Náš drahý diktátore

Report

V době pandemie koronaviru posílil maďarský premiér Viktor Orbán svou moc: vládl pomocí dekretů, zesílil tlak na opoziční starosty a utáhl šrouby už tak živořícím nezávislým médiím. A policie vyšetřovala autora facebookového postu začínajícího slovy „Našemu drahému diktátorovi“.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze
Dvanáctého května brzo ráno stál András Kusinszki doma v obýváku a sledoval, jak pět policistů pořizuje fotky jeho laptopu. Šedovlasý muž z města Szerencs na severovýchodě Maďarska trpělivě přihlížel, jak policisté jeho počítač balí do igelitového pytle a přelepují páskou, načež je následoval do auta, které celou skupinu odvezlo na nejbližší služebnu. Tam byl čtyřiašedesátiletý Kusinszki do pozdního odpoledne vyslýchán kvůli šíření poplašných zpráv.

Jeho údajný zločin: dva týdny starý post na Facebooku. Příspěvek byl určen „Našemu drahému diktátorovi“ (premiéru Viktoru Orbánovi). Kusinszki v něm naznačoval, že vládní nařízení, podle něhož měly nemocnice propustit co možná nejvíc pacientů, aby si uvolnily lůžka pro případ návalu nemocných koronavirem, „pošle na smrt tisíce lidí“.

Kusinszki nakonec nebyl z ničeho obviněn. Policie nechala jeho video stáhnout z Facebooku, a dokonce odstranila ze svých webových stránek i tiskovou zprávu o jeho zadržení. Nicméně fakt, že byl převezen v šest hodin ráno na policii a vyslýchán kvůli postu na Facebooku, zůstal – a pro samotného Kusinszkého přinesl nepříjemné vzpomínky na doby, kdy bylo Maďarsko totalitní zemí.

„Když se v roce 1989 změnil režim, byli jsme tak šťastní, všichni jsme se smáli! Koho by napadlo, že za třicet let se bude dít tohle? Dneska se už nikdo nesměje – a rozhodně za to nemůžou ani uprchlíci, ani koronavirus,“ řekl muž zpravodajskému portálu 444.hu. 

Jen o pár dní později udělal podobnou zkušenost János Csóka-Szűcs, opoziční aktivista z východu země. Také si pro něj přišli brzy ráno, také ho vyslýchali, také kvůli aktivitě na Facebooku: Csóka-Szűcs psal, stejně jako András Kusinszki, o uvolňování lůžek v nemocnicích. 

„Tohle se mi nestalo poprvé. V sedmaosmdesátém roce jsme se ještě s dalšími lidmi odmítli zúčastnit oficiálních oslav výročí maďarské revoluce. Policie nás sebrala zrovna jako teď. Uplynulo víc než třicet let, ale zdá se, že se nic nezměnilo,“ řekl Csóka-Szűcs. 

O dva dny později byla obvinění proti němu stažena a ministryně spravedlnosti Judit Varga dokonce přiznala, že se stal omyl. Do konce května nicméně maďarské úřady zahájily více než sto vyšetřování kvůli údajnému šíření falešných zpráv o pandemii a opatřeních proti ní: dva lidé byli za zveřejnění vymyšlených zpráv o viru na sociálních sítích odsouzeni k veřejným pracím.

 

Tohle není království 

Zatýkání a výslechy umožnil takzvaný koronavirový zákon. Maďarský parlament, v němž Orbánova strana Fidesz drží dvoutřetinovou většinu, ho schválil 30. března, a umožnil tak kabinetu vládnout pomocí dekretů.

„Nemění se ústava, nepadlo slovo o království nebo korunovaci. Až skončí výjimečný stav, všechny pravomoci budou plně obnoveny,“ prohlásil Viktor Orbán po hlasování v parlamentu. Přesto se zákon setkal s ostrou kritikou. Místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová například vyjádřila obavy, že zákon neuváděl žádné časové lhůty, a premiér by mohl pomocí dekretů nakonec vládnout po neomezenou dobu. 

Maďarská vláda naproti tomu argumentovala, že zavedená opatření jsou plně v souladu s obvyklými principy – jsou přiměřená, dočasná, nezbytná a pravidelně revidovaná. A Viktor Orbán 15. května prohlásil, že podle předpokladů se souboru těch nejkritizovanějších pravomocí brzy vzdá. „Všichni tak dostanou šanci se Maďarsku omluvit za nespravedlivá obvinění,“ dodal. 

27. května vláda skutečně předložila návrh zákona, který měl pravomoci vrátit parlamentu, avšak znepokojení trvalo. Několik organizaci sledujících dodržování lidských práv, včetně Maďarského helsinského výboru a Amnesty International, vydalo prohlášení, podle kterého se ve vládním návrhu skrývala možnost, aby se pravomoc řídit zemi dekrety mohla v budoucnu opět snadno vrátit kabinetu, a to na neomezenou dobu a bez ústavních pojistek.

Obavy vzbuzovaly i další zákony, jež parlament rychle schválil a které neměly s koronavirem absolutně nic společného. Jednalo se například o zákony, jimiž se zrušil legální statut pro transgender osoby a utajily informace týkající se obřího projektu železnice mezi Budapeští a Bělehradem, kterou stavějí Číňané. Do parlamentu se navíc dostal návrh zákona odebírající pravomoci i peníze místním zastupitelstvům. 

„Pandemická situace je perfektní záminka, jak uchvátit více moci a ještě hlouběji transformovat celý systém,“ říká politoložka Edit Zgut, která žije ve Varšavě. „V kontextu zhoršující se ekonomické situace je těžké udržet si popularitu. Navíc nejen Maďarsko, ale celý region momentálně prochází nejhlubší krizí od rozpadu Sovětského svazu. Viktor Orbán si proto vytváří pojistky, aby upevnil vlastní moc,“ tvrdí Zgut. A dodává, že maďarská vláda má už od uprchlické krize tendenci uchovat si zvláštní pravomoci i poté, co krizová situace pomine. 

 

Těsnější sevření 

Mnoho Maďarů už cítí důsledky dalšího uchvacování moci na vlastní kůži. Zvlášť těžce je zasažena práce novinářů. Maďarská nezávislá média fungují už dlouho v extrémně těžkých podmínkách (o jejich situaci psal Reportér podrobně loni v listopadu). Většina žurnalistů je zvyklá, že je úřady naprosto ignorují: e-maily odeslané na ministerstva zůstávají bez odpovědi, zdroje nechtějí mluvit, a když už mluví, pak pouze anonymně, protože mají strach z odplaty. A od propuknutí koronavirové epidemie se situace ještě zhoršila. 

Jedenáctého března se reportéři shromáždili pod skleněnou střechou tiskového sálu v úřadu premiéra, připraveni ptát se na koronavirus. Ale když přišla na řadu novinářka z největší (a stále ještě nezávislé) televizní stanice RTL Klub, tisková mluvčí jí vytrhla mikrofon uprostřed dotazu. Od té doby se tiskové konference konaly v televizním studiu bez fyzické přítomnosti novinářů. Ti museli své otázky posílat e-mailem s dvouhodinovým předstihem a tiskové oddělení pečlivě vybíralo, které pak budou zodpovězeny.

Již zmíněný koronavirový zákon  zavedl až pětileté tresty vězení za „záměrné šíření mylných informací“, které maří opatření vlády proti pandemii. Co přesně takové šíření mylných informací znamená, však norma nespecifikuje. 

Nevládní organizace Hungarian Civil Liberties Union po propuknutí pandemie zkoumala situaci v redakcích nezávislých médií. Mnozí novináři si stěžovali na omezený nebo nulový přístup k informacím či neochotu zdrojů mluvit.

„Mluvil jsem s lékařem, který mě varoval, abych rozhodně nepsal, co mi řekl. Protože jeho by prý vyhodili a já bych šel do vězení,“ řekl jeden ze zpovídaných žurnalistů. Jiný přirovnal vládní kontrolu nad médii k obřímu hadovi: „Pokaždé, když se nadechneme, sevření je ještě pevnější.“

Szabolcs Panyi, investigativní reportér z nezávislého webu Direkt36, se obává také ekonomických dopadů na nezávislá média. Ta s financemi bojovala i před pandemií a teď je jejich osud krajně nejistý. „Provládní média, která dostávají státní reklamní peníze, budou v pohodě, to je jisté. Ale média, která jsou k vládě kritická, mohou zkrachovat. Načež je koupí pravicoví byznysmeni, což ještě víc pokroutí maďarskou mediální krajinu,“ říká. „Náš web je malý nevýdělečný podnik, který se věnuje jen investigaci. Výsledky naší práce se k širšímu publiku dostanou jen za předpokladu, že je budou citovat větší média. Takže krach třeba i jen několika z nich se negativně projeví i na nás.“ 

 

Devět z deseti 

Jakkoli vzdálené mohou být problémy nezávislých médií od problémů obyčejných Maďarů, vládní opatření v době viru se dotýkala i jich. Jako v jiných zemích, vláda v Budapešti na začátku pandemie předpokládala, že počet pacientů s nemocí covid-19 rychle překročí počet dostupných lůžek v nemocnicích. Sedmého dubna proto kabinet nařídil, aby nemocnice uvolnily 60 procent lůžek (zhruba 36 000 v absolutních číslech) tím, že z nich propustí pacienty.

Human Rights Watch pak zveřejnila zprávu, podle níž mnozí z pacientů trpěli rakovinou nebo jinými smrtelnými chorobami, které vyžadovaly nepřetržitou péči. Skončili přitom buď v nějakých náhradních léčebných zařízeních, anebo je poslali rovnou domů.

Na facebookové stránce opoziční političky Tímey Szabó se objevilo video, na němž jistá žena vypráví, jak její manžel zemřel po propuštění z nemocnice do domácího léčení. „Sedmnáctého března ho měli operovat, ale o den dřív mu řekli, že se zákrok nekoná, a poslali ho domů. O pár týdnů později se probudil v obrovských bolestech. Hned jsme volali záchranku, ale zemřel ještě během toho telefonátu.“

Zpráva cituje i Athinu Németh, ošetřovatelku jednoho z budapešťských hospiců, která dobrovolně dochází i za pacienty domů. Németh popsala, že se starala celkem o deset lidí, které propustili z nemocnic. Jeden z jejích pacientů měl dokonce otevřené poranění břicha, jiný zase potřeboval kyslík. Devět z nich už zemřelo, řekla Németh. 

Tíha odpovědnosti za propuštěné pacienty přitom spadla na místní samosprávy. „Podle rozhodnutí vlády přešla od 25. března péče o seniory, nemocné a osamělé lidi na místní radnice. Počet takto potřebných přitom od zavedení protipandemických opatření prudce vzrostl,“ říká Ilona Boros, právnička z již zmíněné nevládní organizace Hungarian Civil Liberties Union.

Vláda však radnicím nijak finančně nepomohla. Ba naopak, zavedla úsporná opatření, radnicím například sebrala příjmy z automobilové daně. Výsledkem je, že se mnohé radnice, které se navíc musejí postarat i o rostoucí počet nezaměstnaných, ocitly v bezvýchodné situaci. Péter Márki-Zay, opoziční starosta čtyřicetitisícového města Hódmezővásárhely na jihu Maďarska, varoval, že v srpnu už nejspíš nebude mít ani na výplaty. „Vláda dostává místní zastupitelstva do neřešitelné situace, nutí nás zavádět nepopulární opatření,“ říká. 

Orbánovi lidé ale trvali na tom, že finance jsou potřeba na boj s koronavirem, a až pandemie definitivně pomine, všechno se prý vrátí k normálu. 

Kabinet přitom utratil horentní sumy za zdravotnický materiál, nakoupený většinou v Číně. 

Podle ministra zahraničí Pétera Szijjártó dorazilo jen k začátku dubna do Maďarska 31 milionů roušek a sto třicet tři tisíc testovacích sad na virus – a další pomůcky byly objednané. Většina tohoto vybavení však zatím leží ve skladech, protože boj proti koronaviru je v Maďarsku zatím poměrně úspěšný, pandemie zemi nezasáhla tak tvrdě jako jiné státy. 

Z celonárodního testování vyplynulo, že nákazou prošel jen zlomek obyvatelstva. „První bitvu s virem jsme vyhráli, a vyhráli jsme ji velkolepě,“ prohlásil Viktor Orbán 16. května, když zmírňoval protivirová opatření v Budapešti. 

Opoziční politici se ale bojí, co může současný boj s pandemií přinést v dlouhodobém horizontu. Nezávislá poslankyně Bernadett Szél a kritici vlády protestovali proti krizovým opatřením několik týdnů v centru Budapešti. Každé pondělí přijeli na kruhový objezd vedle ikonického Řetězového mostu, troubili na klaksony a mávali vlajkami Evropské unie. Výsledek: na místo se v hojném počtu začali dostavovat policisté a ukládat účastníkům za „bezdůvodné troubení“ či porušování pravidel karantény pokutu až 420 eur. Pokuty byly tak vysoké, že je účastníci protestů nemohli platit a protesty skončily.

I přesto se Bernadett Szél nehodlá vzdát svých kritických postojů. „Premiér chce celou zemi umlčet. Nechce, abychom se ozývali, když se Maďarům děje něco špatného. Už začal mluvit o druhé vlně epidemie. My ale nemáme přístup k informacím, statistikám. Nevíme tak, zda jsou řeči o druhé vlně opodstatněné,“ říká. Kritizuje také fakt, že Orbánův kabinet řešil pandemickou situaci pomocí dekretů, a vysvětluje, že zároveň posílá do parlamentu zákony, které „zjevně porušují lidská práva, a dokonce i zákony Evropské unie“. 

„Téhle vládě vadí i sebemenší opozice nebo odlišný názor. My ale budeme pracovat dál. Lidi musejí znát pravdu. Žádná krize se nedá řešit propagandou.“ 

 

Autorka je novinářka, pracuje pro maďarský nezávislý magazín HVG.

 

Z anglicky psaného originálu přeložila Adéla Tallisová Dražanová.

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama
Advertisement