Česko si zaslouží více než vládní údržbu a Babišovy lži

Názory

Premiér se rád prezentuje jako přičinlivý chlapík, který se o všechno postará. Ve skutečnosti na řešení důležitých problémů země zcela rezignoval. A lepší to už nebude.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Máme za sebou téměř osm let vlády ANO a ČSSD, i když v posledních čtyřech letech se často jednalo spíše o vládu ANO, komunistů a SPD, cudně krytou širokými zády sociálnědemokratického předsedy Hamáčka. Nabízí se tedy shrnout, co nám tyto vlády přinesly a v jakém stavu se země po jejich působení nachází.

Pojďme se nejprve podívat na jedno nezpochybnitelné plus a tím je lepší ohodnocení práce učitelů. Průměrný plat učitelů základních a středních škol vzrostl v letech 2015 až 2020 z necelých devětadvaceti tisíc na čtyřicet pět tisíc. To je výrazný a správný skok, během kterého se učitelé základních a středních škol posunuli se svými platy ze 102 procent průměrné mzdy v zemi na 117 procent. Pokud považujeme vzdělávání dětí za jednu z důležitých společenských priorit a investici do naší budoucnosti, je namístě slušně zaplatit ty, kdo se o to starají. Platilo by to i bez covidu, po něm však ještě více. Mimochodem u důchodců, kterými se vláda tak ráda ohání, to bylo podle tohoto kritéria naopak, penze proti průměrné mzdě poklesly.

První společné vládní období ČSSD a ANO, u kterého byli navíc ještě lidovci, lze nejspíš docela pochválit za relativně klidné zvládnutí vypjatého migračního období v letech 2015 a 2016, pro které se dobře hodil civilní styl tehdejšího premiéra Sobotky, který se nevyžíval ve velkých gestech a jitření společenských emocí. Méně už lze kvitovat ochotné panáčkování představitelů Sobotkovy strany u čínských eskapád prezidenta Zemana a jeho okolí. Celkově si můžeme se čtyřmi roky odstupu asi říct, že bývalá koalice představovala vládnutí nevzrušivé, ale také neobtěžující. Snad se expremiér Sobotka neurazí, pokud přirovnám jeho vládní působení k slušnému hotelovému recepčnímu – pamatovat si ho za týden už asi nebudete, ale někde v hlavě vám uvázne solidní dojem.

Z posledních čtyř let, kdy hlavní roli v kabinetu převzalo hnutí ANO a principálem ansámblu se stal Andrej Babiš, si onen neurčitý solidní dojem nejspíš může odnést jen málokdo.

Předně je mimořádně těžké vypátrat v paměti cokoli významnějšího, co Babišova vláda udělala v prvních dvou letech existence, tedy za roky 2018 a 2019, před covidovou krizí. Ať se snažím sebevíc, nevybavuje se mi nic. Nula. Promarněný čas, zčásti vyplněný řešením premiérových osobních problémů vyplývajících z neukojitelné chamtivosti. Jedna lež střídala druhou, nevyznal se v nich už snad ani on sám.

Působení vlády v době covidové krize se v čase měnilo, sportovní terminologií řečeno: po nadějné první třetině přišel absolutní debakl. „Vláda manažerů“ opatřeními ve stylu „povolíme prodej kafe na trhu jen do igeliťáku, zatímco jsme otevřeli hospody a bary“ naprosto prošustrovala důvěru obyvatelstva. Lidé si pak jednotlivá opatření ordinovali víceméně sami, protože beztak nikdo nevěděl, co právě platí a co už je jinak, než bylo vyhlášeno včera. Nejdéle zavřené školy, mimořádně vysoký počet obětí na životech, vyčerpané zdravotnictví a rozkolísané státní finance hovoří za vše.

Andrej Babiš rád vystupuje v roli přičinlivého maníka, který je všude a u všeho, postará se o každý problém od tání ledovců až po zkyslé mléko sousedky Novákové. Tuhle pózu vtělil i do volebních hesel, prý za nás bude bojovat „do roztrhání těla“.

Skutečnost je však mnohem fádnější, Babišův kabinet jede v režimu „základní údržby“. Na řešení dlouhodobých a důležitých problémů – jako je třeba udržitelnost důchodového systému, adaptace české ekonomiky na nové, „zelenější“ podmínky, vymýcení přebujelých exekucí nebo strategie k pozvednutí hospodářsky slabších regionů – rezignoval, aniž by snahu o řešení alespoň předstíral.

Česko by si ovšem zasloužilo mnohem víc. Vstupujeme do doby velkých ekonomických i společenských změn a kombinace udržovací politiky s nabubřelou propagandou na to určitě stačit nebude. Představa, že by Babišova strana najednou dokázala najít originální a odvážná řešení ve prospěch země, je přitom nereálná. Nedovedla to za osm let, proč by to tedy mělo přijít právě teď?

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement