Přestupný rok Jana Hřebejka

Obrazem

Kdybychom se v únoru zeptali režiséra Jana Hřebejka, co plánuje na začátek léta, uslyšíme jasnou odpověď: „Budu uprostřed natáčení televizní minisérie Pozadí událostí, a když to vyjde, odskočím si na karlovarský festival.“ Ze všeho sešlo, přibylo volného času, a tak se na Hřebejkův hausbót, kotvící při smíchovském břehu vltavském, vydal fotograf Herbert Slavík.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Cestou na hausbót Herbert Slavík přemýšlí, kdy ho vlastně fotil poprvé – už ví, bylo to ve třiadevadesátém roce, když Jan Hřebejk natáčel svůj debut Šakalí léta.

„Vzpomínám, že mi připadal jako silná osobnost, protože se ve svých pětadvaceti letech nebál oslovit známé herce typu Josefa Abrháma nebo Martina Dejdara, a naprosto suverénně s nimi pracoval. A ještě jedna věc mě tenkrát zaujala: totiž jak se celý štáb při natáčení upřímně bavil. Doma bych našel fotku, na které se Honza s Janem Malířem vyloženě smějí za kamerou...“

Později se Herbert s Honzou potkali ještě mnohokrát, obvykle při stylizovaném portrétním focení druhého jmenovaného.

„Například když byl roku 2001 film Musíme si pomáhat nominovaný na Oscara, jezdili jsme spolu kvůli fotkám po Hanspaulce ve vypůjčené limuzíně. Nebo když se o dva roky později blížila premiéra Pupenda, oblékl se Honza před foťákem do staromódních plavek, které v tom filmu i na plakátu nosil Jaroslav Dušek – je pro každou srandu, kterou si klidně udělá i sám ze sebe,“ říká Herbert Slavík: „No a taky jsem Honzu samozřejmě párkrát fotil ve Varech...“

 

Ano, režisér Jan Hřebejk ke karlovarskému festivalu patří.

Pětkrát měl film v hlavní soutěži, natočil znělku, seděl i v porotě.

Před pár týdny si letošní ročník definitivně škrtl z diáře: „Ale víš,“ říká po přivítání na hausbótu, „že jsem se s tím velmi snadno smířil? Už někdy v dubnu jsem situaci pojal tak, že je holt rok 2020 jiný, výjimečný; jakoby přestupní.“

Od půlky května měl natáčet televizní minisérii Pozadí události na motivy scénáře Petra Jarchovského, ale Česká televize všechny podobné projekty odložila přinejmenším o rok, což Hřebejka uvrhlo do nezvyklého mezidobí. Připravuje teď další natáčení, která – však víme, jak to chodí – možná dopadnou a možná ne...

Jaro roku 2020 si bude pamatovat mimo jiné jako období domácího, tedy hausbótového, kulturního sepětí.

Jeho dceři je dvanáct let, synovi čtrnáct (mimochodem, obě děti se během pandemie vzepjaly k takovému studijnímu úsilí, že se dostaly na víceletá gymnázia), a zvlášť se synem už režisér může dospěle rozebírat filmy nebo muziku, z čehož je nadšený: „Najednou vidíš, jak rychle se utváří jeho vkus. Ještě v březnu by ho nenapadlo pustit si jazz, teď už mi některé desky doporučuje. Nebo jsme mohli probrat vynikající seriál Bludné kruhy, protože najednou bylo dost času na sledování HBO a Netflixu...“

Během focení si Herbert Slavík všimne taky několika knížek.

„Jo,“ přikývne Hřebejk, „když nás koronavirus vylekal, sedával jsem za slunečných dnů tady přímo nad vodou a četl si například Velký teror od britského historika Roberta Conquesta, což je zásadní kniha o hrůzách stalinského období – vyháněl jsem tak bezprostřední obavu z nemoci něčím o dost příšernějším...“

Na závěr focení Herbert Slavík podotýká, že si na téhle návštěvě připadal trochu jako v Rozmarném létu, a ani by ho moc nepřekvapilo, kdyby se na břehu objevil Rudolf Hrušínský.

Hřebejk přikyvuje: „My tu jsme rádi, vlastně už sedmnáct let, takže pro děti je přístav domovem odjakživa. Je to celkem jednoduchý, skromný život jako někde na chatě, když je ti zima, přiložíš do kamen, večeři uděláš na malém vařiči, musíš se tady ve čtyřech lidech a s jedním psem směstnat na třiceti metrech čtverečních, ale zase jsme pořád venku a máme spojení s přírodou, což mi připadá důležité – zvlášť tou poslední dobou mám pocit, že jsme na permanentní dovolené. Sice ve městě, zároveň ale izolovaní. I když tu sleduješ Twitter nebo zprávy, stejně míváš pocit, že se problémy týkají trochu jiného světa o kousek dál. Což se letos na jaře docela hodilo...“

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama
Advertisement