Nehrajte si na hrdinku. Králičí válka mezi vědci

Začátek příběhu o sérii pochybných vědeckých publikací v jednom z ústavů Akademie věd byl prostý.

Šárka Kubinová, vedoucí jednoho z výzkumných oddělení Ústavu experimentální medicíny Akademie věd, odmítla dát svému kolegovi souhlas, aby do zahraničního vědeckého časopisu odeslal připravený článek. V takzvaném manuskriptu, textu prohlášeném autory za hotový, byl popis experimentu na zvířatech, konkrétně na bílých novozélandských králících: šlo o zkoumání, jak dokáže králičí oči chránit a případně i léčit molekulární vodík (H2).

Zamítavé stanovisko Šárky Kubinové přišlo koncem léta 2019. Důvodem – jak tehdy napsala ředitelce ústavu – byly na první pohled nekvalitní snímky z experimentů na zvířatech. V článku poznala vedoucí oddělení Kubinová také jeden ze snímků králičího oka, který pocházel z úplně jiného a již publikovaného pokusu. Počet králíků popisovaných v manuskriptu navíc neseděl s doprovodnými daty.

Po Čestmíru Čejkovi, který je u článku uveden na prvním místě, chtěla Šárka Kubinová vidět původní fotodokumentaci králičích očí, stejně jako originální preparáty a snímky tkání z mikroskopu, nad nimiž bádal. Pokud by počty a analýza vzorků odpovídaly, diskuse by tím skončila a článek by šel do světa. Jenže Čestmír Čejka originální materiál z pokusů ani ucelená data neukázal. A dříve korektní vztahy náhle zhoustly.

Komunikaci s vedoucí oddělení Kubinovou převzala jeho matka, která tvořila druhou půlku týmu zkoumajícího králičí rohovky. Docentka Jitka Čejková je doyenkou Ústavu experimentální medicíny AV ČR (ÚEM), v akademii působí od začátku sedmdesátých let a celou kariéru se zabývá experimentálním výzkumem oka. Již disertaci v roce 1968 obhájila na obdobné téma, jaké bylo v zamítnutém manuskriptu: šlo o studii ohledně působení určité látky na králičí rohovku.