Síroperluška, metanožerka… V dětské knížce dostaly bakterie malebná jména

29. září 2021

archiv

Josef Lhotský se už dnes sice živí jako kouč a lektor v korporátním světě, ale duší je stále evoluční biolog. Jeho láskou jsou bakterie, využívá je při školeních ve firmách a nyní o nich napsal knížku pro děti. Chce jim ukázat skrytý mikrosvět a vylepšit bakteriím pověst. Většina lidí totiž podle něj zná jen ty zlé, co plodí nemoci, anebo maximálně ty „hodné“ z reklam na jogurty.

Napsal jste knížku pro děti o bakteriích. Proč zrovna o nich?

Jsem původní profesí evoluční biolog, do roku 2015 jsem učil v Praze na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Zabýval jsem se právě evolucí bakterií a mikrosvětem. Připadá mi hezké, že spousta věcí, které se používají ve firmách a školí se v nich, se dá hezky ukázat na bakteriích. Za druhé jsem stále duší biolog a trápí mě, že o tomto tématu lidi a děti nic nevědí. Sám mám teď malé děti a v knížkách jsou samá zvířátka ze statku, koníci, psíci. A kde jsou bakterie, díky kterým prší, krávy nezahynou hlady a díky kterým máme rostliny?

Zaujalo mě, že jste říkal, že chcete vylepšit bakteriím pověst, že dnes je známe jen jako nějaký fujtabl anebo ty hodné z jogurtu…

Lidé tíhnou k extrémům, protože ty jsou didakticky velmi názorné. Na nich se dá krásně ukázat, co je krásně a špatně. Takže na jedné straně máte probiotika a na druhé bakterie jako choroboplodné zárodky. Ale ta skutečná pestrost a krása, diverzita, je někde mezi tím. Historicky se to dlouho nevědělo ani v biologii. Trvalo dlouho, než se bakteriemi vědci začali zabývat. Od oťukávání těch největších zabijáků v časech Louise Pasteura a Roberta Kocha uteklo více než sto let, ale výsledkem je odkrytí a pochopení fascinujícího světa mikroorganismů.

Bakterie tedy byly dlouho stranou pozornosti i ve vědecké komunitě?

Dlouho nebyly nástroje, abychom zkoumali takhle malé bytosti, které nejsou vidět pouhým okem. Většina našeho poznání o ekologii mikroorganismů vznikla v uplynulých deseti dvaceti letech. A než se poznatky dostanou od vědců do vysokoškolských lavic a popularizačních knížek, trvá to třicet až čtyřicet let. Když jde člověk na vysokou školu jako biolog, tak ví, ale neprosáklo to moc na veřejnost. To je škoda, protože je tam neuvěřitelné množství strašně zajímavých věcí.

Chtěli jste tedy nakopnout osvětu o baktériích?

Děti jsou na začátku cesty, jsou zvídavé, nadšené do všeho neznámého, a my jim vyprávíme o světě, hvězdách, oceánech a o všem obrovském kolem nich. A přitom je tady další takový prostor, který se s nimi dá probírat. A říkat „víš to, že existuje bakterie, která kadí elektřinu?“ a „víš to, že existuje bakterie, která tři roky přežila ve vesmíru?“. To je úžasné a děti o tom vůbec netuší, a pokud nepůjdou dělat medicínu nebo biologii, tak už o to ani nikdy v životě nezavadí. Takže to ani ony samy nemohou přenést na své děti.

Hodně názvů bakterií je latinských, proto jste si vytvořili vlastní názvosloví?

Klasické názvosloví v zoologii nebo v botanice staví na dlouhé historii a země měly dost času vytvořit si vlastní názvosloví. Většina bakterií byla naproti tomu objevena a popsána relativně nedávno. Ještě se nestačily přestěhovat z odborných publikací do širšího povědomí. A proto i ty české názvy chybí. Latinská jména jsou v tomto kontextu naprosto nepoužitelná, tak jsme přemýšleli nad tím, co vyjadřuje latinské jméno a jak ho převést do češtiny. Tak, aby to bylo zvukomalebné, dětské a zároveň aby to vystihovalo podstatu původního názvu.

Používáte názvy jako síroperluška namibijská nebo metanožerka. To znamená, že jméno vyjadřuje, co daná bakterie umí nebo jak funguje v mikrosvětě?

Podpořte Reportér sdílením článku