Do vězení za koláž husy s Husákem

Post Image

Do vězení za koláž husy s Husákem

Play icon
21 minut
Miroslav „Kamil“ Černý byl na různých akcích koncem osmdesátých let zadržen šestkrát, unavený režim už ale na stíhání neměl sílu. Jiní ovšem takové štěstí neměli. „Zásah“ Veselé bezpečnosti v ulici Na Příkopě v srpnu 1989.

foto archiv, Paměť národa, Společnost za veselejší současnost

Stačilo málo, aby se člověk v dobách komunismu dostal do vězení. Úřady v sedmdesátých a osmdesátých letech trestaly lidi za karikatury prezidenta a šéfa komunistické strany nebo za to, že pustili desku zpěváka, který emigroval. V době blížícího se třicátého výročí od pádu komunistického režimu není od věci si to připomenout.

Kalendář ukazoval 22. dubna 1985 a příslušníci tajné komunistické policie sebrali v České Skalici Stanislava Pitaše. Tehdy osmadvacetiletý Pitaš, v undergroundové komunitě známý pod přezdívkou „Guma“, ležel komunistické moci v žaludku už delší dobu: podepsal prohlášení Charta 77 kritizující stav lidských práv v Československu a pořádal koncerty nezávislých kapel.

Už o tři roky dříve vyštvaly úřady Pitaše z Trutnova do vesnice poblíž Broumova, pak se na něj soustředila celá náchodská Státní bezpečnost. A policisté konečně našli důvod, proč ho zatknout. Tedy – důvod…

Z dnešního pohledu je směšné, že se někdo mohl dostat do policejní cely za koláž zobrazující husu s fotkami pohlavárů Husáka a Brežněva, kterou chtěl Pitaš rozesílat jako pohlednici. V roce 1985 to však stačilo na stíhání za hanobení republiky a jejího představitele. Přidal se ještě paragraf nedovolené výroby lihu; při domovní prohlídce totiž našli u Pitaše třicet litrů domácí meruňkovice. Skončilo to osmi měsíci ve věznici Bory.

Paragraf o hanobení patřil k těm často používaným a komunistická moc byla na vtípky o Husákovi háklivá. Například v roce 1975 potrestal soud Jaroslava Kyráška za větu, že je mu husa na pekáči milejší než Husák na Hradě: Gustáv Husák se totiž tehdy stal prezidentem Československa.

Stačilo málo – jak říká badatel Centra pro dokumentaci totalitních režimů Radek Schovánek: Jestli někdo skončí ve vězení, nezáleželo na něm, ale na rozhodnutí toho, kdo vládl. „Mohl být člověk ve špatnou chvíli na špatném místě a skončit ve vězení. A mohl dělat poměrně odvážnou činnost a mít prostě jenom štěstí.“

Trvalé podmínečné propuštění

Podpořte Reportér sdílením článku