Můj život může skončit v kterémkoli okamžiku
11. prosince 2022
Reportér 12/2022 · Číslo 100
Můj život může skončit v kterémkoli okamžiku
foto Anton Starodubtsev
Vyrůstal v prostředí narkomanů, alkoholiků a domácího násilí. Už jako malý se Valerij Markus rozhodl, že vstoupí do armády. Chtěl bojovat. Válka si ho v roce 2014 našla u něj doma, na Ukrajině. I když následně z armády odešel, od únorové invaze Ruska působí v ukrajinských jednotkách znovu. Jeho kniha Stopy na cestě se stala jednou z nejprodávanějších knih v ukrajinštině za poslední desetiletí. A Valerij je jedním z nejpopulárnějších vojenských blogerů v zemi.
Náhle jsem na straně uslyšel ostrý zvuk, asi jako od petardy. Vteřina překvapení.
„Zpátky!“ vykřikl Kompas.
Podařilo se nám udělat pár kroků, když zazněl výbuch, a mě to odmrštilo o čtyři metry dál.
Otevřel jsem oči, ale pořád byla tma. Hučení v uších, před očima se ve tmě mihotají hvězdičky. Začíná se mi vracet zrak, potom sluch. Slyším sténání. Vedle mě leží Kompas, celou pravou ruku a nohu má od krve. Ale je při vědomí, jen tvář se mu trochu křiví bolestí. Voják, který šel první, už vstal a přiblížil se k ležícímu kolegovi, který šel v řadě za mnou. Podrážku boty měl utrženou a měkká tkáň na patě byla rozdrcená na kaši, na ruce mu chybělo několik prstů.
Postupně jsem začal přicházet k sobě. Kompas stále ležel a jednou rukou se hrabal ve své lékárničce. Kluk, který dostal největší zásah, se třásl nebo sebou škubal bolestí, to jsem nedokázal rozeznat. Nepřestával sténat. Voják, který si k němu přidřepl, mu píchl butorfanol proti bolesti. Ozvala se vysílačka. Ztěžka jsem vstal, přešel ke Kompasovi, padl na kolena, vzal jeho vysílačku a hlásil: „Výbuch granátu. Dva zranění. Nutná evakuace.“
Podpořte Reportér sdílením článku
Redaktorka ČTK.
Doporučení autoři
VÝBĚR DNE
