most přes Labe a jdu tam, kde mapa ukazuje hřiště. Ocitnu se u vrat s omšelým nápisem AFK Kolín, za kterými je ticho. Aha, tenhle klub už neexistuje, napovídá Google – ukončil činnost před jedenácti lety, krátce předtím mu shořela tribuna a předseda byl obviněn z pojistného podvodu.

Stadion Sparty Kolín je o kilometr dál. Běží už dvacátá minuta zápasu a já hledám muže, se kterým mám domluvený sraz. Není to nic těžkého. Diváků, ochotných přijít v takovém počasí na fotbal s výkopem v 10:15, jsou sotva dvě stovky. Můj společník má navíc na hlavě nepřehlédnutelného žluto-černého kulicha.

Ralph Davies je ředitel jazykové školy v Brně, kde žije už přes dvacet let. Jeho víkendovou vášní je takzvaný groundhopping – objíždí fotbalová utkání po celé republice. Těžko najít stadion či hřiště, kde ještě nebyl, na některá místa se rád vrací. Objevuje tímto způsobem místní pamětihodnosti, krajinu a v neposlední řadě pivovary, navazuje nová přátelství. Zažívá přitom někdy až neuvěřitelná dobrodružství.

Šála nad postelí

„Wow, takže tvůj otec byl v roce 1966 na mistrovství světa v Anglii?!“ zajásá nevěřícně Ralph. Známe se sotva deset minut. Klábosíme o svém vztahu k fotbalu a po očku sledujeme zápas kolínské Sparty s Ústím nad Labem. Vyprávím, jaké to je, vyrůstat v rodině sportovního novináře, který měl to štěstí a v době politického uvolnění mohl na tři týdny vycestovat do fotbalového ráje – byť Československo se na šampionát neprobojovalo. „Takže byl i na finále ve Wembley?“ vyptává se Ralph s nepředstíraným zájmem.

Tehdejší slavné vítězství Anglie nad Německem jej ovšem nechává víc než chladným. Jako pravověrný Velšan má ve vzpomínkách nesrovnatelně víc zapsaný jiný zápas na legendárním stadionu na okraji Londýna. V květnu 1977 v něm Wales poprvé a zatím jedinkrát v historii porazil Anglii na její půdě. „Gól dal v poslední minutě první půle Leighton James, viděl jsem to pak snad tisíckrát,“ zasní se Ralph, kterému bylo tehdy pět let. „Můj otec byl na tribuně a přivezl mi šálu, která pak dlouho visela nad mojí postelí.“