Rozštěpená Amerika ukázala odolnost trumpismu

Donald Trump je na vodítku, slibují si liberálové po včerejších volbách do Kongresu, takzvaných midterms. Demokraté získali většinu ve Sněmovně reprezentantů a mohou brzdit Trumpovu politickou agendu. Rovněž ochrání existenci prokurátora Roberta Mullera, který vyšetřuje vměšování Kremlu do prezidentských voleb v roce 2016 a možné spolupachatelství Donalda Trumpa a jeho týmu.

Za vítěze se ale považují i konzervativci, kteří udrželi druhou komoru Kongresu, vlivný Senát. Trump se tak nemusí obávat legislativního odvolání z funkce, takzvaného impeachmentu, který řada liberálních voličů požaduje. Pokud totiž Sněmovna reprezentantů plní v rámci procesu impeachmentu funkci prokurátora, Senát je soudcem a porotou. Republikáni jistě nedovolí, aby byl Trump skutečně odvolán či přímo odsouzen.

V Americe se v úterý odehrály vlastně dvojí volby. V trumpovských okresech převážně vítězili republikáni, v obamovo-clintonovských demokraté. Oba kmeny mají po úterku ještě více „viditelných“ členů, přihlédneme-li k rekordní volební účasti. Oba kmeny se ještě více uzavřely samy do sebe a své protivníky vnímají jako vetřelce, kteří Ameriku mění k nepoznání.

Demografický posun je nezastavitelný a USA se brzy dramaticky změní v zemi minorit. Demokraté jsou přitom politickým domovem této multirasové a multikulturní Ameriky. Voliči včera poslali do Kongresu (za demokraty) první Američanku muslimského původu, první Američanku zastupující původní obyvatele či první černošku zvolenou v Masachussetts, kde žije přes 80 procent bělochů.

Florida opět zčervenala

Trumpismus se ale ukázal být odolný. Například v Texasu voliči zastavili novou hvězdu demokratů Beto O‘Rourka a na Floridě Andrew Gilluma – afroamerického politika, který měl velkou šanci stát se prvním černošským guvernérem v historii země, porazil ryzí trumpovec Ron Desantis. Ten nabízel Floriďanům politické reklamy, v nichž své dceři předčítal z knihy Art of the Deal (Trumpova autobiografie), stavěl s ní zeď z hraček a učil ji číst, přičemž jako učebnice mu posloužil Trumpův slogan Make America Great Again.

Post guvernéra má v americkém politickém prostředí velkou váhu. Guvernéři mají například právo definovat nové demarkační linie jednotlivých okresů. Stane se tak příště přesně za dva roky, kdy dojde na sčítání lidu. Proces známý jako gerrymandering dává určitou váhu méně vlivným územím, jde ale především o snahu zorganizovat okresy tak, aby odpovídaly ideologii dané strany. Například tím, že se vytvoří hranice území, kde převážně žijí voliči toho či onoho politického uskupení.

Florida léta zažívá hispánské imigrační vlny. A v očích trumpovců je symbolem příliš tolerantní imigrační politiky demokratů, kteří jsou prý výměnou za politickou podporu minorit ochotni dané etnické skupině vypomoci sociálními dávkami, dotacemi a dalšími úlevami. Vítězství Desantise je tudíž pro trumpovce symbolickou hrázi, jež zamezí podobnému „rozkladu“ USA. A Donald Trump hrál při kampani právě na antimigrační kartu spojenou s démonizací demokratů coby socialistů. A je nutné uznat, že mnohdy právě díky němu republikáni nejen udrželi Senát, ale dokonce zde demokratům pár křesel vzali.

Midterms jasně ukázaly, že trumpismus není jen o hrstce lidí s červenými čapkami, kteří jásají pokaždé, když Trump řekne něco vulgárního, agresivního či narcistického. Trumpismus neztrácí na síle, vždy byl a stále je součástí americké kultury, vize a mýtu. Toto hnutí je zkrátka jednou z odnoží „amerikanismu“ čili vnímání Ameriky z pozice nativistů, protekcionistů a rovněž rasistů a xenofobů. 

Kdo je Američan?

Na otázku, kdo je vlastně Američan, existuje podle liberálů (a určité části konzervativců) jediná odpověď: kdokoliv. Nikomu by neměla být upírána šance žít a pracovat v USA, pokud daný člověk má dost kuráže, pracovní morálky, je vynalézavý a touží po osobním rozletu.

Trumpovci mají nicméně daleko užší definici Američana. Kategorizují: například tou „správnou“ Američankou není Alexandria Ocasio-Cortez, devětadvacetiletá demokratická politička hispánského původu, jedna z nejmladších členek Kongresu v historii. Rada trumpovců mi v poslední době řekla, že socialistické názory, které Ocasio-Cortez sdílí, prostě nejsou součástí „americké DNA“.

Trumpovci dnes řeknou, co je napadne. A tento často nefiltrovaný výlev dojmů, pocitů a přesvědčení interpretují jako zcela autentický, oproštěný od politické korektnosti, jež je pro ně přetvářkou a patolízalstvím. Mají do určité míry pravdu. Tragédií nicméně je, že trumpovci nežijí v Trumplandu, ale v USA – zemi poskládané z nejrůznějších etnických, náboženských a sociálních skupin. Trumpovská přímočarost tak často nabývá podoby bezcitného egoismu a zkreslování reality. 

V rámci kmene jde zřejmě o oprávněný postoj a nezpochybnitelnou skutečnost, protože jejich prostředí uvažuje úplně stejně. A nejvyšší autorita země, prezident USA, přitakává a dává jim přesah. To je ale iluze, protože totéž je za hranicí jejich kmene přijímáno s odporem a úzkostí. Obamovsko-clintonovská Amerika je trumpismem šokována, vyčerpána a znechucena. 

I tato část Ameriky se ale zapletla do stejné pasti, většina podobně smýšlejících Američanů se usazuje v ideologicky spřízněných enklávách. Liberálové většinou ve městech, kde se jen těžko mohou konfrontovat s trumpovci, kteří většinou obývají venkovské oblasti.

Nástup mileniálů

Otázkou tedy je, jak rozparcelovanou Ameriku slepit dohromady. Donald Trump o něco takového zjevně nestojí, sází na své voličské jádro. V Americe ale často dochází na emocionální mánie, na politické scéně se opakovaně vynořuje nová osobnost, jež dokáže nabídnout atraktivnější image budoucnosti.

Pokud Obama uhranul svou představou o post-rasové Americe, kde se bohatství přerozdělí ve spravedlivějším systému, Trump nabídl svůj vlastní folklór: Ameriku obehnanou zdí, kde vládne tvrdý kapitalismus bez kajícnosti, naivní tolerance a bez byrokratickych zásahů monstrózní vlády.

K pomyslnému romantickému piedestalu má dnes zřejmě nejblíže výše uvedený Beto O’Rourke, který i přes prohru v Texasu dokázal omámit řadu demokratů a mezi mladými lidmi dosáhl statutu rockové hvězdy.

I proto je trumpismus navzdory své odolnosti v delším časovém horizontu zranitelný. Nemusí mít totiž dostatek volebních hlasů, již léta konzervativci zcela ztrácejí u minorit. A pak je tu mladá generace, takzvaní milenials. Průzkumy ukázaly, že tito univerzitně vzdělání lidé ve věku 18 – 29 let v drtivé většině podporují demokraty.

Jedno ale zůstává i po včerejších volbách jasné: trumpismus zůstává nedílnou součástí americké kultury.