Češi objevují vlastní zemi

Cestovatelský byznys v České republice jede na plné, vlastně stále vyšší obrátky. Stačí žít poblíž trochu známého turistického cíle a dívat se. Plnější restaurace a stánky, penziony i hotely, ale i zaplněná parkoviště a delší fronty na vstup.

Počet cestovatelů po České republice letos zřejmě trhne další historický rekord, pokud se nestane něco dramatického.

Díky rostoucí oblibě Česka u turistů začalo opět výrazněji přibývat nových i rekonstruovaných penzionů, hotelů a kvalitnějších restaurací. Naopak na turisticky nejexponovanějších místech již často není k hnutí. Cestovní ruch dokáže být požehnáním i prokletím.

V letošním roce se ovšem o vyšší turistický ruch zatím starají místní – Češi zkrátka objevují vlastní zemi. Vyplývá to z dosavadních výsledků cestovního ruchu za první čtvrtletí. Stojí za tím především svižně rostoucí výplaty, tudíž stoupající životní úroveň, což řadě lidí umožňuje cestovat víckrát do roka. Vyšší počet českých turistů je pozoruhodnější o to více, že přichází po sérii rekordních sezon, nad nimiž si podnikatelé v cestovním ruchu mnuli ruce.

Milion navíc každý rok

To, co se odehrává v posledních několika letech okolo památek, ve městech i v přírodě v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, nejlépe vynikne na jednom delším srovnání. Loni se v Česku ubytovalo v různých typech penzionů, hotelů a kempů, které sleduje Český statistický úřad v kolonce hromadná ubytovací zařízení, přes jedenadvacet milionů hostů z domova a zahraničí. V roce 2012, z něhož pocházejí nejstarší srovnatelná čísla, to bylo patnáct milionů turistů. Co rok, to téměř milion návštěvníků navíc – takové pravidlo platí v posledních letech.

Počet zahraničních turistů v Česku roste již delší dobu. Vidět je to i na hadovi, co se v sezoně vine okolo Pražského hradu, kde musejí převážně zahraniční turisté dlouho čekat na vpuštění kvůli bezpečnostním opatřením. U českých turistů lze určitý zlom v chování a růst obliby domácí dovolené zaznamenat teprve před čtyřmi pěti lety. „Zvyšující se návštěvnost hromadných ubytovacích zařízení ze strany domácích hostů pozorujeme nepřetržitě od roku 2015,“ uvádí Pavel Vančura, vedoucí oddělení statistiky cestovního ruchu ČSÚ. Od té doby přibývá domácích hostů tempem pět set až osm set tisíc ročně. Předchozí dekádu přitom počet domácích návštěvníků víceméně stagnoval.

K této změně přispěla řada důvodů. Ekonomika začala v posledních letech stabilně růst a s tím rostly i příjmy. Rostoucí životní úroveň umožnila více lidem vyrazit na více kratších pobytů doma i v cizině. V některých případech se lidé dovolených v zahraničí nabažili. A svou roli před pár lety sehrála velká vlna uprchlíků a migrantů přicházejících přes jih Evropy, a současně strach z cestování do ciziny po teroristických útocích v oblíbených destinacích na severu Afriky a v Turecku. Naproti tomu v různých hojně citovaných žebříčcích „mírumilovnosti“ Česko dlouhodobě vychází jako jedna z nejbezpečnějších zemí na světě.

Pro hoteliéry a majitele penzionů cílící na domácí turisty vypadá i letošní sezona nadějně. První tři měsíce, což je z hlediska turismu nejslabší část roku, rostl počet domácích návštěvníků o téměř čtyři procenta. Příliv zahraničních turistů po dlouhé době stagnoval, ale jde zřejmě jen o statistický výkyv: rušné Velikonoce připadly letos na pozdější datum a projeví se až v číslech za druhé čtvrtletí. Celkový počet návštěvníků by v takovém případě mohl letos překonat rekordních dvaadvacet milionů.

Zázrak mimo hlavní tahy

V posledních letech platí, že se na celkové návštěvnosti podílejí zahraniční i domácí turisté téměř stejným dílem, tedy půl na půl. Pro obě skupiny platí, že jsou ve výběru cílů velmi konzervativní. Cizinci dlouhodobě míří do Prahy a vyrážejí z ní na jednodenní výlety. Češi většinově volí domácí klasiku: jih Čech a jižní Moravu přes léto, v zimě hory, hlavně Krkonoše. Oba proudy turistů, domácí i zahraniční, se potom slévají na nejnavštěvovanějších místech, což jsou lokality zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO. A z tohoto seznamu se množstvím návštěvníků vymykají dvě místa, a to historické centrum Prahy a Český Krumlov.

Přes snahu zájem přesunout na více míst a přes dílčí úspěchy přilákat zahraniční turisty jinam to zatím připomíná známé rčení o házení hrachu na zeď. „Z dat ubytovací statistiky je stále patrná velká dominance Prahy. Snahy o diverzifikaci a přesun zahraničních hostů do ostatních krajů se projevují jen mírně a pomalu,“ říká Pavel Vančura z ČSÚ. Téměř dvě třetiny zahraničních turistů mají stále jako základnu Prahu.

Podle Michaely Klofcové, mluvčí České centrály cestovního ruchu CzechTourism, je to tím, že hlavní město je v zahraničí často silnější a známější značkou než Česká republika. Platí do podle ní zejména u turistů ze vzdálenějších zemí Asie a Ameriky a u těch, kteří přijíždějí do Česka poprvé. CzechTourism se snaží je směrovat aspoň do méně vytížených částí Prahy a středních Čech – aktuálně CzechTourism propaguje Prahu 7, tedy oblast Letné a Holešovic.

Jiná taktika prý funguje na návštěvníky z Evropy a zvlášť z okolních zemí. Celou pětinu, tedy nejpočetnější skupinu cizinců v Česku, tvoří Němci. Loni se jich ve větších penzionech a hotelech, které statistikové sledují, poprvé v historii ubytovaly více než dva miliony. Za nimi následují turisté ze Slovenska a Polska. „Ti všichni nám pomáhají vytížit regiony a horské oblasti i mimo hlavní turistickou špičku, a je možné s nimi cíleněji pracovat pro konkrétní turistické destinace,“ uvádí Michalea Klofcová z CzechTourismu. Podle ní v regionech dobře fungují jako lákadla zoologické zahrady – ty ve Zlíně, Dvoře Králové a Ostravě patří k nejnavštěvovanějším. V Liberci táhne zábavní a naučné centrum s vědeckými exponáty IQLandia, v Ostravě technické památky v oblasti Dolních Vítkovic a Landek Park, na horách přes léto fungují jako magnet stezky v korunách stromů.

Dostat turisty na více míst, ulehčit některým již přetíženým lokalitám zabere zřejmě dlouhý čas, potvrzuje i Jan Pavelka. Průvodce a majitel malé cestovní agentury se pod značkou CZEXPERIENCE zaměřuje hlavně na malé zahraniční skupiny cestovatelů, kterým vytváří dovolenou na klíč podle jejich přání. „Poskládám jim itinerář podle toho, co chtějí vidět, a potom je vytáhnu na místa, kam by je ani ve snu nenapadlo jet,“ vypráví jeden červnový podvečer, když skončí obhlídku Mikulova. „Teď tady mám dva Portugalce. Oni vůbec netušili, že tu je zámek v původně renesančním stylu, že tu je krásný vinařský kraj, kam by mohli jet. Ta informace k těmto lidem nedojde,“ doplňuje.

Typický zahraniční turista přijede na pár dní, ubytuje se v Praze a chce vyrazit na výlet do Českého Krumlova, občas do Karlových Varů nebo Kutné Hory. Jan Pavelka se snaží, pokud to jde, brát zájemce na méně známá místa. „Vezmu je do Třeboně, provedu je městem, řeknu jim o historii, projdeme zámecké zahrady. V Šupině a Šupince si dají nejlepší rybí jídlo, jaké kdy měli. A jsou nadšení,“ líčí zkušenosti s návštěvami míst, jako je Olomouc, Kroměříž nebo Litomyšl.

Hlava na hlavě

Samostatnou kapitolou je nyní Český Krumlov. Krásné a relativně malé místo je pod tlakem něčeho, čemu se říká masový turistický ruch. Řada autobusů, které vyklopí množství lidí – a ti všichni za několik hodin opět odjedou. „Spousta Číňanů a Korejců přijede autobusy do Krumlova, projdou volně přístupná místa včetně zámeckého areálu. Udělají tam první milion fotek se selfie tyčkami. Projdou historické centrum a udělají druhý milion fotek. Mezi jedenáctou dopoledne a třetí odpoledne je centrum ucpané těmito výpravami, které tam často nenechají ani korunu,“ říká Jan Pavelka z CZEXPERIENCE.

Sám na tom dokumentuje, proč je dobré brát si místního průvodce – má prostě více znalostí. Vedle toho, že stále existuje hlad po informacích, kde měnit peníze, kde se slušně najíst a nezaplatit sto padesát korun za půllitr piva, do centra Krumlova vyráží s klienty minimálně o hodinu dříve, než do města dorazí organizované túry v autobusech. „Turismus je jako mašina. Na jednu stranu vidíte, jak městům a podnikatelům pomáhá. Ale když se rozjede, dokáže z nich udělat otroky. Co nevydělají v sezoně, nemají. Jen pracují a dávají tomu všechno,“ říká Jan Pavelka. Dodává, že velmi populárním místem se nyní stává České Švýcarsko s Pravčickou bránou: je otázkou, zda se z něj za čas také nestane něco na způsob Krumlova.

Odvrácenou stranou úspěchu je stírání ducha místa a vytěsňování místních obyvatel z nejvíce navštěvovaných míst. Právě Český Krumlov je takovou veřejnou laboratoří, testem, zda se původním obyvatelům podaří nebo nepodaří s vlivem masového turismu vypořádat. Město se například musí bránit přeprodávání nájemních smluv v obecních domech, aby v nich nevznikaly nové „kabelkárny“ zaměřené na „rychloturisty“. Jde o obchody s kabelkami, čepicemi a tričky, nyní cílící hlavně na půldenní turisty z Asie.

Klony těchto obchodů vznikají na navštěvovaných turistických místech a jsou schopny ekonomicky vytlačit veškeré služby zaměřené na místní. Od začátku června také město spustilo poplatky za vykládku a nakládku turistů z autobusů na jediných dvou povolených místech poblíž centra Krumlova. Cílem je regulovat počet krátkodobých návštěvníků a samozřejmě získat peníze. Ročně přijede podle údajů města šestnáct tisíc autobusových výprav, poplatek by měl příští rok vynést až patnáct milionů korun.

Více peněz, větší nabídka

Více turistů a peněz v oběhu také znamená, že vznikají nové projekty a ty starší procházejí obnovou. Podnikatelé si mohou dovolit více investovat, protože mají větší šanci, že se jim peníze vrátí. Podle statistiků loni přibylo míst i postelí téměř ve všech typech ubytování, od kempů přes penziony po čtyřhvězdičkové hotely.

„My fungujeme pět let. Pokud bychom projekt spustili před deseti lety, tolik míst v nabídce bychom určitě neměli,“ říká Hana Krausová. S menším týmem stojí za online projektem Amazing Places (Kouzelná místa). Vytvářejí komerční katalog ubytování a služeb cílících na střední a vyšší kategorii.

„Založili jsme to s tím, že se budeme snažit motivovat Čechy, aby častěji cestovali po České republice. Místa, která ukazujeme, jsou obvykle ve standardu, v kterém by mohli bydlet v zahraničí,“ vysvětluje Hana Krausová. Podobně jako další lidé pohybující se v cestovním ruchu uvádí, že kvalita nabídky se v posledních letech hodně zvedla. Spousta lidí, kteří penziony a hotely otevírají, má již zkušenosti ze zahraničí, mají nacestováno a nechybí jim kapitál. „Skoro všichni jsou schopni postavit krásné místo. Ale na čem to troskotá, jsou služby. Proto všude jezdíme osobně, abychom to zažili,“ říká Hana Krausová z Amazing Places.

Jarní a letní prázdniny zůstávají s přehledem tou částí roku, o niž je největší zájem. Přibývá lidí, kteří nemají problém vyjíždět na prodloužené víkendy v průběhu celého roku a některá místa jsou v rezervačních systémech vyprodaná na rok dopředu. Nejméně obsazené měsíce jsou v Česku březen a listopad.

Otázkou nyní je, kam zamíří ceny v cestovním ruchu a zda kvetoucí byznys nezchladí. Podle Michala Brožky, hlavního ekonoma společnosti Cyrrus, nahrává kombinace rekordně nízké nezaměstnanosti a rychlého růstu mezd tomu, aby ceny služeb spojených s cestovním ruchem rostly nadprůměrně rychle.

„Meziroční tempo růstu mezd ve stravování a ubytování činí podle ČSÚ zhruba sedm procent. V případě kulturní a rekreační činnosti dokonce mzdy v prvním čtvrtletí vzrostly meziročně o vysokých 16,8 procenta,“ uvádí Michal Brožka. Jinak řečeno, kdo může, shání kuchaře, servírky a pokojské téměř za každou cenu.

V poslední době rostou i ceny potravin, energií i nájmů, tedy základní vstupy každého restauratéra a hoteliéra. Podle Michala Brožky je růst cen dovolených i v pohostinství svižný, ale zatím se neprojevuje ochabující poptávkou.

Na samotě s mobilem

Jeden z velkých návratů slaví chataření a chalupaření. Díky různým online platformám a službám umožňujícím snadnější pronájem nemovitosti jde ovšem o návrat do „cizího“.

Podle Marka Meitnera, jednatele společnosti Tourtrend provozující server chatyachalupy.cz, je základem poptávky po nájmu chalupy atraktivní vybavení. „Zákazníci nechtějí slevit ze svého životního stylu, který mají doma, a rádi si dopřejí i něco navíc,“ uvádí. Podle něj přibývá objektů vybavených malými „wellnessy“, což představuje většinou saunu a nějaký typ vířivky nebo hydromasážní vany. Stírá se také rozdíl v poptávce mezi jednotlivými regiony. Jinak řečeno, lidé si chtějí pobyt hlavně užít.

Od dob populárního filmu Na samotě u lesa se také posunul obsah slov samota a klid. „Samota či klidné místo je vždy výhodou, ale signál je ve většině případů jedním z nejdůležitějších faktorů pro výběr dovolené. Zákazníci touží být stále online,“ uzavírá Marek Meitner ze společnosti Tourtrend.

Jinými slovy, pokud by se zmíněný film natočil dnes, měl by se spíše jmenovat Na samotě s mobilem.