Tryskový let od bank přes Rittiga do ČEZ

Historie se prý neopakuje, ale rýmuje. Před dvaceti lety tituloval Radovan Vávra sám sebe nejlepším českým bankéřem a užíval si veřejného zájmu. Po vydařené privatizaci Komerční banky, v jejímž čele tehdy stál, s chutí popichoval závistivce vyprávěním o svých příjmech a v rozhovorech pózoval se zánovním červeným ferrari.

Nyní, zdá se, zažívá jakýsi návrat.

Na sociálních sítích si vybudoval pozici influencera, který glosuje politiku a ekonomiku. A jak tisíciletá voda se prohnal všemi možnými médii, tentokrát s červeným elektromobilem Tesla dráždil příznivce spalovacích motorů. Zároveň to vypadá i na návrat k velkému byznysu, který Radovan Vávra před dvaceti lety opustil po angažmá v tehdy krachující Union bance. Jako politický nominant vládní TOP 09 mířil letos v červnu do dozorčí rady ČEZ. Druhou největší firmu v zemi přitom čekají, stejně jako energetiku na celém světě, revoluční změny: kvůli odklonu od fosilních paliv a budování nových zelených zdrojů elektřiny přichází doba masivních investic a přerozdělování majetku.

Vávra do dozorčí rady státem ovládaného podniku jde jako manažer, který má zkušenosti z nadnárodních společností a vedení bank na přelomu tisíciletí. Poslední dvě dekády podnikal coby ekonomický poradce a příležitostný investor.

Jednou z méně známých okolností jeho poradenské kariéry ovšem je, že léta radil dříve mimořádně vlivnému politickému podnikateli Ivu Rittigovi. Radovan Vávra dělal poradce v některých jeho projektech, pracoval pro firmy a lidi z Rittigova okolí, kteří byli svého času velmi úspěšní v tahání peněz ze státem ovládaných podniků včetně ČEZ.

Jméno Radovana Vávry se kvůli tomu objevuje v několika kauzách, v nichž figuroval Ivo Rittig a lidé spojení s jeho dvorní advokátní kanceláří Šachta & Partners, pozdější MSB Legal. Radovan Vávra nebyl v této souvislosti nikdy z ničeho nekalého viněn. V konkrétních případech, které doputovaly až před trestní soudy, jako byla například kauza s jízdenkami pražského dopravního podniku nebo tunelování Nemocnice Na Homolce, vystupoval pouze jako člověk, který radil.

Ekonom Vávra – dalo by se říct – fungoval jako deus ex machina, stroj spouštěný z nebes, když Rittig a spol. řešili nějaký ekonomický nebo finanční problém, a to napříč firmami a obory. Vávra se tak objevoval například na schůzkách v AK Šachta s ředitelem Nemocnice Na Homolce Vladimírem Dbalým. Nebo Rittigovi a jeho partnerům radil, co dělat s papírnou Neograph v okamžiku, kdy se původní majitelé ve zlém rozešli kvůli dělbě vývaru z jízdenek.

Jméno Radovana Vávry se objevuje na několika místech i ve známých odposleších z apartmá hotelu Ventana, kde se Rittig scházel se svými důvěrníky na poradách a rozdával úkoly; „Radek“ měl pomoct vyřešit nepovedenou investici do restaurací v pražské zoo nebo spočítat, zda by dávalo smysl koupit „Ivovi“ letadlo a příležitostně ho pronajímat. (Prý nedávalo.)

Radovan Vávra v rozhovoru s magazínem Reportér v půlce června vysvětloval, že ve svém spojení s Ivem Rittigem žádný problém nevidí. Podle něj je Rittig obětí protikorupčního běsnění a mediálních poprav, jde o třikrát pravomocně osvobozeného člověka a tím to pro něj hasne. „Pro Iva jsem dlouhé období dělal něco jako ekonomického poradce,“ vysvětluje Radovan Vávra. Nikdy prý pro něj nedělal exkluzivně a nikdy to nebyl jeho jediný klient. „A nikdy to nebylo tak, že by mi zavolal a řekl: ,Přijď do práce, tady, vole, ti chladne kámen,‘“ dodává Vávra. On sám se prý nikdy nedopustil ničeho neetického, natož trestného: před svým prahem má zameteno, stará se o sebe, rodinu a spokojeně si žije. „Kdyby tady kradli všichni ostatní včetně vás, je mi to jedno. Já jsem takový stát nevymyslel,“ vysvětluje svůj pohled.

V dozorčí radě ČEZ chce být, protože ho podle jeho slov energetika odborně zajímá, podobně jako bankovnictví před dvaceti lety. Za svůj jediný úkol považuje zvyšovat hodnotu pro akcionáře. „A to mi věřte, že na to jsem kvalifikovaný,“ říká.

Tak si to pojďme podrobněji projít.

 

Rychlý devadesátky

Radovan Vávra je produktem rychlých devadesátých let. Kdo byl zkraje devadesátých let po škole, uměl anglicky a případně získal nějakou zkušenost ze zahraničí, měl velkou šanci rychle kariérně růst. Vávra k tomu se skromností sobě vlastní říká, že „byl odsouzený k úspěchu“, protože to splňoval a věděl, co chce. VŠE v Praze prý byla asi jeho pátá škola, na kterou se hlásil, třetí, na kterou se dostal, a první, kterou v roce 1991 ve svých osmadvaceti dokončil. Už při škole pracoval, poté se na rok dostal na studium ve Spojených státech. To z něj po návratu dělalo lákavé sousto pro nadnárodní firmy a banky. Přes fondy a obchodování s cennými papíry se už po osmi letech absolvování školy propracoval do představenstva české Citibank. Na přelomu tisíciletí pak nastoupil do vedení tehdy státem ovládané Komerční banky.

Paradoxně k tomu přispěl jeden z největších průšvihů té doby, osmimiliardová díra po rusko-izraelském podnikateli Baraku Alonovi v hospodaření tehdy druhé největší banky. Kvůli tomuto problému se zadrhla privatizace Komerční banky a začalo se hledat nové vedení. V soutěži dovedností a politického lobbingu vyhrál Radovan Vávra a dnes to líčí s nadhledem. Byla to doba opoziční smlouvy mezi vládní Zemanovou ČSSD a Klausovou ODS, proto už jako uchazeč o takové místo musel na audienci do obou hlavních stran. Při jednom takovém neformálním pohovoru se prý poznal i s lobbistou Milanem Velkem, přítelem Václava Klause a Vávrovým sousedem ze Senohrab. S Velkem začal později podnikat: díky němu se Vávra stal součástí okruhu tenisových přátel Václava Klause. Na straně sociální demokracie o angažmá ve vedení Komerční banky vyjednával Vávra s členy dozorčí rady, mezi něž patřil zesnulý ekonom a politik ČSSD Jiří Havel a právník Radek Pokorný.

Jeho privatizační mise skončila na tehdejší poměry mimořádným úspěchem. Státní podíl v Komerční bance se prodal za čtyřicet miliard korun, více než trojnásobek čistého jmění, byť to bylo s pomocí státu v podobě záruky za špatné úvěry. Sedm mladých manažerů v čele banky si tehdy rozdělilo na odměnách na tu dobu nevídaných dvě stě milionů. Na Radovana Vávru připadlo podle tehdejších zpráv šedesát milionů. Z té doby také pochází jeho výrok v časopise Týden: „Vydělávám jako tryskáč, daním jako kráva a kupuji si to, co chci.“

Vávrova mise v Komerční bance nakonec trvala jeden a půl roku. Odešel po neshodách s novými francouzskými majiteli.

Po roce stráveném na golfu a tenise se do bankovnictví vrátil. Dohodl se s italským investorem, který chtěl vydělat na vyčištění a prodeji problematické Union banky. Ta se již tehdy topila v problémech kvůli hromadě špatných úvěrů. Podle Radovana Vávry platila od začátku dohoda, že Italové vloží do banky sídlící v Ostravě peníze, ale až poté, co staré dluhy zasanuje stát nebo Česká národní banka jako u ostatních bank, případně původní akcionáři. K ničemu z toho nedošlo. Vávra jako ředitel po půl roce v pobočkách zhasl a odešel. Z toho, že nové peníze do banky nepřišly, viní tehdy vládnoucí „mladé socany“, kteří pomoc blokovali. Pád banky skončil až u mezinárodní arbitráže, na jejíž přípravě se Radovan Vávra podílel. Italové ve sporu požadovali po Česku sedm miliard kvůli nesplnění dohod a údajně zničené investici. Arbitři to jasně odmítli s tím, že žádná dohoda o pomoci se státem nebyla, Italové do banky nic nevložili a ani na to neměli peníze. „Zkoušeli to hrát na to, že měli pohledávky za národní bankou a ta neplnila. Ale neměli žádný nárok, což se v té arbitráži jasně ukázalo,“ říká jeden z účastníků sporu na straně Česka.

 

Abych měl na jídlo

Půlroční ředitelování v ostravské Union bance Radovanu Vávrovi přineslo ještě jednu nepříjemnost, a to trestní stíhání. Nedlouho před uzavřením banky schválil jako ředitel banky odeslání 65 milionů akcionářům, z toho skutečně 35 milionů odešlo italskému investorovi Invesmart jako úhrada nákladů spojených s vyjednáváním o koupi. Na to, že by taková platba mohla být v rozporu se zákonem o bankách, upozornila ČNB a poté i likvidátor Union banky, který začal peníze od Italů vymáhat. Marně. Policie kvůli kontroverzní platbě stíhala ředitele Vávru a tři jeho podřízené.

Vávra říká, že to byla jen umělá kauza. „Velmi jim záleželo na tom, aby celou Union banku hodili na mě, protože jsem byl pičus z Prahy, který jezdil do Ostravy ve ferrari a neměl v Ostravě s nikým vazby,“ tvrdí. Údajně kvůli autu měl v té době také obstavený účet a nemovitosti, a to do výše možné škody, tedy pětatřiceti milionů korun. „Prodal jsem staré ferrari a chtěl jsem si koupit nové – a oni to účelově vyložili tak, že vyvádím majetek,“ vysvětluje Radovan Vávra. Do toho mu ještě nevyšla investice do řetězce se značkovou sportovní módou a dostal se do finanční tísně. Svoji konzultantskou společnost v roce 2007 zastavil za čtyři miliony ve prospěch již zmíněného lobbisty a přítele Milana Velka. „Potřeboval jsem na jídlo. A do dvou let jsem mu to vrátil,“ vysvětluje důvody Vávra.

Trestní stíhání okolo Union banky pro něj definitivně skončilo až během roku 2010. Tehdejší vedení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci v čele s Milenou Hojovcovou rozhodlo, že vyplacení pětatřiceti milionů majiteli trestním činem není, a skutek z finální obžaloby vyškrtlo. Tím skončilo i stíhání Radovana Vávry a jednoho jeho podřízeného. K tomu došlo i přes hlasité protesty státního zástupce Alexandra Dadama, který měl celou kauzu Union banky původně na starost. Zastavit jejich stíhání již dříve odmítl s tím, že pokyn od nadřízených byl nezákonný. Nové vedení olomouckého zastupitelství v čele s Ivem Ištvanem dalo Dadamovi v rámci možností za pravdu a postup předchozího vedení označilo za „velmi nestandardní“. Pro Vávru to nic nezměnilo, protože vše bylo pravomocně skončené. Hlavní část kauzy zkrachovalé Union banky okolo poskytování nestandardních úvěrů, která se týkala předchozího vedení banky před Radovanem Vávrou, utnula amnestie prezidenta Klause zkraje roku 2013.

 

Cesta do Mordoru

S Ivem Rittigem se Radovan Vávra zná přes dvacet let z golfu a tenisu. Hlavní základnou pro setkávání politických a byznysových elit býval na začátku tisíciletí tenisový areál v Prostějově. Titulárním sponzorem tamního klubu již tehdy býval Andrej Babiš, mimochodem soused z Průhonic, od jehož společnosti IMOBA si Radovan Vávra koupil před čtyřmi lety dům.

S Rittigem se podle svého líčení začal víc setkávat v roce 2010, když se Vávrův parťák z kanceláře Milan Velek odstěhoval do tenisového klubu v Praze-Záběhlicích, což bylo jedno z oblíbených míst tehdejšího prezidenta Klause. „V té době bylo v Praze X lidí, když jste potřeboval informaci nebo něco zařídit, šel jste za nimi a oni vám to zařídili. Tak jsme se s Ivem začali potkávat,“ říká Radovan Vávra s tím, že pro něj „odborně posuzoval milion projektů“. Třeba když nějaký člověk od Rittiga měl nápad, že na dopravním podniku zařídí, aby ve všech vestibulech metra mohly být stánky s nápoji, zkoušel Vávra vymyslet, jak by to mohlo ekonomicky fungovat. (Jak přesvědčit dopravní podnik, on neřešil.) „Nebo třeba projekt mytí aut bez vody, případně zázračnou pilulku do paliva, která fakt funguje, akorát to nikdo nechce,“ líčí Vávra a dodává, že tabletu na zvýšení výkonu si aspoň sám dává do lodi v Chorvatsku.

Poradenskou smlouvu měl Radovan Vávra, respektive jeho společnost Ing. Radovan Vávra, s. r. o., podepsanou se švýcarskou společností Eurozeta GmbH. Tato společnost patřila do vesmíru firem spravovaných v Česku v kanceláři AK Šachta a v zahraničí prostřednictvím Jany Lütken-Řibřidové, která ve Švýcarsku vlastnila společnost na administrování schránkových firem. Švýcarská Eurozeta byla napsaná na spolupracovníka kanceláře Petera Kmetě, ekonomicky ji ovládal Ivo Rittig.

Podle smlouvy účinné od září 2009 měl Radovan Vávra pomáhat švýcarské Eurozetě v Česku při správě projektů, hledat investiční příležitosti a radit s organizací a ekonomikou. Za paušál sto padesát tisíc měsíčně měl radit sto hodin měsíčně. Radovan Vávra k tomu uvedl, že Eurozeta pro něj byla jen zúčtovací jednotka, které účtoval práci pro systém firem, aby každý měsíc nemusel dělat třicet menších faktur. „Je to normální paušál, podobný jsem měl se Sazkou a s dalšími dvaceti firmami,“ uvedl.

Samotná švýcarská Eurozeta, pro niž podle smlouvy formálně pracoval, měla v té době dva lukrativní kontrakty v pražské nemocnici Homolka. Tato švýcarská společnost a její česká dcera Alseda se staly jakousi přečerpávací stanicí pro peníze a faktury z této státní nemocnice. V prvním případě vystřídala Eurozeta dceřinou společnost státní nemocnice jako distributor zdravotnického materiálu a přístrojů, v druhém převzala Alseda provoz nemocničních skladů.

Pro švýcarskou administrátorku Janu Lütken-Řibřidovou byly tyto smlouvy impulzem, proč dát ruce od Eurozety pryč. V e-mailu Davidu Michalovi a Karolíně Babákové z AK Šachta & Partners, který byl jako důkaz prezentován před českými soudy, odhadla, že přes tuto strukturu proteče miliarda korun. „Touto transakcí má být značná část zisků, které by jinak patřily dané nemocnici v Praze, přečerpaná do zahraničí – Švýcarska, Lucemburska a pak na Kypr,“ napsala v březnu 2010 s tím, že to jistě přitáhne pozornost úřadů v Česku. „Jak vidíte, ještě to nezačalo a už se to dostalo ke mně,“ dodala v dlouhém e-mailu na rozloučenou.

Radovan Vávra, který měl poradenskou smlouvu s Eurozetou, říká, že sklady ani zdravotnický materiál na Homolce on nijak neřešil. V době, kdy se na Homolce chystaly nebo zadávaly různé zmanipulované zakázky včetně právnických, účetních a poradenských služeb, neznal ani tehdejšího ředitele Dbalého. „Já jsem se s ním potkal, až když ty věci byly už v běhu,“ říká Radovan Vávra s tím, že jeho úkolem bylo nemocnici pomoct a vytvořit fungující účetnictví a finanční řízení. „Proč si mě objednali, jestli zjistili, že tu nemocnici moc dojí, nebo si mysleli, že by šla podojit víc, to já nevím,“ vypráví. „Ale na tom, co jsem jim dodal, zjistili, že už to víc nejde a že naopak mají velký problém,“ dodává Vávra. Z nemocnice totiž tekly peníze proudem.

Bývalý šéf nemocnice Dbalý, nyní již pravomocně odsouzený za tunelování Homolky, si vedl „ředitelský deník“. Do něj si pečlivě zapisoval, s kým se setkal, proč a kolik případně dostal. Z deníčku vyplývá, že Radovana Vávru za ním přivedl Jan Valtr, což byl Rittigův člověk do terénu. Mobilní číslo na Vávru si poté ředitel Homolky uložil s poznámkou „bývalý šéf KB od Rittiga“. Podle deníku, který časově končí v půlce roku 2011, se ředitel Dbalý sešel s Radovanem Vávrou nad ekonomickými tématy dvanáctkrát. Nejčastěji to bylo v kancelářích AK Šachta ve stabilní sestavě s hlavní postavou kanceláře Davidem Michalem a zmíněným Janem Valtrem. Občas je doplňovala hlavní účetní Homolky Emilie Bialešová. V kauzách okolo Homolky se ředitelův deník stal klíčovým důkazem. Dbalý do něj totiž poctivě zaznamenával i úplatky, a to anglickým slangem pro peníze. „Moolah“ dostávali podle deníku od účetní Bialešové, právník Michal i „poradce“ Jan Valtr. Jak bylo řečeno, Radovan Vávra z ničeho nekalého obviněn nebyl.

 

Zpět k ČEZ

První veřejná zmínka o tom, že v Česku začala ve velkém podnikat švýcarská společnost Eurozeta, spojená s Ivem Rittigem, se netýkala obchodů na Homolce, ale velkého projektu ČEZ. Podle zprávy MF DNES ze srpna 2010 byl Rittig iniciátorem a vyjednavačem v tendru na outsourcing datových center ČEZ. V tendru – v tehdy odhadované hodnotě deseti miliard korun – se po boku tehdejší Telefóniky O2 objevila neznámá společnost Alseda Data, patřící do stáje společnosti Eurozeta. ČEZ krátce po zveřejnění této informace tendr zrušil s tím, že nikdo ze zájemců o datová centra nenaplnil představy firmy.

Radovan Vávra říká, že ani s tímto případem neměl jako smluvní poradce švýcarské Eurozety nic společného a nikomu neradil ani s žádnými jinými zakázkami pro ČEZ. V roce 2016 však koupil společnost Radium Services, která zakázku od ČEZ již měla a v minulosti do sféry vlivu Iva Rittiga patřila. V roce 2009 získala kontrakt na monitoring aut ČEZ. Smlouva generovala tržby dvacet až třicet milionů ročně. Česká televize v roce 2014 upozornila, že firma Radium Services fungovala fakticky jako prostředník, protože provoz systému zajišťovala na trhu etablovaná společnost Radium. Většina zisku však zůstávala v Radium Services. „V roce 2016 jsem ji koupil, předtím jsem s ní neměl nic společného,“ říká Radovan Vávra. Zároveň ji přejmenoval na Maxxum. Podle jeho líčení měla v roce 2018 původní smlouva s energetickou společností vypršet, ale ČEZ nebyl údajně schopen zakázku delší dobu vypsat, a tak běžela doteď. Do soutěže na nového dodavatele, která odstartovala letos na jaře, se prý už nepřihlásil a společnost prodal.

Zbavil se i svých podílů v projektu internetu věcí pod značkou SimpleCell: ta oznámila, že by chtěla získat peníze prodejem tokenů přes kontroverzní českou platformu XIXOIO. I v tomto případě mělo zhodnocení investice přijít ze spolupráce s ČEZ, a to se zapojením statisíců měřáků odečítaných na dálku. Zda k tomu někdy dojde, je velmi nejisté. Francouzská společnost Sigfox, na jejíž technologii SimpleCell běží, sama začala hledat zachránce. Navíc v půlce června nebylo ani jasné, kdo Vávrův podíl v SimpleCell ovládá. On tvrdil, že akcie prodal druhému investorovi Miloslavu Vyhnalovi. O podíl se však přihlásil Maksen Shino, Vávrův spolupracovník, který začínal jako projektový manažer u Rittigových právníků. „Pan Shino měl informace a přístup k dokumentům, které zneužil,“ říká Radovan Vávra s tím, že to již řeší policie a rejstříkové soudy.

Maksen Shino k tomu jen uvedl, že převzal Vávrovu holdingovou společnost a nyní v ní probíhá „audit“. Účelem je podle něj zjistit, co v ní je za majetek a závazky, případně jaké změny Radovan Vávra udělal.

 

Ani pro, ani proti

Do dozorčí rady ČEZ navrhla Radovana Vávru vládní TOP 09. Stát je největší akcionář a je pravidlem, že se místa v dozorčí radě obsazují podle politického klíče. Vávra je řadovým členem místního sdružení na Praze 1. Nominace je podle jednoho ze spolustraníků náhradou za to, že se před dvěma lety vzdal ambicí kandidovat do Senátu za tento obvod. Na společné kandidátce se STAN a ODS poté jasně vyhrála Miroslava Němcová. Jiří Pospíšil, předseda celopražské organizace TOP 09, se však k aktivní podpoře Radovana Vávry veřejně příliš nezná. Líčí, že jen sesbíral dvacítku kandidátů na různé pozice od místních organizací a jako „pošťák“ všechna jména předal vedení strany. „Já jsem ho tedy nepodpořil, ale nejsem ani proti němu, jestli mi rozumíte,“ říká Jiří Pospíšil.

Naopak jasně proti Vávrově nominaci je asi nejznámější soukromý akcionář ČEZ Michal Šnobr, který je dlouhodobý kritik současného vedení energetické společnosti. „Zažil jsem ho na Twitteru ještě jako Žížalu v podobě placeného influencera šéfa ČEZ a nebylo to moc příjemné,“ říká Šnobr o původně anonymním účtu pojmenovaném Žížala.

K účtu se Radovan Vávra přihlásil až po několika letech. Na anonymním účtu podle Šnobra zveřejňoval dokumenty, které on s dalšími investory doručoval představenstvu ČEZ a jež Vávrovi nikdy neměly přijít do rukou. „Za mě je to pěkný zákulisní vykuk vychovaný Rittigem a spol., chytrý a nadaný prozaik, co umí napsat fajnový básničky o investicích, ale reálně mu moc nejdou,“ říká Michal Šnobr.

 

P. S.

Radovan Vávra 24. června, tedy den po uzávěrce magazínu Reportér, bez bližších detailů oznámil, že opětovně onemocněl a všechno dočasně „věší na hřebík“ včetně dozorčí rady ČEZ.

V neděli uvedl moderátor Václav Moravec ve svém pořadu v České televizi, že Radovan Vávra na svoji nominaci „rezignoval“. Přítomný ministr financí Zbyněk Stanjura odpovědný za státní podíl v ČEZ to nepřímo potvrdil s tím, že to pro něj byla nová informace.

Koho nakonec stát vyšle do dozorčí rady druhé největší firmy v zemi, si ministr financí nechal pro sebe. „V úterý (na valné hromadě ČEZ) se dozvíte, jaké ty nominace jménem ministerstva financí budou,“ uvedl Zbyněk Stanjura.