Prezident mimo hru

Když po dlouhých dnech rouškových zmatků dorazily ve druhé polovině března letecky první dodávky ochranných prostředků nakoupených v Číně, děkoval místopředseda vlády Jan Hamáček Miloši Zemanovi: prohlásil, že bez prezidentových kontaktů by respirátory a další materiál nebylo možné tak rychle získat.

Roli prezidenta ocenil i předseda vlády, sám Miloš Zeman pak poděkoval Číně za pomoc v televizním projevu. Jinak ale během tohoto vystoupení působil prezident značně unaveným a letargickým dojmem. Asi jako člověk, který ví, že by měl něco říci, ale moc se mu do toho nechce, a nakonec svolí, ať tedy tu kameru někdo pustí a že bude chvíli něco povídat. Obsah i přednes tomu odpovídaly.

Později nejvyšší ústavní činitel republiky přidal ještě ani ne tříminutové poselství během velikonočních svátků a dva tři rozhovory na kameru. Opět bez nějakého většího zápalu či zájmu. Miloš Zeman v době koronavirové pandemie rozhodně nebyl výrazný státník, který by dodával spoluobčanům energii a naději.

Než roli prezidenta republiky během koronavirové krize to tak mnohem spíše připomínalo emeritního předsedu dostihového spolku. Nezapomenou mu poděkovat za zásluhy – a pak ho posadí někam na kraj do čestné lóže, aby se díval na koníčky a nikdo o něj zbytečně nezakopával.

Do této role ovšem Miloše Zemana neodsoudily okolnosti ani nevděčné okolí, pasoval se do ní zcela sám. Jistě, prezident už není žádný mladík a nelze od něj očekávat, že bude někde vidět dvanáct hodin denně. O to více by ale mohl využívat příležitosti k tomu, aby vystupoval jako skutečná hlava státu.