A kočka zvedla tlapu nad bezmocnou myší

Post Image

A kočka zvedla tlapu nad bezmocnou myší

Play icon
25 minut
Kelin jako medik ve dvacátých letech.

foto archiv autora, Alexeje Kelina a Muzea dr. Hrdličky v Humpolci

Před pětasedmdesáti lety, na jaře 1946, se ve vězení okresního soudu v Humpolci ocitl mezi kolaboranty a nacisty lékař a básník Nikolaj Andrejevič Kelin. Nemálo na tom, že pár měsíců předtím unikl původem donský kozák na poslední chvíli deportaci do sovětského gulagu. Doktor Kelin miloval svou novou československou vlast, ale neskrýval svůj antibolševický názor podložený vlastní zkušeností. Ač jiní oslavovali „osvobození“ Rudou armádou, jeho oslavy nečekaly.

Čeho jsou sovětští bolševici schopni, Nikolaj Andrejevič Kelin dobře věděl.

Do dubna 1918 bojoval v Rusku proti německé armádě. Když pak první světová, jak se říkalo velká válka, na východě uhasla, odešel na Krym, kde se přidal k protibolševické armádě Pjotra Wrangela. Generál byl kozák a na rozdíl od jiných bílých generálů bojujících proti Leninovým komunistům netoleroval plenění a zabíjení civilistů. Nic platné. Bolševici postříleli tisíce kozáků nebo je s kolejnicemi na krku naházeli do moře kolem Krymu. Ten les koster pod hladinou dodnes vyvolává děs. „Příliš mnoho jsem viděl krve, příliš málo jsem prožil let,“ napíše později Nikolaj Andrejevič Kelin v jedné své básni. Násilí v životě ještě uvidí dost.

Od tatíčka Donu. Nikolaj Andrejevič se narodil v obci Kletskaja na Donu. Vysoký a hubený, rovné držení těla, útlý nos. Kozácko-turecký původ. Ošlehaný větrem z donských stepí a rjazaňských polí, o kterých píše ve svých nostalgických básních: „Šumí topoly u rodného domu / a sypou listí na křivý plot / na zvonicích v tichých ruských vsích / vrkají holubi ve výšinách.“

Na Vysočinu. Po prohrané bitvě s bolševiky se mu podaří utéct do Turecka a na řecký ostrov Lémnos. V Cařihradu pracuje se zedníky na stavbě. Nakonec se prostřednictvím takzvané Ruské pomocné akce pod osobní záštitou prezidenta T. G. Masaryka (a iniciované politikem Karlem Kramářem) dostává v jednadvacátém roce do Československa. Vystuduje medicínu a po několika štacích se ocitá v malém letovisku Želiv na Vysočině. Když tam přichází, není mu ještě ani čtyřicet let.

Obvoďák. S manželkou a dvěma syny žije v pohodlném domě nad říčkou Trnávkou, do které se chodí každé ráno, v létě v zimě, koupat a otužovat. V domě má také ordinaci. V sousedství premonstrátský klášter s bohatou tradicí a dramatickou historií. Městečko, okolní obce i klášterní osazenstvo patří do jeho obvodu, což je asi patnáct vsí a čtyři tisíce obyvatel. Kelinova ordinace v Želivě je široko daleko vyhlášeným místem a sám lékař oblíbeným všeumělem, od porodů až po zuby.

N. A. Kelin začal studovat v Petrohradu medicínu, ale po vypuknutí velké války se přihlásil do armády, zrychleně vystudoval dělostřelecké učiliště a stal se důstojníkem.

foto archiv autora, Alexeje Kelina a Muzea dr. Hrdličky v Humpolci

Podpořte Reportér sdílením článku