Češi v Bruselu? Dobří diplomaté, špatní politici

Report

Na konci historicky prvního českého předsednictví EU v roce 2009 vyšel v německém deníku titulek bilancující náš výkon. Zněl: „Dobří diplomaté, špatní politici.“ A tuto pověst má Česko v bruselských kuloárech dodnes. Místní politice dlouhodobě chybí jasná evropská strategie. Zda se to mění s novou vládou Petra Fialy, není zatím jasné. Český hlas by také mohl být v Evropské unii slyšet silněji, kdyby tam pracovalo více krajanů a místní byznys by tam více lobboval.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Je konec jara 2020, země Evropské unie, včetně České republiky, se vzpamatovávají z první vlny bezprecedentních uzávěr. Lockdowny zaváděné proto, aby se omezilo šíření nového koronaviru za situace, kdy ještě není vakcína ani lék, mají dramatické ekonomické dopady. A tak francouzský prezident Emmanuel Macron a tehdejší německá kancléřka Angela Merkelová vystupují na společné tiskové konferenci. Zatímco Macron stojí u řečnického pultíku v Paříži, Merkelová je v Berlíně. Díky videohovoru a televizní obrazovce to však onoho dne v druhé půlce května vypadá, že stojí bok po boku.

„Náš cíl je jasný: Evropa tuto krizi jednotně překoná a vzejde z ní silnější,“ říkají oba. Společně prezentují projekt evropského fondu obnovy, unikátního nástroje, který má posílit v časech pandemie evropskou ekonomiku. Jedná se o revoluční krok, obrovskou společnou půjčku zemí EU. Jen pár dní po tiskové konferenci přebírá francouzsko-německý návrh Evropská komise a s mírnými úpravami jej předkládá členským státům. Do konce roku 2020 je dohoda o masivním investičním nástroji hotová a o rok později začínají také do Česka proudit „čerstvé“ peníze.

Francie a Německo patří k nejsilnějším zemím EU, a to jak ekonomicky, tak i politicky. Pokud se na něčem dohodnou, mají značnou šanci to v Evropě prosadit. To však neznamená, že ostatní státy takovou možnost nemají. V evropské politice počet obyvatel nutně nehraje jedinou určující roli. Během koronavirové pandemie to ukázalo například Řecko, země srovnatelně velká s Českou republikou.

Když řecký premiér Kyriakos Mitsotakis v lednu 2021 svým partnerům z Evropy na videokonferenci představil myšlenku jednotných digitálních očkovacích pasů, nesetkal se zrovna s nadšenou reakcí. Zavedení certifikátů o provedeném testu či očkování proti covidu-19 přitom mohlo spasit turistickou sezonu, na které je řecká ekonomika značně závislá. Úsilí řeckých diplomatů se nakonec vyplatilo: QR kódy dokazující očkování či bezinfekčnost se propsaly do evropského práva a provozu všech evropských letišť.

 

I malé Lucembursko

Za velkými myšlenkami a kroky na evropské úrovni mohou stát klidně i malé země. Klíčová je schopnost státu najít vhodné partnery a přesvědčit ostatní.

„Česko reálně nemůže dosáhnout váhy, jakou mají Francie nebo Německo. To však nesouvisí s tím, a moje mnohaletá praxe to potvrzuje, jak efektivně jsou členské státy schopny prosazovat své národní zájmy,“ vysvětluje Jaroslav Zajíček, velvyslanec ČR při EU. Jde totiž také o to, jak moc jsou ony státy aktivní a jakou mají pověst. „Když v debatě vystupují zástupci Lucemburska, všichni dávají pozor,“ říká Zajíček na adresu jednoho z nejmenších států EU.

Osobně si bere příklad z Portugalska, které je srovnatelné s Českou republikou jak počtem obyvatel, tak ekonomickou silou. Země ležící u Atlantiku podle něj neustále hledá styčné body s dalšími členskými státy Evropské unie včetně těch, které nejsou nutně ze stejné geografické oblasti. „Jsou respektovaní a důvěryhodní,“ vysvětluje diplomat s více než dvacetiletou zkušeností.

 

„Obecně platí, že ke každému rozhodnutí potřebujete získat většinu států a k tomu potřebujete mít především dobré bilaterální vztahy a být součástí like-minded (stejně smýšlejících – pozn. red.) skupin. Česko je součástí liberální like-minded skupiny a to nám často pomáhá k prosazování našich zájmů,“ dodává bývalá diplomatka a dnes místopředsedkyně Evropského parlamentu Dita Charanzová (za ANO).

I Češi si tak mohli za svou éru v EU připsat několik úspěchů, byť ne tak významných, jako tomu bylo v případě návrhu Francie či Německa na vznik evropského fondu obnovy. Čeští diplomaté připomínají například umístění prestižní evropské agentury pro výzkum vesmíru v Praze nebo třeba otevření tématu dvojí kvality potravin napříč unijními hranicemi.

 

Kde je strategie?

Samotná diplomatická činnost a vyjednávání s ostatními evropskými partnery jsou úkolem českých diplomatů – ti však musejí pracovat na základě jasného politického zadání. A toho se jim podle expertů mnohdy nedostává.

„Podmínkou efektivního prosazování národních zájmů v Bruselu jsou nejenom dostatečné diplomatické schopnosti, ale především zájem samotný. Před nástupem nové vlády byl právě v tomhle problém,“ vysvětluje expertka na evropské instituce Markéta Pitrová z brněnské Masarykovy univerzity. Dodává, že Česko často jen zpětně reagovalo na vývoj, měnilo priority a uvnitř země se neodehrávala koncepční debata.

Podobně mluví i Pavel Telička, bývalý diplomat a lobbista, který vedl český vyjednávací tým v době přístupových rozhovorů o vstupu České republiky do Evropské unie. Následně vedl stálé zastoupení ČR v EU, byl také na čas evropským komisařem a místopředsedou Evropského parlamentu v barvách hnutí ANO, ze kterého později odešel kvůli neshodám s Andrejem Babišem.

Češi si podle Teličky nedefinovali své strategické zájmy, a tudíž je ani nemohli účinně prosazovat. „Za předchozí vlády jsme o ‚boji za své zájmy‘ jen slyšeli, a to soustavně, přitom realita byla zcela odlišná,“ říká. Podle něj nebyla vidět aktivní a jasně definovaná politika, šlo spíše „o visegrádské obstrukce“. Tedy o snahy vetovat něco ve spojenectví s další zemí či zeměmi středoevropské visegrádské čtyřky. Naráží tak na populární proslovy Andreje Babiše, který v debatách o EU často zmiňoval, jak s maďarským premiérem „Viktorem Orbánem ve čtyři hodiny ráno zrušili kvóty na uprchlíky“.

„Vůči současné vládě bych byl podstatně méně kritický, přesto nemám pocit aktivní komplexní evropské politiky,“ dodává Telička. Vláda Petra Fialy podle něj spíše napravuje škody související s tím, jak nedostatečně se o Unii v české veřejné debatě mluví.

Odsouvání evropské agendy na druhou kolej totiž patří mezi velké bolesti české evropské politiky. Panuje na tom shoda napříč lidmi pohybujícími se v oboru. „Evropská agenda není v české politice atraktivní. Brusel je často zmiňován pouze v negativním kontextu,“ uvádí místopředsedkyně europarlamentu Dita Charanzová.

Je fér dodat, že shazování viny na Brusel za vše špatné, co se v Evropě přihodí, není jen českým rysem. To však neznamená, že tento postup nepřináší Česku zbytečné škody: energie vkládaná do stížností jako by chyběla při praktickém vyjednávání. Podle Pavla Teličky obvykle nedává domácí politická scéna, vláda a ministři, evropské agendě náležitý význam. „Část českých politiků se cítí dobře pouze v české kotlině a mnohdy nemá potřebný přesah ani znalosti,“ říká bývalý diplomat.

Česko bude přitom od 1. července 2022 předsedat na půl roku Radě EU a čeští ministři budou jezdit do Bruselu, aby zde řídili jednání s evropskými protějšky. Český stát si tímto nelehkým úkolem prošel již v první polovině roku 2009, tedy v době pádu vlády Mirka Topolánka. V německém deníku Süddeutsche Zeitung pak vyšel v červnu 2009 článek rekapitulující české předsednictví s titulkem „Dobří diplomaté, špatní politici“.

„Diplomaté ale nemohou soustavně zastupovat, či dokonce nahrazovat politické vedení,“ varuje Telička.

 

Chybí Češi

Uznání přitom zaslouží nejen profesionální diplomaté, ale i mnozí úředníci připravující nejrůznější materiály a podklady pro tvorbu evropské legislativy. V tomto případě ale možnosti posílit český hlas v Evropě narážejí na další problém.

„Nedaří se nám dosáhnout dostatečného zastoupení Čechů v unijních institucích. To je náš dlouhodobý handicap,“ připouští velvyslanec Zajíček.

Kdo pracuje v evropských institucích, neměl by podle platných pravidel svému domácímu státu nijak nadržovat. Na druhou stranu každý úředník promítá do přípravy evropské legislativy své zkušenosti a znalosti z předchozích angažmá. Další věcí pak je, že zástupci státu, odkud úředník pochází, od něj mohou získat více informací a lepší vhled do připravované legislativy. „Pro české diplomaty je důležité chápat, respektive včas reagovat na to, co se chystá. Výměnou samozřejmě nabízíme vhled do domácího myšlení. Národní sounáležitost funguje, i když jste v Bruselu,“ říká Zajíček ze stálého zastoupení Česka při EU.

Dita Charanzová dodává, že problém spočívá zejména v nedostatečném počtu Čechů na vysokých ředitelských postech. Češi v tom nejsou sami, přední pozice zůstávají především v rukou lidí z takzvaných starších členských států, které vstoupily do Unie před velkým rozšířením o středo- a východoevropské země v roce 2004. „Podle posledních statistik jsou Češi, Slováci, Bulhaři nebo Rumuni nejméně zastoupeni ve vedoucích pozicích. V letech 2019 až 2021 obsadily ‚staré‘ země Evropy sedmdesát procent nových vedoucích pozic v různých evropských orgánech. To je problém, který by měla česká vláda v Bruselu začít řešit,“ říká místopředsedkyně Evropského parlamentu.

Současná vláda si podle ministra zahraničí Jana Lipavského (Piráti) problém uvědomuje. „Je pravda, že Čechů na nejvyšších unijních pozicích je stále málo,“ říká Lipavský a slibuje, že se bude tomuto problému věnovat. Některé iniciativy přitom ministerstvo vyvíjí již nyní. Zájemcům o post v evropské diplomacii například zdarma nabízí systematickou přípravu na výběrová řízení.

Změna je ale během na dlouhou trať. „Je to něco, co jsme v minulosti do značné míry podcenili. Napravovat dřívější chyby je samozřejmě vždy mnohem těžší. Já jsem ale optimista. Věřím, že tu situaci dokážeme postupně zlepšovat,“ říká velvyslanec Zajíček.

 

Klacky pod nohy

Pavel Telička, stojící nyní mimo české státní struktury, však zatím nevidí ze strany státu žádnou zásadní účinnou a systematickou aktivitu, která by mladé Čechy a Češky k práci pro evropské instituce motivovala. „Koho může lákat práce v evropských institucích, když slyší kolem sebe názory politiků a někdy dalších elit, jak jsou evropské instituce, a teď to malinko přeženu, hrozné?“ dodává. A odpovídá si, že práce v EU může lákat ty české občany, kteří alespoň část svého vzdělání získali v zahraničí.

Zkušenosti ze zahraničí se v české státní správě snažila zúročit třeba Karolína Lískovcová, studentka prestižní evropské univerzity College of Europe, sídlící v belgických Bruggách, která nabízí postgraduální studium zaměřené na EU. Její absolventi poté míří do evropských institucí nebo na odpovídající posty ve státních správách.

„Při mém studiu v zahraničí mě český stát absolutně nijak nepodpořil,“ říká Karolína Lískovcová. První školu, kterou vystudovala, byla prestižní pařížská Sciences Po. „Šlo to díky skvělému francouzskému sociálnímu systému, který podporuje studenty, kteří si žití, školné a vlastně ani půjčku nemohou dovolit, což je i můj případ,“ vypráví Lískovcová, jež se zaměřuje na oblast veřejného zdraví.

Dalším jejím stupněm vzdělání se stala již zmiňovaná College of Europe, kde činí roční školné 26 tisíc eur, tedy zhruba 640 tisíc korun. Některé evropské státy poskytují talentovaným lidem stipendium, aby si mohli studium dovolit, to však není případ Česka. To uděluje stipendium pouze státním zaměstnancům. Mladí absolventi univerzit si tak musí obstarat financování sami, buď ze svých zdrojů, nebo si vybojovat stipendium přímo od College of Europe, což byl nakonec i případ Karolíny Lískovcové.

„Většina okolních států stipendia na College of Europe pro studenty nabízí, i třeba jen částečná, protože to vidí jako důležitou investici. Taky tady je Čechů fakt pár v porovnání s Poláky, ale i třeba Gruzínci,“ dodává Karolína Lískovcová, která školu studuje.

Řada zemí se kromě samotného stipendia snaží se studenty College of Europe udržovat i přímé kontakty, mimo jiné proto, aby jim pak mohly nabízet posty ve státních institucích. V Česku je praxe jiná. Absolventům prestižní univerzity mohou na zastupitelských úřadech v Bruselu nabídnout místo kariérních možností v EU pouze neplacené stáže – a to není zrovna motivující. Přístup ke stážistům bývá podle Karolíny Lískovcové navíc ze strany státní správy často problematický, někdy dokonce odpuzující: doprovází jej neochota vnímat mladé lidi jako rovnoprávné partnery.

 

Lobbing není sprosté slovo

Poslední součástí mozaiky o českém působení v Evropě jsou – vedle politiků, úředníků a diplomatů, včetně těch budoucích – také podnikatelé, jejich svazy a další organizace, přes které se snaží prosazovat své zájmy. Zatímco v Česku je slovo lobbing spjaté spíše s korupcí a netransparentními postupy, v evropských institucích se považuje za zcela standardní součást politického dění.

V lobbingu na evropské úrovni má zatím Česko podstatné mezery. „Ve srovnání s privátními subjekty z takzvaných starých členských států jsou české firmy v Bruselu stále spíše méně aktivní. Tento stav je do jisté míry platný pro celý region střední a východní Evropy,“ popisuje Viktor Chvátal z bruselské poradenské společnosti N+C. Jako jednu z výjimek přitom uvádí polský průmysl, který se podle něj věnuje dění v sídle evropských institucí intenzivně.

Vysvětluje, že aby lobbing měl výsledky, musí jít o transparentní činnost, které je potřeba se věnovat strategicky a dlouhodobě. „Z naší zkušenosti nicméně stále platí, že se jedná především o doménu západních firem,“ dodává Viktor Chvátal.

Kromě samotné snahy ovlivnit legislativní proces je pro firmy více než užitečné přijímání nových směrnic či nařízení monitorovat. Mohou se tak lépe připravit na dopady nových regulací. „Evropská komise není a priori zaměřená proti byznysu a naopak vítá zpětnou vazbu a návrh řešení ze strany průmyslu,“ tvrdí Chvátal a polemizuje tak s jednou z populárních představ o „Bruselu“. A podobně hovoří i velvyslanec Zajíček. „Panuje mýtus, že v Bruselu jsou byrokrati bez kontaktu s realitou. To určitě není pravda,“ říká. Podle něj jsou pro diplomaty a něho osobně názory z praxe nepostradatelné, „ať už jsou to zaměstnavatelé, odboráři, zájmová sdružení, konkrétní firmy, či občanská společnost“. A právě proto se diskusím s nimi intenzivně věnuje – dodává.

 

Předsednictví: Velká očekávání

Bude zajímavé sledovat, jak se všechny popsané věci projeví na jedné z událostí, která bude mít pro českou pozici v Evropské unii zásadní význam: totiž již zmíněné české předsednictví. Republika bude v rámci pravidelné rotace předsedat půl roku od 1. července Radě EU, v níž zasedají zástupci všech členských států a bez jejíhož souhlasu nelze v Unii zavést žádnou novou směrnici.

„České předsednictví představuje mimořádnou příležitost, kterou budeme chtít využít,“ říká velvyslanec Zajíček, jenž bude jednou z klíčových postav této události. V praxi to znamená, že čeští ministři budou muset od července předsedat jednání svých evropských protějšků a hledat mezi nimi kompromisy v mnoha složitých otázkách, jako je třeba energetická bezpečnost v souvislosti s válkou na Ukrajině a sankcemi proti Rusku. Čeští úředníci a diplomaté navíc budou řídit schůzky pracovních skupin, které ministrům připravují půdu pro diskusi a hlasování.

Experti varují před tím, že předchozí vlády přípravy na předsednictví podcenily, přičemž ta nová neměla moc příležitostí a času situaci změnit. Bývalý diplomat Pavel Telička ovšem dodává, že i současný kabinet se měl do příprav více obout. „Blíží se české předsednictví, evropská agenda by se měla přetřásat všude. Realita je však odlišná,“ říká. Připomíná navíc, že na české předsednictví čekají i jiná témata než Ukrajina – třeba kvóty pro lov mořských ryb, protože legislativní proces v EU stále běží naplno. Česko se tak bude muset v následujícím půlroce starat nejen o svou vlastní evropskou agendu, kterou dlouho podceňovalo, ale také o problémy a spory dalších šestadvaceti členských zemí.

 

Autorka je šéfredaktorkou odborného zpravodajského serveru Euractiv (www.euractiv.cz).

 

Projekt „České ticho v Evropě“ podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNZ).

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement