Vraždy jako z filmu

Švábův gang – vyšetřeno, odsouzeno, dvakrát doživotí a k tomu pět dalších vysokých trestů. Zdálo by se, že v této – po roce 2013 uzavřené – kauze nelze najít nic nového. Jenže i zločin, který policie, žalobci a soudci zevrubně a bezchybně prozkoumali, může mít bílá místa.

Původně jsme se snažili objasnit motivy členů Švábova gangu, kteří unášeli a vraždili bohaté podnikatele, ale při našem pátrání jsme nečekaně narazili na další dva dosud neznámé zločiny. Jeden z nich míří dokonce až do Hollywoodu, přičemž právě filmová branže je v této kauze velmi důležitá: s šéfem gangu je totiž ve více ohledech propletená.

 

•••

V říjnu 2012 navštívil v Praze podnikatele Petra Vlacha muž, který se představil jako Robert Kelner. Tvrdil o sobě, že žije a podniká v Dubaji.

Vlach, jemuž bylo v té době 72 let, prodával v pražských Dejvicích na Ořechovce dvě vily za 168 milionů korun. Nebyl to realitní magnát, začínal jako výrobce úspěšných kotlů Protherm, ale zisky pak investoval do nemovitostí. Kelner projevil zájem a vily si přišel prohlédnout. Pak se však na nějaký čas odmlčel a Vlachovi se ozval až v lednu roku 2013.

Kelner působil dojmem pracovně vytíženého muže, Vlachovi sdělil, že je stále na cestách a do Česka nemá čas přijet. A navrhl mu, aby přiletěl do francouzské Nice, kde má vilu. Zde prý obchod uzavřou.

Vlach přistál na letišti v Nice ve středu 6. března 2013. Příjemných 16 stupňů Celsia bez oblačnosti a větru slibovaly, že si kromě byznysu užije pěkné jarní dny na francouzské Ri--viéře. Jenže do města ani k moři se nedostal. Hned na letišti ho Kelnerovi lidé vyzvedli a odvezli k hostiteli do vily na pobřeží.

Už ve voze se muselo stát něco, co Vlacha rozladilo. Po cestě byl totiž přinucen zavolat ze svého mobilního telefonu rodině. „Jeho hlas nebyl jistý ani veselý. Spíš už asi tušil, že není něco v pořádku, ale chtěl nás všechny uklidnit,“ řekla později policistům Vlachova manželka.

Byl to poslední telefonát, který Vlach s rodinou vedl. Od 7. března 2013 se stopy po něm i jeho telefonu ztratily někde mezi Nice a Monakem.

 

•••

Ve vile nepřivítalo Petra Vlacha šampaňské, ale další tři muži v černých kuklách. Únos probíhal podle Kelnerova scénáře. Vlacha drželi ve vile, kde ho psychicky týrali a vydírali. Hrozili, že ublíží nejen jemu, ale i rodině, pokud jim nedá přístup ke svým účtům a platebním kartám. Vlach ale spolupracovat nechtěl.

Z historie internetového bankovnictví policie později zjistila, že se někdo pokusil o převody peněz na Vlachových účtech v Německu, Švýcarsku i v Rakousku. Ale tyto snahy ztroskotaly a peníze z kont nakonec neodešly. Vyděrači alespoň použili Vlachovy platební karty a v nedaleké Itálii vybrali necelých 200 tisíc korun.

 

•••

Falešné jméno šéfa gangu mělo budit důvěru, navodit dojem respektovaného byznysmena. Muž s podobným jménem – Petr Kellner – je nejbohatším Čechem a majitelem firmy PPF. Jenže Robert Kelner se ve skutečnosti jmenoval Michael Šváb: býval filmovým producentem, ale dal se na dráhu zločince.

Zločinecká skupina vedená Švábem se formovala již dříve, ale organizovaně začala fungovat někdy v roce 2011. Šváb si vždy nejdříve pečlivě vytipoval bohatého klienta, pak vymyslel plán, jak mu nabídnout smyšlený obchod. Poté si s ním zločinci, kteří budili dojem bohatých snobů či jejich asistentů, domluvili obchodní schůzku v cizině, tam ho unesli a žádali výkupné. Policie v roce 2013 odhalila a posléze u soudů usvědčila gang v šesti případech, z nichž dva skončily vraždou.

 

•••

Tělo podnikatele Petra Vlacha se našlo 2. dubna 2013 na těžko dostupném místě ve svahu u italského Vahrnu na severu Itálie, pár desítek kilometrů od Bolzana. Příčina smrti: zastřelení. Vlachovo tělo tam viselo ve srázu zapříčené o pahýl stromu. Kdyby se nezarazilo o strom, policie by ho našla jen stěží. Byla to velká náhoda.

Petr Vlach byl jejich poslední oběť. Michael Šváb se u soudu sám doznal, že zvažoval ještě tři další vyděračské akce, ale už je neuskutečnil.

Šváb však zjevně nepřiznal vše, co udělal – a to ani před soudem.

Jak jsme zmínili již na začátku, v historii gangu se skrývají minimálně dva další případy únosu a vydírání podnikatelů. Před soud se nikdy nedostaly – a ani nemohly. Detektiv, který kdysi vyšetřování vedl, na ně narazil až po vynesení všech soudních verdiktů nad Švábovým gangem. A objasnění těchto zločinů by nevedlo k vyššímu trestu, protože ten nejvyšší, tedy doživotní, beztak vůdce gangu dostal.

 

•••

Detektiv, který se nám s tím svěřil, se jmenuje Luděk Vokál a u policie už nepracuje.

Odstavila ho Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), která se před časem zaměřila na někdejšího ředitele Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Roberta Šlachtu; Luděk Vokál u ÚOOZ pracoval.

Dnes je zjevné, že šlo o důsledek války uvnitř policejních složek s politickými souvislostmi. Část sociální demokracie se chtěla za éry premiéra Bohuslava Sobotky a ministra vnitra Milana Chovance zbavit Šlachty, jenž byl až příliš nakloněn Andreji Babišovi. Lze říct, že šlo o válku prohnilých proti prohnilým. A nikdo, ani Šlachta, nebyl „ten hodný“. Nakonec to však odnesl detektiv, který se v tomto soukolí ocitl víceméně náhodně.

Inspekce GIBS si totiž myslela, že se na Šlachtu dostane přes případ, na němž pracoval plukovník Vokál pod vedením Šlachty. V případu šlo zpočátku o spornou administrativní záležitost, ale podle GIBS se dala stíhat jako zneužití pravomoci úřední osoby. Vokál a Šlachta totiž zamýšleli objasnit jednu starou vraždu: vytipovali si ženu původem z Balkánu jménem Lana D., o které se domnívali, že jim přinese důkazy. Aby ji ovšem v Česku mohli k této akci využívat, zajistili jí povolení k dlouhodobému pobytu v České republice. A právě na to se zaměřila inspekce. Argumentovala, že z odhalení vraždy sešlo a že spolupráce Lany D. byla jen záminka, jak jí vyhovět kvůli jednomu společnému známému Šlachty a Vokála. Tedy že šlo o podvod a porušení zákona.

Ačkoli GIBS nakonec v této kauze nezískala patřičné důkazy, nalezla při prověřování pracovních aktivit Luďka Vokála několik jiných věcí. Na nich postavila jeho obvinění.

Zatímco Robert Šlachta v těchto kauzách obviněn nebyl, Vokál se ze stíhání dodnes nevzpamatoval. Část případů, v nichž figuruje jeho jméno, se dostala před soud. V jedné části byl plukovník Vokál osvobozen, v jiné části soudní líčení ještě pokračují.

Na tomto místě je nutné poznamenat, že u policisty pohybujícího se v terénu – mezi zločinci – nemusí být obecně složité nějaké pochybení najít. Zkušení vyšetřovatelé říkají: Ne vždy lze za vrahy či distributory drog jít slušně v saku, v kravatě a s trestním zákoníkem v ruce. V tajných akcích, kde jde o život, se musí detektiv sžít s prostředím, často gangsterům neříkat pravdu či budit dojem všemocného a slíbit nesplnitelné. Pokud takový postup policisty v terénu překročí meze, lze ho ovšem řešit různě, třeba jako kázeňský přestupek nebo jako přečin s podmíněným trestem.

V každém případě dnes Luděk Vokál pracuje pro jednu bezpečnostní firmu, má podlomené zdraví a je rád, že funguje aspoň na půl plynu. Když jsem se s ním sešel, nebyla to právě veselá schůzka – oživení ale přišlo, když začal hovořit právě o Švábově gangu, k jehož odhalení kdysi zásadně přispěl.

 

•••

„Stalo se to až po vynesení rozsudku nad Švábovým gangem. Zničehonic mně najednou zavolal jeden advokát vlivných celebrit z filmové branže a řekl, zda bych za ním nepřijel. Do telefonu mi ještě pověděl, že tu v Česku zastupuje hollywoodské hvězdy a režiséry, a dodal: ,Já si myslím, že se mi pokusili unést jednoho klienta,‘“ vzpomínal Luděk Vokál.

Za dva týdny pak přišel do právní kanceláře v centru Prahy, kde seděl koproducent hollywoodských filmů Casino Royale či XXX. A začal Vokálovi vyprávět, co se mu stalo. Řekl mu, aby to nebral jako nějaké oznámení, ale že prý o Švábově gangu hodně slyšel. „Pak spustil, že jednou sháněli peníze na natočení nějakého velkého filmu a že se mu ozval člověk, který ho pozval do Francie. Tvrdil, že má u Paříže vilu. Ten člověk mluvil skvěle anglicky a sedělo to, co říkal. Muž, jehož jménem vystupoval, kousek za Paříží opravdu bydlel a byl jako velký milovník kinematografie sponzorem několika filmů,“ popsal své někdejší setkání s producentem Luděk Vokál. Producent mu pak vyprávěl, co se stalo, když do Paříže dorazil: „Pamatuji si, že pro mě poslali vůz. Přijela velká limuzína a v ní seděl Šváb a Dimitrov.“

Při schůzce s plukovníkem už producent věděl, jak se ti dva z limuzíny jmenovali; v době pařížského setkání je samozřejmě ještě neznal – o Švábově gangu se v té době nepsalo a nevědělo. Ale později je oba spatřil v médiích. Michael Šváb byl šéfem gangu, Daniel Dimitrov byl jedním ze spolupracovníků.

Producent pak policistovi vyprávěl: „V Paříži na náměstí Place Charlese de Gaulla mě naložili. Šváb řídil. Ale protože jsem hodně dobře orientačně znalý a zcestovalý, poznal jsem po chvíli, že se mnou jedou úplně na druhou stranu Paříže, než byla ta vila, kam jsme měli dorazit. Tak jsem si vedle sebe na sedadle zapnul telefon a zbytek té události slyšela moje žena, kterou jsem tajně vytočil. Šváb říkal, že je před nimi jen nějaká nehoda a že to musí objet. Ale mně už bylo jasné, že to není normální… Když jsme pak přijeli k jedné křižovatce, kde byla červená, tak jsem otevřel dveře a vyskočil. Utekl jsem a dnes vím, že mi to asi zachránilo život.“

Producent, jehož jméno redakce Reportéra zná, na zaslané otázky nereagoval.

Zjevně o tom nechce na veřejnosti mluvit.

Luděk Vokál dodal, že šlo o typický styl práce Michaela Švába. „On přesně takové lidi vyhledával. Odpovídá to i tomu, co mi sám Šváb jednou řekl poté, co jsme ho zatkli. Šváb mi povídal, že udělal jednu obrovskou chybu. Že měl dělat – jako unášet a vydírat – jen cizince v cizině, a ne Čechy. Tak by se na něj – jak mi tvrdil – nikdy nepřišlo,“ řekl mi Luděk Vokál.

 

•••

Detektiv dnes tvrdí, že stačilo málo, aby zločince pochytali mnohem rychleji.

Z výslechů po zatýkání v kauze Vlach se policisté dozvěděli, že první akce gangu se odehrála v roce 2011 ve Španělsku. „S hrůzou jsme zjistili, že tento gang nám tu pod rukama fungoval tři roky. Kromě Vlacha zabili ještě jednoho podnikatele v Dubaji. Dva další byli ve fázi pokusu, tedy že jim únos na poslední chvíli nevyšel. Také přepadli podnikatele z Olomouce a vykradli mu byt, kde měl údajně hodně cenné obrazy. Ale ten první únos ve Valencii – to byl spouštěč ke všemu dalšímu,“ řekl bývalý detektiv Vokál. Po „španělském případu“ si gang mezi sebou rozdělil bezmála 35 milionů korun. Už nikdy poté nezískal při žádné další akci takové peníze jako tenkrát.

Tehdy, koncem července 2011, vylákal gang do španělské Valencie českého investora, který byl ve svém oboru úspěšný a vydělal stamiliony korun. Michael Šváb později u výslechu potvrdil, že chtěl tohoto muže oloupit. „Byl jsem v té době bez peněz a furt jsem hledal práci,“ řekl do protokolu Šváb, jenž byl v té době ve finančních problémech a řešil exekuce.

Identita uneseného podnikatele zazněla u soudu, ale novináři respektují jeho přání coby oběti trestného činu nezveřejňovat jméno. Únos tehdy podnikatel neohlásil, zaplatil domluvenou sumu a policii podle svých slov příliš nedůvěřoval. Když jej na základě výpovědí některých členů gangu v roce 2013 kriminalisté našli a požádali o „podání vysvětlení“, nebyl příliš nadšený. „Když jsme s ním poprvé mluvili na policejní stanici v Praze Na Perštýně, tak o únosu vůbec nechtěl mluvit. Ale nakonec jsme ho rozpovídali,“ vzpomíná bývalý policista Vokál.

Švábův gang šel na tento únos velmi promyšleně a podnikatele dostal do úzkých klamným manévrem. Michael Šváb totiž pod falešnou identitou oslovil ředitelku jedné velké nadace: odbornici na donátorství sdělil vymyšlenou historku, že právě zdědil velké peníze v rodině a že je ochoten dát až pět milionů dolarů na dobročinné účely. Ale že by si o tom, jak se to dělá, chtěl popovídat s někým, kdo s tím má zkušenosti z dřívějška. „S nadací, o kterou šlo, jsem předtím velmi úzce spolupracoval a daroval jsem jí peníze na charitu. Když mě tedy paní ředitelka oslovila s tím, že má možnost navázat spolupráci s jiným bohatým mužem, tak jsem jí bez nějakého dlouhého přemýšlení řekl, ať mu klidně dá na mě spojení,“ říká podnikatel, s nímž jsme okolnosti únosu a vše, co se dělo ve Valencii, detailně probrali.

Šváb si pronajal ve třetím největším španělském městě byt a společně s kumpány vše nachystali. Nic netušící milionář přiletěl do Valencie poslední červencový den 2011. Na letišti už na něj čekal „Robert Kelner“. Nasedli spolu do auta a zamířili do historické části města.

Ve třetím patře činžovního domu vstoupili do pronajatého bytu, kde už čekali dva zakuklení členové gangu. Když podnikatel vešel do bytu, vrhli se na něj a srazili ho na zem.

Podnikatel dobře zvládl první fázi únosu a vydírání. Tím, jak vedl s únosci v bytě ve Valencii komunikaci a jak řešil případné předání peněz, si zachránil život. A nejen svůj. Podnikateli totiž ve Valencii únosci ukázali fotografie většiny rodinných příslušníků, jak chodí do práce nebo z domu. „Chtěli po mně nejdříve pět milionů dolarů. Řekli mi, že když jim je nedám, tak to odskáče někdo z mých blízkých. Protože v Čechách mají své spojky, kterým když nezavolají do tří dnů, že ty peníze mají, tak se to začne postupně řešit,“ popsal nám podnikatel, co zažil. „Nechci říkat, že jsem dítě ulice, ale měl jsem něco za sebou. Takže vím, že když chcete s těmito lidmi nějak fungovat, tak se nesmíte bát. Nebo jim nesmíte dát znát, že se jich bojíte,“ vysvětlil. Únoscům řekl, že jim pět milionů rozhodně nedá, což zopakoval několikrát navzdory dalším výhrůžkám.

Mezitím se řešila nižší částka. Švábovi totiž v jednu chvíli ve Valencii došly peníze. „A tak chtěli po oběti, aby je ,založil‘, že za to nakoupí jídlo a pivo. Podnikatel se v ten moment ukázal vcelku jako mazák, kartu jim půjčil a nadiktoval jim i PIN kód. Oni za to opravdu nakoupili jídlo a kartu mu pak vrátili,“ řekl bývalý policista Luděk Vokál.

Ze spisu skutečně vyplynulo, že „z účtu poškozeného se přímo ve Španělsku vybíralo sedmkrát v době od 3. do 5. srpna 2011“. Celkem šlo o 2 700 eur, tedy v přepočtu podle tehdejšího kurzu zhruba 65 tisíc korun. „Ano, ten příběh s kreditní kartou proběhl. Oni chtěli nejdřív hotovost. Já jsem jim řekl, že jim žádnou nedám. Začali vyhrožovat, že mi uříznou prsty. Tak jsem jim řekl: O. K., já se s vámi hádat nebudu, tady je karta, ale o to, co si z ní vyberete, tak o to já vám pošlu méně. Ten důvod byl jednoduchý. S těmito lidmi musíte hrát alespoň rozumně vyrovnanou partii,“ uvedl unesený podnikatel.

Jako příliš velké riziko si naopak vyhodnotil situaci, kdy zjistil, že jeden z únosců usnul a on má jeho pistoli na dosah. „Pistole byla v košíku na chleba, který byl na stole vedle mého gauče. Já jsem na tu pistoli mohl bez problémů sáhnout. Jenže jsem nikdy předtím nestřílel. A také se držím zásady, že naděje není řešení. Věděl jsem přesně, že když střelím po tom, který usnul, tak budu mít zhruba deset sekund, než ti další vyběhnou ze dveří z druhé místnosti. Nevěděl jsem, kolik je v té pistoli nábojů, tak jsem uvažoval, že rychle vyskočím z okna. Nebyl jsem si jistý, ve kterém patře jsme. Měl jsem řetízky na nohách. Takže jsem věděl, že i když pak vyrazím okno a vyskočím, tak mě to nemusí zachránit. Protože můžu spadnout pod auto nebo si zlomím vaz. Proto jsem nakonec na tu pistoli nesáhl,“ popisuje.

„Při výslechu nám řekl, že kdyby tu zbraň použil, tak by možná nepřežil, a kdyby ano, tak si kladl otázku, jak by to vysvětloval španělské policii,“ řekl expolicista Vokál.

Únosci nadále požadovali pět mi-lionů dolarů, podnikatel to odmítal a natahoval čas s tím, že není možné, aby rychle vyřídil převod velké sumy peněz. Únosci mu pak po nějaké době řekli: „Tak se pojďme domluvit.“

„V tom okamžiku to ze mě trochu spadlo, protože jsem pochopil, že zas tak tvrdí nejsou a že jsou připravení vyjednávat,“ řekl podnikatel. Ostatní členové gangu – s výjimkou Švába – navíc začali být postupně podle podnikatele vyděšení a nervózní.

Dohoda skončila na dvou milionech dolarů. Podnikatel měl ale dvě podmínky. „Ta první byla, že se jim peníze odešlou v okamžiku, kdy já přistanu na letišti v Praze. A za druhé, že to jsou peníze, které jim dávám, aby to už nikdy nedělali,“ vysvětlil vydíraný muž. „Možná jsem si naivně myslel, že je to dostatečně velká částka, aby byli saturovaní,“ dodal vzápětí.

„Řekli mu, že ho pustí, a on na čestné slovo Švábovi slíbil, že mu ty peníze pošle. Jakmile přiletěl do Prahy, tak Švábovi na jeho konto v Rakousku skutečně poslal těch necelých 35 milionů,“ řekl Vokál a potvrdil, že od dvou mi--lionů dolarů podnikatel odečetl to, co mu vybrali z kreditní karty na nákupy ve Valencii.

„Věděl jsem, že pokud tu dohodu nedodržím a peníze jim nepošlu, tak to bude ještě horší. Protože když dohodu nedodržíte, tak si vás podají. Ani jsem neměl v úmyslu domluvu nesplnit. I přesto, že pro mě tehdy ty dva mi--liony dolarů nebyla malá částka. Rád bych zdůraznil, že to nebyla částka, kterou bych tak nějak ufoukl ze svého rozpočtu a bylo mi to jedno,“ říká podnikatel.

Po odhalení gangu v roce 2013 se při prvním setkání vztah mezi vyšetřovateli a uneseným mužem dost vyhrotil. Policisté zpočátku, než jim podnikatel vše vysvětlil, nechápali, proč únoscům peníze odeslal a nenahlásil nic policii.

Vokál prý na policejní stanici podnikateli pověděl: „Vy mi chcete říct, že jste na jméno Šváb poslal do Rakouska takovou částku? Člověku, který vás unesl, a nikomu jste nic neřekl? Takže kvůli vám jsou další mrtví?“ Popisuje, že s ním tehdy lomcovaly emoce a na podnikatele křičel, že musí jít vypovídat k soudu.

Podnikatel říká, že únos nehlásil, protože české policii příliš nedůvěřoval. Měl s ní špatné zkušenosti z minulosti a od známých znal plno příběhů o tom, jak od policie unikly informace do prostředí zločinu, takže se to nakonec obrátilo proti nim, nikoli proti zločincům.

Vyhodnotil si také, že by mu policisté vůbec nemuseli věřit. „Takže já bych přišel na policii a nahlásil bych příběh. Odletěl jsem dobrovolně do Valencie, šel jsem dobrovolně do bytu, tam mě zavřeli, dali mi pouta a chtěli po mně pět milionů dolarů, já jsem jim dva miliony dobrovolně odeslal – a teďka bych chtěl, abyste je našli. A kromě e-mailové adresy, nějakého bankovního konta a možná vizuálního popisu Švába nic jiného nemám,“ uvedl. „Tento příběh mi nedával jakoukoli víru, že mi policie uvěří, a už vůbec ne tak, aby mně a celé širší rodině, kterou únosci detailně znali, dala ochranu. Stačil jeden drobný únik informací a moje rodina mohla začít umírat. A jeden z únosců byl bývalý policista,“ dodal podnikatel.

„Při reálném zhodnocení rizik jsem zvolil variantu co nejlepší pro všechny moje nejbližší,“ řekl podnikatel. „Také jsem byl přesvědčen, že tím, že jsem jim dal dva miliony dolarů, tak že to byla poměrně velká částka, aby se čtyři chlapi zahojili a mohli se na to vykašlat. Moc mě mrzí, že dva lidé pak zemřeli,“ dodal.

Atmosféra na výslechu byla skutečně nervózní z obou stran, policisté byli na podnikatele nabroušení. Byli přesvědčeni, že kdyby gangsterům neposlal peníze, neměli by z čeho financovat další zločiny. Podnikatel měl zase pocit, že nechápou, v jaké situaci se v létě 2011 ocitl. „Policisté ke mně tehdy přistupovali jako k hajzlovi, aniž by mě vnímali jako člověka, který tam málem umřel. Jejich otázky byly zpočátku vedené, jako kdybych byl obviněný. A to se pak nemohou divit, že je člověk opatrný. Já si nemyslím, že bych měl nějaký stockholmský syndrom ve vztahu k únosci. Myslím, že jsem tam celkem rozumně bojoval o svůj život. A nejen o svůj, ale i mých blízkých,“ říká muž, který přežil Švábův gang. „Kdybych si nezískal jejich respekt, nemohli by mě domů pustit, a už vůbec ne bez zaplacení,“ doplnil podnikatel.

Bývalý detektiv dnes připouští, že při prvním výslechu to mezi nimi zbytečně jiskřilo. „Ale šlo nám o důkazy proti Švábově gangu,“ vysvětlil plukovník Vokál a dodal: „Dnes, s odstupem času, už to tak černobíle nevidím. Je těžké se vžít do situace uneseného člověka a nerad bych byl soudcem toho, co bylo nebo nebylo správné. Zločinci jsou v této kauze členové Švábova gangu.“

 

•••

Co se dělo po Valencii dál se Švábovým gangem? Půlku peněz získaných po akci si nechal Šváb. Chtěl si splnit svůj plán: zaplatit všechny dluhy, odjet do Karibiku, koupit loď a sto kilogramů kokainu, které by prodal v Austrálii. „Na to jsem potřeboval 900 000 eur,“ dodal u výslechu Šváb.

Co ze svých plánů uskutečnil, není jasné. Jisté bylo, že gangu zanedlouho peníze došly, a tak naplánovali další únosy.

 

•••

Michael Šváb byl od dětství dobrodruh. Narodil se v roce 1967 a už od puberty měl jasný plán: útěk do Spojených států. V dětství četl knihy, z nichž se mohl dozvědět cokoliv o Americe. Měl rád romány Jacka Londona a jeho vysněným místem byla Aljaška. V roce 1988 nakonec emigroval do USA. Nechal se najmout na lodě, které lovily ryby a kraby.

Jednou se při lovu halibutů u výsostných vod někdejšího Sovětského svazu málem utopil. Přepadl do mrazivé vody. Naštěstí to ale bylo v létě a námořníci si „muže přes palubu“ okamžitě všimli. Podruhé se však už potápěla celá loď a posádka čekala na záchranu ve vodě celé tři hodiny. „Byl jsem mladý a hloupý, takže mi to přišlo jako velké dobrodružství,“ řekl v dubnu 1999 Michael Šváb časopisu Story.

Po Aljašce se přesunul do Los Angeles, kde začal studovat vysokou školu – obor filmové a televizní produkce. Školu sice nedokončil, ale filmařské ambice ho nikdy neopustily.

 

•••

První dohledatelná zmínka o Švábovi v médiích se objevila v deníku Blesk 16. prosince 1997. Článek tehdy informoval o natáčení filmu Panství. List napsal, že ve filmu hraje slavný a populární herec Martin Dejdar, jenž zároveň film prostřednictvím své firmy M.D.M. Production produkoval. Ovšem za Dejdarovu firmu tehdy hovořil Michael Šváb.

Nutno říct, že na myšlenku společného projektu přivedlo Dejdara a Švába také rodinné pouto. Dejdarova sestra si totiž Švába vzala za manžela.

Michael Šváb už tehdy otevřeně mluvil o tom, že jde o společný projekt s Martinem Dejdarem. „Všechny české filmy, vyjma Kolji a Tankového praporu, byly vlastně prodělečné. My jsme do filmu s Martinem (Dejdarem) vložili nejdříve vlastní peníze a potom našli investory,“ řekl v prosinci 1997 Šváb. A jak Blesk opět zdůraznil, „Šváb prozradil, že ve srovnání s českými filmy bude snímek Panství určitě nejdražší.“

Nejvíce financí padlo na honoráře zahraničních hvězd, kterým se musely statisíce dolarů zaplatit dopředu. Šlo například o Britku Gabrielle Anwar, jež byla známá ze snímku Vůně ženy s Al Pacinem. V Panství hrála také italská herečka Greta Scacchi, která si v roce 1990 zahrála v thrilleru Podezření vedle Harrisona Forda.

Panství se nakonec stalo jedním z největších finančních propadáků v dějinách českého filmu. Jeho rozpočet byl 170 milionů korun, ale českým producentům nic nevydělal. Do kin na něj lidé moc nechodili, u kritiků shořel. Zůstaly jen dluhy. Dejdar se z projektu postupně vytratil a Švábův život se změnil ve volný pád.

 

•••

Bývalý detektiv ÚOOZ Luděk Vokál se mi ozval v létě 2020. „Když se tak precizně znovu hrabete v tom Švábovi, tak bych měl pro vás novinku. Nechcete se sejít s jednou dámou? Něco mi řekla a myslím, že má zajímavé informace. Je to manželka jednoho vlivného podnikatele,“ řekl bývalý plukovník policie.

Detektiv se s ní seznámil náhodou při pracovním jednání. A když zjistila, že Vokál vyšetřoval Švábův gang, svěřila mu něco, co předtím nikomu neřekla.

Sešli jsme se s ní také: museli jsme ovšem slíbit, že nebudeme zveřejňovat její jméno. Představila se nám jen jako „paní Lenka“, ale z jejího vyprávění vyplynulo několik detailů, které nás dovedly k její skutečné identitě. Především jde o to, že její manžel už nežije – zemřel při nehodě. Rok a způsob úmrtí jejího manžela by její identitu mohly prozradit, proto nebudeme uvádět ani tyto podrobnosti.

Podstatné je, že manžel se znal s Dejdarem i se Švábem. A v roce 1999 jim půjčil asi dva miliony korun na film Panství. Investorů, kteří ve filmovém projektu utopili peníze, přitom bylo hodně, podle „paní Lenky“ mezi ně patřil třeba i lobbista a obchodník s módou Ivo Rittig. „Ale tomu snad jako jedinému byly peníze vráceny. Toho se jako jediného báli,“ vysvětlila. Všichni další, včetně jejího muže, peníze už nikdy zpátky neviděli. (Ivo Rittig se s námi odmítl bavit.)

Tím vyprávění „paní Lenky“ neskončilo. Jejího muže, jak řekla, s největší pravděpodobností také vydírali. Přišla na to však až dva roky poté, co zemřel – když se zpracovávala rekonstrukce účetnictví. Zjistila prý, že v jednu chvíli z jeho účtu ve Švýcarsku zmizely miliony korun – a podle dalších indicií byly nejspíše použity na výkupné. „Jsou to velmi nebezpeční lidé. Nedoporučoval bych vám s tím něco dělat,“ slyšela však „paní Lenka“ záhy poté od člověka, s nímž celou věc konzultovala a který zajišťoval jejímu muži finanční služby.

Přišel duben 2013 a v médiích se objevily zprávy, že Michael Šváb a jeho komplicové byli zatčeni. „Paní Lenka“ je přesvědčena, že jejího muže vydíral právě Švábův gang.

Pole data, kdy z účtu peníze zmizely, „paní Lenka“ zjistila, že se tak stalo v době, kdy spolu s manželem odlétali na dovolenou na Maledivy. Z jeho chování tehdy vypozorovala, že není úplně ve své kůži. „Manželovo chování bylo zvláštní, takového jsem ho neznala. Až zpětně mi došlo, že to bylo kvůli tomu, že ho vydírali,“ řekla nám „paní Lenka“. Ani on vydírání na policii neohlásil. I on měl strach, stejně jako investor, jehož gang vylákal do Valencie.

„Peníze s sebou přinášejí starosti,“ řekla „paní Lenka“ a dodala: „Když jich máte tolik, že se bojíte o své děti nebo vyjít z baráku, když vás chce většina lidí okrást i při hloupém kafi, tak nemůžete nikomu věřit.“

Pak se svěřila, že se zná s celebritami z herecké branže a často mluví i s lidmi z bezprostředního okolí Martina Dejdara. Podle nich – jak „paní Lenka“ řekla – mohl být jedním z motivů zločinecké dráhy Michaela Švába právě neúspěch filmu Panství a spory o dluhy, které měl se svým švagrem Dejdarem.

„Otázka tedy je, zda náhodou nešly peníze ze Švábových únosů na splácení dluhů z filmového propadáku,“ vyslovil hypotézu detektiv Luděk Vokál, který byl u setkání s „paní Lenkou“ také.

Dosud přitom nebylo jasné, proč se ze Švába stal gangster. U soudu se to nerozebíralo, soudce jen konstatoval, že gang vraždil a unášel podnikatele z majetkového prospěchu. Pravděpodobná snaha uklidnit rodinné vztahy a umořit dluhy z filmu Panství tak představují nové souvislosti v pátrání po motivech Švábova gangu.

 

•••

Firma, na kterou byl celý projekt Panství veden, se jmenovala M. D. M. Production, s. r. o. Už v květnu 1996 ji založil Martin Dejdar, a to se svým tehdejším společníkem, jistým Davidem Rozvaldem.

Avšak čtyři měsíce po premiéře filmu Panství a jeho krachu se Dejdar s Rozvaldem svého podílu v zadlužené firmě zbavili. Prodali ho právě Švábovi. Ten je jako jediný společník firmy veden podle obchodního rejstříku od 31. května 1999. Na tuto firmu se přitom nahrnuly všechny dluhy z Panství. Firma je nebyla schopna zaplatit, a tak šla ke dnu: 4. dubna 2002 byl na ni prohlášen konkurz. Avšak městský soud v Praze konkurz za pár týdnů zrušil, protože firma neměla žádný majetek. Šla proto do likvidace a v dubnu 2019 byla vymazána z obchodního rejstříku.

Kdo všechno firmě na film půjčoval a jak velké dluhy se musely vracet, není jasné. Od roku 1999 se objevovaly v médiích vždy jen dílčí informace, když se ozval nějaký věřitel s pohledávkami ve výši stovek tisíc, či dokonce milionů korun.

Část dluhů vzal na sebe Martin Dejdar. Alespoň to několikrát tvrdil v médiích. Nejobšírněji se k tématu Dejdar vyjádřil v roce 2008, když s ním Česká televize natáčela pořad 13. komnata.

„Ano, firma (M. D. M. Production) se dostala do dluhů, a než šla do konkurzu, tak se to muselo splácet. No a kdo to musel splácet? Za kým se chodilo? Za Dejdarem, no. A pak přišlo pár lidí, kterým bylo úplně jedno, jestli to je nebo není (dluh) nějaké firmy. A natvrdo mi šlápli na krk s tím, že buď budeš platit, nebo uvidíš,“ řekl Dejdar v roce 2008.

„Takže pointa je, že já deset let splácím nějaké peníze, které vydělám, a ty zaplatím – a dá se říct – téměř vyděračům –, abych uchránil sebe a svou rodinu,“ dodal tehdy Dejdar. A sebekriticky přiznal, že byl příliš důvěřivý a to se mu nevyplatilo. „Je to moje zkušenost a moje chyba, za kterou platím. Ale já mám čisté svědomí vůči veškerému svému okolí. Já jsem z toho nic neměl, nic jsem neukradl,“ řekl Dejdar v pořadu 13. komnata.

O Švábovi přitom tehdy výslovně nemluvil. „Panství byl první nezávislý film. Nám nedal nikdo nic. Žádná televize, žádný grant, žádná podpora, vůbec nic… Domluvil jsem tady lidi, natáčení a svým způsobem jsem to celé zagarantoval,“ řekl Dejdar v roce 2008. Jindy potvrdil, že peníze měli od soukromých investorů a také úvěr v bance.

Proč tedy potom ekonomický neúspěch filmu spadl jen na bedra Michaela Švába, který podíly v zadlužené firmě ochotně koupil a převzal? Buď byl Michael Šváb od samého začátku tichý společník a měl zodpovědnost i za krach. Nebo byl jen hnacím motorem projektu bez finanční spoluúčasti a svého švagra do toho dotlačil, aby si splnil klukovský sen. Tak jako tak, Dejdarův film a jejich krach vyústil v poněkud jiný film – v němž už nešlo o krimikomedii, ale o thriller.

 

•••

Sled událostí napovídá tomu, že gangsterem se stal Šváb krátce poté, co na něj Dejdar převedl firmu i dluhy.

Poprvé porušil Michael Šváb zákon už v závěru roku 1999. Tvůrcům televizního filmu Bídníci slíbil, že jim na natáčení zajistí herce Johna Malkoviche. Vzal si na to více než 11 milionů korun a podle soudu, který ho poslal na 6,5 roku do vězení, je zpronevěřil.

V listopadu 2001 pak Michael Šváb společně se svým komplicem unesl a vydíral podnikatele Martina Ferduse.

V lednu 2005 vydíral podnikatele Marka Šebesťáka. Za to Šváb skončil ve vězení. A právě tam se seznámil se svými budoucími komplici a s nimi po propuštění v roce 2010 začal plánovat další, tentokráte už více promyšlené únosy, které skončily zabitím Petra Vlacha.

Dluhy z Panství nebyly nikdy řádně vyrovnány. Zřejmě i proto Šváb neustále vymýšlel další a další akce, aby peníze získal.

Když v dubnu 2013 vyšlo najevo, že policie pozatýkala Švábův gang, Martin Dejdar se od svého švagra distancoval. „Pokud někdo spáchal těžký zločin, ať je po právu potrestán, ať je to, kdo je to!!!“ sdělil tehdy Dejdar a pro deník Blesk dodal: „Typické je, že nějaká banda zločinců něco provede, ale články píšou o mně! S aktivitami pana Švába jsem neměl, nemám a nechci mít nic společného ani já, ani moje rodina.“

Nyní se už Dejdar nechce k minulosti ani k Švábovi vracet. Dejdarova asistentka Bára Huňátová nám v říjnu 2020 napsala: „Pan Dejdar se setkat nechce a ani se nechce k případu (Švába) vyjadřovat. Nemá k tomu co říct. Říkal, že si jeho rodina vytrpěla své, ačkoli jediné, čím se provinila, byl příbuzenský vztah k odsouzenému. Po letech útrap a mediální štvanice má pan Dejdar znovu zasloužený klid a jediným jeho přáním je, aby to tak zůstalo nadále. Moc mě to mrzí, ale zároveň pana Dejdara chápu.“

 

•••

Michael Šváb si odpykává doživotí v přísně střežené věznici ve Valdicích. S návštěvou nesouhlasil, tak jsme s ním vedli debatu prostřednictvím dopisů. Zpočátku byl vstřícný, ale po třech dopisech debatu ukončil a na žádnou další otázku už neodpověděl. Co nám stačil říct?

„Na vaši otázku proč (se dal na dráhu zločince – pozn. red.), není tak jednoduché odpovědět. Důvodů bylo více, jeden z nich jste nastínili (finanční propad M.D.M. Production za film Panství), ale ten nebyl hlavní. Navíc mi jeden člověk kdysi řekl, že jsem se narodil ve špatné době. Měl jsem s Hernanem Cortézem hledat Eldorádo,“ napsal Michael Šváb a přirovnal se k dobrodruhovi, který hledal bohatství.

O svém švagrovi Dejdarovi pak mluvil jako o oběti. „O Martinovi vám mohu pouze říci, že má velké a laskavé srdce a je to čestný a zásadový člověk. Sestra mu kolikrát vyčítala, že ho spousta tzv. kamarádů jen využívá. Jeho i ji jsem zklamal a zostudil. To samé platí pro mého otce, kterého jsem navíc úplně zlomil a udělal z něj zapšklého staříka, který nesnáší všechno a všechny. Jsem jako Voldemort, jehož jméno se u nás v rodině nesmí vyslovit. Zbyla mi jen mamka. Ostatní se mi nepodepíší ani na přání k narozeninám a jsem pro ně mrtvý,“ uvedl Šváb.

V jiné části dopisu Šváb připustil, že se choval zločinecky, ale s trestem doživotí nesouhlasí. „Abyste mě špatně nepochopili! Já nejsem nevinný! Ale měl jsem dostat 8 až 16 let, což vzhledem k mému věku (v červenci mu bylo 53 let) je stejně konečná,“ sdělil.

 

•••

Michael Šváb současně tvrdí, že přímo s vraždami neměl nic společného. „Nikoho jsem nezavraždil a ani tam (u vražd) nebyl. Nikdo nikdy, ani u výslechů či soudů, neřekl, že bych vraždu nařídil (krom fízlů a soudu). I ten spolupracující (obviněný) tvrdil, že jsem o tom nevěděl. Ani bych to nikdy nedovolil,“ uvedl Šváb. „Když jsem u toho byl, nikdo nedostal ani facku. Natož aby ho někdo mučil, nebo dokonce zavraždil. Proč?“ dodal Šváb.

V jiném dopisu dal najevo lítost nad tím, co se stalo. „Netuším, co po mně chcete? Jestli chcete vědět, jak spím? Špatně. Nebo jestli se trápím svědomím, kolika lidem jsem ublížil a svým způsobem zničil život? Ano, 24/7 (24 hodin denně, sedm dní v týdnu – pozn. red.). Nebo jestli lituju sebe a své loajality? Ano, 24/7. Nebo jestli by vás zajímalo, jak ,neuvěřitelně‘ pracovalo ÚOOZ a příslušné soudy?... Nechci, abyste si mysleli, že stojím o lítost, ale na druhou stranu ani o to, aby mé mamce někdo přinesl článek, kde budu vylíčen jako narcistní, vraždící, socio-patické monstrum,“ napsal Michael Šváb a dodal: „Já netuším, jestli vás zajímá pravda, nebo chcete jen vědět, jak se v ČR žije zvířatům (kéž bych byl) odsouzeným na doživotí?“

Nakonec dopisování utnul. „Bohužel pro vás nemám dobré zprávy, i když takhle napsané to zní arogantně a nabubřele, jako bych byl něco víc než muklovská špína. Nebudu s vámi dále pokračovat v komunikaci, ať už písemné, nebo osobní. Není to vaše vina, pouze a jenom moje. Já jsem pro stromy neviděl les a špatně jsem pochopil či vyložil to, o čem chcete psát,“ uvedl Šváb.

 

•••

Svět Michaela Švába, jeho život a chování včetně jeho zločinů byly jakoby vykradené motivy z hollywoodských trháků, které si Šváb upravil po svém a propojil se svým reálným životem. Po detailním zkoumání případu to dnes vypadá, jako by Šváb režíroval a produkoval thriller ve skutečném životě.

„Filmové uvažování“ vlastně nakonec nechtěně potvrdil sám Michael Šváb. Do svého diáře, který později zajistila policie, si zapsal: „Trik je to prostý, i když zdlouhavý. Vytvoříte komparz… a člověk je nakonec rád, když přijde jen o peníze.“

Problém je, že na plátně umírají oběti fiktivně, kdežto ve Švábově skutečném dramatu přišli o život dva lidé a desítka jich strádala fyzicky, ale hlavně dlouhá léta i psychicky. Nehledě na to, jaké utrpení způsobil rodinám obětí.

 

•••

V listopadu 2018 se novinář ze serveru Lidovky.cz ptal plukovníka Vokála, jak se mu vlastně v roce 2013 podařilo vypátrat Michaela Švába. „Jak? To si nechám pro sebe,“ řekl tehdy detektiv.

Dva roky poté se nám s tím svěřil. Bylo to prosté – šlo o nápadné telefonní číslo: „Pamatuji si na tu chvíli dobře. Seděl jsem večer doma a stále mi v hlavě probíhaly všechny informace o uneseném podnikateli Petru Vlachovi. Bylo to v začátcích vyšetřování, kdy už jsme věděli, že Vlach byl unesen a že se pohyboval kolem města Nice… V té době ještě existovala teoretická možnost, že je Vlach na živu a že ho můžeme zachránit. Nemohl jsem o tom přestat přemýšlet. A najednou to přišlo. Jako když se vám v hlavě rozsvítí světlo,“ zavzpomínal Vokál na důležitý moment.

Uvědomil si, že na seznamu telefonních čísel, která díky mezinárodní spolupráci získali, se objevilo jedno číslo, které Vokálovi utkvělo v hlavě. Bylo české a začínalo – na rozdíl od jiných českých mobilních telefonů zachycených kolem Nice – kombinací 603. „To je přece staré číslo mobilu. To by v tom byl čert, aby se už někde nevyskytlo,“ řekl si Vokál. A hned požádal svůj kontakt u mobilních operátorů, aby mu toto číslo prověřil.

„Tak to číslo je stále aktivní a je vedeno na jméno Michael Šváb,“ sdělil operátor Vokálovi. Plukovník ihned ještě týž den večer volal operačnímu důstojníkovi na ÚOOZ, aby získané jméno projel v policejní databázi. Z té vypadlo, že už se Šváb minimálně dvakrát dostal do pozornosti policie v souvislosti se zmíněným vydíráním podnikatelů. „Vyšetřování už bylo cílené. Nakonec jsme je dopadli všechny. Byla to skvělá týmová práce. Nedělal jsem na tom sám,“ řekl Luděk Vokál. „Ale bylo velké štěstí, že mě to jeho číslo z těch tisíců prověřovaných zaujalo a já ho zkusil prozkoumat,“ dodal.

Takhle, tedy že se na něj přijde přes staré telefonní číslo, si to Michael Šváb ve svém šíleném thrilleru určitě neplánoval.