Na pomoc Ukrajině. České zbrojovky jedou naplno

Jaké země patří v poměru k velikosti své ekonomiky mezi nejvýznamnější spojence Ukrajiny a dodavatele vojenského materiálu určeného k obraně proti ruské agresi? Jde o Polsko, státy Pobaltí a Skandinávie – a také Českou republiku. Česko bylo vůbec první zemí, která dodala Kyjevu těžké zbraně včetně tanků, a to jen několik týdnů poté, co Rusko 24. února sousední stát napadlo. (V absolutních číslech jsou pak největšími dodavateli zbraní na Ukrajinu Spojené státy a Británie.)

V době, kdy domácí ekonomika přestala růst a směřuje do recese, český zbrojní průmysl jede na hraně svých možností a jen těžko shání další a další lidi do výroby. Podle konzervativních odhadů se tržby výrobců zbraní a souvisejícího materiálu v letošním roce proti loňsku zdvojnásobí. „Za letošní rok by export (vojenského materiálu) mohl být mezi 25 až 30 miliardami korun, skoro dvojnásobek předchozích let,“ odhaduje Jiří Hynek, výkonný ředitel Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu (AOBP).

Téměř vše, co se v Česku vyrobí, směřuje tradičně do zahraničí. Obvykle to je přes devadesát procent výroby, letos to však bude ještě víc. Už za prvních šest měsíců ze země odešly zbraně a další vojenské vybavení v hodnotě třinácti miliard, z toho podle údajů asociace tvořily dodávky na Ukrajinu zhruba pět miliard. K podobným číslům dospěl i německý think-tank Kiel Institute, který shromažďuje z veřejných zdrojů přehledy o humanitární, finanční a vojenské pomoci Kyjevu. Hodnotu českých dodávek na Ukrajinu vyčíslil do začátku října na zhruba sedm miliard korun.

S počátkem konfliktu se nejprve vyprázdnily sklady s původní sovětskou technikou, která byla snadno dostupná a pro ukrajinskou armádu také důvěrně známá. Česko-slovenský zbrojní průmysl býval po Sovětském svazu největší výrobní základnou pro státy Varšavské smlouvy, alianci bývalých socialistických zemí. S koncem studené války a rozpadem sovětského bloku došlo k velkému snížení výdajů na obranu a útlumu výroby. Část přeživších továren se zaměřila na produkci vybavení ve standardech NATO s tím, jak česká armáda začala s postupnou obměnou a vyřazováním starší sovětské techniky. Jiné tuzemské zbrojovky si našly tržní koutek v opravách a modernizaci původní sovětské výzbroje, kterou dál vyvážely do třetích států mimo Evropu.

Obranný průmysl v Česku, podobně jako na Slovensku nebo v Polsku, měl tak už na počátku války na Ukrajině unikátní výhodu i v tom, že dokáže produkovat nejžádanější munici sovětských rozměrů – ráže 122 a 152 milimetrů –, ale i munici ve standardu NATO ráže 155 milimetrů pro moderní houfnice.