Šance proti covidu. Nové a levnější testy

Report

Nedostatek testování na nový koronavirus je jedním z nejvýraznějších rysů a také problémů českého boje s pandemií. Přesto se situace v půlce podzimu aspoň částečně zlepšuje: díru na trhu s komponenty pro testy zaplňují menší české firmy. V poslední fázi před spuštěním výroby jsou jednodušší testy ze slin. A zdá se, že bude brzy možné přidat až několik desítek tisíc testů denně navíc a snížit jejich cenu.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Když biochemik Václav Navrátil vypráví o vývoji testů na nový koronavirus, je to pro něj trochu schizofrenní situace. Na jednu stranu je rád, že se jim podařilo přijít s novými testy, které mohou přispět ke zkrocení pandemie a umožnit jeho firmě rychlejší růst do budoucna, na druhou stranu se už těší, až se s kolegy vrátí ke své hlavní práci – k vyhledávání molekul, z nichž by jednou mohly vzniknout nové léky.

Před dvěma lety založil společně s partnery společnost Diana Biotechnologies, která patří mezi několik málo domácích společností, na nichž nyní stojí významná část testů na nový koronavirus. Aktuálně se testovací sady připravované v Diana Biotechnologies používají u téměř čtvrtiny z denně prováděných laboratorních testů založených na nejpoužívanější metodě PCR. Ještě do konce roku by se měla rozjet výroba nových testů. První změnou bude testování ze slin, druhým příslibem je výrazné zjednodušení práce v laboratořích. Nebude prý již nutné čistit odebrané vzorky a izolovat z nich virus, což je nejpracnější část testování.

Pokud plány vyjdou, mohlo by to významně rozšířit a zlevnit testování v Česku – a v důsledku ovlivnit i vývoj pandemie.

„Před pár měsíci bych odpověděl, že se do konce roku vrátíme k naší hlavní práci, hledání a vývoji léků. Teď to vypadá, že minimálně do jara budeme řešit covid. Ale pokud bude potřeba, tak u toho zůstaneme i déle,“ říká Václav Navrátil. Vzhledem k posunu, který se jim podařil, budou testy na viry dál rozvíjet. „Možnost přímo detekovat virus bez jeho izolace je celosvětově konkurenceschopný produkt a jsme schopni to nabídnout i na jiné infekce; v tom budeme pokračovat určitě,“ dodává.

 

Díra na trhu

Diana Biotechnologies vznikla teprve před dvěma lety. Založila ji skupina mladých biochemiků, organických chemiků a molekulárních biologů, kterým je mezi třiceti a čtyřiceti. Obvykle mají za sebou část vědecké kariéry různě ve světě a v laboratořích Ústavu organické chemie a biochemie – výzkumné instituce spadající pod Akademii věd ČR a známé ve světě díky objevům Antonína Holého vedoucím k vývoji léků proti HIV a dalším virovým infekcím.

Do vínku získala společnost exkluzivní licenci na technologii DIANA, kterou Václav Navrátil během svého doktorského studia na ústavu vyvinul. Plný název technologie je anglickým jazykolamem, podstatné je, že podobně jako stejnojmenná římská bohyně dokáže lovit hledané látky ve zkoumaných vzorcích, a to ve velmi malých množstvích. Jeden z menších společníků ve firmě uvádí, že jejich dlouhodobou ambicí je pokusit se v Česku vybudovat malou variantu největší farmaceutické společnosti na světě. Říká tomu „malý Roche“ podle úspěšného obra původem ze Švýcarska, rozkročeného napříč biomedicínskými obory.

V Dianě se zaměřili na detekci sloučenin spojovaných s nádorovým bujením a hledání biologicky aktivních látek. Přirovnat je to možné k hledání jehly v kupce sena, jen je ta hledaná jehla opravdu miniaturní a sena je spíš celá hora než jen kupka. Protože při svém zkoumání nasbírali velké zkušenosti s automatizací, rozumí metodě PCR používané při detekci virů – a protože firmu tvoří tým složený z expertů na organickou chemii a biologii, přemýšleli již na jaře, zda se pustit do vývoje vlastních testů na nový koronavirus.

Zvažování prý bylo poměrně složité, neboť věnovat energii a peníze na vývoj a výrobu testů by byla odbočka z jejich hlavní cesty za novými léčivy. Nakonec rozhodlo, že v Česku podobně jako v dalších zemích panovala během první vlny nouze o speciální chemii potřebnou pro testování. Z trhu se částečně stáhli zavedení hráči, kteří nebyli schopni dodávat chemii a spotřební materiál do laboratoří. „Čekali jsme, že Roche naběhne a zahltí trh novými testy. Po měsíci jsme viděli, že se stal opak, testovalo se málo a systém kolaboval,“ vysvětluje biochemik Václav Navrátil z Diana Biotechnologies.

Společnost Roche patří mezi největší výrobce diagnostických přístrojů a testů na světě, v Česku byly mezi nejpoužívanějšími. Podle Jiřího Pešiny, ředitele komunikace české pobočky Roche, jsou dodávky testovacích sad s potřebnou chemií omezené kvůli limitům ve výrobě. V Roche vyrobí šestnáct milionů testů měsíčně, a to pro celý svět. V Česku jsou podle Pešiny v provozu na testování dva velkokapacitní přístroje a sto dvacet menších. Zatímco velké stroje jsou vázány na používání originálních souprav (kitů) a chemie od Roche, menší je možné používat s ověřenými sadami od jiných výrobců. Jde mimochodem o podobný obchodní model, jaký léta úspěšně používají výrobci počítačových tiskáren a inkoustových náplní do nich. Pokud má zákazník možnost volby, může sáhnout po originálu, nebo po obvykle levnější alternativě.

Během první vlny pandemie byl ovšem ještě výběr minimální a přesnými testy se muselo výrazně šetřit. Laboratorní zkoušky na nový koronavirus metodou PCR jsou přitom označovány v oboru jako „zlatý standard“ kvůli své přesnosti a citlivosti. Téměř do konce srpna jejich počet v Česku nepřekročil hranici deseti tisíc testů za den. Přes léto, kdy po potlačení první vlny vážnější případy covid-19 z republiky téměř vymizely, zájem o testy opadl a poptávku tvořili z velké části samoplátci, obvykle lidé mířící služebně nebo na dovolenou do zahraničí.

S druhou vlnou, která se v Česku rozjela již v září, stoupl počet provedených testů na dvacet tisíc a od poloviny října až ke čtyřiceti tisícům denně. Ve srovnání s počty testů na jiné infekce – které však nehrozí tak jako koronavirus tím, že zahltí nemocnice – jde o obrovské číslo. V mezinárodním srovnání se však v Česku v první části podzimu stále testovalo velmi málo. V přepočtu na jeden pozitivní případ onemocnění covid-19 to bylo téměř nejméně na světě; podíl pozitivních testů na všech laboratorních zkouškách překročil koncem října třicet procent. Platí přitom, že čím vyšší procento pozitivních testů, tím méně případů v populaci, zvláště nakažených bez příznaků, je systém schopen zachytit, izolovat, a omezit tak šíření viru.

 

Podle údajů zveřejňovaných americkou Univerzitou Johnse Hopkinse Česko koncem října v procentu pozitivních testů v Evropě vedlo, z amerických států měly vyšší podíl pozitivních testů jen méně lidnaté státy s velkými ohnisky, a to Jižní Dakota a Wyoming.

 

Čekali jsme druhou vlnu

Situace s dostupností testů pro laboratoře se v Česku nicméně na podzim postupně lepšila s tím, jak díru na trhu po zavedených nadnárodních společnostech zaplnila různá alternativní řešení a noví výrobci jako Diana.

„My jsme do vývoje testování na covid investovali peníze již od jara. Byli jsme přesvědčeni, že druhá vlna přijde,“ říká Pavel Brůžek, předseda dozorčí rady Diana Biotechnologies. Ve společnosti zastupuje finančního investora, skupinu bpd partners. Jejími zakladateli jsou někdejší spolumajitelé Mostecké uhelné společnosti, posléze skupiny Czech Coal Petr Pudil, Jan Dobrovský a Vasil Bobela. Do biotechnologické společnosti investovali a drží v ní podle obchodního rejstříku od začátku podíl ve výši 36 procent, sedmnáct procent Diany patří Ústavu organické chemie a biochemie. Zbylých sedmačtyřicet procent mají zakladatelé a klíčoví zaměstnanci; největší část drží tvůrce Diany, biochemik Václav Navrátil, a spoluzakladatel firmy Martin Dienstbier.

Podle Pavla Brůžka z bpd partners se všichni společníci na jaře domluvili, že je potřeba pomoci řešit krizi okolo nedostatku testů – a že klíčový směr firmy, tedy hledání léčiv a vývoj protilátek, půjde na chvíli stranou. Vývoj a ověření nového testu však vyžaduje čas. První vlnu již nezachytili, ale přes léto pokračovali ve vývoji. „Hodně firem z oboru zaspalo, protože si myslely, že už to nebude po létě potřeba,“ vysvětluje Pavel Brůžek. Velkou výhodou Diany je podle něj přístrojová vybavenost zaměřená na vývoj a výzkum léků, a také tým lidí, kteří vedle špičkové expertizy v oboru mají velké zkušenosti s automatizací a optimalizací postupů. Od začátku se tedy zaměřili nejen na vývoj samotné chemie, ale také na to, aby celé testování co nejvíce zlevnili a laboratořím zjednodušili. Domluvili se rovněž s jedním z distributorů, který laboratořím zapůjčuje robota na sériové zpracování testů.

Sama Diana přitom testování nedělá. Dodává diagnostické sady, chemii i se spotřebním materiálem. „Vše je připraveno v sadách, které umožňují maximálně možnou automatizaci testování. S robotem může laboratoř minimalizovat lidskou práci a za jednu směnu zpracovat šest set až tisíc vzorků, což už je pro ně ekonomicky velmi zajímavé,“ vysvětluje Pavel Brůžek.

V Česku se aktuálně testuje na nový koronavirus asi ve stovce akreditovaných laboratoří. Jde přitom o pestrou směs malých, středních i několika velkých laboratoří. Většina funguje s velkým podílem lidské práce, pár velkých naopak používá vlastní automaty. Deset laboratoří, jejichž provoz Diana v době od srpna automatizovala, nyní provádí zhruba deset tisíc ze čtyřiceti tisíc testů denně.

 

Dvě zásadní inovace

Valná část tichého souboje laborantů s pandemií se ovšem odehrává v menších laboratořích, které denně obvykle ručně zpracují sto až dvě stě vzorků. Tomu také odpovídá nastavená úhrada ze zdravotního pojištění – 1 750 korun za jeden test. Laboratoř z toho musí zaplatit materiál, odbornou práci a administrativu s testováním spojenou. Pro menší laboratoře je to cena úměrná nákladům a každodennímu nasazení personálu od rána do večera. V případě velkých hráčů, mezi něž patří i některé státní nemocnice s testovacími automaty, ovšem jde při této ceně o krásný byznys s velkou marží.

Cena chemie a spotřebního materiálu tvoří jen malou část z konečné úhrady za test. V případě Diany vychází cena sady včetně spotřebního materiálu okolo tří set korun na jeden test. Pavel Brůžek, zastupující finančního investora v Dianě, nechce přesnou cenu uvádět, nicméně tvrdí, že cenu nastavili úmyslně velmi nízko. „Upřímně, my se na to nedíváme přes peníze. Všichni ve firmě jsme chtěli, aby se situace okolo pandemie zklidnila, nemusely se omezovat a zavírat podniky, které máme i my v rámci bpd partners,“ vysvětluje. „Ani kdyby toho Diana prodávala pětkrát více, pro naši skupinu by to z pohledu financí nic zásadního neznamenalo,“ dodává Pavel Brůžek.

Během několika týdnů chtějí přijít s dvěma významnými inovacemi PCR testů, které mají potenciál změnit, jak se v Česku testuje. Podle biochemika Václava Navrátila jsou v Dianě v poslední fázi před spuštěním výroby testů ze slin. V malém je již vyrábějí a mají je i vyzkoušené, nyní potřebují připravit výrobu ve velkém. Půjde o stejnou laboratorní metodu PCR, nicméně se významně zjednoduší sběr vzorků od lidí. V současnosti se sbírají vzorky štětečkem z nosohltanu, což jednak není moc příjemné, ale zároveň je k tomu potřeba proškolený zdravotnický personál. To je dnes jedno z „úzkých“ míst testování. Testy ze slin naopak otevírají cestu k samoodběrům. Lidé dostanou lahvičku s trychtýřkem, sami do ní sliny odeberou, trychtýř odstraní a lahvičku uzavřou. Chemie uvnitř lahvičky zajistí, že virus ve slinách je možné v laboratoři dále zpracovat.

Druhá změna, na kterou Václav Navrátil s kolegy sází, nebude na veřejnosti tolik vidět, ale dopad může být ještě větší. Nyní je jednou z nejúmornějších součástí práce v laboratořích příprava vzorků a izolace genetické informace viru z nich. Nový test, a to jak v případě stěru z nosohltanu, i ze slin, tuto fázi odbourá. „Laboratoře nebudou potřebovat tolik plastu a zvýší to jejich kapacitu. Velká laboratoř díky tomu zvládne tisíce vzorků denně, malé laboratoři to umožní zpracovávat stovky vzorků, možná i tisíce, a to bez velké automatizace,“ odhaduje Václav Navrátil. A dodává, že do konce roku by chtěli vyrábět jeden až dva miliony nových testů měsíčně. V přepočtu by to tedy bylo až několik desítek tisíc testů denně navíc. Nové testy by mohly uvolnit kapacitu pro daleko širší testování a zároveň vést ke snížení koncové ceny.

 

Nefér konkurence

Zavádět nové testy, i kdyby byly kvalitní a zároveň levnější, nemusí být v Česku jednoduché. Potvrzuje to i zkušenost Radka Horvátha, spolumajitele brněnské biotechnologické společnosti GeneProof. Vznikla před patnácti lety, zaměstnává přes sedmdesát lidí a specializuje se právě na vývoj a výrobu PCR testů. Zkoušky na přítomnost různých virů, bakterií nebo genetických chorob dodává do padesáti zemí, aktuálně jde podle šéfa GeneProof o stovky tisíc testů měsíčně.

Již v dubnu ve firmě vyvinuli test, který umožňuje detekovat v jednom vzorku nový koronavirus v kombinaci s dalšími čtyřmi typy virů včetně chřipky. Test již na jaře nabídl ministerstvu zdravotnictví včetně podrobných informací, jenže následně se dozvěděl, že obdobný test vyvinou za veřejné peníze někteří čeští vědci a začnou ho nabízet přes nově založenou soukromou společnost. Podle šéfa GeneProof jde o nefér konkurenci. „Přitom je tak mnoho témat, která by měli za naše daně zkoumat. Určitě by neměli vyvíjet již vyvinuté a konkurovat soukromým firmám,“ říká Radek Horváth. „Proč výsledky výzkumu českým firmám nenabídnou? Proč si zakládají nové firmy a nám konkurují? My se s tím umíme srovnat, umíme vyvážet do zahraničí, nemáme problém s odbytem. Jen nás tato situace neustále překvapuje a mrzí nás to,“ dodává.

V srpnu dala GeneProof všem tuzemským laboratořím nabídku na dodávky testů za „bezprecedentně nízkou“ cenu. Podle Radka Horvátha chtěli Česku v nelehké situaci pomoci, jinde ve světě by tak nízkou cenu nikdy nenabídli. Podle šéfa GeneProof je jejich cena zhruba třikrát nižší než částka avizovaná rektorem Univerzity Karlovy při prezentaci obdobného testu – výsledku výzkumu a vývoje firmy napojené na školu.

Ke konci října používala asi pětina „covidových“ laboratoří v Česku výhradně testy od GeneProof, během měsíce by se podle šéfa společnosti rádi posunuli až ke třiceti procentům. Další cestu k růstu vidí ve větší automatizaci práce v laboratořích. Zkraje listopadu instalovali plný automat s vlastní značkou myCROBE mimo jiné i pro detekci nového koronaviru v jedné z krajských nemocnic.

 

Šťastný konec?

Zoufalá situace okolo testů a nedostatku spotřebního materiálu přitáhla ke covidu i firmy z úplně jiných oborů. Kvido Štěpánka, majitele plastikářské společnosti Isolit-Bravo z Jablonného nad Orlicí, oslovil již na jaře šéf virologického oddělení z nemocnice v Motole. Tehdy byla na trhu nouze o výtěrové tyčinky na stěry z nosohltanu a výhled na jejich dostupnost byl ještě temnější. Majitel plastikářské společnosti tehdy kývl a pustil se do vývoje.

Isolit-Bravo vyrábí různé plastové díly pro automobilový průmysl, ale třeba i vlastní kuchyňské spotřebiče. Vyvinout z nuly takovou tyčinku je také věda. Hlen musí snadno zachytit, odebraný vzorek nesmí kontaminovat a zároveň musí být tyčinka zdravotně nezávadná. Nejvíc práce je ovšem se schvalováním výrobku pro použití ve zdravotnictví. Kvido Štěpánek po šesti měsících jen v mírné nadsázce říká, že vývoj a výroba jsou pouhá dvě procenta konečného úspěchu. „Technická práce okolo toho je značná, ale 98 procent se týká schvalování,“ říká. Od ministerstva zdravotnictví získal před pár týdny výjimku na použití při stěrech, nyní absolvuje papírování okolo CE značky. Ta je v rámci Evropské unie potvrzením, že výrobek splňuje všechny potřebné normy a předpisy týkající se především bezpečnosti.

„Věc je ještě složitější, protože teď nám zase chybějí objednávky. Je to jako na houpačce. Na začátku všichni křičeli, jak to potřebují, ale když to máte, zase to nikdo nepotřebuje,“ říká Kvido Štěpánek. Důvodem je podle něj to, že zdejší trh je zaplavený levnými čínskými výrobky, které zřejmě neprošly celým schvalováním. „Kdybych se do výroby pustil bez CE značky, mohl bych to dodávat za poloviční cenu, a to již od dubna,“ krčí nyní rameny. Deset týdnů před Vánoci měl objednávky asi na sto dvacet tisíc kusů, což je jen čtvrtina výrobní kapacity. Do projektu investoval ze soukromých peněz asi tři miliony korun, celková investice se vyšplhá k deseti milionům.

„Když by to běželo, bylo by to pro nás zajímavé. Nikdo mi to asi nebude věřit, ale šli jsme do toho srdcem. Lidi se na podnikatele často dívají, že jsou vyžraní a vykutálení, ale já v tomto směru asi ten správný podnikatel nejsem. Jsem vesnický trouba,“ říká Kvido Štěpánek, který patří mezi známé filantropy. Každý rok přispívá významnými částkami na různé humanitární projekty. „Když v pohádce vařili polívku ze sekyrky, tak v určitém okamžiku také už chtěli mít výsledek. Já bych také chtěl vidět aspoň nějaké peníze zpět, protože lidé pochopitelně chtějí výplatu za práci. Počítám, že by se z těch nosních výtěrek mohl stát byznys někdy v budoucnu, ale zatím je to jen ten holub na střeše,“ uzavírá Kvido Štěpánek.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama