Češi draží ruské umění, aby pomohli Ukrajině

6. března 2023

Desítky ruských umělců věnovaly svá díla do dobročinné aukce, kterou pořádá česká neziskovka Gulag.cz ve spolupráci se sdružením Memorial a organizací NESEHNUTÍ. UAukce, jak se projekt jmenuje, nabízí třiatřicet děl, která reflektují dějiny stalinských represí, ale i současnou válku, kterou Rusko vede proti Ukrajině. Výtěžek z akce půjde právě na Ukrajinu, zdůrazňuje Petra Černoušková z Gulag.cz s tím, že od těch autorů, kteří jsou stále fyzicky v Rusku, je účast v dražbě odvážným činem.

Online aukce, kterou jste nazvali UAukce, začala symbolicky 24. února, přesně rok od momentu, kdy Putinovo Rusko vtrhlo na Ukrajinu. Dražíte díla převážně ruských autorů. Kde se vzala?

Jsou to umělecká díla, která jsme původně získali pro výstavu Sandarmoch – kde stromy mají tváře, která už byla k vidění v Praze, Brně, Liberci a naposledy v Opavě. Jde o třiatřicet uměleckých děl, a to různého charakteru, od 3D objektů přes malby až po fotografie. Autory jsou většinou ruští umělci a všechna ta díla nějak reflektují ruské, respektive sovětské dějiny a historickou paměť. Některá se dotýkají i současného kontextu, tedy války na Ukrajině. Nedávno jsme vydali katalog k celé výstavě se všemi díly, máme ho také online na našem webu.

Zmínila jste Sandarmoch, respektive výstavu, kterou jste o něm uspořádali. Můžete připomenout, kde vlastně Sandarmoch je a co se tam stalo?

Sandarmoch je místo v Karélii, regionu v severním Rusku, na hranici s Finskem. Jde o lesní popraviště z dob stalinského Velkého teroru. V letech 1937 až 1938 tam bolševici během patnácti měsíců zavraždili přes šest tisíc lidí. Zajímavé je, že oběťmi zdaleka nebyli jen Rusové, ale příslušníci celkem šestapadesáti národností včetně Němců, Švédů, Řeků nebo Francouzů, ale také šesti Čechů. Takže to byla tragédie, která měla silný mezinárodní rozměr.

O popravišti se dlouho nevědělo, až v 90. letech je objevili ruští badatelé, především pak karelský historik Jurij Dmitrijev. Ten potom během let vydoloval z archivů jména drtivé většiny obětí a ze Sandarmochu pomohl udělat pamětní místo. Později se Dmitrijev stal trnem v oku putinského režimu a v prosinci 2021 dostal ve vykonstruovaném procesu 15 let vězení. Máte o něm nějaké zprávy?

Pokud víme, pan Dmitrijev se nachází v trestanecké kolonii v Mordovii, což je územní celek v evropské části Ruska. My s ním napřímo nekomunikujeme, ale v nějakém, byť sporadickém kontaktu je s ním Irina Galkovová, ředitelka muzea Memorialu v Moskvě. Irina nám, mimochodem, velmi pomohla i s již zmíněnou výstavou o Sandarmochu, dokonce tehdy z Ruska dovezla prsť ze Sandarmochu a několik Dmitrijevových osobních věcí, které se staly součástí expozice. Pan Dmitrijev o výstavě věděl, na pražskou vernisáž nám po telefonu namluvil krátký vzkaz, který Irina Galkovová nahrála. Víme, že ho v trestanecké kolonii často zavírají na samotku, což je velmi drsný trest. Například když vloni v Rusku začala mobilizace a verbovali i vězně, jeho vždy odklidili na samotku, nejspíš aby nedělal problémy, protože jeho protiválečné postoje jsou známé. Je třeba zmínit, že Juriji Dmitrijevovi je nyní 67 let, takže patnáctiletý trest je pro něj v podstatě likvidační.

Už nikdy žádné masky

Vraťme se k umělcům, jejichž díla nyní dražíte. Co jsou zač? Zmínila jste, že jsou to většinou Rusové. Někteří jsou v zahraničí, řada z nich ale stále zůstává v Rusku.

Přesně tak, i když je mezi nimi i jedna Ukrajinka či dvě Češky. Nejde o žádná super známá jména, šlo nám spíš o díla jako taková a jejich obsah. Když jsme dávali dohromady výstavu, rozdělili jsme si ji do čtyř tematických celků. První se týkal Sandarmochu samotného a toho, co se tam za Velkého teroru stalo. Druhou část jsme věnovali objevování Sandarmochu v 90. letech, třetí pak přepisování dějin v Rusku a čtvrtou dnes už formálně zlikvidovanému ruskému hnutí Memorial, které se přes třicet let věnovalo dokumentování politických represí v SSSR a které bylo vloni jedním z laureátů Nobelovy ceny za mír. A právě podle těchto témat jsme pak vybírali z přihlášených uměleckých děl. Zajímavé ale je, že původní záměr byl úplně jiný.

Jaký?

Na samém počátku byla celá výstava společným projektem s petrohradskou pobočkou Memorialu a měla být především informační, sestávající hlavně z panelů s texty a fotografiemi. Lidé z Memorialu to měli dát dohromady a vystavit v Petrohradu a my pak měli přidat českou linku, celou expozici přeložit do češtiny a vystavit ji v Praze. Jenže do toho přišla už zmíněná likvidace Memorialu ruskými úřady a potom, před rokem, ruský vpád na Ukrajinu. Ukázalo se, že vystavovat cokoli v Rusku zkrátka nebude možné.