Mladý pivovarník Adam Matuška: Dobré pivo potřebuje vyšší cenu

Kdy jste se zamiloval do piva?

Vzpomínám, jak mě vzal táta do nejstaršího pivovaru na světě, což je Weihen-stephan v bavorském Freisingu, a tam mi dali ochutnat pšeničné.

Kolik vám bylo?

Osmá třída, nějakých čtrnáct. Seděli jsme na nádvoří, byl azurový den, ze pšeničného piva ve vysoké sklenici a s velkou pěnou jsem cítil banány, hřebíček, a jak na mě do té doby byla běžná česká produkce moc hořká, tak tohle bylo sladší, osvěžující. Tenkrát jsem si uvědomil, že má pivo spoustu chutí.

A rozhodl se stát sládkem?

To ještě ne, o tom pak rozhodly prázdniny mezi druhákem a třeťákem na pivovarské škole v pražské Podskalské ulici, během kterých jsem vyrazil na brigádu do Anglie. Předtím mě studium kvasné technologie vlastně nebavilo, učili jsme se hlavně matiku, chemii nebo fyziku a k pivu se skoro nedostali. Dokonce jsem uvažoval o tom, jestli z té školy neodejdu.

Co byste dělal?

Naivně jsem doufal, že bych mohl hrát baseball, i když ve skutečnosti jsem v tom-hle sportu nikdy úplně nevyčníval.

Kam jste to dotáhl nejdál?

Jednou jsme s Kotlářkou vyhráli český titul, ale třeba do reprezentace mě nepovolali nikdy, a tak je dobře, že jsem nakonec na škole zůstal.

Tak povídejte – co se stalo v té Anglii?