Úspěchy onkologie v době přesné medicíny

Report

Jestli si tohle čtete někde, kde je kolem vás dost lidí, prohlédněte si je: podle současných statistik se třetina z nich léčila, léčí nebo bude léčit na rakovinu. V budoucnu ten podíl naroste až na polovinu. Nemocných s nádorem přibývá proto, že žijeme déle. U žen je přitom nejčastějším nádorovým onemocněním rakovina prsu. Dobrou zprávou je, že naděje na vyléčení stále roste.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Hlavní příčinou toho, že přibývá onemocnění zhoubnými nádory, je potěšitelný fakt, že mnohem méně často než v minulosti lidé umírají na jiné nemoci. Třeba smrtelné infekce, kdysi nejčastější příčinu úmrtí, prakticky vymýtila antibiotika. A pokrok v léčbě, kterému demografové, statistici a lékaři říkají „kardiovaskulární revoluce“, dramaticky snížil úmrtnost na nemoci oběhové soustavy (přesto těmito nemocemi končí zhruba polovina životů – ale v pozdějším věku než dříve). Velmi zkratkovitě řečeno, tím, že lidé méně umírají z jiných důvodů, se jich větší počet nakonec dožije zhoubného nádoru.

Podle údajů Českého statistického úřadu se u nás od roku 1996 do roku 2016 takzvaná „normální délka života“ prodloužila u žen z 83 na 87 let a u mužů ze 74 na 82 let. V předcházejících desetiletích přitom téměř stagnovala.

Dát všem těm číslům a informacím přesný smysl je těžké – autor si nevyhnutelně připadá rozpolceně, protože vypráví o tom, že lidé umírají, a zároveň se snaží čtenáře přesvědčit, že přináší dobré zprávy. Ten první fakt se obejít nedá, protože nakonec opravdu všichni umřou, i autor. Dobrá zpráva je ale v tom, že přibývá diagnóz, které v obecném povědomí bývaly téměř synonymem ortelu smrti, a už nejsou. Jednou z nich je právě karcinom prsu.

 

Když pohlédnete na graf u tohoto článku, uvidíte rozevírající se nůžky: rychle roste počet onemocnění, zatímco počet úmrtí stagnuje, a dokonce spíš klesá. Například v roce 1996 lékaři diagnostikovali rakovinu prsu u 4 681 pacientek a zaregistrovali 2 052 úmrtí; v roce 2016 už to bylo 7 869 pacientek a jen 1 921 úmrtí. Přitom v roce 1996 bylo 19 procent nově diagnostikovaných pacientek v 1. klinickém stadiu a v roce 2016 už 43 procent – 1. stadium ze čtyř je nejranější fáze vývoje nádoru, logicky s nejpříznivější léčebnou perspektivou. (Píšu o pacientkách, ale pro úplnost dodávám, že rakovina prsu nepostihuje výlučně ženy. U mužů jde ale o opravdu velmi vzácné onemocnění. Tak vzácné, že budu dál psát o pacientkách.)

Čísla v předcházejícím odstavci nesou zásadní informaci: za dvacet let se zdvojnásobila pravděpodobnost, že to dobře dopadne. Nebude to jednoduché, taková nemoc i v nejlepším případě člověku obrátí na nějakou dobu život naruby a léčba může být nepříjemná, ale dosažený posun je úžasný. A ten trend pokračuje.

 

Revoluce po roce 1990

Profesor Luboš Petruželka je špičkový onkolog a hodně toho pamatuje. Když se ho zeptám, jak se liší dnešní onkologie od té, v níž po promoci v roce 1976 začínal, tak chvíli přemýšlí, z kterého konce to začít vysvětlovat.

„Tehdejší režim zamlčoval spoustu věcí a onkologické diagnózy k nim z nějakého důvodu také patřily, pacientům se nesdělovaly. Můj obor se tehdy jmenoval radioterapie, a to vyhovovalo, z toho rakovina netrčela. Vzpomínám si, že se diskutovalo, zda by se neměl přejmenovat na radiační onkologii, což by bylo výstižnější, ale nakonec jsme zůstali u radioterapie. Samozřejmě že tutlání onkologických diagnóz byl nesmysl, pacienti to prohlédli, nebylo možné posílat je na ozařování a tvářit se, že nejde o rakovinu,“ podotýká.

„Tohle se radikálně změnilo, dnes pacientům všechno vysvětlujeme, a jsem přesvědčen, že to je k jejich prospěchu. Musíme to ale dělat s citem, nemůžeme lidi jejich diagnózou trestat. My se snažíme, aby nemocný spolupracoval na rozhodování o dalších krocích, ale často to je obtížné. Když lékař řekne, že existuje více možností léčby, někteří lidé si to vykládají jako projev jeho nejistoty. Chtějí slyšet nějaký jednoduchý návod k uzdravení, něco jako ,Berte tyhle prášky a budete v pořádku‘, a těžko se smiřují s tím, že skutečnost bývá složitá a ne všechno má jednoduché, jednoznačné řešení.“

Tak jako pro jiné medicínské obory, i tady byl zásadní pád komunismu na konci osmdesátých let.

„Nejvýznamnější změnu nám rok 1990 přinesl v tom, že se nám otevřel svět. Do té doby jsme byli do značné míry odříznuti od světového vývoje. Existovala sice určitá spolupráce mezi zeměmi toho našeho bloku, a někdy byla i přínosná, ale informace o tom, co se odehrává ve světové špičce, jsme získávali pozdě a s obtížemi. Ani jsme nedovedli odhadnout, o kolik let jsme pozadu, protože jsme nevěděli, kam se už ten svět dostal. A byl nedostatek léků a nejkvalitnějších přístrojů. To se pak velmi rychle změnilo. Dnes jsme součástí toho rozvinutého světa.“

„Rakovina prsu“ je pro onkology výraz už tak málo přesný, jako když řekneme, že venku je zima – to může znamenat mráz a sníh, nebo taky jen to, že máme zapomenout na krátké rukávy.

„V onkologii se používá termín ,vzácné nádory‘, ale ten už podle mě prakticky ztratil smysl,“ říká profesor Petruželka. „Každý nádor je totiž ojedinělý, unikátní, protože je z našeho pohledu jiný než všechny ostatní – tak podrobně je už dnešními metodami dovedeme přečíst. A tím, že rozeznáváme odlišnosti mezi jednotlivými nádory na molekulární úrovni, na stejné úrovni můžeme, a dokonce musíme každý z nich léčit. Pořád ještě ozařujeme a operujeme a pracujeme s chemoterapií a rychle také přibývá léků, které můžeme nasadit a vzájemně kombinovat, ale už nepoužíváme plošná řešení – jsme v éře takzvané přesné medicíny.“

Léčba zhoubných nádorů vždy byla a pořád je chůzí po velmi ostré hraně mezi nutností „zabít“ nekontrolovaně bující buňky, a nepoškodit při tom (anebo poškodit co nejméně) buňky zdravé. Například chemoterapie stojí na poznání, že nádorové buňky jsou zranitelnější cytostatiky (látkami pro buňky jedovatými) než zdravé buňky. To je ale jen velmi obecný princip. Ve skutečnosti je mnoho typů nádorů, na něž cytostatika vůbec nezabírají, a také nejsou všechny zdravé buňky stejné, takže když už chemoterapie musí být použita, nelze se vedlejším účinkům úplně ubránit – v éře „přesné medicíny“ se však chemoterapie dávkuje mnohem přesněji než dříve a přicházejí léky, které škodlivým vedlejším účinkům zamezí.

Podobně se vyvíjí radioterapie. „Příklad: mívali jsme problém s nežádoucími účinky při ozařování hrudní stěny a levého prsu,“ říká profesor Petruželka. „Docházelo k zatížení srdce, které se mohlo negativně projevit až po deseti patnácti letech. Dnes už dokážeme ozařování tak přesně propočítat a zacílit, že dopad na srdce je spolehlivě eliminován.“

Dříve bylo standardním postupem, že chirurg odstranil prakticky celý prs i všechny lymfatické uzliny v podpaží (nebo většinu z nich). I v případě, že takový radikální zákrok zachránil život, zanechával obrovské jizvy na tělech i duších pacientek. Pokud se jim vůbec ještě podařilo vrátit se k životu, jaký měly předtím, tak to muselo trvat velmi dlouho a muselo to nesmírně bolet.

Dnes díky současným zobrazovacím metodám (výpočetní tomografie, magnetická rezonance, ultrazvuk, pozitronová emisní tomografie) chirurgové vidí velmi přesně, kde je nádor či nádory, a nemusí postupovat tak radikálně. Většinou odstraní tumor a jen málo okolní tkáně, prs zůstane zachován; jizva po zákroku bývá malá, a když je třeba, plastičtí chirurgové dovedou vrátit prsu původní tvar a nebývá to velká operace.

Lékaři už také neodstraňují všechny lymfatické uzliny v podpaží: dokážou spolehlivě identifikovat takzvanou sentinelovou uzlinu, kterou se jako vrátky dostávají nádorové buňky z postiženého prsu do dalších uzlin, odtud do krevního oběhu a dalších orgánů, kde vytvářejí metastázy. Pak stačí vyoperovat tuto jednu uzlinu, případně několik málo jí nejbližších.

 

Přečíst genom všech nádorů

Není to tak, že léčba rakoviny prsu se změnila v procházku růžovým sadem, zdaleka ne, ale velmi rychle, během několika let, se stala mnohem účinnější a zároveň šetrnější.

S tím, jak lékaři dělí nádory na pořád menší a menší skupiny a podskupiny, přichází farmakologie s novými léky, často zacílenými právě jen na relativně malou skupinu nádorů. Prvním lékem nasazovaným při této cílené léčbě je více než půlstoletí starý a dodnes používaný Tamoxifen, který berou pacientky s hormonálně senzitivním karcinomem prsu, což je asi 70 procent případů.

„Ten se i u nás používal už v sedmdesátých letech,“ říká profesor Petruželka. „K nám se dovážel z Maďarska, ale neměli jsme ho dost pro všechny.“

V posledních letech došlo k průlomovým objevům v cílené biologické léčbě – to jsou léky, které účinně ovlivňují struktury způsobující růst nádorů tak, že je dokážou zničit, nebo aspoň zastavit jejich růst. Nejslavnější lék tohoto druhu se jmenuje Herceptin a byl schválen ke klinickému použití ve Spojených státech v roce 1999, v EU v roce 2006. (Pokusím se po laicku vysvětlit, jak Herceptin funguje, a odborníky prosím o shovívavost: buňky mají na svém povrchu tzv. receptory, kterými přijímají z okolí biochemické signály. Receptorů je mnoho druhů. Jeden z nich, označovaný HER2, podporuje růst a dělení buňky. Pokud množství HER2 v buňce přesáhne kritickou mez, může jeho aktivita vést až k vzniku zhoubného nádoru. Herceptin se naváže na HER2, brání aktivaci buněčných pochodů a růstu nádoru. HER2 je přítomen v asi 20 procentech karcinomů prsu. Dokud neexistoval Herceptin, měla léčba nádorů této podskupiny špatné výsledky. Herceptin to naprosto změnil.)

Teď se hodně mluví o znovuobrození imunoterapie – jde o to, že zhoubné nádory jsou schopny „vypnout“ imunitní reakci organismu, která by je jinak eliminovala. A vědci na celém světě zkoumají, jak přimět lidský imunitní systém, aby na zhoubný nádor zareagoval tak, jak má. Imunologové Američan James Allison a Japonec Tasuku Hondžo dostali vloni Nobelovu cenu za medicínu za objev léků, které dovedou odbrzdit nádorem zablokovaný systém imunitní obrany.

„Co bude dál?“ ptám se profesora Petruželky.

„Potřebujeme ještě více zpřesnit diagnostiku na úrovni genů a získat genový podpis pro úplně každý nádor. Dnes už je teoreticky možné přečíst genom všech nádorů, nebo aspoň jeho nejdůležitější části, a podle toho přesně léčit. Budoucnost je v ještě preciznější medicíně.“

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama