Rok s jehlou. Bilance očkování

Report

Data z různých států ukazují, že očkování proti covidu-19, od jehož začátku uplynul rok, je opravdu účinným nástrojem v boji s koronavirem. Nechrání stoprocentně před nakažením: nic takového ovšem výrobci a regulační orgány na rozdíl od reklamní kampaně české vlády neslibovali. Evropské země, kde se očkovalo nejvíce, vykazovaly během listopadu ve srovnání nejnižší počty vážných případů covidu a úmrtí. Část účinku vakcíny sice v čase klesá, posilující dávka však zjevně fungovala.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Zima se blíží – takové je heslo rodu Starků, jednoho z klanů Západozemí ze série fantasy knih zpopularizovaných seriálem Hra o trůny. Smyslem motta bylo varovat a dávat si pozor na blížící se nebezpečí. Starkové, vládci fiktivního Severu, potřebovali být připraveni na příchod zimy, která jejich zem zasáhla vždy nejtvrději.

Možná by nebyl špatný nápad heslo Starků převzít. Třeba by to byla projednou vítaná změna – předem se připravit na očekávané události a rizika. Představte si, jaké by bylo žít v zemi, kde se počítá s tím, že po létě přijde podzim a zima. Ministra dopravy ani silničáře by nezaskočil první sníh. Ministr zdravotnictví by se po téměř dvou letech života s noční můrou jménem covid připravil na to, že s chladnějšími měsíci je pravděpodobný příchod další vlny epidemie. Posílily by se hygieny, včas nakoupily testy do škol a místo zavírání očkovacích center by se vláda starala o osvětu, proč dává smysl nechat si dát před blížící se zimou injekci do ramene.

My však nežijeme v Západozemí, jak se během posledních dvou let několikrát potvrdilo. Pravidelné kolapsy dopravy spojené s prvním sněhem jsou v Česku spíš úsměvný kolorit, ale opakovaná nepřipravenost na příchod další vlny stála spoustu lidí zdraví a živobytí. Vlna covidu z posledních měsíců roku 2021, která opět vedla k přeplnění nemocnic, je připomínkou nepoučitelnosti a tendence českých činitelů koronavirus opakovaně podceňovat. Případně se spoléhat, že to nějak dopadne…

Přestože jsme kvůli očkování, o němž ještě bude řeč, na tento virus vyzbrojeni mnohem lépe, než jsme kdy byli, letošní rok s covidem bude – kvůli kombinaci vln nákazy ze zimy, jara a podzimu – zjevně ještě tragičtější než ten loňský. Celkový počet zemřelých obyvatel Česka (na všechny možné příčiny) překoná letos pravděpodobně 135 tisíc. To by představovalo o pětinu více úmrtí než v posledním roce před covidovou pandemií a zároveň by to znamenalo největší nárůst v úmrtnosti od padesátých let minulého století. Většina z těchto takzvaných nadúmrtí, tedy úmrtí nad dlouhodobý průměr, může mít těžko jiné vysvětlení než právě covid.

Přehnaný pesimismus však není namístě. Ještě před rozšířením účinných vakcín bylo jedinou cestou, jak předejít největším škodám na zdraví a kolapsům nemocnic, omezit kontakty mezi lidmi. Většina z evropských zemí musela v nouzi sáhnout po plošných lockdownech. Z dostupných dat je zřejmé, že tato zatím poslední vlna je jiná a dopady se budou významně lišit z velké části podle toho, jak jednotlivé země zvládly očkování.

 

A co omikron?

Zima může být krutá zejména pro obyvatele zemí s nízkou mírou proočkovanosti a chabou důvěrou ve veřejné instituce, jejichž nařízení významná část obyvatel ignoruje a v praxi se ani příliš nevymáhají. Tyto země již začaly čelit opakovanému náporu nemocných s covidem a musely omezovat dostupnost a kvalitu zdravotní péče. Do této kategorie se v posledním roce a půl opakovaně zařadila Česká republika, což se také odrazilo na nárůstu počtu úmrtí. V tomto ohledu jsou na tom hůř jen země Balkánu, bývalé sovětské republiky a část Latinské Ameriky. Jde přitom často o země s mnohem nižší životní úrovní a méně robustním zdravotnictvím. Příběh Česka je o to smutnější, že řadě z těch nejvážnějších případů bývalo možné v druhé polovině tohoto roku předejít, pokud by země dosáhla vyšší míry proočkovanosti, obvyklé směrem na západ od nás. Na rozdíl od chudších zemí nebyl v Evropě od léta problém s nedostatkem vakcín, ale s neschopností státu vysvětlit, proč je před zimou důležité dosáhnout co nejvyšší míry proočkování obyvatelstva. Necelých 57 procent plně vakcinované populace ke konci října bylo někde na půli cesty mezi západem a hubenými výsledky na východě Evropy. Začátkem prosince jsme se dostali na 60 procent, ani to není nijak vysoké číslo.

V roce 2020 se hranice takzvané kolektivní imunity, tedy stavu, kdy se covid už nemůže v populaci lavinovitě šířit, zpočátku optimisticky odhadovala na padesát procent. Na přelomu roku však nejprve přišla nová varianta viru označovaná původně jako britská (po přejmenování alfa), aby ji po několika měsících vytlačila ještě nakažlivější delta, dříve pojmenovaná jako indická varianta. Odhady, kolik lidí musí získat imunitu díky očkování nebo po prodělané nemoci, s tím stouply vysoko nad sedmdesát procent.

 

Alfa se začala šířit o polovinu rychleji než původní varianta koronaviru a delta rychlost šíření a nakažlivost ještě navýšila. To znásobilo problémy, které epidemie přinesla. Zvýšení přenositelnosti z člověka na člověka o polovinu oproti předchozí variantě, jak se odhaduje v případě varianty delta, totiž způsobí větší škody na zdraví, než kdyby mutace vedla za nižší nakažlivosti ke zvýšení smrtnosti na covid o polovinu. Stojí za tím matematika: snáz přenositelnější virus zasáhne díky „rychlejšímu“ exponenciálnímu růstu větší část populace a v absolutních počtech také násobně více lidí ohrozí, více lidí je najednou nemocných a zatěžuje zdravotnický systém.

Proto také objev každé nové varianty, která je schopna tu předchozí v souboji o hostitele převálcovat, budí oprávněný zájem. Poslední takovou verzí byla varianta omikron, objevená v půlce listopadu vědci z Jižní Afriky. Jak moc je nakažlivější, jestli jde o natolik proměněný koronavirus, že zásadně oslabí účinek současných vakcín nebo povede široce k reinfekcím po již prodělané nemoci, a také zda je průběh onemocnění u nakažených stejný, nebo slabší než u předchozích variant – odpovědi na tyto otázky nebyly začátkem druhého prosincového týdne v době uzávěrky Reportéra zcela jasné. Čekalo se, že více budeme o omikronu vědět v posledních týdnech roku 2021.

 

Východ a západ

Po dvanácti měsících od začátku používání vakcín na covid se potvrdilo, že jsou dál účinné proti těžkému průběhu covidu a velmi významně snižují riziko úmrtí. Tato jejich schopnost vydržela i přes příchod nových variant koronaviru, které před rokem ještě neexistovaly. Na velmi nízké úrovni zůstaly do listopadu i počty lidí, kteří covid prodělali již podruhé. To je dobrá zpráva hlavně pro ty, kdo onemocnění přežili a přestáli bez dlouhodobějších problémů.

Evropské země, které dokázaly přesvědčit k očkování největší část svých občanů, během listopadu vykazovaly nejnižší počty vážných případů covidu a s tím spojených úmrtí v přepočtu na počet obyvatel. Z dostupných údajů vyplývá, že to platilo ve všech evropských zemích, v nichž mělo ke konci října za sebou plné očkování přes sedmdesát procent obyvatel. Šlo hlavně o státy jižní, severní a západní Evropy. Na opačném konci byl Balkán a bývalé sovětské republiky. Vůbec největší nárůst vážných případů a úmrtnosti na covid byl v Bulharsku, kde na konci října prošlo očkováním pouhých šestnáct procent obyvatel.

V prostoru mezi těmito dvěma extrémy se pohybovaly země střední Evropy včetně Česka. Slovensko a Rakousko kvůli rekordním počtům zjištěných nákaz zavedly v listopadu plošnou uzávěru. Pomalu končící vláda Andreje Babiše i chystající se nová reprezentace lockdown v Česku vylučovaly. Ale podobně jako v jiných zemích přišlo zpřísnění podmínek pro dospělé bez očkování nebo bez prodělané nemoci. Německo zavedlo pro neočkované faktický lockdown, Rakušané jako vůbec první začali plánovat vše--obecně povinné očkování proti covidu, a to s účinností od února příštího roku. Všechny zmíněné země, tedy Česko, Slovensko, Rakousko a Německo, již koncem listopadu výrazně překonaly rekordní počty nakažených od začátku epidemie. Přesto se díky očkování počty vážných případů a úmrtí s covidem nepřiblížily nejtragičtějším týdnům z předchozích vln na konci loňského nebo z jara letošního roku.

V případě Rakouska vystoupal počet úmrtí nad třetinu předchozí největší vlny, v Česku zatím na polovinu (podrobněji viz grafy jednotlivých zemí). Jedná se o výpočty vycházející z ne zcela srovnatelných dat: každá země jinak testuje a vykazuje případy, nejvážnější případy se navíc projeví obvykle se zpožděním. Nicméně rozdíly ve vykazování nebo intenzitě testování již nejsou mezi jednotlivými státy Evropské unie tak výrazné, jako byly na začátku epidemie. Stejný vzor, tedy čím vyšší proočkovanost, tím výraznější úbytek nejvážnějších případů, je patrný napříč celou Evropou. Zatímco třeba v již zmíněném Bulharsku a obdobně málo naočkovaném Rumunsku se během listopadu potýkali s rekordním množstvím infekcí i úmrtí, v Dánsku nebo třeba Británii se přes množství nově nakažených držely počty nejvážnějších případů relativně nízko.

Stejné rozdíly platily i v rámci regionů v jednotlivých státech. Německo v listopadu vypadalo, jako by bylo dál rozdělené železnou oponou. Nejmenší proočkovanost a zároveň nejvyšší počet těžkých případů na obyvatele vykazovaly čtyři spolkové státy dřívější komunistické NDR a až poté Bavorsko.

V Česku se nejméně lidí nechalo očkovat ve východní části republiky – v Olomouckém, Moravskoslezském a Zlínském kraji. Rozdíly mezi těmito kraji navzájem nebyly nijak dramatické, ale odstup v proočkovanosti vůči Vysočině, středním Čechám a Praze byl zaznamenatelný. V listopadu také šlo o covidem nejpostiženější část země, kde docházelo k zahlcení nemocnic. Podle hejtmana Moravskoslezského kraje Iva Vondráka by otázka, proč se zrovna v jeho kraji dalo očkovat tak málo lidí, měla směřovat spíš na sociology. „Proč zrovna v tomto kraji kandidovali Lubomír Volný a Tomio Okamura v čele svých kandidátek?“ ptá se rétoricky. Volný blok i Okamurova SPD zde dosáhly v rámci republiky nejlepšího volebního výsledku, přičemž hlavně bývalý poslanec Volný vsadil na kampaň proti vakcínám a na šíření dezinformací a nesmyslů o léčbě covidu. Podle hejtmana Vondráka nebyl v jeho kraji problém ani v nedostatku vakcín, ani v nedostupnosti očkovacích míst. „Bohužel východní část kraje je ‚specifická‘. Ta má nejhorší proočkovanost a prostě jim nedomluvíte,“ vysvětluje a dodává: „Mluvili jsme s faráři, starosty, a nic…“

To, jak jednotlivé vlády reagují na očekávaný vývoj epidemie, nabízí z české perspektivy ještě jeden zajímavý pohled. Rakušané zatáhli za záchrannou brzdu v okamžiku, kdy v zemi začalo kvůli covidu týdně umírat přes dvě stě lidí. V Česku, které má o necelou pětinu obyvatel více, to bylo ve stejné době třikrát víc a k zavedení žádných větších omezení Babišovou vládou nedošlo. A budoucí ministr zdravotnictví Vlastimil Válek několikrát uvedl, že na vývoj epidemie bude reagovat podle toho, jak se budou vyvíjet kapacity v nemocnicích.

Některé země s daleko vyšší proočkovaností se připravují proaktivně a snaží se snížit množství kontaktů mezi lidmi. Portugalsko, kde se nechal očkovat skoro každý, kdo mohl, od prosince opět zavedlo nošení roušek ve vnitřních prostorách. V očekávání více případů po svátcích se první lednový týden země částečně uzavře. Po Novém roce neotevřou bary, děti mají mít o týden delší prázdniny, a kdo může, bude pracovat z domova. Švédsko, kde se v listopadu nic dramatického nedělo, začalo opět více hlídat větší akce. V prvním kroku šlo o zavedení povinných vakcinačních pasů na akce pro více než sto lidí. Omezení týkající se veřejných akcí a prostor, a to v některých ohledech daleko striktnější než v Česku, třeba zákaz jakéhokoli veřejného shromáždění více než osmi osob, přitom platila ve Švédsku od loňského roku – restrikce v několika postupných krocích skončily až letos v létě. I velmi dobře chráněné země se snaží držet množství případů dole, protože se nechtějí vrátit do infekční spirály. Nově nakažení totiž vždy generují další případy, někteří lidé skončí v nemocnici. U části lidí se navíc rozvine takzvaný dlouhý covid, tedy dlouhodobější problémy například s bolestmi hlavy, únavou nebo s dýcháním. Více případů nákazy také dává viru větší šanci k evoluci.

 

Kde je pokles a kde ne

Současné vakcíny nejsou žádnou zázračnou stříbrnou kulkou, která by dokázala epidemii na sto procent zastavit. Když v polovině roku 2020 zveřejnila americká léková agentura FDA pravidla pro schválení nově vyvíjených vakcín, základní podmínkou bylo prokázat aspoň padesátiprocentní účinnost. Ovšem nikoli ve smyslu ochrany před nakažením jako takovým, vyžadovalo se zabránit vážným případům nebo snížit jejich množství aspoň o polovinu ve srovnání s podávaným placebem. To bylo základní měřítko a čtyři vakcíny, které byly dosud schváleny evropskou lékovou agenturou EMA pro použití v rámci Unie, tuto účinnost proti těžkým případům covidu výrazně překročily.

Co se týká ověření účinnosti vakcín, stal se takovou živou laboratoří Izrael. Již téměř rok ukazuje ostatním zemím pohled do budoucnosti pandemie. Loni se Izraelci rychle dohodli s americkou farmaceutickou firmou Pfizer, která společně s německou společností BioNTech vyvinula nyní nejpoužívanější vakcínu na covid s obchodním názvem Comirnaty. V Česku má asi osmdesátiprocentní podíl.

Izrael dokázal v rekordně krátkém čase naočkovat téměř celou dospělou populaci a díky tomu měl jako první k dispozici data, jak se vyvíjí účinnost vakcíny v čase proti různě závažným případům a podle věku. V červenci o tom publikoval první velkou studii. Z ní vyplynulo, že imunita získaná očkováním začala klesat čtvrtý až šestý měsíc po druhé dávce. Výraznější pokles byl u vyšších věkových skupin. Zároveň platí, že ochrana klesá výrazněji proti samotné infekci a lehčím případům covidu, naopak účinek proti nejtěžšímu průběhu choroby klesá méně. Od té doby vyšla celá řada velkých studií se statisícovými vzorky a tento poznatek potvrdily. Vědci se také shodují v tom, že menší pokles v čase vykazovaly mRNA vakcíny, přičemž o kousek robustnější ochranu nabízela Moderna než Pfizer. Jako slabší vyšla vakcína od AstraZeneky, která se v Česku prakticky už přestala používat, a jednodávková Janssen od společnosti Johnson & Johnson. Obě posledně jmenované fungují jako takzvané vektorové vakcíny, kdy je jako transportér kousku informace o koronaviru využit neškodný adenovirus. Žádný z typů vakcín nemůže nijak změnit lidskou DNA – na rozdíl od tvrzení šiřitelů konspiračních teorií.

Proč k oslabení účinku vakcín v čase došlo, zda je to kvůli nastavení imunitního systému člověka, nebo kvůli novým variantám viru, není jasné. „Je pravděpodobné, že významnou roli hraje příchod agresivnějších variant. Je teoreticky možné, že jiné typy vakcín by poskytovaly robustnější ochranu. Ale neví se to,“ říká přední český imunolog a bývalý šéf Ústavu molekulární genetiky Akademie věd Václav Hořejší.

V prvních měsících od aplikace poskytují vakcíny i relativně vysokou ochranu před samotnou infekcí. To má zásadní význam. Člověk, který se nenakazí, nejenže neonemocní, ale nemůže ani virus předat dál. Podle studie založené na údajích ze zdravotní pojišťovny pro americké veterány, pokrývající 2,7 procenta obyvatel Spojených států, měly vakcíny účinnost v prvním měsíci téměř
88 procent, ale po osmi měsících byla tato jejich schopnost na poloviční úrovni. Nejlépe blokovaly nákazu mRNA vakcíny od Moderny a Pfizeru. U jednorázového Janssenu účinek po osmi měsících fakticky vyprchal. AstraZeneca není ve studii zmíněna, protože ji americké úřady neregistrovaly. Všechny vakcíny si naopak zachovaly vyšší než původně požadovanou účinnost proti nejtěžším průběhům covidu, a to i v nejvyšší věkové kategorii nad pětašedesát let.

Vakcíny, které nejenže snižují vážné příznaky, ale dokonce by dlouhodobě chránily i před samotnou nákazou tím, že virus zablokují přímo na sliznici dýchacích cest, jsou zlatým grálem v boji s covidem a dalšími respiračními infekcemi. Na vývoji takto účinných moderních mRNA a vektorových slizničních vakcín se podle imunologa Václava Hořejšího již mnoho let pracuje, ale zatím bez úspěchu. „Fungují tak zatím jen vakcíny založené na oslabených, popřípadě inaktivovaných patogenech, které však nemusí být dostatečně bezpečné,“ uvádí. U lidí se sníženou imunitou totiž mohou tyto typy vakcín vyvolat onemocnění.

Než přijdou nové, účinnější verze nebo dokud lidstvo nedosáhne kolektivní imunity, kdy se koronavirus přestane sám lavinovitě šířit, či pokud virus nezmutuje do sice stále nakažlivé, ale průběhem onemocnění relativně neškodné formy, bude patrně nutné si dál kupovat čas prostřednictvím přeočkování. V létě začal aplikovat třetí, posilující dávku jako první opět Izrael, a to u lidí, kteří měli pět nebo šest měsíců po druhé dávce. Ukázalo se, že jakákoliv kombinace použitých vakcín vede k opětovnému nabuzení imunitního systému nad úroveň po dvou dávkách. Nejsilnější odpověď však je po přeočkování jednou ze dvou používaných mRNA vakcín.

Jak dlouho bude třetí dávka fungovat, to se opět ukáže až s odstupem. Zatím se jen spekulovalo, že po třetí dávce by ochrana měla vydržet déle. Izrael hodnotil zavedení posilovací dávky jako úspěšný krok, díky němuž se mu podařilo porazit čtvrtou vlnu covidu v zemi. Tento postup se stal vzorem prakticky pro všechny bohatší země včetně Spojených států, Británie a Evropské unie.

 

Závod o třetí dávku

V Česku se o urychlení očkování třetí dávkou snaží dobrovolnická iniciativa Lékaři pomáhají Česku. Za cíl si dala naočkovat milion dávek za týden, a to s pomocí dobrovolníků z řad zdravotníků pracujících mimo nemocnice. „Jak říkal můj oblíbený hokejista Wayne Gretzky: Musíte bruslit tam, kde puk bude, nikoliv tam, kde právě je,“ uvedl při představení očkovací superakce jeden z iniciátorů projektu, matematik René Levínský. Podle něj bylo na příkladu Izraele vidět, jak lze bleskovým očkováním posilovací dávkou epidemii zabrzdit.

Pacienty na JIP v Česku tvořili v průběhu listopadu z jedné třetiny lidé po dokončeném očkování, většinou šlo o nejstarší ročníky s přidruženými chorobami. O třetí dávku bude mít do konce roku zájem přes dva miliony obyvatel Česka, jimž uplyne pěti- a šestiměsíční lhůta od druhé dávky. „Pokud bychom zvládli rychle oočkovat milion z nich, snížíme tím přítok očkovaných na JIP. Je to jediná věc, která může v této fázi epidemie rychle pomoct,“ uvedl René Levínský. Iniciativa Lékaři pomáhají Česku chce pomoct personálně, s IT a logistikou. Reálně totiž hrozilo, že miliony zájemců o třetí dávku by neměl kdo během prosince a ledna odbavit. Velká očkovací centra s létem skončila kvůli nezájmu. A nemocnicím, které centra obsluhovaly, na jejich restart chybí lidé. Od listopadu totiž potřebují každou volnou ruku na pacienty s covidem.

Začátkem prosince bylo v Česku, jak už jsme zmínili, plně očkovaných zhruba šedesát procent obyvatel, tedy asi 6,4 milionu lidí. Dalších zhruba 1,2 milionu lidí v minulosti prodělalo covid, ale už se nenechali očkovat. Zatím se papírově bere, že imunita po očkování a po prodělaném covidu je minimálně prvních šest měsíců rovnocenná. Certifikát o prodělané nemoci, který funguje například jako povolenka ke vstupu do restaurací nebo při cestách po světě, platí šest měsíců. U očkování dvěma dávkami by měl od ledna platit stejný certifikát devět měsíců a potvrzení o posilující dávce zatím nemělo žádné časové omezení. Jak je to s trvalejší imunitou po očkování a po nemoci ve skutečnosti, se zatím neví. Širší vědecká shoda na tom zatím nebyla. Ze studií však jasně vyplynulo, že kombinace obojího přináší zdaleka nejsilnější ochranu před covidem. Zřejmé je také to, že vakcinace je mnohem bezpečnější a spolehlivější cestou k imunitě vzhledem k rizikům, která onemocnění covidem přináší. Jinými slovy: pokud se nakazíte a přežijete, získáte imunitu, avšak potíž je, že infekci taky nemusíte přežít vůbec nebo s dlouhodobými následky na zdraví.

V Česku byla začátkem prosince ještě zhruba třímilionová skupina lidí, kteří nebyli ani očkovaní, ani neprodělali covid. Právě z této menšiny se v listopadu rekrutovalo podle údajů ministerstva zdravotnictví zhruba sedmdesát procent lidí na jednotkách intenzivní péče s nejtěžším průběhem covidu. Začátkem prosince bylo ve skupině neočkovaných přes tři sta tisíc lidí z rizikové kategorie nad šedesát let věku. Podle sociologa Daniela Prokopa ze společnosti PAQ Research je v české společnosti jedenáct až čtrnáct procent dospělých lidí, kteří vakcíny „rozhodně odmítají“, a zhruba stejně velkou skupinu by šlo ještě přesvědčit. Věkově jde spíše o mladší lidi z nižších socioekonomických tříd. Důvodů, proč se nechtějí očkovat nebo s tím váhají, je podle Daniela Prokopa celý balík. Část z nich v průzkumech říká, že se bojí vážných vedlejších účinků, ale stejně velká skupina deklaruje, že si nemůže dovolit případný dvou- nebo třídenní výpadek v práci, pokud by měli třeba teplotu. Roli hrají i poměrně časté rozbroje v rámci rodiny. O finálním rozhodnutí, zda jít, nebo nejít, však nejvíce rozhoduje (ne)důvěra ve stát, v instituce nebo třeba lékaře. Očkovaní a neočkovaní se liší výrazně v tom, jaké argumenty okolo epidemie přijímají. „Neočkovaní například nevěří, že vakcíny zpomalují šíření nákazy, nevěří na longcovid, tedy dlouhodobější problémy po nemoci, nebo že problémy s koronavirem mohou mít i mladší,“ uvádí Daniel Prokop.

Více než milion ze zmíněných tří milionů lidí bez očkování byly děti ve věku do dvanácti let, které se dříve očkovat nemohly. Právě v této skupině vzniklo během páté, podzimní vlny největší ohnisko. Po začátku školního roku se z věcně ne zcela pochopitelných důvodů přestalo na několik týdnů ve školách testovat a následně už bylo pozdě. Školy se sice oficiálně nezavřely, přesto řada dětí trávila doma týdny v opakovaných karanténách. Po tomto experimentu ustaly diskuse, zda se děti mohou ve škole nakazit a zda koronavirus mohou přenášet dál: ano, u varianty delta mohou.

Do konce roku se mělo začít s očkováním i u dětí od pěti do jedenácti. Evropská léková agentura EMA, která schvaluje registrace léčiv v rámci Unie, již vyhodnotila vakcínu Comirnaty pro menší děti jako bezpečnou a účinnou. Jde o stejnou vakcínu od společností Pfizer/BioNTtech, jen s nižším, a to třetinovým obsahem účinné látky. Již dříve se začala stejná látka používat v USA, Kanadě, Izraeli nebo v Rakousku. Přístup jednotlivých zemí v Evropě se bude zřejmě lišit. Země jako Španělsko, kde je vysoká proočkovanost dospělých a panoval tam větší klid, zřejmě s očkováním menších dětí pospíchat nebudou. Ve Francii se chtějí nejprve soustředit na děti se zdravotními problémy a ty, které žijí ve vícegeneračních domácnostech.

Drtivá většina malých dětí nemá u covidu žádné nebo jen mírné příznaky, ale úplně bez nebezpečí nejsou. Dětský lékař Daniel Dražan připomíná, že v porovnání s dospělými jsou rizika covidu pro děti sice velmi malá, přesto v Česku v souvislosti s touto nemocí zemřelo za poslední rok sedm dětí. „Na všechny ostatní vakcínami preventabilní infekce nezemřelo za rok tolik dětí jako na covid,“ říká Dražan, který je zároveň členem vedení České vakcinologické společnosti. S příchodem koronaviru se v Česku u dětí nově objevilo více než dvě stě případů takzvaného multisystémového zánětlivého onemocnění a mnoho dětí podle Dražanovy zkušenosti trpí po covidu dlouhodobějšími, avšak méně závažnějšími potížemi. „Kvůli covidu děti nechodí do školy, tráví mnoho času v izolacích a karanténách. Žádné jiné onemocnění nemá tak negativní vliv na fyzické i psychické zdraví dětí,“ vypočítává Dražan s tím, že se děti na podzim staly hybatelem epidemie a virus se mezi nimi masivně šířil, a i z tohoto důvodu jejich očkování dává smysl.

 

Statisticky bezpečné

Rok od začátku používání vakcín na covid tedy zůstává očkování zdaleka nejúčinnějším nástrojem v boji s koronavirem. Žádné podobně účinné a bezpečné léčivo se na trhu zatím neobjevilo. Remdesivir, první v nouzovém režimu schválený lék na těžký covid, nakonec hmatatelnější účinek v praxi neprokázal. Z léčby doporučované mezinárodními lékovými agenturami nebo Světovou zdravotnickou organizací (WHO) zbyly víceméně jen drahé monoklonální protilátky a kortikosteroidy, které však také nenabízejí úplně přesvědčivý účinek. Naopak jako silně nedoporučované jsou již označeny hydroxychlorochin a nověji preparát proti parazitům Ivermectin, které z neznámých důvodů propagují ti vůbec nejhlasitější odpůrci vakcín. Ve Spojených státech se v listopadu rozběhlo posuzování dvou nadějných antivirotik. Podle Jana Trnky, přednosty Ústavu biochemie a vedoucího Katedry biomedicínských oborů na 3. lékařské fakultě UK v Praze, je potřeba počkat na konečný verdikt, protože vyvinout účinné a zároveň bezpečné antivirotikum je obtížné. „Najít látku, která bude blokovat viry, ale nezpůsobí závažné vedlejší účinky, není jednoduché. Zatím existuje jen málo antivirotik a mnohé mají nepříjemné vedlejší účinky,“ říká Jan Trnka.

Žádný lék není bez vedlejších účinků a platí to i o vakcínách na covid. Protože byly schváleny v podmíněném režimu, pokračuje sbírání a vyhodnocování údajů o jejich účinnosti a bezpečnosti. Všechna podezření na vážnější vedlejší účinky se zveřejňují na stránkách lékových agentur. V rámci Unie je takovou databází systém EudraVigilance, spravovaný lékovou agenturou EMA. Ta zdůrazňuje, že jde o hlášení o efektech, které nastaly v době po podání léku a nejsou potvrzením příčinné souvislosti. „U většiny léků a vakcín se velká většina podezření nakonec nepotvrdí. U případů s fatálním koncem je obtížné určit skutečnou příčinu smrti, i když jsou k dispozici všechna data,“ uvádí agentura EMA s tím, že vakcíny na covid jsou hodnoceny jako „bezpečné a účinné“ a „vážné problémy s jejich bezpečností jsou extrémně vzácné“.

Jedním z takových případů potvrzeného vzácného nežádoucího účinku byl u vakcín AstraZeneca a Janssen detekován raritní výskyt krevních sraženin. Některé země proto tyto vakcíny přestaly používat nebo použití nedoporučují u mladších lidí.

Podle biochemika Jana Trnky je potřeba podobné zprávy dát do kontextu s tím, že vakcíny již dostaly miliardy lidí po celém světě. Pokud by přínosy nevyvážily riziko, lék nebo vakcínu by podle něj regulátoři nikdy neschválili. „Vakcíny už dostaly mi---liardy lidí na světě, takové počty neexistují u téměř žádných dalších léčiv, a závažné nežádoucí účinky jsou velmi vzácné,“ uzavírá Jan Trnka.

 

 

Projekt COMM/SUBV/2020/M/0224 – Raising Regional Awerness of European Parliament‘s Response to COVID-19 Crisis je spolufinancován Evropským parlamentem.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama