Bílina, Blšany a Babiš

Post Image

Bílina, Blšany a Babiš

Play icon
44 minut
Bílina bývala lázeňským městem, industrializace ji proměnila v město hornické. V pozadí hnědouhelná elektrárna Ledvice.

foto Marek Knittl

Z ŘÍJNOVÉHO VYDÁNÍ. Nejsledovanějším volebním regionem se stal Ústecký kraj, kde se odehrál souboj mezi dosavadním premiérem a jeho možným nástupcem Ivanem Bartošem. Navštívili jsme na přelomu září a října dvě místa, kde hnutí ANO dostává nadprůměrný počet hlasů, abychom zjistili, čím si Andrej Babiš zdejší obyvatele získal. Mezi převažující motivace patří pocit, že se za jeho vlády zlepšovala životní úroveň – a že jim lidsky rozumí.

Řidiči projíždějící na trase Most–Teplice tohle město nesnášejí. Páteřní komunikace, která spojuje Karlovarský, Ústecký a Liberecký kraj, totiž protíná Bílinu téměř uprostřed, čtyřproudá magistrála se proměňuje v ucpanou silnici s kruhovými objezdy. V kdysi lázeňském a později hornickém městě žijí tisíce bývalých i současných zaměstnanců hnědouhelných dolů.

Aktuálně nejpalčivějším tématem jsou paneláky, do nichž se stěhují Romové ze vzdálenějších regionů. Město doplácí na někdejší výstavbu sídlišť: stovky privatizovaných bytů se vyprazdňují a přeprodávají, přičemž noví majitelé, kteří většinou nejsou z Bíliny, je pronajímají často právě Romům – novousedlíkům, kteří mají konflikty se starousedlíky, včetně těch romských.

Je tady hezké náměstí, nad nímž se tyčí zámek a odkud je vidět dramatický rozeklaný vrch Bořeň – skálu vulkanického původu. Protože Bílina je město roztažené do délky, čekají zde obvykle tři až čtyři taxíky. „Bydlí tady hodně jednodušších lidí, takhle vám to řeknu,“ reaguje taxikářka Jana Šrámková na dotaz, proč je tu tak oblíbený Andrej Babiš. „Tamhle u kašny jim točil zmrzlinu. A když k tomu zvedne důchody, je vymalováno,“ dodává a bere do náručí své dva jorkšíry – z podloubí se blíží vlčák.

Hned další pokus najít voliče hnutí ANO je úspěšný. O plot předzahrádky v Litoměřické ulici se opírá paní v modrých šatech. Hovoří s mužem v montérkách, který drží strunovou sekačku, ale ten se tiše vypaří, jakmile zaslechne, že řeč bude o politice. Obyvatelka přízemního domku je sdílnější a po chvilce nadávání na Romy se dostane k věci: „Pane, mně už bude devadesát. Volit nepůjdu, mám artrózu, musela bych do města a pak zpátky do kopce. Ale fandím Babišovi. Líbí se mi, že je spravedlivej. A že má lidi rád.“

Jiná je v září nálada v restauraci U Pošty na sídlišti Za Chlumem. „Babiš? Toho volit nebudu. Já jsem radikál. Když se rozhlídneš kolem, můžeš volit jedinou stranu,“ říká muž, který tráví pondělní dopoledne na zahrádce u piva. Má na mysli nekandidující Dělnickou stranu sociální spravedlnosti, která svým příznivcům doporučila volit Volný blok. Neuměl by se postarat i Tomio Okamura? „Neuměl. Ten jenom chce, aby chodili do práce. To je málo. Odkud jsi? Z Prahy? Tam víte hovno, co se tady děje – ale ne teď, to musíš přijít večer.“

Podpořte Reportér sdílením článku