Česko si zaslouží více než vládní údržbu a Babišovy lži

Máme za sebou téměř osm let vlády ANO a ČSSD, i když v posledních čtyřech letech se často jednalo spíše o vládu ANO, komunistů a SPD, cudně krytou širokými zády sociálnědemokratického předsedy Hamáčka. Nabízí se tedy shrnout, co nám tyto vlády přinesly a v jakém stavu se země po jejich působení nachází.

Pojďme se nejprve podívat na jedno nezpochybnitelné plus a tím je lepší ohodnocení práce učitelů. Průměrný plat učitelů základních a středních škol vzrostl v letech 2015 až 2020 z necelých devětadvaceti tisíc na čtyřicet pět tisíc. To je výrazný a správný skok, během kterého se učitelé základních a středních škol posunuli se svými platy ze 102 procent průměrné mzdy v zemi na 117 procent. Pokud považujeme vzdělávání dětí za jednu z důležitých společenských priorit a investici do naší budoucnosti, je namístě slušně zaplatit ty, kdo se o to starají. Platilo by to i bez covidu, po něm však ještě více. Mimochodem u důchodců, kterými se vláda tak ráda ohání, to bylo podle tohoto kritéria naopak, penze proti průměrné mzdě poklesly.

První společné vládní období ČSSD a ANO, u kterého byli navíc ještě lidovci, lze nejspíš docela pochválit za relativně klidné zvládnutí vypjatého migračního období v letech 2015 a 2016, pro které se dobře hodil civilní styl tehdejšího premiéra Sobotky, který se nevyžíval ve velkých gestech a jitření společenských emocí. Méně už lze kvitovat ochotné panáčkování představitelů Sobotkovy strany u čínských eskapád prezidenta Zemana a jeho okolí. Celkově si můžeme se čtyřmi roky odstupu asi říct, že bývalá koalice představovala vládnutí nevzrušivé, ale také neobtěžující. Snad se expremiér Sobotka neurazí, pokud přirovnám jeho vládní působení k slušnému hotelovému recepčnímu – pamatovat si ho za týden už asi nebudete, ale někde v hlavě vám uvázne solidní dojem.

Z posledních čtyř let, kdy hlavní roli v kabinetu převzalo hnutí ANO a principálem ansámblu se stal Andrej Babiš, si onen neurčitý solidní dojem nejspíš může odnést jen málokdo.

Předně je mimořádně těžké vypátrat v paměti cokoli významnějšího, co Babišova vláda udělala v prvních dvou letech existence, tedy za roky 2018 a 2019, před covidovou krizí. Ať se snažím sebevíc, nevybavuje se mi nic. Nula. Promarněný čas, zčásti vyplněný řešením premiérových osobních problémů vyplývajících z neukojitelné chamtivosti. Jedna lež střídala druhou, nevyznal se v nich už snad ani on sám.