Miliony dopisů, co pomáhají politickým vězňům

Lidé

Jde o největší lidskoprávní kampaň na planetě: Maratonu psaní dopisů, který pořádá organizace Amnesty International, se každoročně zúčastní miliony lidí. Tak, že napíší dopis. Prezidentovi, ministrovi, řediteli věznice... Píší, aby se zastali nespravedlivě vězněných. „A až v 40 procentech případů se opravdu podaří prosadit změnu,“ říká Žaneta Sladká, koordinátorka kampaně v Česku.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Proč je hlavním nástrojem kampaně zrovna dopis?

Ručně psaná výzva, která je vložená v obálce a má na sobě dopisní známku, má mnohem větší potenciál zaujmout adresáta než obyčejný e-mail nebo podepsaná petice. Tím pádem má i větší šanci vyvolat změnu. My se zároveň v rámci kampaně snažíme koncentrovat největší tlak na období kolem 10. prosince, což je Mezinárodní den lidských práv. V jeden moment se tak kanceláře prezidentů, ministrů nebo ředitelů věznic zaplaví tisíci ručně psaných dopisů, které přicházejí z různých zemí světa. Myslím, že právě v tom spočívá nejen síla dopisu jako takového, ale i celé kampaně.

 

Jak vůbec Maraton vznikl?

Za prvotní myšlenkou je docela romantický příběh z roku 2001. Tehdejší vedoucí varšavské skupiny Amnesty Witek Hebanowski na jednom festivalu potkal dívku Joannu, která se zrovna vrátila z Afriky. Vyprávěla mu, že se tam účastnila čtyřiadvacetihodinového maratonu psaní dopisů za nespravedlivě vězněné. Witkovi se líbila jak myšlenka, tak Joanna. Společně uspořádali první maraton (v roce 2001, o rok později už šlo o globální akci Amnesty International – pozn. red.).

 

V kolika zemích Maraton probíhá dnes?

Zapojuje se v podstatě všech 150 poboček v zemích, kde Amnesty International působí. Vloni naši podporovatelé napsali dohromady přes 7 milionů dopisů.

 

Každý rok se kampaň týká několika konkrétních příběhů nespravedlivě vězněných lidí. Jak je vybíráte?

Prvním předpokladem je přirozeně porušování práv daného člověka – nejčastěji ze strany státu nebo veřejné moci. Příběh zároveň obvykle mívá širší přesah, poukazuje na lidskoprávní problémy typické v dané zemi, například na porušování práv žen v Saúdské Arábii. A ačkoliv jsou v této zemi desítky aktivistek, které jsou za obranu ženských práv vězněny, my vždycky vybereme tu, řekněme, známější. Prostě proto, aby měla větší potenciál zaujmout mezinárodní média a veřejnost.

 

 

Ještě nějaká další kritéria berete v potaz?

Většinou se také jedná o oběti takzvaných monstrprocesů, podobně jako byla například Milada Horáková. Je typické, že je celý soudní proces zpolitizovaný, obžalovanému je odepřeno právo na spravedlivý rozsudek, nemá přístup k advokátovi. Bohužel je typické, že jsou tito lidé odsouzení na základě smyšlených důkazů za zcela vykonstruované činy, typu „šíření protistátní propagandy“.

 

Dokážu si představit, že takových případů je po celém světě hodně. Jak potom ze všech předvybraných kauz vyberete šest hlavních?

Každý rok vybíráme nové a nejaktuálnější případy. Snažíme se, aby byly vyvážené jak regionálně, tak genderově i tematicky. Na každý z případů se váže jiné lidskoprávní téma. Jeden například reprezentuje téma migrace, další se zaměřuje na ženská práva, pak LGBTQ a další řeší environmentální otázky.

 

 

Z letošních případů mě nejvíc zaujal příběh Paing Phyo Mina, který dostal 6 let vězení za slam poetry. Mohla byste ho přiblížit?

Jde o příběh vysokoškolského studenta z Myanmaru/Barmy, který je zároveň členem uměleckého sdružení „Paví generace“. Spolek se věnuje tradiční barmské formě umění „thangyat“, které se dá zjednodušeně přirovnat ke slam poetry, spojené navíc s tancem a kostýmy. Má satirickou formu a jednotlivá představení tematizují aktuální společenské otázky. Před dvěma lety Paví generace v jedné své inscenaci kritizovala barmské úřady a armádu. Členové skupiny se oblékli jako barmští vojáci a upozorňovali na fakt, že vojáci kumulují velké bohatství. Myanmar je stát bohatý na nerostné suroviny, ale majetek zůstává v rukou elit. Paví generace představení zároveň streamovala na sociálních sítích, za což byli její členové pozatýkáni. Paing Phyo Min byl konkrétně odsouzen k šesti letům vězení za údajný trestný čin „podněcování vojenských důstojníků, aby zanechali svých povinností“ a „online pomluvu“.

Je nutné zmínit, že odsouzení předcházelo nařízení vydané před několika lety, které všem, kdo předvádí thangyat, nakazuje připravené texty nejprve předat barmských úřadům ke schválení, v podstatě k cenzuře. Paví generace to neudělala. Porušili tedy nařízení, které je ale samo o sobě v rozporu s mezinárodními závazky Barmy ke svobodě slova a přístupu k informacím. Naším požadavkem v rámci kampaně Maraton psaní dopisů je propuštění Paing Phyo Mina i dalších členů Paví generace z vězení.

 

Z Česka se minulý rok za nespravedlivě souzené odeslalo necelých 18 tisíc dopisů. Očekáváte, že letos bude číslo kvůli koronaviru nižší?

Obáváme se, že bude, ale děláme všechno pro to, aby to tak nebylo. V předchozích letech bylo hlavní výzvou především pořádání akcí, kde se hromadně psaly dopisy. To letos kvůli covidu možné není. Proto jsme zjednodušili mechanismus, za pomoci kterého se lidé mohou do kampaně zapojit. Snažili jsme se zachovat princip pořádání dopisových akcí, ale snažili jsme se ho v nejvyšší možné míře přesunout do online prostoru.

Covid nám v Amnesty „hodil klacky pod nohy“, ale zároveň nám otevřel prostor k novým nápadům, jak kampaň uchopit. Letos se například snažíme do kampaně zapojovat i influencery, kteří začnou od 10. prosince psát online dopisovou štafetu. Při psaní dopisu se natočí, nasdílí video na sítě a vyzvou další tři přátele, aby udělali to samé.

 

 

 

Jak jinak se snažíte dostat akci blíž lidem?

Například vytváříme analogii s tím, co se v naší zemi dělo za totality. Nejen proto, že lidé, kterým pomáháme, jsou teď v podobné situaci, v jaké byli političtí vězni v Československu, ale i proto, že před rokem 1989 psala také mezinárodní veřejnost dopisy za představitele československého disentu. Amnesty například podpořila více než 400 našich odpůrců režimu a šlo přitom i o tak významná jména, jako byl Václav Havel, Jiřina Šiklová nebo Petr Uhl.

 

Jaká je úspěšnost kampaně?

Statisticky se úspěšnost našich výzev nachází na úrovni 30–40 procent. V těchto procentech případů se nám podaří prosadit nějakou zásadnější změnu, ať už jde o finální cíl, kterým je obvykle propuštění daného člověka z vězení, nebo o nějaké dílčí změny, třeba o získání přístupu ke zdravotní péči.

 

Který případ z minulého roku vám nejvíce utkvěl v hlavě?

Napadá mě případ patnáctiletého kluka ze Súdánu, který byl odsouzen k smrti za to, že nešťastnou náhodou vystřelil ze zbraně, a nechtěně tak zavinil smrt svého bratrance. Trest smrti byl v jeho případě v rozporu jak s mezinárodním, tak i súdánským právem, podle něhož člověk mladší patnácti let nejvyšší trest dostat nesmí, a to za žádných okolností. V rámci Maratonu se na jeho obranu odeslalo 800 tisíc dopisů. Letos v červenci mu byl trest zmírněn na doživotí.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama