Nehrajte si na hrdinku. Králičí válka mezi vědci

Začátek příběhu o sérii pochybných vědeckých publikací v jednom z ústavů Akademie věd byl prostý.

Šárka Kubinová, vedoucí jednoho z výzkumných oddělení Ústavu experimentální medicíny Akademie věd, odmítla dát svému kolegovi souhlas, aby do zahraničního vědeckého časopisu odeslal připravený článek. V takzvaném manuskriptu, textu prohlášeném autory za hotový, byl popis experimentu na zvířatech, konkrétně na bílých novozélandských králících: šlo o zkoumání, jak dokáže králičí oči chránit a případně i léčit molekulární vodík (H2).

Zamítavé stanovisko Šárky Kubinové přišlo koncem léta 2019. Důvodem – jak tehdy napsala ředitelce ústavu – byly na první pohled nekvalitní snímky z experimentů na zvířatech. V článku poznala vedoucí oddělení Kubinová také jeden ze snímků králičího oka, který pocházel z úplně jiného a již publikovaného pokusu. Počet králíků popisovaných v manuskriptu navíc neseděl s doprovodnými daty.

Po Čestmíru Čejkovi, který je u článku uveden na prvním místě, chtěla Šárka Kubinová vidět původní fotodokumentaci králičích očí, stejně jako originální preparáty a snímky tkání z mikroskopu, nad nimiž bádal. Pokud by počty a analýza vzorků odpovídaly, diskuse by tím skončila a článek by šel do světa. Jenže Čestmír Čejka originální materiál z pokusů ani ucelená data neukázal. A dříve korektní vztahy náhle zhoustly.

Komunikaci s vedoucí oddělení Kubinovou převzala jeho matka, která tvořila druhou půlku týmu zkoumajícího králičí rohovky. Docentka Jitka Čejková je doyenkou Ústavu experimentální medicíny AV ČR (ÚEM), v akademii působí od začátku sedmdesátých let a celou kariéru se zabývá experimentálním výzkumem oka. Již disertaci v roce 1968 obhájila na obdobné téma, jaké bylo v zamítnutém manuskriptu: šlo o studii ohledně působení určité látky na králičí rohovku.

Ani ona však původní materiál ke kontrole výsledků své vedoucí po několika výzvách neposkytla, a to s odůvodněním, že jí nevěří. Výsledky jejich práce by si prý mohla přivlastnit. „Nemohu se zbavit dojmu, že se nás chce paní doktorka Kubinová zbavit a sama využívat patentů a užitných vzorů,“ napsala do stížnosti na svou šéfku docentka Čejková.

Vedoucí oddělení Kubinová navrhla vedení ústavu, aby kvůli nepředání podkladů a nerespektování pokynů Čejkovy propustilo. Ředitelka ÚEM však před koncem roku 2019 rozhodla jinak a oba výzkumníky přeřadila do jiného oddělení s jiným vedoucím. Odůvodnila to tím, že vzájemná komunikace mezi vedoucí a výzkumníky byla narušena.

 

„Nepřípustně upravovány“

Loni v lednu se případ s králičíma očima dostal na pořad jednání etické komise Ústavu experimentální medicíny, která posuzuje čistotu vědecké práce. Komise dospěla k závěru, že k porušení pravidel vědecké práce skutečně došlo. Dokumentace poskytnutá docentkou Čejkovou a obrázky ve sporném manuskriptu byly „nepřípustně upravovány způsobem, který mohl ovlivnit výsledky měření a statistickou analýzu“. Zjednodušeně popsáno bylo to podobné, jako když si někdo klonuje potřebné snímky ve photoshopu jejich řezáním, rotováním nebo převracením.

Při rozhodování neměla komise k dispozici originální fotografie králičích očí, ani snímky tkání v původním rozlišení z mikroskopů, ani surová data z měření. Bez toho tedy ani nemohla ověřit výsledky a vynést jasný verdikt, zda se při experimentu falšovalo, nebo šlo o nedbalost. „Pokud to není úmysl, jedná se o závažnou nedbalost při identifikaci a uchovávání originálních dat, která je v rozporu se správnou vědeckou prací,“ uvedla tehdy etická komise. Dalším závěrem bylo, že vedoucí oddělení Šárka Kubinová měla právo žádat originální data a manuskript oprávněně stopla před odesláním. Podle závěru etické komise by text neměl do budoucna vyjít „bez důkladné kontroly naměřených dat a případně bez dalších doplňujících experimentů“. Ředitelka ÚEM Miroslava Anděrová poté dala docentce Čejkové i jejímu synovi výtku za závažné porušení pracovních povinností.

Tím mohl loni v lednu příběh jedné pochybné publikace skončit. Ale ve skutečnosti teprve začal. Výtku od zaměstnavatele totiž dostala loni v únoru i vedoucí oddělení Šárka Kubinová.

Jejích údajných prohřešků bylo více. Například prý před několika lety svévolně zabránila uvedení docentky Čejkové jako spoluautorky na „posteru“, tedy příspěvku na zahraniční konferenci. Též prý měla vzniku problematického textu předejít: s kolegy Čejkovými měla o jejich práci průběžně diskutovat a více je kontrolovat. Ředitelka ústavu Anděrová nakonec ve výtce uvedla, že pokud by se podobný závažný prohřešek opakoval, mohla by Šárka Kubinová dostat výpověď.

Vědkyně a tehdejší vedoucí oddělení Ústavu experimentální medicíny Šárka Kubinová s postupem své nadřízené zásadně nesouhlasila – a obrátila se proto na šéfku celé Akademie věd. Sdělila jí, že výtku od ředitelky ústavu považuje za zcela vykonstruovanou a nespravedlivou: manuskript před otištěním zastavila, marně žádala o originální data a na problematickou práci sama upozornila.

 

Stejně to nikdo nečte

Ústav experimentální medicíny spadá pod Akademii věd ČR jako jedna z více než padesáti autonomních veřejných výzkumných institucí. Předsedkyně akademie Eva Zažímalová intervenovat odmítla s tím, že zvenčí jí přijde postup vedení vůči Šárce Kubinové korektní, další postup se má řešit uvnitř ústavu, případně s místopředsedou akademie Zdeňkem Havlasem. Ani ten jí však nepomohl.

Tím věc – aspoň na povrchu – na několik měsíců usnula. Začátkem června se však Šárka Kubinová od vedení ústavu dozvěděla, že zadržený text o působení molekulárního vodíku na králičí oči stejně vyjde. K publikaci odešel se souhlasem nového vedoucího Čejkových už začátkem března, a to včetně některých zpochybněných částí a bez doplňujících experimentů.

Článek byl publikován 22. června. Šárka Kubinová porovnala původní manuskript, který odmítla, s tím, co vyšlo. Ze srovnání vyplynulo, že se v něm pouze vyměnily nejproblematičtější obrázky, ale analýza s grafy zůstala stejná jako v původním textu, v němž byly výsledky dokládány upravenými obrázky králičích rohovek. V publikovaném textu se navíc proměnily dva snímky tkáně rohovky: oproti původní verzi byly roztažené do výšky.

Zároveň Kubinová s kolegy přišla na to, že problematických publikací vědeckého tandemu Čejka & Čejková je víc. S kolegy jich objevila šest, otištěny byly v průběhu předchozích pěti let. Ve všech se objevují stejné nebo různě poupravené snímky očních koulí a rohovek, což je samo o sobě nepřípustné, navíc mají v textech různé popisky. Totéž oko v jednom článku dokládalo úspěšnou experimentální léčbu, v druhém reprezentovalo vzorek netknuté tkáně. V jednom případě šlo dokonce o kvadruplikát, jinými slovy – oko malého savce se vyskytlo ve čtyřech rozdílně publikovaných a hodnocených pokusech zároveň.

Koncem června kvůli tomu sepsala Kubinová novou stížnost kvůli podezření ze sériového falšování vědecké práce. A zároveň podala již druhou stížnost na článek, který v létě 2019 zamítla a jenž neměl podle předchozího doporučení etické komise v takovém stavu a bez kontroly originálních dat v odborném časopise nikdy vyjít.

Následovala schůzka s tehdejším šéfem docentky Čejkové. Na setkání podle Kubinové údajně padlo, že si nemá publikací dál všímat, protože je „stejně nikdo nečte“. Tentýž den dostala e-mailem výzvu od ředitelky ústavu, aby do třiceti dnů předložila plán dalšího směřování svého oddělení na příští roky.

Následující tři měsíce zavládl opět klid – šlo ovšem o klid před bouří.

Čtyřiadvacátého září se vyjádřila etická komise k zpochybněným publikacím, rada ústavu současně zaujala stanovisko k strategii oddělení Šárky Kubinové na příštích pět let.

Oba závěry jako by zopakovaly předchozí situaci, kdy se jednalo o zadrženém manuskriptu. Na jednu stranu uznání, že postupovala správně, na druhou stranu políček – tentokrát, jak se ukázalo, osudný.

Etická komise dala Šárce Kubinové za pravdu. Publikace, na něž si stěžovala, označila za skutečně problematické.

Rada ústavu, ve které hlasovali převážně vedoucí pracovníci ÚEM včetně ředitelky, ovšem navrhla ředitelce Anděrové zrušení výzkumného oddělení Šárky Kubinové ke konci roku. A to se také stalo.

 

Problémy s očima

Podívejme se nyní podrobněji na podivné věci v oněch několika článcích. Etická komise dospěla, jak už bylo naznačeno, loni v září k závěru, že použité obrázky v různých textech docentky Čejkové jsou skutečně shodné. Konkrétní popisy, co se na nich děje s očima králíků, si napříč publikacemi vzájemně odporovaly. Etická komise se naopak nezabývala poslední publikací, tedy hlavně tím, jak je možné, že vyšel již jednou zpochybněný text, a to i s novými chybami, upravenými obrázky a bez vyřešení dříve popsaných problémů.

Ani tentokrát si etická komise nevyžádala originální obrázky a surová data z experimentů. K publikacím tedy opět uvedla, že „nelze s určitostí posoudit, zda jde o úmyslné falšování dat, nebo o nedostatečně zváženou selekci obrázků do publikací“. O porušení zásad publikování vědecké práce by však podle komise šlo v každém případě. Zpochybněné texty měl následně vyhodnotit odborník, pokud získá kompletní dokumentaci k proběhlým experimentům. Jestliže by expert výsledky pokusů potvrdil, bylo by možné v časopisech požádat jen o „errata“, tedy opravu chyb, a králičí oči v článcích na webech vědeckých žurnálů vyměnit.

Ve vyjádření pro magazín Reportér uznala hlavní autorka zpochybňovaných článků Jitka Čejková, že v článcích se v průběhu posledních pěti let objevily „chyby“: byly však prý pouze „formální“ a souvisely s jejím horším zrakem. „Chyby byly způsobeny mým neostrým a mlhavým viděním způsobeným postupně se zhoršující kataraktou (šedým zákalem),“ reagovala docentka Čejková v odpovědi, v níž hovořila i za druhého hlavního autora článků, syna Čestmíra. Chyby podle ní neovlivnily ani statistiku, ani žádné grafy, protože obrázky byly ve zmíněných pracích jen „ilustrativní“ a nebyly použity ke kvantifikaci experimentů. Na adresu své bývalé vedoucí Šárky Kubinové uvedla, že se částečně podílela na dvou zpochybněných publikacích, a měla ji tedy na „chyby“ upozornit.

Ve zpochybňovaných publikacích figuruje jako takzvaný první autor, který měl odvést nejvíce práce, Čestmír Čejka; jako korespondenční autorka, zodpovídající za integritu vědeckého díla, pak Jitka Čejková. Spoluautorem všech šesti kontroverzních článků byl společně s Čejkovými Vladimír Holáň. Je profesorem na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a zároveň vědeckým pracovníkem v ÚEM. V minulosti jedno oddělení v ústavu vedl a byl nadřízeným docentky Čejkové.

Profesor Holáň na dotaz magazínu Reportér tvrdil, že publikace neobsahují žádné zfalšované výsledky, došlo prý pouze k chybám, které podle něj odrážejí „vědeckou roztržitost“ a „nepozornost“ docentky Čejkové. „Šlo jen o lidský omyl a, i když opakované, nechtěné pochybení,“ komentuje práci své dlouholeté kolegyně. Podle něj při přípravě šesti zmíněných publikací „omylem“ vybrala ze stovek kontrolních obrázků několik doplňkových snímků, „aniž by si uvědomila, že mohly být použity již dříve“. Za všemi problémovými publikacemi si nicméně stojí. „Každá z vámi uvedených prací má originální, nové a prioritní výstupy. Jinak by neprošla náročným recenzním řízením a nebyla by akceptována k publikaci,“ uvedl profesor Holáň.

Ani takové vysvětlení však příliš neobjasňuje, proč byly některé obrázky upravovány rotováním nebo převrácením. Ani to, proč je identický snímek oka v jedné publikaci popisovaný jako zdravá tkáň, a v jiné zase jako poškozená rohovka pokusného savce.

Komplikované je to i se zmíněným náročným recenzním řízením, které má teoreticky zaručit, že se text publikuje až po odborném zhodnocení. Čtyři z šesti zpochybněných prací byly přijaty do časopisu Oxidative Medicine and Cellular Longevity z původně egyptského vydavatelství Hindawi. Toto vydavatelství patří mezi zakladatele takzvaných open-access žurnálů. Odborné časopisy jsou volně přístupné na internetu, poplatek za otištění totiž vybírají od autorů a institucí. Za publikaci jednoho textu si účtuje 2 300 dolarů (asi padesát tisíc korun), v recenzním řízení u něj uspěje každý druhý vědecký text. Zmíněný časopis nicméně patří ve své kategorii mezi ty lepší.

 

Texty na odstřel

Ze šesti textů byl k začátku letošního února stažen zatím jen jeden. To znamená, že publikující časopis již vydaný článek nepovažuje za věrohodný. Jaký však bude osud dalších textů, není zatím jasné.

Začátkem loňského října napsaly o sérii pochybných publikací Ústavu experimentální medicíny a odvolání šéfky oddělení, která na ně poukázala, dva weby hojně navštěvované českou vědeckou komunitou. Olomouckými akademiky provozovaný Džurnál.cz a blog Jiná chemie, za nímž stojí anonymní insideři z Akademie věd. V obou článcích se autoři podivovali, jak je možné, že s tím nejvýznamnější vědecká instituce v Česku nic neudělala, a proč byla šéfka oddělení, která na ně upozornila, odvolána.

Čtyři dny poté napsala ředitelka ÚEM do odborných vědeckých časopisů žádosti o okamžité stažení zbývajících pěti zpochybněných článků. „I když není jasné, zda se jednalo o chyby, nebo záměrné zkreslení experimentálních údajů,“ napsala Miroslava Anděrová editorům, „podle mého názoru je to jediný správný způsob, jak tuto situaci napravit.“ Staženy však dosud nebyly, podle vyjádření ředitelky ÚEM pro magazín Reportér mohou časopisy umožnit autorům ještě opravu. Docentce Čejkové a Čestmíru Čejkovi, tedy hlavním autorům, loni v prosinci neprodloužila kvůli opakovaným pochybením pracovní smlouvy. Po třech vedoucích, kteří byli v posledních pěti letech jejich nadřízenými, chce vysvětlení, jak vědce průběžně kontrolovali a co udělali pro to, aby se příběh s naklonovanýma očima neopakoval.

Podle ředitelky Miroslavy Anděrové je ovšem „nekorektní“ dávat odvolání Šárky Kubinové a zrušení jejího oddělení do souvislosti s tím, že na pochybné práce upozornila. Zrušení oddělení podle ní vyplynulo z připomínek mezinárodního poradního sboru a následně z diskuse na jednání rady ústavu. Vedoucí prý Kubinovou opakovaně a neúspěšně žádala o novou strategii oddělení. Koncepční dokument, který Šárka Kubinová vypracovala, byl podle ředitelky odmítnut a z jednání rady vyšel návrh na zrušení oddělení, Členové ho prý potom schválili v tajném hlasování, oddělení tudíž zaniklo „zcela v souladu s platnými pravidly“.

Nyní již bývalá vedoucí i zaměstnankyně ústavu Kubinová i její bývalí kolegové ovšem události popisují jinak. Jako nečekanou věc – a v přímé souvislosti s tím, že Kubinová se stížnostmi na pochybné publikace pokračovala a obrátila se i na vedení Akademie věd.

„Já vůbec nerozpitvávám, že mě odvolali,“ říká Šárka Kubinová. „Ale takovým způsobem? Tři měsíce poté, co oznámím průšvihy, si mě zavolali do ředitelny a zničehonic mi oznámili, že končím a moje oddělení bude za tři měsíce zrušeno,“ uvedla.

Kubinová odkazuje i na zmíněná doporučení mezinárodního poradního sboru pocházející už z února 2019. V něm se rozhodně neříká, že by se její oddělení mělo zrušit, pouze se tam píše, že do budoucna, až doběhnou granty a spolupracující studenti dokončí své práce, se má soustředit na méně výzkumných témat. Mezinárodní poradci dokonce jako hlavní téma pro oddělení navrhli výzkum studené plazmy v biomedicíně, což je obor Šárky Kubinové.

 

Tým rozprášili

Šárka Kubinová se, jak už bylo řečeno, kvůli pochybným publikacím obrátila s žádostí o radu a pomoc na nejvyšší vedení akademie. Jako na určitý symbol marnosti vzpomíná na setkání s předsedkyní akademie, od níž na její adresu údajně zaznělo, ať si „nehraje na Husa“.

Za předsedkyni akademie Evu Zažímalovou reagoval na dotazy magazínu Reportér Jan Martinek, specialista na krizovou komunikaci z kanceláře Akademie věd České republiky. „Profesorka Eva Zažímalová doktorce Šárce Kubinové podle svých slov v žádném případě neřekla, ať si nehraje na Husa,“ uvedl. „Pouze jí v jiném kontextu – tedy po jejích opakovaných reakcích – řekla něco ve smyslu, že hrát si na Husa není za některých okolností rozumná cesta,“ dodal.

Podle Martinka není v silách vedení akademie kontrolovat a zodpovídat za věcnou správnost vědeckých výstupů a článků, kterých se každý rok produkují tisíce. Jednotlivé výzkumné ústavy mají vlastní právní subjektivitu a jsou podle něj plně odpovědné za výzkumnou činnost. „Vedení akademie jim nemůže ze zákona cokoli nařizovat a za ně rozhodovat, může pouze konzultovat a doporučovat, což samozřejmě činí,“ říká Jan Martinek.

Oddělení biomateriálů a biofyzikálních metod vedených Šárkou Kubinovou skončilo ke konci roku. Tým okolo bývalé vedoucí se z velké části rozprchl. „Kdo chtěl v ústavu zůstat, měl se domluvit, pod koho chce přejít do ostatních oddělení na ÚEM. Dá se říct, že kdo měl kam jít, šel pryč,“ říká Lucie Svobodová, nyní již bývalá zaměstnankyně ústavu. Také podle ní se v ústavu o zrušení oddělení předtím, než padlo náhlé rozhodnutí rady, nemluvilo: pro výzkumníky prý bylo velké překvapení, když dostali e-mail, že mají na pár měsíců nového šéfa a pak jejich oddělení skončí.

Příběh pochybných prací, na které Šárka Kubinová několikrát upozornila, stále ještě neskončil.

Od října loňského roku publikace řeší etická komise celé Akademie věd. Mezitím v Ústavu experimentální medicíny skončila bývalá vedoucí Šárka Kubinová úplně a přechází do jiného ústavu v rámci Akademie věd. Zůstat dál prý už nemělo smysl. „Měla jsem tým, měli jsme dobré hodnocení i výsledky v rámci ÚEM. Tým mi rozprášili, lidi i mě demotivovali, to už nejde dát dohromady,“ líčí, proč se rozhodla odejít.