Davide, zvládli jsme to

Po dlouhých porodních bolestech vyšla naše poslední deska s Davidem Stypkou – kamarádem a spoluhráčem z kapely Bandjeez.

Strávili jsme spolu deset let. Začínali jako frýdecká kapela, kterou po druhé desce jménem Neboj objevil i zbytek republiky, pár let to vypadalo slibně, jenže předloni David onemocněl, loni začal covid a letos v lednu se stalo to nejhorší…

… odešel.

David byl největší frajer. Dobře jsem znal momenty, kdy ho svazovala psychická nepohoda, kdy se třeba musel hodně posilnit pitím, aby vůbec mohl vyjít na pódium, a o to nadšeněji jsem ho sledoval v posledních letech, kdy suverénně ovládal plné sály.

Nám jako kapele se v lednu zhroutil svět. Měli jsme rozpracovanou třetí desku Dýchej, ale opravdu jen rozpracovanou. Nikdo jsme si nepřipouštěli, že David odejde tak brzy, a tak například nestihl nazpívat nové písně ve studiu.

Věděli jsme, že chceme desku dodělat, ale otázka zněla: Jak? Nových písní jsme měli natočených dost, ale jenom živě a na demáčích. K našemu dojatému nadšení jsme zjistili, že tyhle demáče nazpíval jako pánbůh a že zpěv můžeme použít – jen s tím byla piplačka, protože z Davidova hlasu bylo třeba vyextrahovat mé bubny. Pak jsme zpěv vzali, přizpůsobili mu atmosféru našeho hraní – a teď je album Dýchej hotové.

Kdyby David žil, určitě by ho chtěl nazpívat ještě líp, ale podle mě to o moc líp nejde. Pro nikoho z nás nebylo poslední období nejšťastnější, ale když si teď tu desku pouštím, mám zase ze života radost. Dýchá se mi líp.

Ačkoliv i tak se těším na čtyři dny do lázní.