Po roce propadů naděje na obzoru. Finance a investice

Rok 2022 vejde do historie především kvůli brutálnímu útoku Putinova Ruska na Ukrajinu. Sportovní fanoušci si jej budou pamatovat jako rok, kdy se poprvé hrálo finále fotbalového mistrovství světa až v prosinci. A investoři si zapamatují rok, kdy klesalo prakticky vše.

Akcie, dluhopisy, nemovitosti, kryptoměny a další aktiva – všechno až na drobné výjimky ztrácelo na hodnotě. Rozdíl byl hlavně v tom, jak rychle a jak moc. „K poklesu cen většiny aktiv došlo vlivem růstu úrokových sazeb prakticky po celém světě,“ říká Leoš Jirman, předseda představenstva EMUN investiční společnost, který už více než třicet let působí na kapitálových trzích.

Růst úrokových sazeb byl reakcí centrálních bank na rychle rostoucí inflaci. Ta se zvyšovala už od roku 2021 a byla ještě umocněna zdražením energií a zemědělských komodit po ruském vpádu na Ukrajinu. Centrální banky musely na tuto situaci reagovat, a proto zvýšily úrokové sazby, a to daleko více, než se ještě počátkem roku 2022 očekávalo. „Americké úrokové sazby byly tehdy prakticky na nule a očekávalo se, že během roku stoupnou o tři čtvrtě procenta. Nakonec vzrostly o čtyři procenta, což je největší roční růst od konce druhé světové války,“ říká Leoš Jirman. Česká národní banka zvýšila od poloviny roku 2021 do poloviny roku 2022 základní úrokovou sazbu z 0,25 procenta na 7 procent. Na této výši zůstávala takzvaná dvoutýdenní repo sazba od června 2022 až do uzávěrky vydání magazínu Reportér.

 

Pokles dluhopisů i akcií

Výše úrokových sazeb se přímo promítá do poklesu cen dluhopisů. Je to v zásadě matematická záležitost. Dluhopis s ročním úrokem tři procenta je v době dvouprocentní úrokové sazby atraktivnější než v době, kdy je úroková sazba sedm procent. V prvním případě přináší držiteli o procento více, než kdyby si uložil peníze za základní úrokovou sazbu u centrální banky, ve druhém o čtyři procenta méně. Tato disproporce se pak odráží v ceně, kterou je investor ochoten za dluhopis zaplatit, i když je nominální hodnota (tedy částka kterou na konci platnosti emitent za dluhopis vyplatí) stále stejná.

Obdobným, i když o něco složitějším způsobem se úroková sazba promítá i do cen akcií. Investoři si – vedle řady dalších faktorů – opět poměřují očekávané zisky firem s tím, kolik by jim vyneslo uložení peněz za základní sazbu. Je-li sazba vyšší a očekávaný zisk (ani další faktory) se nemění, hodnota akcie klesá.

 

K tomu se navíc přidává i to, že vyšší úrokové sazby odrazují jednotlivce od půjček a vedou je spíše ke spoření. To se pak může projevit na klesající poptávce po zboží a službách, což negativně ovlivní zisky některých firem. A tím pádem i ceny jejich akcií.

Většina akciových i dluhopisových indexů loni zaznamenala pokles mezi patnácti až dvaceti procenty.

Ještě větší propad zaznamenaly akcie technologických společností. Ty jsou na růst sazeb citlivější, protože se očekává, že většina předpokládaných zisků přijde až v budoucnosti. Investoři si tak úrokovou sazbu neboli cenu peněz započítávají na celé období do očekávaného zisku. Vliv růstu úrokové sazby se tedy do cen takových akcií promítne výraznějším způsobem. To je dobře vidět například na indexu Nasdaq 100, který zahrnuje sto největších firem, jejichž akcie se obchodují na stejnojmenné americké technologické burze, a který loni klesl o 33 procent.

Nejhůře na tom byla hodnota akcií u startupů, jejichž akcie investoři drželi jako příslib do budoucna. Kurzy akcií těchto firem poklesly velmi dramaticky, v některých případech i na zlomek nedávné hodnoty. Potkalo se zde hned několik faktorů. Vedle už zmíněné ceny peněz také částečné vystřízlivění z euforie, kterou digitální ekonomika vyvolávala během covidové pandemie. A také předpoklad, že se v době vysokých úroků, a tím pádem dražších peněz budou startupům hůře shánět prostředky na další rozvoj a růst. Zjednodušeně řečeno, když se na trzích pohybovala spousta volných peněz a bylo možné si půjčit další s minimálním úrokem, bylo i hodně těch, kdo vkládali peníze do zajímavých nápadů a projektů, které se teprve rozvíjely. S vyšší mírou obezřetnosti a skepse na straně investorů pak možnosti financování poněkud vysychají. Startupové akcie loni v průměru zaznamenaly pokles kolem šedesáti procent.

Podobný efekt se dostavil i u kryptoměn. Například hodnota nejznámější z nich, bitcoinu, poklesla od ledna 2022 do ledna 2023 o více než čtyřicet procent. A to se ještě od loňského listopadu do letošního ledna docela vzpamatovala. Kryptoměny byly navíc zasaženy několika skandály. Tím nejznámějším byl krach kryptoměnové burzy FTX.

 

 

Opožděný účet za covid

Loňské divoké dění na trhu je podle Jana Macka, investičního specialisty společnosti Conseq, především důsledkem covidového období, které ještě umocnila ruská agrese na Ukrajině. „Na problémy, které covidová pandemie přinesla, reagovaly centrální banky poklesem úrokových sazeb. Na trhu se objevilo velké množství levných peněz, řada vlád zároveň rozdávala podpory jednotlivcům i firmám,“ připomíná Jan Macek.

Většině lidí vzrostly úspory, protože nuceně odkládali útraty. Odložená spotřeba pak vedla k velkému utrácení po odeznění hlavních covidových restrikcí. Zároveň byla omezená nabídka některých druhů zboží v důsledku rozpadu dodavatelských řetězců. „To logicky přispělo k růstu cen, který byl v základech dnešní inflace,“ říká Jan Macek s tím, že pak se přidal postupný růst cen energií, který ještě eskalovala válka na Ukrajině. „Dalo by se říct, že jsme loni s určitým zpožděním začali platit účty za covidovou krizi, která měla takové rozměry, že musela nutně světovou ekonomiku rozkolísat. Jen to nebylo patrné hned,“ myslí si Jan Macek z Consequ a dodává, že Rusko válkou účet ještě vyšponovalo.

 

Dvojí změna situace

Podle Petra Borkovce, ředitele skupiny Partners, se za poslední dobu trh změnil hned dvakrát. Před rokem a půl či dvěma panovala důvěra v akcie, úrokové sazby byly téměř na nule a nezdálo se, že by se mohlo něco pokazit. První změna přišla s rostoucí inflací, vzestupem úrokových sazeb a rostoucí cenou peněz. „To vedlo ke specifické situaci, kterou jsme viděli celý minulý rok: žádný investiční instrument nebyl úplně zajímavý. Možná s výjimkou komerčních nemovitostí, které ještě těžily z dobíhajícího covidového boomu v oblasti e-commerce,“ říká. Banky také během roku 2022 teprve postupně dorovnávaly oficiální úrokovou sazbu ČNB ve svých podmínkách pro klienty, takže v první části roku nebyly příliš zajímavé ani spořicí účty. To se později začalo měnit k lepšímu.

Teď podle Petra Borkovce přichází druhá změna. Nezaměstnanost v důsledku brzdící ekonomiky nijak zvlášť nevyrostla, lidé sice šetří a část z nich má problémy vyjít s penězi, ale zároveň řadě domácností stále ještě leží prostředky na běžných účtech, kde vlivem inflace ztrácejí hodnotu. Současně se začínají otevírat velmi zajímavé možnosti k investování, především v oblasti dluhopisů. Další možnosti nabízejí peněžní fondy, vylepšené už jsou i podmínky u spořicích účtů. Lidé, kteří mají prostředky na investice, tak mají výrazně širší paletu možností, než jaká před nimi byla po většinu uplynulého roku.

 

Inflace jako impulz

Rekordní inflace, jakou Česko nepamatuje od ekonomické transformace počátkem devadesátých let, přivedla část domácností do vyslovené finanční tísně. A velkému množství dalších více či méně zahýbala s rodinnými rozpočty. Tím spíše, že největší nárůsty cen vykazovaly výdaje na běžné životní potřeby, od účtů za energie po nákup běžných potravin.

Bankéři zaznamenávali i případy, kdy lidé rušili penzijní spoření, aby měli z čeho vykrýt nárůst běžných výdajů či nějakou neobvyklou situaci. Na straně druhé ale neustával příliv individuálních investic do podílových fondů. „V Česku už je jeden a čtvrt milionu lidí, kteří pravidelně investují. Nejčastější částka jsou dva tisíce korun měsíčně, ale stálé investice začínají už od tří set korun za měsíc,“ říká Jana Brodani, výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh. Fondy podle ní nezaznamenaly významnější úbytek klientů ani jejich vkladů.

Pro řadu lidí byl naopak vysoký růst inflace motivací, aby se začali o peníze více starat. Když měli úspory na běžném účtu a roční inflace byla kolem dvou procent, nijak zvlášť ji neřešili. Ztráta hodnoty nebyla taková, aby riskovali, že zainvestují špatně a ztratí více, než kolik jim z úspor vezme inflace.

Při dvouciferné inflaci už lidé sice vědí, že se jim nepodaří inflaci v krátkodobém horizontu „porazit“, nicméně chtějí alespoň snížit ztráty.

Podle Petra Borkovce jde také o to, jaké možnosti lidé viděli. Pokud dostávali na běžném účtu téměř nulové úročení a spořící jim nabízel jedno procento, nedávalo smysl se do něčeho pouštět. „Dnes když vidí spořicí účet s úročením pět procent, už jim převod stojí za to. Podobně uvažují o peněžních fondech a dalších instrumentech. Je to vidět na odtocích peněz z běžných účtů,“ říká šéf skupiny Partners.

 

Investice v mobilu

Popularitu získalo individuální investování už v době covidu. Byla to situace, kdy spousta lidí seděla doma, měli více času, neměli za co utrácet a zbývaly jim volné peníze. „Nabízely se nové platformy, řada youtuberů se pustila do komentování investic. V covidu se k tomu přidalo to, že lidé měli více času se takovým činnostem věnovat,“ popisuje Tomáš Žďára, produktový manažer České spořitelny v oblasti investic. „Souvisí to ale i s tím, že se celý proces velmi zjednodušil. Klienti mohou dnes investice řešit v rámci běžné mobilní bankovní aplikace, to je pro mnohé významně snazší, než kdyby museli používat specializované aplikace a programy určené primárně pro profesionály nebo zkušené a erudované investory,“ říká Tomáš Žďára.

Díky bankovním aplikacím je snadné měnit i rozložení svých úspor. Ve chvíli, kdy klienti finančních ústavů viděli, že začaly růst úroky na spořicích účtech, začali je více využívat. Stačilo dát pokyn k přesunu části peněz. Banky se snaží zároveň motivovat své klienty k pravidelnému investování. Například Česká spořitelna dá každému, kdo investuje, alespoň tři sta korun měsíčně, lepší úročení na spořicím účtu. To přimělo řadu klientů, aby si pravidelně posílali alespoň malou sumu na investice, nejčastěji do podílových fondů. Podobným způsobem postupuje i řada dalších bankovních ústavů.

Dlouhodobé a pravidelné investice využívá jen ve zmíněné České spořitelně už více než čtvrt milionu lidí. Někteří mají stanovený konkrétní investiční horizont, například když zhodnocují prostředky, které hodlají využít na studia svých dětí, další mají takzvaný nekonečný horizont a investují prostě proto, aby dlouhodobě zhodnocovali své prostředky. Takoví podle bankéřů a investičních poradců vykazují i v dobách vysoké inflace trpělivost. Tuší, že se jedná o časově omezený výkyv, který nebude trvat věčně. Pro tento typ klientů je důležité, aby inflaci poráželi v dlouhodobém horizontu.

„V případě dlouhodobých investičních řešení postavených zejména na akciích je dobré uvažovat v horizontu sedmi možná i deseti let. Mluvíme s klienty o tom, že jeden dva roky nemusejí hrát žádnou významnou roli a že je někdy nejlepší takové období lidově řečeno vysedět,“ říká Tomáš Žďára z České spořitelny.

Podle Petra Borkovce se při loňských propadech nekonaly ve větší míře panické výběry nebo unáhlené kroky, jako tomu bylo třeba za finanční krize po roce 2008.

„Zdá se, že jsou lidé rozumnější a mají větší zkušenost. A také je zde mnohem širší síť profesionálně zdatných poradců, kteří klienty uchrání před kroky, kterými by si způsobovali zbytečné ztráty,“ říká šéf skupiny Partners.

 

Jak Češi investují

Právě dlouhodobé cíle jsou nejčastějším důvodem pro většinu z těch, kdo se do investování pustili. Tím největším je zajištění na stáří. Vyplývá to z nedávno zveřejněného průzkumu Asociace pro kapitálový trh ČR (AKAT). V něm třicet pět procent respondentů říká, že investují. Dalších třiadvacet procent o investicích uvažuje, ale zatím se do nich nepustili. A čtyři procenta se označila za zkušené investory či investorky.

Podle průzkumu panují docela velké rozdíly mezi investičním chováním mužů a žen. Zatímco více než polovina mužů (53 procent) v reprezentativním průzkumu agentury Perfect Crowd pro AKAT řekla, že už investuje, u žen to bylo jen 28 procent. Naopak téměř polovina žen říká, že nikdy neinvestovaly a ani nehodlají začít, u mužů je to jen těsně přes čtvrtinu.

„Struktura těch, kdo investují, se v čase mění. Před deseti lety byl typickým investorem muž nad pětačtyřicet let. Dnes je jich mnohem více i mezi mladšími lidmi a pomalu přibývá žen,“ říká Jana Brodani z AKAT. I mezi mladšími ročníky hraje velkou roli snaha o zajištění na stáří a to je také jedním z hlavních motivů k pravidelným investicím.

 

Rizika podvodu

Největší bariérou při úvahách o investicích bývá podle průzkumu AKAT strach, že lidé přijdou o peníze nebo že nepoznají dobrou investiční příležitost. Hned v závěsu pak následovala obava, že se z investice vyklube podvod či nedůvěra ve zprostředkovatele investic.

Obavy z podvodu či nevýhodného doporučení nejsou, bohužel, zcela liché. Česko má za sebou relativně bohatou historii i současnost nejrůznějších investičních machinací. Mezi ty aktuální patří takzvané prašivé dluhopisy nebo problematické fondy. Za „prašivé“ bývají označovány dluhopisy, jejichž emitenti lákají klienty na hezké úroky, dluhopisy však nejsou zajištěné dostatečným majetkem nebo se vydávají na různé pochybné podnikatelské plány. Několik velkých dluhopisových krachů už v nedávné době proběhlo – mezi ty nejznámější patří případy Arca Capital, v jejímž čele dlouho stál prezidentem Zemanem vyznamenaný finančník Pavol Krúpa, nebo dluhopisy vydávané skupinou firem podnikatele Michala Mičky. Oba případy jsme detailně popisovali i v magazínu Reportér (červen a červenec 2021). Další dluhopisové krachy se rozhodně nedají vyloučit ani do budoucna.

Obdobné je to i s investičními pseudofondy. Ty vznikly na základě paragrafu 15 zákona o investičních společnostech a investičních fondech. Tento paragraf umožňuje „provádět správu majetku srovnatelnou s obhospodařováním“. Jeho původním záměrem bylo umožnit společné investice v malé skupině přátel, jak je tomu běžné například v anglosaských zemích. „Patnáctkové“ kvazifondy, jak se jim podle čísla paragrafu říká, na rozdíl od běžných investičních fondů nepodléhají žádné regulaci ani kontrole. Často se však jako běžné plnohodnotné fondy tváří a vybírají peníze od široké klientely. A některé z nich pak vkladatele o peníze připraví. Nejznámější je případ společnosti J.O. Investment, která vybrala od více než čtyř tisíc klientů přes dvě miliardy. Slibovala jim investice na světových trzích, podle policie však „investiční činnost nevykonávala a většinu prostředků lidé z firmy použili pro svou spotřebu, zejména na nákup nemovitostí, luxusních vozidel a zboží“. Čtyři zástupci firmy byli obžalováni z podvodu a praní špinavých peněz, na firmu byl vyhlášen konkurz. Velmi podobný je i případ společnosti Growing Way, podnikající podle stejného paragrafu 15. Rovněž zhruba čtyři tisíce klientů, vybráno 1,6 miliardy.

 

Krize jako očista?

Svou roli v nabízení pochybných investičních nástrojů mohou hrát i někteří finanční poradci. „Seriózní poradenské firmy samozřejmě takové produkty nenabízejí,“ říká Petr Stuchlík, někdejší šéf a spolumajitel poradenské společnosti Fincentrum, který stále dění v oboru sleduje. Podle něj se může stát, že někteří jednotlivci klientovi nabídnou pochybnou investici, aniž by to mateřská firma věděla, to jsou však řídké případy a zavedení hráči na trhu si hlídají svou síť a pověst. „Existují ale i společnosti, které se na prodeji junk bondů (pochybných dluhopisů) vědomě podílejí,“ říká Stuchlík. Podle něj jde takovým prodejním sítím buď o získání provize z prodeje, nebo jsou na nabízených dluhopisech ještě nějak jinak zainteresovány.

„Pokles hypotečního trhu, ke kterému došlo po růstu úrokové sazby, připravil zprostředkovatele o podstatnou část byznysu. Přesto je takové jednání, které vystavuje klienta do nepřiměřeného rizika, zcela nepřípustné,“ říká Stuchlík s tím, že nejlepší obranou je zvýšená obezřetnost, a to jak při výběru poradce, tak při posuzování samotné investice. „Důležité je v ostražitosti nepolevit. Známe řadu případů, kdy klient investoval nejprve menší sumu a poté, co mu firma řádně vyplatila první úrok, si řekl, že to funguje, a poslal několikanásobně víc. A to je pro podvodníky tím hlavním cílem,“ varuje Petr Stuchlík.

Může Čechy nakonec nahnat vysoká inflace ve větší míře do rukou šejdířů? Petr Borkovec z Partners si myslí, že tomu je spíše naopak. Vydavatelé prašivých dluhopisů slavili úspěchy s nabídkami osmi- či desetiprocentního úroku v dobách, kdy spořicí účty nabízely jedno procento. Dnes mohou lidé získat pět šest procent při naprosto bezpečném uložení, osmi- až desetiprocentní dluhopisy nabízejí velké a prověřené firmy. Aby byly podvodné dluhopisy úspěšné, musely by nabízet dvanáct či spíše patnáct procent. Což už je tak divoké číslo, že většině lidí nejspíše zasvítí v hlavě červená kontrolka. „Lákadlo podvodných nabídek spočívalo ve velkém rozdílu slibovaného výnosu proti běžným nástrojům. To se při vysoké inflaci a úrokové sazbě vytrácí. Ty příběhy z nedávné minulosti jsou navíc dost známé, a lidé jsou tak obezřetnější,“ říká Petr Borkovec.

Podobný názor sdílí i výkonná ředitelka AKAT Jana Brodani. „Rok 2021 byl živnou půdou pro různé prodavače teplé vody. Všechno rostlo, a tak se daly snáze nabízet různé pochybné projekty,“ říká. Týkalo se to jak prašivých dluhopisů, tak i „patnáctkových“ fondů. V rámci růstu se daly lépe skrývat nedostatky či úplná neexistence podnikatelských plánů, protože je mohl překrýt příliv dalších peněz. „V tomto směru by současná situace mohla pomoci k určitému pročištění trhu, byť to může mnoho lidí bolet,“ říká Jana Brodani. Podle ní se ukáže, kteří poradci skutečně pracovali pro blaho svých klientů. I ona věří tomu, že jsou lidé opatrnější než dříve a nenechají se tak snadno napálit.

Navíc je jim k dispozici ještě jedna docela užitečná pomůcka. Pokud si investor není jistý, zda je nabízená možnost seriózní, může se zajít poradit do své banky či do některé ze zavedených finančněporadenských společností. „Naši bankéři jsou v tomto směru klientům plně k dispozici,“ říká například Tomáš Žďára z České spořitelny.

Letošní rok bude nejspíš nabízet investorům hned několik zajímavých možností.

 

Okno pro dluhopisy

Současná situace nahrává investicím do dluhopisů či dluhopisových fondů. „Jsme v docela neobvyklé situaci inverzní úrokové křivky, kdy mají takzvané krátkodobé peníze vyšší hodnotu než peníze dlouhodobé,“ říká Petr Borkovec, šéf skupiny Partners. To znamená, že investoři nebo manažeři fondů nyní mohou nakoupit dluhopisy s velmi zajímavým ročním procentuálním výnosem. A záleží na tom, jak brzy a o kolik půjde dolů inflace a následně i úrokové sazby. Až poklesnou, bude rozdíl mezi ročním výnosem z dluhopisu a úrokovou sazbou vyšší, a proto poroste i cena těchto dluhopisů. „V budoucnu se navíc pravděpodobně dluhopisy s tak vysokým úrokem nabízet nebudou, a proto je zde předpoklad, že cena těch, které nakupujete dnes, poroste,“ říká Petr Borkovec.

Pro dobrý dluhopisový scénář hovoří i dlouhodobé statistiky, jak upozorňuje Leoš Jirman. Ve Spojených státech proběhlo od druhé světové války deset cyklů zvyšování úrokových sazeb. Do roka od posledního zvýšení sazby rostly ceny akcií v sedmi případech z deseti a dosáhly průměrného růstu 13 procent. Ceny státních dluhopisů však do roka od posledního zvýšení sazby stouply ve všech deseti případech z deseti a průměrný růst byl 14 procent. Otázkou samozřejmě je, kdy bude v USA ono poslední zvýšení sazeb v tomto cyklu. Zatímco Česko možná už svého vrcholu v úrokových sazbách dosáhlo, ve Spojených státech se ještě další zvyšování očekává.

„Dluhopisy bývaly dlouhá léta popelkou investičního trhu. Jejich atraktivita v čase klesala a byly považovány za takovou nudnou jistotu, na které se nedá nic moc vydělat. Teď se načas otevřelo okno, kdy mohou šikovní manažeři dluhopisových fondů dokázat přinést velmi zajímavý střednědobý výnos,“ říká Jan Macek, investiční specialista společnosti Conseq.

 

Peníze do peněz

Zajímavou možností se v krátkodobé perspektivě staly i peněžní neboli repo fondy, které využívají vysokou úrokovou sazbu ČNB. Za tu, zjednodušeně řečeno, ukládají peníze a klientům tak přinášejí jen o něco málo nižší výdělek, než je současných sedm procent základní sazby (po odečtení poplatků za správu fondu a za daně), v současné době se tak jejich předpokládané výnosy pohybují mezi 6 a 6,5 procenta za rok.

„Pokud chcete investovat na několik měsíců nebo na jeden rok, není teď asi lepší možnost než investovat právě do repo fondů,“ říká Jan Macek. Peněžní fondy podle něj přinášejí v tomto časovém horizontu nejlepší poměr jistoty a zhodnocení. Zájem veřejnosti o takové investice je značný a povzbuzuje jej právě současná inflace. Ukazuje to i zkušenost investiční společnosti Conseq, pro kterou Jan Macek pracuje. „Když jsme loni rozjížděli náš repo fond, říkali jsme si, že bude dobré, pokud v něm do konce roku soustředíme miliardu korun. Nakonec to bylo třikrát tolik. Ve vedlejším podobném fondu máme ve správě dalších sedm miliard,“ popisuje konkrétní příklad. Na druhé straně je podle něj faktem, že peníze nepřitékaly do jiných druhů aktiv. „Klienti, kteří chtěli omezit ztráty na běžných účtech v důsledku inflace, zkrátka zvolili nejbližší možný způsob, jak to udělat,“ říká.

 

Kdy otočí akcie?

Pro klienty, kteří chtějí investovat s výrazně delší perspektivou, už mohou začít být zase zajímavé akcie a s nimi související fondy a indexy. V tuto chvíli není jasné, zda se akciové trhy již vrátily k trvalejšímu růstu, nebo nikoli.

Podle Leoše Jirmana z investiční společnosti EMUN, která spravuje majetek větších soukromých investorů, bude pro akcie nyní rozhodující, zda a které ekonomiky skončí v recesi a v jak hluboké a také zda se dostaví výraznější pokles zisků společností. Čekalo se, že k tomu dojde v prvním čtvrtletí, ale je možné, že se případný ekonomický pokles posouvá až na později, do druhé poloviny roku. Proto na počátku letošního roku akcie rostly, což se však může zase změnit.

Dosavadnímu letošnímu růstu cen akcií pomáhá i příliv nových peněz, které se na akciových trzích investují. Zhruba pětina z celkového ročního přílivu nových prostředků přitéká do akcií vždy hned v lednu. „To se děje i nyní, zejména u akcií evropských, které se již prakticky vrátily na hodnoty z období před ruskou invazí na Ukrajinu. Americké akcie také odpracovaly část ztrát, z podzimních minim vzrostly o více než třináct procent, ale stále jsou o více než sedmnáct procent pod svými historickými maximy,“ říkal na přelomu ledna a února Leoš Jirman.

Z opravdu dlouhodobého hlediska je stále pravda, jak shodně říkají všichni investiční experti, že jsou akcie nejvýdělečnějším investičním nástrojem. Samozřejmě to neplatí zdaleka pro každý akciový titul, nicméně při dobrém rozložení portfolia se zatím akciím v historii nic nevyrovnalo. Přiblížit se dovedly jen nemovitosti, zejména ty v dobrých lokalitách. Protože, jak říká investor Tomáš Raška v rozhovoru, který začíná na straně 112 tištěného vydání (nebo zde), pozemků je z povahy věci omezené množství, a proto si ty kvalitní budou vždy držet svou cenu.

 

Trpělivost a disciplína

Vedle klasických investičních nástrojů, o nichž byla řeč výše, se mohou objevovat i další. Řada movitých lidí investuje například do umění nebo třeba do unikátních automobilů. Tam je však většinou hlavním motivem touha dané dílo nebo vůz vlastnit a rostoucí hodnota, kterou tyto předměty v čase vykazují, bývá pro nabyvatele spíše jakýmsi vnitřním ospravedlněním konkrétního nákupu.

Pokud bychom zůstali u investic, jejichž primárním cílem je dlouhodobé zhodnocení, může jít například o nákup podílů v soukromých firmách nebo investice do infrastruktury. „Možná nás čeká období, kdy ekonomický růst nebude vysoký, inflace může být i nadále vyšší, a pro takové období se hodí infrastrukturní projekty, protože velká část těchto investic je navázaná na inflaci,“ říká Leoš Jirman z EMUN investiční společnosti. Podle něj se jedná například o čističky, svoz odpadů, části přístavů a další dopravní infrastrukturu včetně sítí nabíječek elektrických aut, ale také o solární elektrárny či datová centra.

Takové investice ovšem těžko mohou uskutečňovat běžní menší investoři, pro které je minimální investice do těchto projektů příliš vysoká.

Jedno ale beze zbytku platí pro investory velké i drobné. A v divokých inflačních časech možná více než jindy. „Investování je dlouhodobá záležitost, trpělivost a disciplínu je potřeba mít vždycky,“ říká po třiceti letech zkušeností na kapitálových trzích Leoš Jirman.