Do srdce iráckých bažin, které chtěl Saddám vysušit

Vesnice Čabáiš je skoro celá pryč a s ní i její obyvatelé. Vyhnala je politika bývalého husajnovského režimu i špinavá, mizející voda. Na plakáty lákající sem turisty se však tato informace ještě nedostala.

Tady vznikla civilizace

S okrajem iráckých bažin jsou spojeny počátky civilizace, neboť oblast nedaleko soutoku Eufratu a Tigridu bývala díky častým záplavám nebývale úrodná. Právě proto se zde usadili Sumerové a vystavěli tu své městské státy.

Slavný zikkurat v Uru leží několik hodin jízdy od Čabáiše. Navzdory všem nedávným válkám a konfliktům je možné stále obdivovat jeho první patro, jenž prošlo mnoha rekonstrukcemi. Nedaleko leží také Uruk či Eridu, které spolu s bažinami tvoří památkovou oblast s názvem Jihoirácký Ahwár – útočiště biologické rozmanitosti, která je od roku 2016 zapsaná na seznamu UNESCO.

Unikátní ekosystém, který vznikl před zhruba pěti tisíci lety na soutoku řek Eufrat a Tigris, je nezvykle bohatý na ptáky, ryby i rostliny. S přibývajícím počtem obyvatel zde byly vytvořeny vyspělé správní i hospodářské systémy.

Islám se do Iráku dostal v 7. století. V regionu ale stále žijí původní Mandejci, kteří věří, že jsou následníky Jana Křtitele, a také příslušníci asyrské či chaldejské církve. Jako v celém Iráku, i zde hrají velkou roli kmenové a klanové tradice. Mezi místními ší´itskými muslimy přežilo také mnoho ze sumerských zvyků; mezopotámské pověry se projevují hlavně v příbězích a pohádkách.

Saddámovo vysoušení