Podojit zlomené srdce

„Už odpal!“

Až do dnešního vystoupení si Tereza myslela, že to nejhorší, co ji na stand-upu potká, je ticho. Ve světě stand-up comedy byla nováčkem. A jak už to bývá, všechny začátky jsou těžké. Akorát při hře na piano se vám nestane, že při vašem prvním nepovedeném recitálu se vztyčí navátý týpek a zahalasí:

„Ukaž kozy!“

Zlatý ticho, pomyslela si Tereza.

To, že na vystupujícího komika začnou lidé v hledišti něco pokřikovat, provokovat a snažit se narušit jeho vystoupení, není ve světě stand-upu neznámá věc. Říká se tomu „heckling“ – úkolem komika je narušitele vtipným způsobem zpražit a usadit. Pokud se mu to povede, jeho pohotovost je zpravidla oceněna velkým potleskem zbytku publika a vyrušujícího to obvykle umlčí. Komik si tím získá o to větší respekt.

Ukáže, kdo je tu pán.

Ukáže, že ho nic nerozhází.

Ukáže, že má situaci pod kontrolou.

Bohužel, Tereza neměla zrovna pod kontrolou ve svém životě vůbec nic. Asi před dvěma měsíci ji její přítel Milan, o kterém si myslela, že ji ničím nepřekvapí… překvapil.

Byli spolu pět let, oběma jim táhlo na pětatřicet – další krok, kam by se jejich vztah měl posunout, byla logicky svatba. Alespoň se to tak jevilo Tereze.

Vztah je jako videohra. Postupujete na další nové levely. Začínáte jako „beginner“ a po pár letech se dopracujete do úrovně „advanced“, kde vás čekají opravdové questy – jako třeba společná hypotéka. V jednu chvíli se podíváte, jak máte ten vztah pěkně rozehranej, a řeknete si – to bych si měla uložit.

A pak začnete uvažovat o svatbě.

 

Milovali se? Z dotazníkových možností „rozhodně ano – spíše ano – nevím – spíše ne – rozhodně ne“ by Tereza zaškrtla „spíše ano“. Období motýlků v břiše bylo už dávno pryč a dveře od záchodu před sebou zavírali jen při velké potřebě. Tereza se snažila udržet ve vztahu trochu té sexuální jiskry – například zavedla společné sprchování. Milan – který byl trochu škrt – z toho měl obrovskou radost. Už jen představa, kolik ušetří za vodu, jej vzrušovala. Ze všeho se však časem stane stereotyp – když ji jednou Milan ve sprše požádal, aby mu vymáčkla beďara na zádech, uvědomila si Tereza, že na jejich společných sprchách není nic erotického. Prostě se akorát myli společně.

Ovšem – není to prostě normální?

Jejich vztah připomínal dobře prošlapané bačkory, které sice už mají svoje nejlepší léta za sebou, ale vlastně celkem slouží a je vám je líto vyhodit.

Tereza se rozhodla za svého bačkoru provdat.

Vědoma si zásady, že „chlapy je třeba trochu pošťouchnout“, začala Tereza s náznaky, že by jí nějaký ten kroužek na prsteníčku nebyl proti srsti. Jala se vymýšlet společné aktivity, při kterých by se náramně dobře žádalo o ruku. Na procházky se chodilo zásadně při západu slunce. Jakýkoli hovor dokázala stočit na téma svatby.

„Lásko, co bude dnes k večeři?“

„Španělský ptáček. Mimochodem, co si myslíš o vypouštění holubiček na svatbách?“

Po několika měsících přehlídky trapnosti se její taktika – zdálo se – vyplatila. Milan ji pozval na večeři do podniku, kde měli kdysi první rande.

„Musím ti něco říct.“

„Ano?“ Tereza nadšeně poposedla. Sakra, proč tu není nějaký fotograf, který by tohle zvěčnil na Instáč?

„Hodně jsem přemýšlel. O nás. Jsme spolu deset let. Asi je čas se vzít, anebo se rozejít. A já myslím – že bychom se měli rozejít.“

Nefunguje to. Dlouhodobě. Jejich vztah jede už roky v režimu autopilot. Necítí se šťastný, ale až do této chvíle jej nenapadlo, že by měl být.

Když začala tlačit na vdavky, začal o jejich vztahu více přemýšlet a uvědomil si, že představa, jak spolu sedí v sedmdesáti letech na zápraží, v něm vzbuzuje pocity dávení a srdeční arytmii.

„A není to jen tím, že se ti nechce zestárnout?“ snažila se smlouvat Tereza.

„Nechce se mi zestárnout s tebou.“

Během jediné večeře se Tereze převrátil celý život. Při předkrmu nenápadně kontrolovala, jestli v její sklenici sektu neplave prstýnek, při dezertu už měla svůj crème brûlée zředěný slzami.

Hřebíčkem do rakve jejich vztahu byl účet.

Dohromady?

Zvlášť. Vždycky už jen zvlášť.

 

Co udělá rozumná žena po třicítce, když dostane kopačky? Pláč. Víno. Zmrzlina. Diskotéky. Bary. Seznamky. Převozníci. Víno. Víno. Víno. Pláč. Hubnutí. Revenge body. Okázalý feminismus. Pocit, že to je to nejlepší, co se mohlo stát. Pocit, že to je to nejhorší, co se mohlo stát. Nákup příruček o seznamování a knih o tom, jak být single a šťastná. Stalkování svého ex na sociálních sítích. Poslech srdceryvných songů. Adele, Lana Del Rey, Taylor Swift, pojď mi hop. Pláč. Sex. Pláč během sexu. Repeat.

Žena po rozchodu je schopna všeho. Změnit život, odjet na Bali a začít chodit s lektorem jógy. Anebo lektorkou.

Některá je schopna ještě radikálnějších kroků – třeba si ustřihnout ofinu.

A Tereza?

Začala dělat stand-up comedy.

„Hele, moc ti to nejde, tak vypadni,“ zařval na ni nabouchaný týpek ze třetí řady. Dvě dívky v Terezině věku se pokusily zapískat na prsty. „Mrchy,“ proběhlo v hlavě Tereze. V pekle je speciální místo pro ženy, co chtějí vypískat jiné ženy z pódia!

V upocené ruce žmoulala papírek se svým „tahákem“. Na dnešní show se poctivě připravovala a několik dní ze sebe potila vtipy, glosy a postřehy na aktuální politická témata. Hrála si se slovosledem, měnila slovíčka. Je vtipnější číslo šest, anebo číslo deset? Je vtipnější přirovnávat politické strany k typům ovoce? Anebo k sexuálním polohám?

Toužila být Jimmy Carrem, Jonem Stewartem, Trevorem Noahem – a ze všeho nejvíce toužila nebýt Terezou. A když psala, měla pocit, že jí není. Momenty, kdy se nořila do vymýšlení vtipů, byly jediné chvíle, kdy zapomínala na Milana, netrápila se výčitkami a nespřádala v hlavě scénáře, jak jej získat zpátky. Stand-up se stal její terapií, její lahví vodky, jejím kýblem zmrzliny.

Mělo to jediný háček.

Její vtipy nestály za nic.

„V druhém kole prezidentských voleb člověk vybírá z dvou kandidátů. Já měla velké dilema. Koho budu volit? Petra, anebo Pavla?“

„Už jdi do prdele,“ ozvalo se z publika. Tentokrát to neznělo jako posměšek, pouze jako dobře míněná rada.

Proč tohleto dělám, prolétlo hlavou Tereze. Vyměnila jsem odmítnutí jednoho muže za odmítnutí šedesáti platících diváků.

„Tak já teda jdu,“ vylétlo z ní zcela spontánně. Publikum náhlá změna energie zaskočila.

„Aspoň můžu být, holky, váš odstrašující příklad,“ obrátila se na dvojici dívek, které se ji předtím snažily vypískat. „Až se někdy budete cítit blbě, můžete si říct – furt na tom nejsem tak blbě jako trapka, kterou její kluk po deseti letech vztahu nepožádal o ruku, ale o rozchod.“

V útrobách klubu se někdo upřímně zasmál. Poprvé!

„Po deseti letech jsem zjistila, že chceme jiný věci. Já se chci vdát a mít děti – on chce bejt šťastnej. Jak tohle dáte dohromady?“

Smích. Nabouchaný týpek, který na Terezu předtím pokřikoval, dokonce dvakrát plácl rukama o sebe.

„Když jsme se rozcházeli, řekla jsem mu – Nikdy nenajdeš takovou holku, jako jsem já! – A on na to – doufám!“

Publikum se chechtalo jako blázen. Tereza odcházela z pódia za obrovského potlesku jako ve snách. Rocková hvězda. Říká se tomu joke coke – pocit, když se komikovi podaří ovládnout dav, je omamný jako drogový rauš. Euforie. Adrenalin. Orgasmus.

„Bylas výborná,“ lichotily jí dívky, které se ji předtím snažily vypískat. Tereza s nimi stála u baru a nechávala se opájet úspěchem a panáky vodky.

„Bylo to skvělý,“ přitočil se k ní Mirek – zkušený stand-up komik, který celý večer organizoval. „Ten začátek hroznej, ale to asi víš. Ale jaks začala mluvit o tom svým rozchodu, tak to nabralo grády. Nechceš si v pátek vystoupit s náma, s profíkama? Byly by za to i nějaký prachy. Mám tam zatím pět kluků komiků a žádnou holku. Potřebuju holku.“

„A to mluvíš o stand-upu, anebo svým osobním životě?“ Tereza byla v ráži. Mirek se uchechtl.

„No vidíš. Ale na politiku se vykašli. Politickou satiru tu dělaj jiní a líp. My chceme slyšet o tvejch chlapech. Chceme slyšet story o tvým ex. Máš zlomený srdce? Tak to podoj.“

 

Podojit své zlomené srdce.

Tereza seděla doma nad prázdnou stránkou. Bolestně zjišťovala, že její výtrysk humoru byl možná jen spontánní improvizací, kterou nedokáže zopakovat. Vyvěral z osvobozujícího pocitu rezignace – ve chvíli, kdy kapitulovala na to, že dokáže publikum rozesmát, se dokázala uvolnit a být vtipná. Nyní však byla zpět na startu. Měla za úkol jít vstříc vlastnímu zoufalství a použít jej k tomu, aby pobavila lidi. Chceme slyšet story o tvým ex. Ale jakou? Tereza zjišťovala, že zatímco utahovat si z veřejných osobností a politiků ji bavilo, dělat si legraci z Milana v ní vzbuzovalo pocit viny.

 

Pátek je srandy svátek. Sál v pražském klubu Rock Café byl nabitý k prasknutí – u vstupu visela cedulka VYPRODÁNO.

„Máte lístek?“ zarazil vyhazovač Terezu, když se snažila prosmýknout dovnitř.

„Já jsem vystupující.“

„Sorry. Já jen že vás neznám.“

„Já sama sebe taky ne.“

Backstage tvořila jedna malá úzká místnost, kde vystupující komici přecházeli jako lvi v kleci. Všichni jsou nervózní, ale každý se s tím srovnává po svém. Někdo si opakuje text, jiný šňupe koks na záchodě. Nerds & rock’n’roll.

Tereza nikoho neznala, proto stála plaše v koutu místnosti a snažila se co nejméně překážet.

„Ty seš ten květák, viď,“ oslovil ji jeden z komiků.

„Květák?“

„Jo. Nováček. To si neber osobně, my vám tak říkáme. Květáci. Prej jsi byla dobrá. Tak jsme zvědaví. Běž do plnejch. Tady jsou lidi zvyklí na vostrý fóry. Sex, holokaust, vozíčkáři. Občas se najdou nějaké slabší kusy a moralisti, co odcházej, ale z toho si nic nedělej. Kapišto?“

„Začínáme,“ houkla do backstage produkční.

Zatímco moderátor rozehříval publikum, Tereza se snažila uklidnit.

„A nyní přivítejte náš nový talent, holku, která to umí chlapům pořádně nandat. Přichází Tereza Raichlová!“

Raichová, ty vole! Podělal jí jméno, ale na tom nezáleželo. Pro publikum byla zatím bezejmenným květákem a teď byla ta chvíle, kdy se mělo ukázat, zda stojí za to si její jméno pamatovat. Vykročila zpod opony do oslepující záře reflektorů. Moderující Mirek jí podal mikrofon a povzbudivě se na ni usmál.

„Můj kluk byl fotbalista. Takže by mě asi nemělo překvapit, že mi dal kopačky.“

Ticho. Zase. Nenáviděné, tíživé ticho.

„Byl to hrozný škrt. Na Vánoce se mě zeptal, jestli mi může dát dárkový poukaz. Řekla jsem, že může. A on se mě zeptal, jestli beru stravenky.“

Sál se rozchechtal. Terezu zaplavil opojný pocit. Mějte mě rádi, ano, prosím, mějte mě rádi. Joke coke. Tohle je to, co chci, a chci víc. Tereza najednou věděla, že udělá cokoli, řekne cokoli, jen aby si přízeň publika udržela. Jak to říkal Mirek? Jít do plnejch.

„Měl teda dost malý penis. Když jsme spolu byli v sauně, říkala jsem si – jsme v sauně, anebo v kryosauně?“

Zatímco dav burácel smíchy, někdo uprostřed sálu vstal a prodíral se pryč. Tereza, opilá tím, jak se jí daří, se rozhodla na to reagovat.

„Kampak, pane? Odcházíte hledat tradiční hodnoty? Anebo laskavý humor?“

Osvětlovač bryskně zareagoval na vzniklou situaci a zapnul světla v hledišti. Uprostřed sálu stál Milan. První setkání s ex po rozchodu je vždy rozpačité, ale většině lidí se nestane, že narazí na svého ex, když stojí na pódiu a vypráví o jeho penisu platícím divákům. Tereza otevřela pusu zděšením. Chvíli na sebe civěli, potom sebou Milan trhl a procpal se úzkou uličkou ze sálu ven. Tereza zbrkle strčila mikrofon do stojanu a beze slova vylétla z pódia, v backstagi minula tlupu zaskočených komiků a vyběhla do foyer.

„Milane, počkej!“

„Na co? Na další vtipy o mým malým péru?“

„Já nevěděla… co tu vůbec…“

„Slyšel jsem, žes začala dělat stand-up. Prej seš dobrá. Chtěl jsem tě překvapit. Ale spíš jsi překvapila ty mě.“

Až teď si Tereza všimla, že Milan v ruce drží kytici růží.

„Tys mi přinesl kytku?“

Milan vztekle švihl kyticí do koše.

„Chvilková slabost.“

Tereza sledovala, jak Milan odchází – tentokrát definitivně.

Když se dva rozejdou, je každá rada drahá.

Ale některým se přece jen vyplatí naslouchat.

Třeba „Ukaž kozy“ se takhle zpětně jeví jako docela dobrá rada.