Tady je skutečně líp...
10. listopadu 2019
Reportér 11/2019 · Číslo 63Tady je skutečně líp...
10. listopadu 2019
Reportér 11/2019 · Číslo 63Tady je skutečně líp...
Jak nepropadnout chmurám, že získání svobody po listopadu 1989 přichází v posledních letech nazmar? Jedním z receptů je návštěva měst, vesnic a čtvrtí, v nichž se za uplynulých třicet let odehrála viditelná proměna k lepšímu. Kdo za tímto vývojem stojí, jak probíhal a kde na něj radnice vzaly peníze? Vzali jsme to od hranic s Německem až ke Slovensku. Začínáme ve městě obklopeném doly, elektrárnami a vojenským cvičištěm – v osmnáctitisícové Kadani.
Po čtyřech dekádách totality připomínalo někdejší královské město Kadaň území, kterým prošla válečná fronta. Domy v historickém centru včetně náměstí byly těsně před zřícením, starobylé Špitálské předměstí prošlo „asanací“, jak komunističtí aparátčíci označovali plošnou demolici. Vzduch se téměř nedal dýchat, při podzimních inverzích halila kraj žlutohnědá mlha plná síry z blízkých elektráren. Když napadl sníh, popílek jej během několika hodin zbarvil do černa.
Kadaňský rodák Petr Hlaváček, dnes historik a filozof působící na Univerzitě Karlově, se narodil v roce 1974 a dějinami českého severozápadu se zabývá od útlého mládí. Jeho dědeček a pražský rodák František Narcis Hlaváček byl řezník a hostinský, do Kadaně se přistěhoval na podzim 1945: „Pochopil, že tenhle kraj bude pro jeho byznys požehnáním. Začala se sem stěhovat spousta lidí a bylo tady na tehdejší poměry dost peněz. Jenže pak přišel komunistický puč.“
Kadaň svého dětství přibližuje Petr Hlaváček jako město, které vynikalo pestrým národnostním i sociálním složením. Zůstala zde malá německá komunita, přišli volyňští i vídeňští Češi, Slováci, Romové, Maďaři, Rusíni, na sídlištích dostávali byty lidé z okolních vesnic zbouraných kvůli těžbě uhlí, přidaly se dva tisíce Poláků, kteří pracovali na šachtách, a desítky studentů z Blízkého východu a severní Afriky – děti tamních prominentů. Autor více než třiceti knih o svém rodném městě přidává historku: „Jdu starým městem, proti mně kráčí opilej černoch a česky mi říká: ,Kluku, uč se rusky, to je jazyk budoucnosti!‘“
Zhroucení železné opony přineslo do Kadaně mnoho změn, pro tento příběh stojí za zmínku ta následující: „Historické jádro bylo od roku 1978 městskou památkovou rezervací, ale vypadalo to tady příšerně. V barácích bydleli Romové, kteří vyřezávali krovy, aby měli čím topit, odpadky házeli do sklepů. Naštěstí můj předchůdce Venca Vaňas dostal spásný nápad: pojďme ty baráky nabídnout lidem k odkoupení za polovičku odhadní ceny. A tím v podstatě zachránil celé staré město,“ vzpomíná současný starosta Jiří Kulhánek.
Podpořte Reportér sdílením článku
Rád jezdí sbírat příběhy tam, kam ostatní novináři nezabloudí.