Bobr, koala a Kubera

Nemine dne, aby někdo nevyvolal pohoršení, a tak bylo jen otázkou času, kdy dojde na předsedu Senátu.

Věčný teplický primátor Jaroslav Kubera (ODS) patří v dobrém i zlém k nejpřímočařejším politikům u nás – co na srdci, to na jazyku. Schopnost říkat místo prázdných frází věty s reálným obsahem působí svěžím dojmem, který bohužel leckdy zmizí, jakmile ten obsah začnete poslouchat.

Pokud se Kubera domnívá, že terezínská tryzna je ideálním místem k pofňukávání nad ekologickými nebo genderovými aktivisty, vypovídá to víc o něm než o aktivistech. Zároveň to ovšem neříká nic, co bychom nevěděli předtím: Kubera se jen zachoval dle nejlepších kuberovských tradic.

Je bezesporu nešťastné, že tak činí z pozice jednoho z nejvýznamnějších ústavních činitelů. Vzpomene si však někdo, proč máme v čele horní komory zrovna senátora Kuberu? Přejela snad ODS drtivě svoji konkurenci a mohla prohlasovat, koho chtěla?

Vůbec ne. Kuberu máme proto, že při volbě předsedy lidovci ignorovali zaběhnuté zvyklosti a tlačili vlastního kandidáta Václava Hampla, ač měli o tři senátory méně než STAN. Starostové ve druhém kole na oplátku nedali dost hlasů Hamplovi, přestože se s ním názorově shodnou lépe než s Kuberou.

Stejně tak na Hradě sedí Miloš Zeman proto, že spousta jeho odpůrců raději hledala třísky v oku Drahošově tak usilovně, až dostala prezidenta, který by z trámů ve svých očích mohl postavit pagodu. Máme také tři prozápadní, středopravé strany, které se z pěti procent noří ke třem, přesto raději se spojením sil počkají, až otráví všechny zbývající voliče a jejich synergie dostane záporné znaménko.

Měli jsme i čtyři důvěryhodné prezidentské kandidáty obdobného zaměření, kteří dokázali vzbudit naději na nové politické zítřky. Tento potenciál zužitkovali do tří senátních křesel, kde hlasují o plemenářském zákonu a zkouší vysedět další prezidentskou kandidaturu.

Už od časů Čtyřkoalice – která se na přelomu tisíciletí bezpracně vyšvihla ke třicetiprocentním preferencím, načež stejně plynule vlastní zásluhou implodovala – jsou čeští prozápadní liberálové vystaveni mučení, z něhož by se rozplakal i Torquemada.

Snad v každém volebním cyklu se rodí nové naděje, které se po čase neomylně rozhádají s každým, koho mají v dohledu, a tiše zhynou. Neexistuje větší nepřítel nežli spojenec. Snad netřeba připomínat loňský, zatím poslední díl truchlohry, kdy z aliance lidovců a STAN zůstal jen dým a nezbedný klip jejich lídrů.

A protože proevropští liberálové jsou setrvale příliš zaujatí vlastními žabomyšími spory, nemají šanci prosadit cokoli podstatného nejen proti Babišovi, ale ani proti čím dál upjatější ODS, která je sama ráda za dvouciferné preference. Proto je také časem zlikvidují nečitelní Piráti, kteří možná sami nevědí, kdo jsou, ale přinejmenším mají charismatického lídra a řeší více program než sami sebe.

Bobr kácí stromy. Koala žere blahovičník. Kubera žvaní nehoráznosti. Nač komukoli z nich vyčítat jeho přirozenost? Řešením je nedělat z bobra ochránce lesa, z koaly strážce eukalyptových rezerv a z Kubery předsedu Senátu.

K tomu je ovšem zapotřebí oponentů, kteří dokáží překročit vlastní stín, místo aby se v něm rozplynuli.

Autor je manažer a publicista