Logo

Puberťáci za pandemie. Přibývá těch, kteří se necítí dobře

20. února 2021

Vlaďka Bartáková je psycholožka, psychoterapeutka a lektorka.

archiv

Pandemické restrikce, včetně zavřených škol, se podepisují na psychice adolescentů. Během puberty hledáte, kdo jste, kam patříte, co vás baví. K tomu nutně potřebujete vrstevníky a to i ty, s nimiž si nerozumíte. „Je potřeba si uvědomit, že v rámci ,kmene‘ potkáváme ,i ty druhé‘, kteří nepatří do naší party, nejsou naši nejlepší kamarádi. Proti nim se vymezujete a i tím se stáváte sami sebou,“ vysvětluje Vlaďka Bartáková, psychoterapeutka a matka čtyř synů, z nichž tři jsou zrovna v pubertě.

V poslední době se hodně řeší, jak omezení v době pandemie zvládají, respektive nezvládají děti. Čeho jste si jako terapeutka specializující se na děti všimla vy?

Je patrný enormní nárůst zájmu rodičů i jejich dětí o služby terapeutů. Zvýšil se i počet telefonátů třeba na Linku bezpečí. To není jen můj postřeh, ale i postřeh mých kolegů. Obracejí se na nás nyní častěji rodiče a děti mezi třináctým až sedmnáctým rokem s naléhavými potížemi.

S čím konkrétně?

Někoho celá situace a restrikce přivádějí do úzkostného či depresivního naladění. Někdy řešíme i sebepoškozování, poruchy přijmu potravy, dokonce myšlenky na sebevraždu. Do extrému to samozřejmě nemají vyhnané všechny děti v pubertě. Myslím, že introvertní část populace je na tom nyní malinko hůř než ta extrovertní. Pro děti, které jsou osobnostně v něčem křehké, nebo jsou křehké, protože v minulosti něco těžkého zažily, je lockdown už extrémně dlouhý a chybí jim zdroje, z nichž by čerpaly.

Dokážou si děti říct o pomoc samy?

Někdo dokáže napřímo říct, že se necítí dobře. Například napíše rodičům dopis a položí jim ho k posteli. Pak jsou ale tací, pro něž je složité něco takového sdělit. To, co se uvnitř nich odehrává, je příliš náročné. A tak prostě třeba jen přestanou jíst, čehož si všimnou rodiče a začnou to řešit – například tak, že osloví terapeuta.

Předpokládám, že celou nynější situaci nezjednodušuje ani fakt, že terapeuti se nemohou s nikým osobně vídat. Povolené jsou jen online terapie.

Ano, to je velké omezení psychoterapeutické péče. Ale díky bohu, že existuje alespoň ta online možnost. I když pro mnoho lidí je i online terapie nedostupná. Když jste v bytě, kde jsou i další lidé, kterých se váš příběh týká, a oni vás poslouchají, terapie nemůže dost dobře fungovat. Při ní musíte mít pocit bezpečí. Pokud ale potřebujete krizového interventa nebo si najdete terapeuta či psychologa, který patří pod zdravotnické zařízení, tak ti se mohou při dodržení odstupu a s rouškami s klienty scházet.

Co přesně potřebuje zažívat dítě v době puberty a proč to nenahradí online setkání s kamarády ani rodič, a ani to, když jdete s pár kamarády občas ven?

Puberťáci se potřebují potkávat se svými vrstevníky. Pozoruji vždycky své syny, když mají online výuku. Skončí jim hodina a oni tam zůstávají dál už bez učitele, aby si jen tak pokecali se spolužáky. Je to úplně jiná energie a evidentně jim setkávání chybí. Je potřeba si uvědomit, že puberťák pouze s pomocí svých vrstevníků a „lidí mimo jeho domov“ zvládne důležitý vývojový úkol, který puberta přináší, a to stát se sám sebou. Potřebuje být v kontaktu s dalšími „cizími“ lidmi, potřebuje být ve střetech, v láskách, dohadovat se, poměřovat. Tím se učí objevovat, kdo vlastně je, a zkouší si, zda stojí za to. Také se potřebuje věnovat aktivitám, které ho baví, jako je fotbal, housle, anebo naopak začít s něčím novým, co ještě nikdy nedělal. Jednoduše hledat, kdo je, co ho baví, v čem je dobrý.

NA KOHO SE OBRÁTIT

Podpořte Reportér sdílením článku