Když se kráva nepase...

Případ, který se stal před mými zraky: v pahorkatině kolem naší vesničky mnoho let nebylo nic. Nálety, zanedbaná půda, plevel, sem tam zoufalý pokus o něco. Až konečně půdu koupil či najal cizinec a založil farmu. Zanedbané okolí vesnice se změnilo v pastviny, na kterých farmář pomocí biokrav vytvářel zisk. Kultivoval krajinu, zaměstnával několik kovbojů, na trhu nabízel maso. Krávy bučely, žvýkaly.

Někteří lidé si stěžovali, že stáda porušují rekreační charakter krajiny a oplocení brání turistům chodit, kudy chtějí. Ale co zmohli, bydlí na vesnici a většina lidí ví, že maso se nerodí v regálech obchodů, nýbrž právě na pastvinách.

Takto běžela farma deset let, až si jí konečně povšimla Česká republika. A napíšu hned, jak to skončilo: farma zanikla. Pozornost České republiky nepřežila. Další existence podniku vytvářejícího zisk a maso nebyla už v rámci platných předpisů možná. Krávy i ovce farma prodala do Belgie, oplocení zrušila a pozemky mají šanci změnit se zas v to, co bývaly. V zanedbané území nikoho.

Průběh této zkázy je klikatý, posetý hustými ploty paragrafů a nařízení, že oplocená plocha smí mít jen malou velikost, ploty se musí neustále přemisťovat, aby kravám nezevšedněly, a musí mít jen předepsanou výšku, na níž se orgány s předpisy nedohodly, ale trvají na ní. Proti farmáři se vztyčila posměšná hradba předpisů. Bez většiny z nich by se podnikání na past-vině obešlo a zřejmě by se bez nich obešli i úředníci, protože ani úředník není rád, když vidí, že je lidem na obtíž.

Farma živila své vlastníky a zaměstnance. Už není. Vedou se spory, kdo za to může. Stát říká, ať chovají krávy, ale ať dodržují předpisy. Farma říká, že dodržování předpisů farma nemůže ekonomicky přežít.

Vypadá to, jako by farma něco zlého prováděla. Není tomu tak. Oplotila své pozemky, vyhnala tam krávy a splnila předepsaná povolení. Po deseti letech vyšlo najevo, že jsou i další povolení, která farma nesplnila. Jedním z důvodů bylo, že nejdou splnit. Musíš se rozhodnout, buď máš krávy, nebo předpisy. V příběhu jsou všichni nevinní a chudí. Stát i farmář. Není kráva, není zisk. Bohatství vzniká z práce na pastvině, nikoliv z kombinování předpisů v kanceláři.

Hrstka předpisů o výšce ohrad dokáže zničit prosperující farmu. Ta nezanikla pod tlakem rozumných či praktických předpisů. Zanikla pod tlakem abstraktních pouček, které mají jedinou sílu: svobodné podnikání zničit. Oběť, farmář, má jedinou šanci: všeho nechat a jít na pracák.

Tvorbu bohatství, nejde-li o velkopodniky typu Agrofert, nemá stát rád. Má rád pořádek, který klape k zániku. Co dřív šlo, už nejde. Je nový předpis. Stát nerad vytváří boháče, jsou sebevědomí a soběstační. Raději vytváří chudáky. Ti jdou k okénku pro podpory. Jsou poslušní, žijí ze státu a jsou mu vděční. Společně vytvářejí spravedlivý stát chudoby, kde jen úředníci (ti vyšší) jsou zámožnější.

Stát má divnou moc. Když chce, zmaří ti živnost. Zaklekne na tvé podnikání, až ti z hrdla vyhrkne krev. Siroty pak mají nárok na sirotčí dávky. Všichni znáte podobné případy. Pište o nich Babišovi. Chtějte, aby vám odpověděl. Vylepujte je na vrata kostelů jako Luther. Napište tam: šikanou pracovitých lidí cesta k blahobytu nevede.

Kráva dává užitek. Jaký užitek dává stát? K čemu ho vlastně potřebujete? Předpisuje, rozkazuje, omezuje. Devastuje podnikání, buduje chudou zemi chudáků, bohatou jen na předpisy. Řídí lidi jako středověcí biřici. Přijde na pastvu a poroučí – dej plot vejš, dej ho níž a kravám poruč, ať nebučí. Zde je výnos!

Výnos je, když se kráva pase, nikoliv když na pastvině roste jen bejlí. Tak se nedivte, že jste pořád chudí… Bude to tak i nadále. Udělejte si o tom nějaký nový předpis.