Demonstrace v Moskvě? Reflexní vesta a v batohu teplé ponožky

V Rusku jste strávila dva a půl roku, jak se za tu dobu změnila atmosféra v zemi? Bylo znát, že přituhuje?

Ty změny byly znát, dokonce i pro člověka, který se tam ocitl takto zvnějšku. Já jsem přijela do Ruska v srpnu 2019, v době, kdy vypukly jedny z největších protivládních protestů za několik let. Konaly se zrovna volby, mimo jiné i regionální v Moskvě, a ústřední volební komise odmítla zaregistrovat několik kandidátů spojených s nesystémovou opozicí, především s Alexejem Navalným a jeho spolupracovníky. V reakci na tehdejší protesty přišla velká vlna represivních zákonů, které osekaly práva a svobody a také například zpřísnily zákony o takzvaných zahraničních agentech.

To je kdo?

Tak jsou označována média, nevládní organizace, ale i jednotlivci, kteří nějakým způsobem čerpají finance ze zahraničí. Může to být ale i například prostřednictvím grantů, takže do této kategorie mohou spadat i vědci. Druhou podmínkou pro to, abyste byl takto označen a popotahován, je, že provádíte takzvanou politickou činnost. Je to však formulováno tak vágně, že zcela záleží na interpretaci úřadu. Navíc v době mého příjezdu začala pandemie nemoci covid-19 a pod zástěrkou kontroly infikovaných se začal masivně šířit systém monitorování prostřednictvím kamer s automatickým rozpoznáváním obličejů. Oficiálně to bylo zdůvodněno tím, že musí být monitorovaní lidé, kteří mají být v karanténě. Samozřejmě to ale mělo svůj účel i v době protivládních protestů, kdy díky nim ruské úřady zpětně dohledávaly jejich účastníky.

Ví se, kolik takových kamer je například v Moskvě?

Je jich enormní množství. Přesná čísla ruské úřady nezveřejňují, ale už zhruba někdy před dvěma lety jich v Moskvě bylo něco kolem dvou set tisíc a neustále jich přibývá. Když loni na začátku roku propukla další vlna protivládních protestů po návratu Alexe Navalného, byly tyto kamery prakticky na každé lampě veřejného osvětlení v centru města. A například na místech, kde se lidé shromažďují, připomínaly některé lampy jakousi chobotnici, protože byly kolem dokola obsypané rameny kamer.

Putinova podpora stoupá

Nyní, po ruské invazi na Ukrajinu, přišel další balík restriktivních opatření. Je šance, že by došlo k nějakým výraznějším projevům občanské nespokojenosti? Je možné čekat takzvaně změnu zespodu?

Situace je taková, že drtivá většina lidí vnitropolitické i zahraničněpolitické kroky Vladimira Putina dlouhodobě podporuje. To ukazují sociologické průzkumy, a to nejen ty, které provádí státní sociologická centra nebo různé think tanky s vazbami na Kreml, ale také například průzkumy nezávislého sociologického ústavu Levada. Podpora Vladimira Putina se v těchto průzkumech stabilně pohybuje nad 60 procent s tím, že o několik procentních bodů osciluje v závislosti především na vnitropolitických procesech. Určitý propad nastal například v době pandemie, nicméně z posledních výsledků státního sociologického centra, které je však třeba brát s určitou rezervou, podpora ruského prezidenta opět stoupá. Obrovská část veřejnosti tak souhlasí s jeho politikou a nemá zájem na tom, aby se něco měnilo. A tito lidé se také velmi negativně staví k těm částem společnosti, které se pokoušejí o nějakou změnu.

Kdo jsou ti druzí? Ti, kteří chtějí změnu?

V tomto ohledu bych vypíchla dva proudy. Ten první se snaží o jakousi evoluci a zkulturnění současného režimu smírnou cestou. Patří mezi ně i řada známých lidskoprávních aktivistů, kteří jsou stále ještě součástí různých vládních struktur. Vycházejí z toho, že pokud jsou její součástí, mají aspoň nějakou, byť malou šanci ovlivnit, co se děje v jejich zemi. Pak je druhá skupina, to jsou například lidé kolem Navalného, kteří neusilují o evoluci, ale o revoluci. Kteří chtějí systém změnit, zlomit ho silou, a které režim vnímá jako velikou hrozbu.

Pokud má Vladimir Putin stále stejnou podporu, znamená to, že lidé podporují i rozhodnutí napadnout Ukrajinu? Po začátku invaze přece ještě byla možnost, jak se dozvědět pravdu bez ohledu na propagandu…