Náboženské prozření pana Babiše nám lehce narušilo meditaci

Patříte mezi řeholníky, kteří se v kostele Panny Marie Vítězné starají o Pražské Jezulátko. Kolik vás v tamním klášteře žije?

Pět. Jsme mezinárodní komunita, takže dva Češi, dva Indové a jeden Ital.

 

Jakou řečí mezi sebou mluvíte?

Modlitby máme v češtině, ale občas přepneme do italštiny nebo do angličtiny.

 

A jakou upřednostňujete kuchyni?

Když si vaříme sami, střídáme jídla italsko-indicko-česká, ale protože přes týden je třeba vařit i pro naše zaměstnance, máme kuchaře. Ten je původem z Barbadosu, takže jsme taková univerzální světová kuchyně.

 

Jak často bývá kuřecí Tikka Masala?

Na svátky.

 

Přistupují indičtí bratři k víře jinak než třeba vy?

Trochu ano. Indii jsem před pár lety dokonce navštívil, meditoval jsem tam v jednom pozoruhodném klášteře, a jejich víra je podle mě bezprostřednější. Živelnější. Víc ji vyjadřují v každodenním životě, zatímco my jsme trochu racionálnější.

 

Vy jste otec Pavel. A jak se jmenuje ten druhý Čech?

Kolega je Petr.

 

Petr? Petr a Pavel? Petr Pavel?! Že mě to dřív nenapadlo...

Jste úplný investigativní novinář!

 

Rozhovor je také k poslechu ve formě podcastu:

 

Občas musíte říct ne

Když chtěl minulý týden zajít k Jezulátku v rámci svého předvolebního programu Andrej Babiš, raději jste po ránu nechali zamčené chrámové dveře. Udělali jste, zpětně vzato, dobře?

Celkově to nebyla příjemná situace, ale pořád mám pocit, že jsme do ní byli vtaženi. A to natolik, že jsme ucítili potřebu jednoznačně se k tomu postavit.

 

Ale postavili jste se k tomu správně?

Myslím, že jo. Udělali jsme gesto, které podle mě nemá dopad na výsledek voleb, ale ukazuje, že se církev nemá poměrně brutálně využívat k politickým účelům.

 

Spoustu lidí ani nenapadne, že kostel někdo spravuje, a že když v něm chci něco podnikat, měl bych se zeptat. Považují ho za budovu, kde se v tichosti smí dělat cokoli legálního.

To je dost zvláštní představa, že věci fungují samy od sebe. Pokud je kostel otevřený, uklizený nebo opravený, tak je snad poměrně jasné, že se to neudálo samo.

 

A nemohli jste to vyřešit jednodušeji?

Jak?

 

Zvednu telefon a zavolám Babišovým asistentům: „Radost nám neděláte, pojďme to nějak rozumně vyřešit…“

Za prvé jsme stáli před hotovou věcí, ta zpráva o plánované návštěvě Andreje Babiše už byla veřejně vyhlášena. Za druhé jsem neměl kontakt na nikoho z jeho kampaně, za třetí nám nezbývalo moc času na rozmyšlenou, a za čtvrté cítíme zodpovědnost za místo, které máme ve správě.

 

Andrej Babiš odpoledne do kostela stejně přišel. Všimli jste si ho?

Někdo z našich zaměstnanců si ho všiml, ale vlastně jsme to už nechtěli dál rozmazávat. Natáčel si tam nějaký volební klip, což se podle mě dá vnímat jako porušení našich práv, ale už jsme to nechali být.

 

Tak mu odpusťte, vždyť jste křesťan, hledejte v lidech to dobré...

O to se samozřejmě snažím, ale v jistých chvílích taky musíte umět říci ne.

 

Třeba se Andrej Babiš bude modlit u Jezulátka i po volbách.

Třeba. Zatím se jeho návštěvy překrývají s obdobím volební kampaně, což je možná shoda čistě náhodná, ale působí to trošku podezřele.

 

Jak reagovali návštěvníci kostela, když byly celé dopoledne chrámové dveře zavřené?

Pro mě překvapivě. Až na jednoho agresivnějšího člověka, kterého jsem tam viděl poprvé, jsme zaznamenali jen samé pochopení. Řekl bych, že naši farníci to gesto přijali vesměs dokonce s nadšením.

 

Jak jste se v této atmosféře na finále prezidentské volby těšil?

Podobně jako mnozí jiní se těším hlavně na to, až bude po volbách.

 

Opakuju Boží jméno

Vy sám se k sošce Jezulátka modlíte denně?

To ne. Mnohem víc se věnuju meditaci, což znamená modlitbě, která je spíš prázdná, otevřená, možná naslouchající. Ale zároveň cítím k Jezulátku velký respekt a denně vidím, že lidé, kteří k němu z celého světa přicházejí s pokorou a očekáváním, zažívají důležité věci. To místo i soška mají nepochybnou sílu.

 

Čím je pozoruhodný ten indický klášter, ve kterém jste meditoval?

Bylo to ve státě Tamilnádu. Klášter sice vedou jezuité, ale zároveň to jsou zenoví mistři, kteří se meditaci věnují celoživotně, a to je pro mě velmi inspirativní.

 

 

Vy jste členem kontemplativního řádu, ve kterém meditujete vždy hodinu brzy ráno a další hodinu večer. V čem byla indická meditace jiná?

Byla taková ještě přirozenější a jednodušší – čistá voda bez ochucovadel. V Indii se prostě jenom sedí, neděláte nic. Nemusíte recitovat, nemusíte nic číst, o ničem přemýšlet, je to vlastně opak všedních činností. Soustředíte se pouze na své bytí, což je někdy dřina, ale zároveň je to občerstvující. Asi až v Indii mi plně došlo, že meditace je spíš životním stylem než jenom nějakým cvičením, a že právě meditaci můžu přizpůsobit zbytek života.

 

Když každodenně kontemplujete s bratry u vás v klášteře, tak mlčky?

Jak kdo chce. Já si v duchu opakuju Boží jméno.

 

A po jaké době obvykle přestanete myslet na všední starosti?

To je různé. Záleží, jak je to konkrétní období intenzivní a kolik problémů je třeba vyřešit. V divočejších dnech to obvykle docela trvá, než se člověk zklidní a sestoupí sám v sobě někam hlouběji.

 

Když jste řešili Andreje Babiše, byla meditace odsouzena k neúspěchu?

Ono ani není nutné, abyste se dokázal vždycky stoprocentně ztišit – to by bylo, jako když vrcholový sportovec hodnotí své výkony po každém tréninku. Proč by to dělal? Jeho i náš cíl je přece dlouhodobější... Takže ano, poslední dobou byla meditace náročnější, ale v takto bouřlivých obdobích je zároveň potřebnější než kdy jindy.