Toto není rok 2008

Názory

Před dvanácti lety přišla – obrazně řečeno – nemoc peněz; letos však jde o nemoc lidí. Krize v Česku po roce 2008 přerostla v chronické problémy, nyní je však stále možné, že propad ekonomiky bude značný, ale krátký.

Audio
verze

Česká ekonomika letos poklesne buď o 7 procent, nebo taky o víc – až o 10 procent. V příštím roce naopak poroste buď o 0 procent, nebo až o 5 procent. 

Zdá se vám tento odhad málo jasný? Zvláště pokud víte, že makroekonomové používají v předpovědích desetinná čísla? Zmíněné odhady jsou skutečně velmi široké, odpovídají však dané situaci. 

Budoucnost totiž obsahuje hodně neznámých. 

Především vývoj hospodářství ovlivní to, jak se bude pandemie vyvíjet. Může přijít velká druhá vlna nákazy – případná znovu zavedená plošná karanténní opatření by určitě vedla k dalšímu propadu. Dalším důležitým faktorem pro vývoj ekonomiky je, jak moc se budou lidé nemoci obávat a do jaké míry budou důvěřovat schopnosti státu pandemii zvládnout. I v těch zemích, které plošnou karanténu nezavedly, totiž lidé v obavách z nákazy sami omezili chození do práce či nákupy, což mělo negativní ekonomické dopady.

Další neznámé se ovšem pojí k samotné ekonomické části krize. A nejde jen o to, jak účinná bude pomoc české vlády, ale také o vývoj v zahraničí, s jehož trhy je česká ekonomika velmi propojená. K tomu přidejme i závislost na pracovní síle z ciziny a pendlerech. 

 

Krize ve tvaru W?

Když se hospodářství dostane do problémů, snažíme se dívat na minulé recese – chceme se z nich poučit a odhadnout, jak bude probíhat ta nová a jakými opatřeními ji zmírnit.

Podobný propad jako nyní jsme naposledy zažili během ekonomické krize, jež začala kolem pádu banky Lehman Brothers v roce 2008: v USA se tato doba nazývá Great Recession, říkejme tedy i české krizi té doby „velká recese“. 

 

V případě nynější krize obvykle převládá shoda, že bude trvat dva až tři roky, než se ekonomika dostane na předkrizové úrovně. Zkušenosti z českého průběhu „velké recese“ ovšem ukazují, že tehdy trvalo dlouhých šest let, než jsme se vyšplhali zpět: tvar oživení měl podobu „W“, protože české hospodářství prošlo v letech 2012 a 2013 ještě jednou recesí. Během té doby se míra nezaměstnanosti dostala na vysokou úroveň a klesat začala až v roce 2014. Velká recese v České republice tak představuje varování, že ekonomické problémy mohou trvat déle, než jsme si ochotni připustit – zvlášť když budeme dělat stejné chyby.

Zmíněná krize, která začala v roce 2008, se od té současné způsobené nemocí covid liší. Tehdejším zdrojem problémů byla krize finančního sektoru v zahraničí, jež omezila přístup k penězům a úvěrům. Nynější krizi naopak zavinila virová pandemie, nikoli vnitřní nerovnováha nebo systémová bublina. Finanční sektor je teď na krizi mnohem lépe připraven, především má mnohem více dostupného kapitálu.

Dalším rozdílem oproti tehdejší době je reakce států. Centrální banky už nejenže rychle snížily úrokové sazby, ale začaly také velmi rychle pumpovat do systému likviditu, peníze. Za minulé krize se tak dělo pomaleji a šlo především o pomoc finančnímu sektoru, takže se peníze nedostaly do reálné ekonomiky. Nyní programy často cílí přímo na malé a střední podniky, což má zprostředkovaně dopad i na domácnosti.

S pomocí přišly také vlády, které tak letos dosáhnou výrazně větších rozpočtových schodků než během oné „velké recese“. I peníze z těchto zdrojů končí primárně jako podpora reálné ekonomiky. 

Je důležité, že dnes už nepanuje tehdejší představa, že z krize je třeba se proškrtat. Tuto doktrínu opustil Mezinárodní měnový fond, jenž po letech uznal, že šlo o chybu, která prodloužila ekonomické trápení některých zemí; opustilo ji dokonce i spořivé Německo. Náš velký západní soused nyní patří mezi země, jež podporují své hospodářství prostřednictvím rozsáhlých rozpočtových opatření. 

 

Jak podpořit domácnosti

Za krize let 2008 a 2009 v České republice nijak výrazně nepoklesla spotřeba domácností. To bude tentokrát zcela jistě jiné. Výdaje domácností se kvůli omezení pohybu, sociálnímu distancování a plošné karanténě propadly okamžitě. Statistika transakcí provedených platebními kartami ukazuje, že během jarní plošné karantény klesla spotřeba až o pětinu. Míra nezaměstnanosti začala v létě růst zhruba stejným tempem jako za „velké recese“, nicméně bez vládního programu Antivirus – podporujícího firmy v tom, aby nepropouštěly – by byl růst ještě prudší. Antivirus doposud podpořil více než 730 tisíc pracovních míst, což představuje zhruba patnáct procent z celkového počtu zaměstnanců. Velkou nejistotou tudíž je, jaký dopad na nezaměstnanost bude mít zrušení či omezení programu Antivirus, které jednoho dne musí přijít.

Na druhé straně – ačkoli program Antivirus pomáhá zachovat pracovní místa, jeho konstrukce vedoucí k tomu, že zaměstnanec nedostává mzdu v plné výši, už nyní snižuje příjmy domácností: ty pak méně utrácejí, což zase snižuje ekonomický výkon. Například v květnu poklesla nominální mzda v průmyslu o šest procent meziročně (ještě v březnu přitom vzrostla o více než pět procent). 

Program Antivirus lze samozřejmě dále prodlužovat – třeba několik dalších čtvrtletí. To by s sebou ovšem neslo riziko, že se zakonzervuje zaměstnanost ve firmách a oborech, které budou v důsledku koronavirové krize dlouhodobě postiženy nižší poptávkou. Z tohoto pohledu by mohlo být vhodnější podpořit přesun pracovní síly do perspektivnějších oborů a současně částečně kompenzovat chudším domácnostem výpadek příjmů prostřednictvím sociálních příspěvků a dávek. Jejich podpora jednak snižuje riziko, že spadnou do dluhové pasti, jednak je sklon ke spotřebě u těchto domácností nejvyšší – jejich nakupování tak podpoří širší ekonomiku. Česká republika by si to mohla dovolit, v mezinárodních srovnáních totiž vydává na podporu rodin, dětí a sociální ochranu méně peněz než jiné státy Evropské unie. Dalším potenciálním nástrojem podpory utrácení by mohl být program úvěrů pro domácnosti podobný programům pro podniky, který by rodinám pomohl v přístupu k financím.

 

Investice do IT

Spotřeba domácností, pokud odečteme dovoz zboží a služeb ze zahraničí směřující právě k nim, tvoří necelých třicet procent místního HDP. Jde o významný kus ekonomiky, nikoli však ten nejvýznamnější – na prvním místě se čtyřicetiprocentním podílem je vývoz českého zboží a služeb do ciziny. Česko tudíž nemůže prosperovat bez dobrého stavu zahraničních ekonomik; a protože přes 80 procent vývoz směřuje do Evropské unie, je naším ekonomickým zájmem prosperující Evropa. 

Můžeme přitom výpadek na trzích z ciziny něčím nahradit?

V době krize obvykle podniky i vlády škrtají investice. Za krize, která začala v roce 2008, poklesly v Česku nejvíce investice do aut – konkrétně o třicet až čtyřicet procent. A to kvůli škrtům ve firmách, protože ty se podílejí na nových registracích aut zhruba sedmdesáti procenty. O čtvrtinu tehdy klesaly investice do strojů a zařízení. A investice vlády, například do dopravní infrastruktury, poklesly o třicet procent. 

Tentokrát se i česká vláda chce z krize proinvestovat. Neměla by se však určitě věnovat jen stavebnictví, ale také ostatním typům investic, například do informačních a komunikačních technologií. Důvodem je mimo jiné to, že stát ani kraje, města či obce nemají připravené projekty smysluplných veřejných stavebních investic, s nimiž by bylo možné okamžitě začít. Proto by bylo více než žádoucí podpořit – vedle veřejných stavebních investic – vhodnými nástroji také investice do „chytré“ veřejné správy. A určitě pomoci i soukromým investicím.

Například podpora soukromých investic do automatizace zvýší produkční možnosti české ekonomiky a zvýší její schopnost konkurovat v zahraničí. Beztak se do roku 2030 vzhledem ke stárnutí populace zmenší produktivní část obyvatelstva, což ještě zvýší tlak na zavádění robotizace či automatizace.

 

Oživení?

Kdybych to měl hodně zjednodušit, za „velké recese“, která začala kolem roku 2008, onemocněly peníze, ale v roce 2020 onemocněli lidé. Letos přišla okamžitě hluboká recese a negativní nálady v ekonomice. I onemocnění peněz před lety způsobilo prudký propad hospodářství – a pak u nás vedlo k dlouhodobějším chronickým problémům. 

Nyní pozorujeme, že pokud by se pandemii podařilo udržet relativně pod kontrolou, například by byla rychle vyvinuta vakcína a našly se účinné způsoby léčby, důvěra lidí i firem by se mohla rychle obnovit; pak by – za podmínky, že budou mít přístup k penězům – oživila i ekonomika.

 

Autor je hlavní ekonom a ředitel odboru ekonomické a strategické analýzy České spořitelny.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama