Rozhovor

Psali mi, že jsou trpěliví – ale neodpouští

27 / 06 / 2019

Je to jediný z obžalovaných v jízdenkové kauze - v níž figuruje i Ivo Rittig nebo bývalý ředitel pražského dopravního podniku Martin Dvořák - který spolupracuje s policií a státním zastupitelstvím. Jaroslav Kubiska poskytl rozhovor magazínu Reportér. Popisuje v něm mimo jiné tlak, pod nímž se ocitl.

Je to jediný z obžalovaných v jízdenkové kauze - v níž figuruje i Ivo Rittig nebo bývalý ředitel pražského dopravního podniku Martin Dvořák - který spolupracuje s policií a státním zastupitelstvím. Jaroslav Kubiska poskytl rozhovor magazínu Reportér. Popisuje v něm mimo jiné tlak, pod nímž se ocitl.

Jaroslav Kubiska je jednou z hlavních postav „jízdenkové“ kauzy. Bývalý finanční analytik pracoval pro účetní společnost Peskim spojenou s advokátní kanceláří Šachta&Partners. Před několika lety se o tom rozhodl dobrovolně promluvit. I na základě jeho svědectví a dokumentů, které předal policii, obžaloval státní zástupce sedmnáct lidí z tunelování pražského dopravního podniku a praní špinavých peněz. Obžalovaný byl i Jaroslav Kubiska. Městský soud v Praze v květnu v prvním kole rozhodl, že se skupina obžalovaných v čele s bývalým ředitelem dopravního podniku Martinem Dvořákem, společníkem AK Šachta Davidem Michalem a lobbistou Ivo Rittigem, ničeho trestného nedopustila. Všech sedmnáct bylo - zatím nepravomocně - zproštěno obžaloby. Ekonom Jaroslav Kubiska, jemuž bude letos třicet šest let, v prvním rozhovoru od začátku soudního procesu popisuje, proč se rozhodl svědčit a proč není šťastný, že jej soud osvobodil

 

Začnu od výsledku. Co říkáte prvnímu rozsudku v „jízdenkové“ kauze?

Těžko se mi to komentuje. Je to předběžný výsledek a asi by nebylo vhodné to blíž komentovat. Výsledek mě samozřejmě mrzí.

 

Člověk zproštěný obvinění by měl být asi šťastný, i když jde o nepravomocný výsledek.

V osobní rovině bych mohl být šťastný. Jsem pravomocně zproštěný v případu Oleo (v obdobném případu tunelování společnosti Oleo Chemical byli čtyři obžalovaní pravomocně odsouzeni, pozn.red.), nepravomocně zproštěný v jízdenkách, mohla by to být dobrá zpráva. I ta skupina lidí, proti které jsem svědčil, by mi to nemusela mít za zlé v takové intenzitě, než kdyby to dopadlo odsouzením. Ale já jsem to nedělal pro sebe. Pokud to vezmete z pohledu celé společnosti, spravedlnosti, která tady léta chyběla, je to přesně naopak. Je to špatně.

 

Kvůli vlastnímu svědectví jste byl sám obžalovaný z údajného praní špinavých peněz. Pro vnějšího pozorovatele je vaše motivace skoro až neuvěřitelná. Ničíte si život ve jménu nějaké větší spravedlnosti. 

Věděl jsem od začátku, že to bude těžko pochopitelné. Opustíte skoro všechno, riskujete, aby konečně došlo na spravedlnost. Šel jsem do toho s tím, že přijdu o kariéru a půjdu do vězení. Já jsem nebyl schopný smířit se s tím, na čem jsem se podílel. A dobře jsem si uvědomoval, že bez mého svědectví to poběží dál. Kdybych to neudělal, celý život bych si to vyčítal. Tím jsem si naprosto jistý.

 

U soudu jste to popsal v kostce takto: Podílel jsem se na převodech a zakrývání původu peněz, které vznikaly tunelováním státních a polostátních firem včetně pražského dopravního podniku. Policii jste se přihlásil až s odstupem pár let poté, co jste v půlce roku 2010 skončil jako finanční analytik ve skupině okolo advokátní kanceláře Šachta & Partners. Proč?

Snažil jsem se to u soudu vysvětlit. Prvním impulsem pro mě byl pohřeb Václava Havla, na kterém jsem byl. A druhým bylo narození mého prvního dítěte. Už když jsem z té firmy odcházel, dobře jsem si uvědomoval, na čem jsem se podílel a nechtěl jsem v tom pokračovat. Ale nenapadlo mě, že proti tomu osobně vystoupím a budu se snažit o nápravu a o odpuštění… V okamžiku, kdy se nám narodilo dítě, se to změnilo. Já jsem nechtěl, aby naše děti vyrůstaly v takové společnosti a já dál mlčel.

 

Troufnu si tvrdit, že drtivá většina lidí by reagovala jinak. Chránili by sebe a rodinu, ať už by si mysleli o své bývalé práci cokoliv.

Já jsem byl přesvědčený, že to můžu změnit. Kdybych mlčel, mé rodině by se to v budoucnu v nějaké podobě vrátilo. Pokud budeme všichni mlčet, nikdy se u nás nic nezmění a budou tu dál lidi, co stojí nad zákonem. Každé rozhodnutí v takové věci sebou nese osobní náklady, to je jasné. Ale já toho nelituji. Jsem rád, že jsem to udělal a jsem přesvědčený, že to tak bylo a je správně. 

 

Vaši bývalí kolegové, také obžalovaní, tvrdí, že sám ani nevíte, k čemu se přiznáváte. Podle nich k žádnému praní špinavých peněz nedocházelo. Soud teď v prvním kole také řekl, že zakázky Dopravního podniku byly rozdělené způsobem, jaký zákon umožňoval. Druhou část příběhu, tedy další toky peněz, o nichž jste vypovídal, soud při veřejném vyhlášení rozsudku a jeho ústním odůvodnění téměř neřešil. 

Já vím moc dobře, na čem jsem se podílel. Jak jsem řekl u soudu, i v kontextu dění po roce 1989 to byla středně velká skupina. Peníze byly jen jednou stránkou věci. Mně osobně přišlo nejhorší to, že někteří z té skupiny lidí, proti které jsem svědčil, tehdy měli vliv na orgány činné v trestním řízení. Léta to mohlo mít vliv na jejich beztrestnost. 

 

Vy jste u soudu uvedl, že jste se svým svědectvím také čekal, dokud nedojde k výměně v nejvyšších patrech státního zastupitelství. K té obměně v letech 2011 a 2012 došlo. Vy jste v té době měl informace o tom, že lidé, pro které jste pracoval, měli nějaké nestandardní styky s policií a s nejvyššími žalobci?

Já jsem věděl, že si ta skupina umí zajistit různé stupně ochrany. Neměl jsem přehled o konkrétních lidech, kteří jim to umožňovali - tedy s výjimkou jednoho nebo dvou lidí. Viděl jsem také, jak dopadl podobný pokus o vyšetření zakázek v Nemocnici Na Homolce pod vedením tehdejšího vyšetřovatele a tehdejší státní zástupkyně (kauza byla tehdy odložena, později znovu otevřená a padly i první odsuzující rozsudky, pozn. red.)

 

Kdy jste se rozhodl jít na policii a oslovit ji s tím, že se ve vašem bývalém zaměstnání dělo podle vás něco nekalého? 

Upřímně, já jsem zhruba do doby takzvané kauzy Nagyová (případu okolo partnerky premiéra Nečase, kde figurují některé stejné postavy jako okolo jízdenek; zásahy na úřadu vlády proběhly v červnu 2013, pozn. red.) vůbec nedokázal představit, že by s tím policie vůbec něco chtěla dělat. Až po tom zásahu jsem začal vážně přemýšlet, že se přihlásím. Nejdřív jsem to potřeboval probrat s rodinou, co by to všechno znamenalo. A až pak jsem šel na policii.

 

Jak se k celé věci staví vaše manželka?

Řekla mi, že mě obdivuje, ale obdivovala by mě prý mnohem víc, kdybych nebyl její manžel. Stojí za mnou, ale je jasné, že měla a má strach. Já ji chápu, je to moje žena a máma našich dětí. 

 

Bojíte se?

Když do toho jdete, máte strach. Bál jsem se, že se mi může něco stát. Bál jsem se, že selžu u soudu, protože jsem spíš introvert a nedokážu komunikovat jako protřelý advokát. Myslím, že mi nic nehrozí, dokud poběží soudy. Co se bude dít potom? Jeden ze spoluobžalovaných na Twitteru napsal, že jsou trpěliví, ale neodpouští. Nějakou vendetu očekávám, ale o sebe se nebojím.

 

U soudu padlo, že jste žil určitý čas s rodinou v režimu policejní ochrany. Vím, že o tom nesmíte do detailu mluvit. Je to velký zásah do života?

Říkal jsem to u soudu. Raději umřu, než bych se do policejní ochrany někdy vrátil. Byla to asi nejbolestivější věc, kterou jsme s rodinou museli projít, než jsem mohl svědčit. Přes všechna možná rizika jsme se nakonec rozhodli ochranu opustit.

 

Můžete říct proč?

Je to režim plný strachu. Žijete na cizím místě, odloučení od příbuzných, přátel, bez možnosti jakéhokoliv kontaktu, ale pořád máte strach, že vás někdo pozná. Je to odloučení, takové ‚domácí‘ vězení a totální sociální izolace. Fungují tam určité policejní postupy a hierarchie. Jeden z řídících důstojníků mě před rodinou, která tím musela projít se mnou, velice hrubým způsobem urazil. Před rodinou mi řekl, že celým tím režimem procházím jen pro to, abych nemusel pracovat… Ani po letech na ten okamžik nemůžu zapomenout. Ostatní policisté, kteří nás měli na starost, byli výborní. Ale když před rodinu nakráčel tenhle člověk a začal vyprávět takové věci…

 

Proč něco takového říkal?

V policejní ochraně typicky končí feťáci, lidé, proti kterým mají spoustu důkazů a ten režim je pro ně určitý benefitem. Nebývají to prostě lidé, kteří chtějí svědčit dobrovolně jako já. Jak jsem to chápal, ten důstojník nás chtěl přimět k přesunu do jiného stupně ochrany. My jsme se tehdy museli vzdát skoro všeho, byli jsme opravdu v těžké situaci a ten důstojník přišel a před rodinou mě začal urážet. Doteď je mi z toho špatně. Po téhle zkušenosti jsme se rozhodli ten režim opustit úplně. Záleží mi na ženě a na dětech, ale já bych se do policejní ochrany nevrátil, i kdyby mi šlo o život.

 

Nejdříve jste se však ozval Nadačnímu fondu proti korupci. Před soudem jeden nebo dva obžalovaní naznačovali, že jste mohl mít ze spolupráce s fondem finanční prospěch.

Říkal jsem to i u soudu, od fondu jsem žádné peníze nedostal. Každý si asi dokáže představit, co všechno jsem musel kvůli svému svědectví obětovat. Nikdy bych neohrozil svoji rodinu kvůli jakékoliv odměně. Měl jsem dobrou práci na střední pozici, dělal jsem audit, konsolidace, pocházím z podnikatelského prostředí. V okamžiku, kdy se v takové kauze rozhodnete svědčit, na penězích nezáleží. Do rubáše si nikdo z nás neschová o pětikorunu víc. Někteří spoluobžalovaní se pořád snaží převracet moje svědectví do osobní roviny. Ale já proti Davidu Michalovi, Petru Michalovi, Karolíně Babákové nebo třeba Ivo Rittigovi, kterého jsem viděl poprvé až u soudu, nic osobního nemám. Kdyby z těch zakázek Dopravního podniku benefitoval třeba pan Vopička, vypovídal bych o panu Vopičkovi.

 

Vystudoval jsem ekonomii, měl jste solidně nastartovanou kariéru. Potom jste vypovídal u policie a byl obviněn. V závěrečné řeči jste uvedl, že kdyby v mezidobí neumřela vaše maminka, pracoval byste teď jako skladník v Amazonu.

Tak to je. Když jsem opouštěl policejní ochranu, začal jsem shánět nové zaměstnání. Při pohovorech jsem netajil, že figuruji v té kauze, byl jsem již obviněný. A oni to leckde věděli sami. Ve svém oboru, ve financích, jsem byl fakticky nezaměstnatelný. Dostanete nálepku práskače. Žádná z větších firem v oboru nechce člověka s takovou pověstí vůbec řešit. Měl jsem rozjednanou práci jako skladník v Amazonu a s klidem bych tam nastoupil, kdyby neumřela moje mamka.

 

Po mamince jste převzal benzinku?

Ano, to je základ našeho podnikání.

 

Věděla, k čemu se chystáte?

Než zemřela, řekla mi, že je na mě hrdá. Věděla, proč to dělám, co jsme prožili v policejní ochraně... Fandila mi. Stejně jako je teď moji největší oporou moje žena.

 

Jak reaguje vaše širší okolí?

Docela často říkají, že jsem neměl nic dělat a bylo zbytečné, abych se k něčemu přiznával. Že jsem byl jen kolečko ve stroji, šuplík, co plnil příkazy. Je to samozřejmě ovlivněné výsledky těch dosavadních soudů. Ale já si uvědomuji tu velkou změnu ve společnosti, ke které od té doby došlo. Vezměte si, jak teď lidé demonstrují za nezávislost justice. Dokážete si představit, že by ti lidé přišli demonstrovat, kdyby na státním zastupitelství dál úřadovala paní Vesecká a pánové Grygárek a Rampula? V době, kdy jsem v roce 2010 odcházel z AK Šachta, mohli někteří ze skupiny ovlivňovat orgány činné v trestním řízení. To se změnilo. Mrzí mě, jak ty soudy zatím dopadly, ale jinak jsem strašně rád, že jsem do toho šel. I kdyby můj příspěvek k té změně byla tisícina promile, jsem za to rád. Já jsem udělal maximum, co jsem mohl.

 

Nejprve jste byl svědek, potom obviněný, co se přiznával, že pral špinavé peníze. Státní zástupce chtěl, aby vám bylo přiznané postavení spolupracujícího obviněného. Mně přišel ten proces jako antireklama na tento institut. Připravíte se o živobytí, riskujete, a když to dobře dopadne, možná jako spolupracující obviněný dostanete nižší trest. Proč by se kdokoliv, třeba i podobně smýšlející člověk jako vy, měl v budoucnu za těchto podmínek vydat stejnou cestou?

Já považuji skoro za zázrak, že něco takového u nás vůbec existuje. Ten institut dává možnost lidem, co jsou chycení v rámci nějaké organizované skupiny, dostat výměnou za spolupráci nižší trest. Na druhou stranu to příliš není pro lidi, kteří se rozhodnou vypovídat z dobré vůle jako já. Přijdete na policii a doznáte se. Zda to postavení získáte? To je na libovůli státního zástupce a potom soudu, který rozhodne, zda nižší trest dostanete nebo ne. Já osobně jsem počítal s tím, že půjdu na 99 procent do vězení. 


Mluvíme spolu v okamžiku, kdy není k dispozici písemný rozsudek s detailním odůvodněním. Všech sedmnáct obžalovaných včetně vás bylo zproštěno. Když to zkrátím, k žádnému trestnému činu podle soudu nedošlo. Co budete dělat dál?

Kdybych mohl, sám bych se proti tomu odvolal. Ale teď musím čekat a věřit ve spravedlnost. (Sám se odvolat nemůže; odvolal se na místě státní zástupce a to v neprospěch všech obžalovaných; proces bude pokračovat u vyšší instance, pozn.red.)
 

 

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat