Blízký východ tváří v tvář nemoci

Ačkoliv si my Evropané představujeme Írán – pod tíhou sankcí a mezinárodní nevraživosti – jako uzavřenou zemi, opak je pravdou. Írán je velké náboženské centrum, které přitahuje desetitisíce studentů náboženství a religionistiky z celého světa. Zároveň Íránci čile obchodují s mnoha asijskými i africkými zeměmi. A v neposlední řadě je Írán cílovou destinací pro mnoho uprchlíků a gastarbeiterů – například z Afghánistánu.

Ve chvíli, kdy koronavirus pronikl do svatého města Qom, bylo jasné, že půjde o nadnárodní problém. Tisíce náboženských poutníků začaly ve strachu urychleně opouštět zemi. Mnoho z nich bylo z Pákistánu, kde byli na hranicích zadrženi. Až po jejich vpuštění do vlasti se ukázalo, že asi pětina z nich se dostala do kontaktu s virem. V reakci na to Pákistán znovu prohlásil, že by mezinárodní společenství mělo uvolnit tlak na Írán. Jaký to má kontext? Velmi prostý.

Celý region je široce propojen a pohybu osob a zboží by dokázaly zabránit jen armády povolané na hranici. Do Íránu i z Íránu se ve velkém pašuje spousta zboží a s ekonomickým úpadkem, zastavením továren a stoupající koronavirovou krizí hrozí, že se zboží bude muset přivážet alternativními cestami ještě větší míře. Není to jen Pákistán, kdo bude ohrožen, ale všichni íránští sousedi, a pak také jejich sousedi. Pandemie nezná hranic.

Ekonomiky v krizi

Krize se nevyhýbá ani velkým ekonomikám, naopak: země se silným propojením se zahraničím jsou aktuálně v nejhorší situaci. V Turecku, kde se nacházejí obrovská tranzitní letiště, prezident Recep Tajjip Erdogan ještě nedávno prohlašoval, že v důsledku koronaviru čekají Turecko krásné časy: Čína uzavře továrny a evropské firmy budou přesouvat pobočky do Turecka.

Po počáteční euforii musel i turecký prezident uznat, že jeho země nebude výjimka, a zahájit tvrdá opatření ne nepodobná těm českým. Turecko ale například také omezilo a uzavřelo veřejná prostranství ve městech, aby lidé nemohli trávit čas venku. V zemi také fungují stovky dezinfekčních týmů. I přesto má Turecko stále jeden z nejvyšších počtů nakažených na světě, přičemž jejich počet se ještě nedávno zdvojnásoboval každé dva dny.

Turci mají proti viru SARS-CoV-2 vlastní lék: tradiční voňavou dezinfekci s velkým podílem alkoholu, která se při vstupu do budov podává hostům k osvěžení a omytí rukou. Jednou z nejpopulárnějších značek je Rebul, který vznikl v roce 1895, tedy ještě za dob Osmanské říše. Už v polovině března bylo v obchodech téměř všechno toto zboží vyprodáno.

Na opačné straně Středomoří bude Saúdská Arábie jednou ze zemí, jejíž ekonomika bude velmi těžce zasažena. Druhým největším příjmem království po ropě a zemním plynu je totiž svatá pouť (hadždž) do Mekky, která je jedním z pěti pilířů islámu. V roce 2019 se této zhruba týdenní akce účastnilo přes 2,4 milionu poutníků. Letos, poprvé po staletích, správci svatých měst Mekky a Medíny uvažují, že pouť zruší.

Saudskoarabské království vyzvalo poutníky, z nichž mnozí na svou příležitost čekali i více než dvě dekády, aby zatím nekupovali letenky a počkali s dalšími kroky. Již v únoru saúdské úřady rozhodly o uzavření svatých měst pro cizince, což se stalo poprvé od roku 1918, kdy vypukla epidemie španělské chřipky, které měla na svědomí životy milionů lidí po celém světě.

Vyděšení teroristé

Koronavirus dokázal v některých ohledech to, co nezvládly západní armády a zbraně: Islámský stát doporučil svým členům a příznivcům, aby necestovali do Evropy. Kromě toho je vyzval, aby si myli ruce a vyhýbali se nakaženým oblastem. Vše je obsaženo v newsletteru s názvem „Směrnice šaríi na potýkání se s epidemií“. Co se nevěřících týče, v nedávném prohlášení mluvčí ISIS zadoufali, že se zvýší jejich utrpení, zatímco věrní budou ušetřeni. Koronavirus je prý trestem za uctívání „falešných idolů“, což je prý jeden z největších hříchů. Mluvčí ISIS také předvídají velkou ekonomickou katastrofu, která Západ (a křižáky) čeká.

Nicméně i přes tuto snahu a hrozící pěsti Západu se pozorovatelé domnívají, že teroristické (či obecně náboženské) skupiny budou jedněmi ze silně zasažených komunit. Důvod je prostý: jejich vůdci se totiž snaží vystupovat jako imunní vůči nemocem. Náboženští vůdci obecně mají tendenci odvolávat se na své božstvo s tím, že je, pravověrné, ochrání. Zkoušeli to nedávno i Íránu, kde se tento přístup neosvědčil. Budoucnost ukáže, jak dopadnou další.

Na druhou stranu, strach a zoufalství z nemoci dokáže burcovat k ostrým reakcím. V syrské provincii Hasaka na severovýchodě země utekli 29. března z vězení během vzpoury členové Islámského státu. Informace ohledně jejich počtu i zadržení byly dlouho mlhavé, a ačkoliv místní složky uvádí, že byli všichni uprchlíci chyceni a přivedeni zpět, existují jisté obavy. Za vzpourou údajně stála kombinace nespokojenosti se zacházením a strachu z rozšíření nemoci v nepřipravené věznici.

Stojí za zmínku, že ve vězeních na severu země, které spravují Syrské demokratické síly (SDF), armáda severosyrského autonomního regionu Rožava, se nachází téměř dvanáct tisíc zatčených členů ISIS.

Obavy radikálů z nemoci jsou oprávněné: v Turecku už ve vězeních kvůli viru zemřeli první lidé. Země proto plánuje zredukovat počet vězňů na třetinu, zbývající propustit do domácího vězení.

A co ti na okrajích?

Mezi odborníky panují největší obavy z rozšíření viru v chudých a válkou zničených oblastech. Lidé žijící v uprchlických táborech nebo chudých čtvrtích nemají možnost držet si odstup – zkrátka není jak, zároveň nemohou navštívit lékaře a získat potřebnou péči. Oblasti jako Jemen, Gaza, části Iráku, tábory v turecko-syrském pohraničí či na Sahaře budou pandemií velmi těžce zasažené a lze očekávat, že nemoc bude mít zlé následky.

Jemen letos „slaví“ pětileté výročí od začátku války. O moc v zemi soupeří šíitské hnutí húthijů a sunnitský prezident, podporovaný Saúdskou Arábií a jejími spojenci. Brutální konflikt měl za následek zdevastování země. Aktuálně v Jemenu více než devětadvacet milionů lidí potřebuje humanitární pomoc. V zemi je také už dva miliony případů cholery – nemoci, která na Západě takřka vymizela. Více než polovina zdravotnických zařízení je zničena a personál, který ze země neutekl už více než dva roky nedostal plat. Nyní je na obzoru další hrozba, na kterou Jemen není připraven.

OSN a mezinárodní společenství vyzývají obě strany, aby využily hrozící pandemie pro zahájení jednání a zastavení války. Objektivně, v zásadě není lepší „záminky“ pro ukončení konfliktu. Húthijové drží rozlehlá území (ovládají většinu země), která si chtějí udržet. A Saúdská Arábie využije pandemie, aby si zachránila tvář; její koalice podporovaná Západem a zejména Spojenými státy nedokázala zvítězit nad ozbrojenými milicemi páté nejchudší země světa. Tento problém by se díky koronaviru mohl zamést pod stůl.

Přípravy na nejhorší

Podobné hlasy jako z Jemenu se ozývají i ze Sýrie a jiných válečných oblastí. Lidé by podle nich měli bojovat proti nemoci, a ne jeden proti druhému. Ostatně, stejně jako u nás, i na Blízkém východě se pomáhá. Majitelé budov v Íránu začali odpouštět nájmy provozovatelům zavřených obchodů. Na rozkaz jordánského krále odpustí Jeruzalémská islámská nadace, což je jeden z velkých majitelů jeruzalémských nemovitostí, spravovaných králem, nájmy na celý rok 2020.

Protestující davy z Libanonu se transformovaly ve stovky dobrovolníků, kteří dezinfikují ulice a pomáhají udržet v bezpečí před epidemií ohrožené komunity. Obyvatelé uprchlických táborů na palestinském Západním břehu vytvořili komise, které mají na starosti zajistit základní postupy proti nemoci: dezinfikovat prostředí, ale také třeba omezit volný pohyb osob mezi tábory, městy a vesnicemi.

Blízký východ se připravuje na pandemii, která bude rozhodně horší než na Západě. Je možné, že koronavirus přinese do regionu mnoho změn. Z té pozitivní stránky to může být uzavření míru, nebo alespoň odklad bojů, aby si zbídačení civilisté na chvíli oddechli. Může také vést k proměnám v mocenské rovnováze, oslabení či posílení autoritářských režimů či počátku velké ekonomické krize.

Následky jsou zatím neznámé, ale jedno je jasné: na Blízký východ bychom neměli zapomínat, máme ho takřka za rohem.

Autorka je arabistka.