Jakmile to půjde, chceme hotely otevřít lidem ze sousedství

Jakou máte v těchto dnech obsazenost?

Jediný otevřený hotel z našeho portfolia je momentálně pražská Pyramida, kde máme téměř sedm set lůžek. Obsazenost je kolem dvaceti procent.

 

Co pro vás znamenají nejnovější, zpřísněná opatření?

Pro nás se nic nemění. Máme jasně nastavená pravidla, která budeme dodržovat i nadále.

 

Jak kontrolujete účel cesty?

Při příjezdu musí každý host vyplnit formulář, kde je příslušná kolonka.

 

Vaši hosté se mohou v hotelu i nasnídat a naobědvat, posedět u kávy. To je dnes neobyčejný luxus.

Ano, máme radost, že můžeme být alespoň částečně ostrůvkem normálního světa, jaký jsme znali dříve.

 

Hotelové služby nyní mohou využívat i ti, kteří potřebují strávit karanténu v izolaci. Děje se to?

V našem hotelu nikoliv. Pokud vím, tak jsou některé hotely vyhrazeny pouze pro tyto účely.

 

Čím se pro vás liší současný lockdown od první vlny epidemie vloni na jaře?

Před rokem jsme ještě moc nevěděli, co se vlastně děje. Byli jsme také víc vyděšení a museli jsme úplně zavřít, což byl šok. Ani ve snu mě nenapadlo, že se někdy může něco takového stát.

 

Museli jste propouštět?

Bohužel ano, již v dubnu jsme se museli rozloučit s částí našeho personálu. I v této nelehké době jsme se ale snažili zachovat maximálně férově, zaměstnanci od nás dostali víc peněz na odchod, než bývá obvyklé. A když to půjde, nabereme některé zase zpátky.

 

Zavřeno jste měli od poloviny března do konce května. Co následovalo?

Češi se vrhli na domácí turistiku, takže hlavně v Krkonoších a na Šumavě jsme měli téměř pořád vyprodáno. Bohužel městské hotely byly poloprázdné. Proto jsme museli část našeho personálu přesunout právě do rekreačních resortů.

 

Proč se ve městech zájem o noclehy neobnovil?

I do Prahy přijíždělo hodně Čechů, často to byly rodiny s dětmi. Přece jen tady ale velmi výrazně chyběli zahraniční turisté.

 

Digitální recepce

Jaké čerpáte covidové kompenzace?

Jsme největší česká hotelová značka, celkem nabízíme dva tisíce lůžek, v uplynulých letech jsme investovali miliardu korun do rozvoje regionálního cestovního ruchu. Právě kvůli velikosti firmy ale narážíme při kompenzacích na limit Evropské unie.

 

Můžete ten rozdíl vyčíslit?

Zatím je to omezení narýsováno na úrovni 40 milionů korun, bez limitu by nám přitom náleželo 140 milionů korun. Takže máme jen za minulý rok ztrátu přes 100 milionů korun, kterou museli dotovat naši akcionáři.

 

 

Jak vidíte budoucnost hotelnictví?

Věřím, že rodinná turistika se vrátí v plné síle. Lidé chtějí vypadnout z domova, bylo to patrné už po první vlně epidemie. To mluvím o Češích a obyvatelích sousedních zemí. Naopak velké zpoždění očekávám u turistiky postavené na leteckém provozu. A ještě o něco delší čas budou zřejmě potřebovat velké kongresové akce. Na něco takového potřebujete, aby se lidé cítili stoprocentně bezpečně.

 

Můžete tomu nějak pomoci?

Děláme toho hodně. Třeba jsme hned na jaře obstarali tolik roušek a respirátorů, že jsme jich v jednu chvíli měli víc než státní rezervy – tam jich v té době bylo asi šest tisíc.

 

Co jste s nimi dělali?

Rozdali jsme je při první vlně zdravotníkům v regionech. Nabídli jsme rovněž státu, že kdyby se pro řešení epidemie nějak hodila kapacita našich objektů, rádi pomůžeme. Naštěstí to zatím nebylo třeba.

 

Co ještě můžete dělat proti šíření nákazy?

Například jsme vypnuli vnitřní ventilaci a větráme okny. Neustále všechno dezinfikujeme, zaměstnancům měříme každý den teplotu. Personál i přes léto používal roušky a rukavice, a přestože jsme byli plní, neměli jsme do poloviny září v našem týmu ani jeden případ nákazy. Myslím také, že naše hotely mají jednu velkou výhodu: vesměs jde o velké vzdušné prostory, kde není problém udržovat dostatečné rozestupy.

 

V Americe se některé hotely předělávají na kanceláře, místa pro pracovní setkání, coworkingová centra...

Můžete vyzkoušet leccos, ale obávám se, že taková řešení nezaplatí ani účty za energie. To už je ekonomičtější hotel úplně zavřít a vypnout topení.

 

Epidemie srazila hotelový byznys na kolena, nicméně Orea má za sebou silný kapitál. Porozhlížíte se po nových akvizicích?

Určitě se otevírají nové příležitosti. Covid nabídl čas na sebereflexi a hodně hotelových vlastníků si uvědomuje: „Dobře, mám nějaký majetek. Ale opravdu to musím provozovat sám a běhat kolem toho? Nebylo by lepší najít profesionální firmu, která si sice vezme nějaké procento z tržeb, ale navýší výkon hotelů?“

 

A tou firmou jste vy, jestli tomu rozumím správně.

Ano, protože máme zkušenost, zákazníky, značku, procesy, lidi… A chceme s tímto know-how jít i ven, hlavně do zahraničních destinací oblíbených mezi Čechy, kam patří zejména Chorvatsko, Itálie, Řecko, Španělsko.

 

Na jaře jste avizovali významnější novinku, ale tehdy jste nechtěl prozradit víc. Můžete už být konkrétnější?

Pokud se svět začne vracet do normálu, chceme na jaře spustit novou značku. Bude to menší koncept s trošku jiným způsobem fungování, než mají klasické hotely. Zahájíme dvěma provozy v centru Prahy.

 

V čem se budou vaše nové hotely lišit?

V míře automatizace. Problém menších hotelů je, že nemáte pracovní náplň pro člověka na čtyřiadvacet hodin. Ale když využijete základ, který máte ve větších hotelech, a zdigitalizujete odbavení hosta, získáváte náskok. Je nesmysl, aby dnes host ukazoval na recepci občanku a tahal z peněženky kreditku. U vchodu bude samozřejmě kiosek, odkud bude možné zavolat živému člověku v případě nějaké nejasnosti.

 

Jinak tam žádný personál nebude?

Bude. Role zaměstnanců se ale posune hlavně k tomu, aby se hosta zeptali, jestli se dobře vyspal, a nabídli mu něco nového – pamětihodnost, restauraci, zkrátka tip na nějaký zážitek. Chceme, aby personálu zůstalo víc sil a času na milý přístup. Jsem přesvědčen, že covid tohle urychlí.

 

Díky pro zdravotníky

Typické pro vaši společnost jsou kolosální hotely z konce osmdesátých let, v podstatě luxusní paneláky. Mám na mysli třeba brněnskou Voroněž nebo někdejší zotavovny ve Špindlerově Mlýně a Železné Rudě.

Máte trošku pravdu, jen bych rád připomněl, že v Mariánských Lázních máme i krásné secesní domy. A že jsme do těch paneláků, jak jim říkáte, opravdu hodně investovali, abychom je proměnili. Ano, jde o budovy z jiné doby, ale všechny jsou na úžasných místech, teď už i s vynikajícím servisem. Na portálu booking.com jsme se vyšplhali na hodnocení 9,1 z 10.

 

My jsme se sešli v hotelu Pyramida na pražském Břevnově. Po svém otevření v roce 1987 nesla budova název Dům rekreace ROH a budila spíš pohoršení než obdiv.

Nesnažíme se tuhle historii skrýt. Myslím ale, že není spravedlivé soudit knížku podle obalu. Chceme zde vytvořit takové prostředí, aby vám tady bylo příjemně. Navíc je to opět fantastická lokalita.

 

V čem?

Pyramida je blízko letiště i Pražského hradu, snadno dostupná autem, s velkým parkovištěm. A na bulvárech v centru jste odtud za dvacet minut pěšky krásnou procházkou, navíc z kopce.

 

Před pěti lety začalo v části hotelu Pyramida opět fungovat kino Dlabačov, které tu slavilo úspěch na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Co vás k tomu vedlo?

Naši majitelé (Petr Lukeš a Jana Sobotová ze společnosti Cimex, pozn. red.) mají rádi umění a chtějí jej podporovat. Vloni jsme tady měli třeba velkou výstavu kolážisty Tomáše Břínka, známějšího pod pseudonymem TMBK. Navíc tohle všechno zapadá do naší vize, aby hotely sloužily i lidem žijícím v sousedství.

 

Jak to chcete udělat?

Přijde mi až nepochopitelné, jak se hotelnictví téhle možnosti v minulosti zbavilo. Proč by ale hotely měly sloužit jen hostům, kteří v nich přespávají? Chtěli bychom proto pokud možno všechny naše hotely víc otevřít do ulice a pozvat místní lidi dovnitř.

 

Hodně asi záleží na cenách.

Ano, když naceníte produkt příliš draho, lidé se bojí přijít. To se snažíme změnit. Budeme rádi, když si sem najdou cestu i lidé, kteří tu nejsou ubytováni. Chce to ale nějaký čas. Povědomí, že hotely jsou jakési bubliny sloužící výhradně turistům a byznysu, je tady hodně zažité.

 

Když už jsme zmínili ceny: zlevňovali jste ubytování?

Trošku ano, ale jenom trošku. Spíš se snažíme nabídnout lepší hodnotu, například možnosti parkování.

 

Na sociálních sítích vzbudilo značný ohlas, když jste vloni na jaře začali rozsvěcet okna prázdných pokojů v hotelu Pyramida do tvaru srdce, smajlíka nebo nápisu Díky!, určených pro zdravotníky. Čí to byl nápad?

Přišel s tím personál a udělalo mi to velkou radost. Je dobře, když zaměstnanci sami přemýšlejí, jak vylepšit služby nebo pověst značky.