Kde jste si v životě nejlépe zalyžovali?

Hana Robinson, zpěvačka Věnuje se zejména jazzu a šansonu. Od tří let jsem s bratrem pilovala oblouky u prarodičů v Beskydech. Jako pětileté se mi na ledové plotně hůlka dostala před tělo. Napíchla jsem se na ni, následovalo několik operací. Příští sezonu jsem se postavila na svah a bez zábran hurá dolů, což mi vydrželo. Dnes kromě koncertování vedu každou zimu bratrovu lyžařskou společnost, organizujeme zájezdy po republice i do zahraničí, což je práce snů. Nejlepší lyžování zažívám v Rokytnici nad Jizerou – výhledy z tamní Lysé hory do údolí a na blízké vrcholy konkurují Alpám. Skvělé lyžování dvě hodiny od Prahy!

Eva Samková, snowboardistka Olympijská vítězka z olympiády roku 2014, držitelka bronzové medaile z OH v roce 2018. Říkám to už řadu let. Nejlepší jízdy jsem zažila na Buttermilku v americkém Aspenu. Konají se zde tradiční X-Games, kam jsem třikrát po sobě dostala pozvánku v letech 2014 až 2016. Duch tohoto místa, kvalita sněhu a atmosféra celého závodu byly vždy elektrizující. Dalo mi to vzpomínku na celý život. Dvakrát jsem na Buttermilku sahala po výhře a skončila druhá, na zklamání však není prostor, nosím si zážitek v ceně zlata. Škoda že snowboardcross z programu X-Games vypadl, Aspen nám slušel…

Václav Kopta, herec Ve filmu Sněženky a machři si zahrál idealistického studenta Radka Převrátila. Ač bývám kvůli filmu Sněženky a machři považován za dobrého lyžaře, není tomu tak. Lyžovat jsem se trochu naučil až po čtyřicítce, a to díky vynálezu carvingových lyží, které se snáze ovládají. Zasvětila mě moje žena Simona, zdatná lyžařka, od které jsem na svahu opisoval první obloučky. Mou „domovskou“ je sjezdovka U Čápa v Příchovicích. Tam si zalyžuju nejlépe, pokud není mlha, vichřice nebo nejsou školní prázdniny. Vyzkoušel jsem i alpské svahy, ale ty přenechám zdatnějším lyžařům. Takže: Kde? U Čápa v Příchovicích! Kdy? Když napadne sníh!

Michal Hrůza, zpěvák Se svou Kapelou Hrůzy vydá letos na jaře album Světlo do tmy. Jako kluk z Turnova jsem měl odmalička rád nedaleké Jizerské hory, ale kdovíjakým lyžařem jsem se nestal, závodně jsem dělal orientační běh. Pak jsem bohužel začal kouřit, což mi na dlouho vzalo šťávu. Když jsme před dvanácti lety čekali první dítě, s cigaretami jsem sekl, fyzička se vrátila, a tehdy jsem se začal účastnit běžkařské Jizerské padesátky – zvládl jsem ji pětkrát a miloval to tam; jak závod, tak ty výhledy. Po úrazu a operaci mozku z roku 2015 se mi na běžkách motá hlava, ale snad se na start Padesátky ještě jednou postavím.