Bílina, Blšany a Babiš

Report

Nejsledovanějším volebním regionem se stal Ústecký kraj, kde se odehrál souboj mezi dosavadním premiérem a jeho možným nástupcem Ivanem Bartošem. Navštívili jsme na přelomu září a října dvě místa, kde hnutí ANO dostává nadprůměrný počet hlasů, abychom zjistili, čím si Andrej Babiš zdejší obyvatele získal. Mezi převažující motivace patří pocit, že se za jeho vlády zlepšovala životní úroveň – a že jim lidsky rozumí.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Řidiči projíždějící na trase Most–Teplice tohle město nesnášejí. Páteřní komunikace, která spojuje Karlovarský, Ústecký a Liberecký kraj, totiž protíná Bílinu téměř uprostřed, čtyřproudá magistrála se proměňuje v ucpanou silnici s kruhovými objezdy. V kdysi lázeňském a později hornickém městě žijí tisíce bývalých i současných zaměstnanců hnědouhelných dolů.

Aktuálně nejpalčivějším tématem jsou paneláky, do nichž se stěhují Romové ze vzdálenějších regionů. Město doplácí na někdejší výstavbu sídlišť: stovky privatizovaných bytů se vyprazdňují a přeprodávají, přičemž noví majitelé, kteří většinou nejsou z Bíliny, je pronajímají často právě Romům – novousedlíkům, kteří mají konflikty se starousedlíky, včetně těch romských.

Je tady hezké náměstí, nad nímž se tyčí zámek a odkud je vidět dramatický rozeklaný vrch Bořeň – skálu vulkanického původu. Protože Bílina je město roztažené do délky, čekají zde obvykle tři až čtyři taxíky. „Bydlí tady hodně jednodušších lidí, takhle vám to řeknu,“ reaguje taxikářka Jana Šrámková na dotaz, proč je tu tak oblíbený Andrej Babiš. „Tamhle u kašny jim točil zmrzlinu. A když k tomu zvedne důchody, je vymalováno,“ dodává a bere do náručí své dva jorkšíry – z podloubí se blíží vlčák.

Hned další pokus najít voliče hnutí ANO je úspěšný. O plot předzahrádky v Litoměřické ulici se opírá paní v modrých šatech. Hovoří s mužem v montérkách, který drží strunovou sekačku, ale ten se tiše vypaří, jakmile zaslechne, že řeč bude o politice. Obyvatelka přízemního domku je sdílnější a po chvilce nadávání na Romy se dostane k věci: „Pane, mně už bude devadesát. Volit nepůjdu, mám artrózu, musela bych do města a pak zpátky do kopce. Ale fandím Babišovi. Líbí se mi, že je spravedlivej. A že má lidi rád.“

Jiná je v září nálada v restauraci U Pošty na sídlišti Za Chlumem. „Babiš? Toho volit nebudu. Já jsem radikál. Když se rozhlídneš kolem, můžeš volit jedinou stranu,“ říká muž, který tráví pondělní dopoledne na zahrádce u piva. Má na mysli nekandidující Dělnickou stranu sociální spravedlnosti, která svým příznivcům doporučila volit Volný blok. Neuměl by se postarat i Tomio Okamura? „Neuměl. Ten jenom chce, aby chodili do práce. To je málo. Odkud jsi? Z Prahy? Tam víte hovno, co se tady děje – ale ne teď, to musíš přijít večer.“

Favoritem manželů Milady a Jiřího Čermákových býval Andrej Babiš, nyní váhají: „Některé věci kolem něho se nám nelíbí, ještě uvidíme,“ říkají a také oni stáčejí řeč ke zdejšímu bydlení. Na nepořádek, hluk a policejní nečinnost si stěžují i Tomáš Makovec s Denisou Šestákovou, kteří jsou na procházce s dcerou v kočárku. „Kdo může, prodá to tady a uteče,“ říkají. Tomáš bude volit SPD, Denisa neví.

Nejhlasitěji na Romy, kteří sem v poslední době přicházejí bydlet, nadává původní romské obyvatelstvo sídliště Za Chlumem. „Za nás jsme si normálně venku hráli, všude bylo bezpečno. Teď abychom se báli vyjít z baráku. Jsou to samí feťáci, je to tady úplná katastrofa!“ křičí osmadvacetiletý Milan Grundza, který volí komunisty.

 

 

Naštěstí se spojili

Míříme do přívětivější části Bíliny, což je lesní čtvrť obklopující zdejší lázně. Zatímco stáčírna věhlasné minerálky Bílinská kyselka je v soukromých rukou a nedávno prošla rekonstrukcí, lázeňské budovy v majetku města chátrají – až na část budovy zvané Inhalatorium, kde je možné ochutnat pramen zdarma.

Živěji je v přilehlém areálu, kde sídlí atletický klub AK Bílina. Šéfuje mu sedmdesátiletý Jaromír Říha, který v době své závodní kariéry absolvoval osmatřicet desetibojů a nyní trénuje juniory. Usedáme na tribunu a obdivujeme děti pokoušející se zdolat laťku skokem o tyči. Po železnici duní cisterny tažené lokomotivou s nápisem Unipetrol. „Z Mostu do Ústí,“ poznamená muž, který za svůj život vychoval mnoho talentů a jehož svěřenkyní byla i současná starostka. „Dobrá překážkářka,“ zavzpomíná a dodá: „Po maturitě odešla studovat do Prahy, takhle skončí s atletikou většina Bíliňáků.“

Jaromír Říha pracoval jako policista, nyní učí právo a bezpečnostní předměty na Střední škole technické v Mostu. Ačkoliv bydlí ve vesnici mimo Bílinu, i on považuje za nejnaléhavější problém regionu vyloučené lokality, což jsou vesměs paneláky obývané „novými“ Romy. „Byty skupují lidi bůhvíodkud, kterým je jedno, jak to tady vypadá. A pronajímají je komukoliv, kdo dá nejvíc, což jsou většinou Romové – jejich rodiny jsou velké, bydlí pohromadě a dostávají na bydlení příspěvky,“ konstatuje pan Říha.

Asi týden před volbami má Jaromír Říha jasno: „Minule jsem volil Piráty. Teď inklinuju ke Starostům, ale naštěstí se spojili,“ říká příznivec Víta Rakušana, předsedy STAN a někdejšího starosty Kolína. „Je to rovnej chlap a umí mluvit, navíc Kolín je v atletice pojem, město sport úžasně podporuje.“ Slova uznání má i pro pirátského lídra Ivana Bartoše: „Má to v hlavě srovnaný, ve férové debatě by na něj Babiš neměl, i sportovně je v kondici.“ Vysokou podporu hnutí ANO v Bílině si veterán severočeské atletiky vysvětluje takto: „Je to otázka sociálního postavení lidí, kteří slyší na Babišovy laciné triky a rozhazování peněz.“

Jednání současného předsedy vlády se panu Říhovi vůbec nelíbí: „Vymýšlí si a lže. Způsob, jakým soupeří s konkurenty, je hnus. Třeba když slyšíte, jakým způsobem zaklekávalo ministerstvo financí na firmy. Nebo jak na každýho shání složku – vždyť stejně pracovala StB! Sice mi jako penzistovi přidal, ale jeho praktiky jsou nepřijatelné.“

 

Abychom si věřili

Při pátrání po voličích ANO je v Bílině jedna jistota, a to je radnice. Starostkou je Zuzana Schwarz Bařtipánová, která za Babišovo hnutí letos kandidovala i do parlamentu – na desátém místě ústecké kandidátky. „Do politiky mě přivedla náhoda,“ přibližuje bílinská rodačka, která na Přírodovědecké fakultě UK vystudovala regionální a politickou geografii. „V roce 2014 mě oslovili kamarádi a známí. Nelíbilo se mi, kam v té době město směřovalo (radnici vedla koalice sociálních demokratů a nezávislých – pozn. red.). Zvažovala jsem, že se z Bíliny odstěhuju, ale přesvědčili mě, že stojí za to zkusit s tím něco udělat.“

V období 2014–2018 vládla v Bílině koalice KSČM, hnutí ANO a jednoho z nezávislých uskupení. Starostou byl komunista Oldřich Bubeníček, který byl současně hejtmanem Ústeckého kraje. Zuzana Schwarz Bařtipánová dělala místostarostku.

V dalších komunálních volbách před třemi lety dostalo hnutí ANO v Bílině 28 procent hlasů, KSČM oslabila
z 21 na 13 procent. Vznikla koalice ANO + ODS + uskupení Moje Bílina – TOP 09. Když se podivím, jak pravicově bílinská radnice vykrystalizovala, dostane se mi poučení: „Vy to berete hrozně politicky. My jsme maloměsto. Skoro všichni se známe. S půlkou vrstevníků jsem chodila do školy, s druhou půlkou do kroužků nebo do hospody. Potřebovali jsme to postavit tak, abychom si mohli věřit. A byli zajedno, že priorita je město, nikoliv osobní zájmy.“

Nové sestavě ve vedení města se podařilo zavést systém zadávání veřejných zakázek nad 50 tisíc korun v systému E-ZAK – do zadávacího řízení se může přihlásit kdokoliv a každý občan může zjistit autora nabídky a její vyhodnocení. „Co si budeme říkat, moc Bíliňáků to nevyužívá. Pro nás je ale důležitá důvěra lidí, že město hospodaří transparentně a nelze vysávat obecní peníze pro vlastní potřeby,“ říká třiačtyřicetiletá žena, která dříve pracovala na odboru územního plánování ministerstva pro místní rozvoj a poté ve firmě, jež se zabývala dotacemi na podporu rozvoje lidských zdrojů, vzdělávání a zaměstnanosti.

Koalice pod vedením starostky z hnutí ANO si může připsat i další úspěchy. Tři týdny před volbami dostal od ministerstva dopravy zelenou projekt tříkilometrové přeložky za více než šest miliard korun, jejíž součástí je kýžený tunel. Nahradí proklínanou silnici, která páře město na dvě půlky a kde každý den vznikají kolony. „Měl by vzniknout čtyřpruh ve dvou tubusech, hotovo by mohlo být v roce 2032,“ raduje se Zuzana Schwarz Bařtipánová a dodává: „Ano, možná nám nahrálo, že si pan premiér vybral Ústecký kraj, ale hlavní je, že to prošlo. Už jsme uvažovali o akcích občanské neposlušnosti.“

Severočeské hvězdě Babišova hnutí se podařil i „zásek“ do stranického volebního programu, a to je přesun vyplácení dávek hmotné nouze a státní sociální podpory na obce. „Bílina byla jako hornické město koncipována na dvacet tisíc obyvatel, teď je nás patnáct tisíc. Prázdné byty skupují spekulanti napříč republikou a přesouvají sem sociálně nepřizpůsobivé. Řešila jsem to s panem premiérem dlouhodobě a ten pochopil, že samospráva musí mít páky, jak tohle ovlivnit. Dnes vyplácejí finanční podporu úřady práce, které postrádají přehled o daném místě, a jejich úředníci nemají přímou odpovědnost vůči občanům,“ říká Zuzana Schwarz Bařtipánová.

Kromě nadprůměrné popularity hnutí ANO je Bílina specifická také nízkou volební účastí, která v minulých komunálních volbách klesla na 32,5 procenta (celostátní průměr 47,3). „Vychází to z minulosti,“ vysvětluje starostka a hovoří o vykořeněnosti: „Začalo to odlivem německého obyvatelstva, které nahradili lidé bez sounáležitosti s tímhle krajem. Lidé na šachtách dělali náročnou práci, ale měli jistotu, že se o ně stát postará. Dnes tohle postavení nemají, doly zažívají útlum, potřeba pracovní síly se snižuje. Lidé propadají nostalgii, že za komunistů bylo líp. A nevidí potenciál, který Bílina má.“

Když posloucháte Zuzanu Schwarz Bařtipánovou, napadne vás, jestli uvažovala jít do voleb na jiné kandidátce, než je ta sestavená Andrejem Babišem. „Na Starostech mi vadí, že se spojili s Piráty, což jsou pro mě druzí komunisti. Ale když jsem veřejně prohlásila, že odejdu z hnutí ANO, pokud se zamete pod stůl aféra naší paní krajské místopředsedkyně (poradkyně hejtmana Vladislava Marschallová pobírala 130 tisíc měsíčně od Krajské zdravotní za práci, kterou de facto nevykonávala – pozn. red.), uvažovala jsem podobně, jak naznačujete. Ale možností bylo víc, třeba jít učit zeměpis. O uplatnění se nebojím.“

Než nás starostka pozve na radniční věž, abychom si Bílinu prohlédli z výšky, dojde řeč na hodnocení polistopadové éry: „Hodně se toho pokazilo a tady na Ústecku to bylo obzvlášť výživné. Podívejte se třeba na ROP Severozápad (prapodivné rozdělování mnohamiliardových evropských dotací z Regionálního operačního programu – pozn. red.). Byla do toho namočená ODS i ČSSD, soudy dodnes zdaleka všechno nerozklíčovaly a ty nitky jsou tam pořád,“ říká Zuzana Schwarz Bařtipánová a uzavírá: „To, že nastrčené šedé eminence pro někoho dělají špinavou práci, je pro mě mnohem horší, než když podnikatel, jako je pan Babiš, jde sám do politiky něco změnit.“

 

Polovina pro ANO

Mezi dvěma parlamentními volbami v letech 2013 a 2017 se v Bílině zvedla podpora hnutí ANO z 18 na 41 procent. Naopak ČSSD se propadla z 22 na 6 procent, KSČM z 26 na 13 procent.

Na Ústecku existují i obce, kde Babišovo uskupení ve sněmovních volbách před čtyřmi lety získalo víc než 50 procent hlasů. V okrese Litoměřice jsou dokonce tři vesnice, kde se přehouplo přes 60 procent (Dlažkovice, Vrbičany, Lukavec).

Nás však zlákaly o něco větší Blšany (998 obyvatel), které se zasloužily o zápis do Guinnessovy knihy rekordů jako nejmenší obec na světě, kde se hrála nejvyšší fotbalová soutěž. Hnutí ANO zde v roce 2017 získalo 49,9 procenta hlasů.

 

Skoro každý mlží

„Už se ženou jako ptáci / naši zlatí Blšaňáci. Hejno sršňů, hejno včel / sláva nazdar FK Chmel!“ zněla na přelomu milénia mezi chmelnicemi klubová hymna. S kariérou tady začínal brankář Petr Čech, jednou z atrakcí byly roztleskávačky z domova důchodců v nedalekých Podbořanech, v roce 2001 sem přijelo na zabijačku vedení UEFA i s předsedou.

Po aférách zdejšího fotbalového fanatika, šéfa zemědělského družstva a po Listopadu obchodníka s chmelem a masem Františka Chvalovského sestoupily Blšany v roce 2006 do druhé ligy. Pád nižšími soutěžemi skončil o devět let později, kdy Blšanští nedokázali dát dohromady ani základní jedenáctku a po jednom z debaklů (0:24) klub zanikl.

Tohle všechno zažil i třiapadesátiletý Róbert Janek. Začínal v JZD Blšany jako mechanizátor, pro fotbalisty sekal trávníky, v roce 1989 se stal správcem hřiště a později dělal v klubu předsedu představenstva. „Krásný roky,“ zasní se a dodá: „Kdo se na to dívá nezaujatě, musí Chvaldu ocenit. Vychovali jsme tady tolik frajerů, kteří dobyli svět!“

Na tribuny se vejdou necelé tři tisícovky diváků, v rozích ční k nebi sloupy s umělým osvětlením. Ke stadionu přiléhá areál s ubytováním pro šedesát lidí a se šesti hřišti, který dnes patří podnikateli Pavlu Šilhánkovi z nedaleké obce Kryry. Nejdříve skoupil exekuční pohledávky, celkově jej investice vyšla na osmnáct milionů korun.

Pan Šilhánek nabízí blšanský tréninkový komplex, kam dřív přijížděly na soustředění i týmy z arabských emirátů či Ruska, již osmý rok k prodeji. A než najde kupce, pronajal jej právě Róbertu Janekovi, který má firmu na výstavbu sportovních ploch a je specialistou na fotbalové trávníky – k jeho zákazníkům patří i prvoligové kluby včetně pražské Sparty.

Přerušme však okénko věnované spíše fotbalovým fanouškům a vraťme hovor k politice. „Blšany byly vždycky baštou komunistů. A najednou tu začalo dostávat nejvíc hlasů hnutí ANO. Možná i proto, že Agrofert koupil místní družstvo.“ Zná pan Janek nějaké voliče Andreje Babiše osobně? „Jenom moji maminku, jinak každej mlží,“ zachechtá se.

Blšanský patriot si na konci září nebyl jistý, jestli půjde k volbám. „Poslouchám, zvážím, uvidím. Nevidím, že by nějaká z těch partají dělala něco pro to, aby mi ulehčila podnikání. Všechny ty chytráky mám zafixovaný jako lidi, kterým jde o naše blaho, dokud si nesednou do teplýho křesla. Pak už jim jde jenom o blaho osobní,“ říká.

Dřív volil ODS. „Pak vyplavalo na povrch tolik špíny, že jsem přestal volit úplně. Letos si možná natruc vyberu Okamuru,“ říká. Hnutí ANO prý určitě volit nebude. „Babiš tvrdí, že řídí stát jako firmu. Jak může firma, která prodělává kalhoty, pořád navyšovat příspěvky a rozdávat, kam se člověk podívá!“ rozčílí se pan Janek.

Víc než politika ho zajímá stav hřišť, o která se stará, a nadějný restart celého areálu. „Před třemi roky tu byly plochy bez travního porostu. A jděte se tam podívat teď, jakej je to kulečník! Letos tu byly čtyři turnusy žáků Slavie, přijela Dukla, Motorlet, Braník, Příbram, Teplice... A příští léto už máme vyprodaný.“

 

Každého názor. Cvak.

Pátrání po voličích Andreje Babiše pokračuje v hostinci U Kachny na blšanském náměstí. Provozuje ji metalista a zastupitel Kamil Teinzer v domě své maminky jako večerní zaměstnání. Přes den pracuje pro místní technické služby. „Sekáme trávu, uklízíme listí,“ objasňuje.

„Dřív jsem volil ODS, pak mě to nějak přešlo. Tentokrát ještě nevím. Babiše stoprocentně ne,“ dušuje se hospodský, který v Blšanech založil tradici festivalu Loučení s létem a o víkendech objíždí koncerty kapely Me Shit A. Na adresu voličů hnutí ANO říká: „Oni se k tomu moc nehlásej, ale svoje tipy mám. Podle mě to jsou lidi padesát plus, který vzpomínaj, jak za komunistů bylo líp – novomanželské půjčky, diskotéky v kulturáku, zaměstnanecké výhody. A pak důchodci, jako moje matka, která je ráda, že jí zvedli penzi.“

Kamil Teinzer měl nedávno s Andrejem Babišem osobní telefonát. „Zavolala mi dcera a prej: Tati, já jsem v Žatci a je tady pan Babiš. Tak říkám: Jak Babiš? – No, fakt, podepisuje nějaký knížky. – Tak mi ho dej k telefonu. Pak ji slyším, jak říká: Dobrý den, pane Babiš, tatínek by s vámi chtěl mluvit. A jak jsem měl trochu kocovinu, tak jsem se s tím nesral,“ vypráví. Babišovi začal spílat, načež se ozvalo: Každého názor. „A cvak, zavěsil.“

Druhým podnikem na náměstí je motorest V Údolí Zlatého potoka, který už pětadvacet let vedou manželé Kotíkovi. „Jezdili jsme sem na chalupu a byla tady cedule, že jednoťácká hospoda je na prodej,“ vzpomíná František Kotík. Stará se o kuchyň, jeho žena má na starosti hotelové hosty. „Jako hospodskej mám bejt apolitickej,“ říká. Na Andreje Babiše má ale jasný názor: „Rozumím tomu, že se důchody musí valorizovat. On se ale tváří, jako kdyby to dával z vlastní kapsy. Přitom ty peníze bere ode mě, já jsem šestnáct hodin denně v práci!“

Sám prý volí pravicově. „Moc nás tu takových není. Blšany stárnou, mladí odcházejí. A ty, co tady zůstali, politika nezajímá nebo opakujou, co slyšej doma. Aby si to nějak poskládali ve svý hlavě, to kolem sebe moc nevidím. Ale jak říkám, jsem rád za každého hosta. Zvlášť teď po covidu.“

 

Vidím za tím vděk

Dagmar Břehovská je historicky první starostkou Blšan, která pochází odjinud. Žije tady s rodinou čtrnáctý rok, předtím bydlela v Ústí nad Labem a v Litvínově. Vzděláním je báňská inženýrka, pracovala na Českém metrologickém institutu nebo u developerské firmy. „Chystala jsem podklady, mapy, smlouvy, což se mi dneska hodí,“ říká.

Před svým nástupem do čela radnice nebyla ani zastupitelkou. „Chodila jsem si občas poslechnout jednání, která mě zajímala,“ říká. Bydlí v Soběchlebech, což je jedna z pěti vesnic, které spadají pod Blšany; zde založila spolek na obnovu drobných sakrálních památek. „Jako všude v Sudetech, i tady je spousta poničených či ztracených božích muk, kapliček, křížků. Hledáme je v ruinách, roklích, lesích a snažíme se je vrátit na své místo a opravit,“ vysvětluje.

Přízeň Blšaňanů si ovšem získala něčím jiným: vybudováním kanalizace, což byl projekt, na kterém si vylámalo zuby několik jejích předchůdců. Má i další plány: „Nemáme kam chodit na procházky, protože tu nejsou žádné cesty. Kdo si chce vyrazit ze vsi do vsi pěšky, musí po silnici. V šesti katastrech nemáme jediný metr turistické trasy nebo cyklostezky.“

Při povídání o kapličkách a cestách je Dagmar Břehovská ve svém živlu, zato o „velké politice“ se jí mluvit nechce. „I s přáteli a sousedy se o volbách bavím nerada, je mi to nepříjemné,“ vysvětluje. Do vedení obce se dostala v barvách sociální demokracie, příště chce vytvořit kandidátku pod hlavičkou nezávislého sdružení. A jak si vysvětluje mimořádnou popularitu hnutí ANO? „Nemyslím, že je za tím frustrace. Spíš vděk. Zemědělství se daří, chmelu ještě líp, životní úroveň spíš stoupá. A lidi si to spojují s Babišem. Nemluvě o důchodcích, kterým zvednul důchody a zlevnil dopravu.“

Mužem, který oslovil paní Břehovskou s nabídkou vstoupit do místní politiky, je soukromý zemědělec Radek Vostřel z Liběšovic, který má pro úspěchy ANO i další vysvětlení: „Velkou část produkce prodáváme Babišovi (má na mysli rakovnický podnik AgroZZN – pozn. red.), započítáváme to proti hnojivům, agrochemikáliím a naftě. A ta spolupráce nemá chybu.“

Pan Vostřel v této souvislosti tlumočí i názor řidičů společnosti Primagra, kteří do Liběšovic přijíždějí pro úrodu. „Vykládaj mi: ‚Hele super, za Babiše. Nejezdíme soboty a neděle ani přesčasy. A když už, tak dostaneme zaplaceno, navíc žádný diety a jiný prachy bokem.‘ Mají srovnání a vědí, že jinde se jede za minimální mzdy a lidem se sypou různý náhrady, aby nedanili. Tohle Babiš vůbec nedělá. Jsou víc doma, všechno pěkně na smlouvu, prej nemůžou říct ani popel.“

Kromě Agrofertu působí v Blšanech společnost PP Servis, do níž vstoupila skupina Agro-Chmel Ladislava Chvátala, manažera PPF. „Ten přístup je rozdílný. Co jsem zaslechl, tak kellnerovci měli hlavně tendenci ořezávat personální náklady. U Babiše do toho moc nemluvěj, dokud to šlape, nechaj to být,“ tvrdí Radek Vostřel, který dlouhodobě volí pravici, letos koalici Spolu.

 

Ze sedláků nádeníci

Jednou ze vsí spadajících pod Blšany je kafkovskými legendami opředená Siřem. Spisovatel sem přijel v září 1917 za svou sestrou Ottlou, která tady pomáhala na statku svého švagra. A zůstal osm měsíců, aby se zkusil zbavit tuberkulózy. Na návsi se údajně rozešel s láskou svého života Felicí, která sem za ním jela třicet hodin vlakem z Berlína, v dopisech pozdějšímu nakladateli Maxu Brodovi si stěžoval na myši, kejhání hus, rámus povozů i sousedčinu hru na klavír.

V té době v Siřemi sice ještě nebyla elektřina, ale žilo zde 350 obyvatel a byly tu tři hostince a několik obchodů. Na začátku války Němci vystěhovali českou menšinu, poté Češi odsunuli německou většinu. Dnes má vesnice osmdesát stálých obyvatel a pár chalupářů, není tu hospoda ani krám. Stopami pobytu Franze Kafky se zabývá David Herblich, který za tím účelem založil spolek a provozuje galerii v bývalé sušárně chmele.

„Moji prarodiče sem přišli po válce jako volyňští Češi z Ukrajiny. A bylo to pro ně velké zklamání. Říkávali: Utíkali jsme před Stalinem, ale než jsme sem dojeli, Stalin už byl tady.“ Sotva se Volyňané pustili do obnovy zpustlých hospodářství, přišla kolektivizace. „Oni by ty německý statky utáhli, byli zvyklí sedlačit. Jenomže se z nich stali nádeníci. A tomu dodnes odpovídá zdejší mentalita. A taky výsledky voleb,“ povzdechne si David Herblich.

Po listopadu 1989 v Siřemi dominovali komunisté a sociální demokracie, pak triumfovalo hnutí ANO. „Vidím tam prvky psychologie, jako mají náboženské sekty,“ říká třiačtyřicetiletý absolvent historie na univerzitě v Ústí nad Labem, který podniká v oblasti realit. Může nám doporučit nějaké místní voliče hnutí ANO? „Jasně, zavolám sousedce, taky Volyňačka, na Babiše nedá dopustit,“ dává si mobil k uchu.

Hovor se siřemskou osmdesátnicí netrvá dlouho a nepřináší pro novináře šťastné rozuzlení. „Aha, nemůžete. Nechcete. Dobře, rozumím,“ říká David Herblich. Pátrání po voličích hnutí ANO se v chmelařské oblasti ukazuje jako náročná disciplína. Na mysl vytane pasáž románu Zámek, u něhož se jako jeden z inspiračních zdrojů předpokládá právě Siřem: „Ze zámku nejste, z vesnice nejste, nic nejste. Ale bohužel jste přece něco, jste cizinec.“

 

Nedivím se nostalgii

Z periferie Ústeckého kraje se vracím do Bíliny, ležící v jeho středu. Ve zdejších lázních kdysi pobýval básník Wolfgang Goethe, vzácní hosté přijížděli i na zámek patřící rodu Lobkowiczů. Současnou celebritou je Emil Karička. V ulici vedoucí k náměstí si otevřel barber shop, ze kterého pravidelně streamuje výzvy týkající se hlavně společného soužití Romů se zbytkem obyvatelstva.

Vyrůstal se třemi sourozenci v dětském domově. Když si jej ve dvanácti letech vyžádala do své péče matka, jeho život se nezlepšil. „Otčím chlastal, mámu mlátil. Když jsem se jí zastal, schytal jsem to taky. Museli jsme chodit na dřevo, abychom měli čím topit, na uhlí jsme neměli,“ vypráví čtyřicátník, který se snaží motivovat mladé Romy, aby vzali osud do svých rukou – naučili se řemeslo a našli si práci.

Rád vzpomíná na pobyt v anglickém Leedsu. „Najednou nebyl problém získat práci. Nejdřív jsem rovnal zboží v krámě, pak mě dali na kasu, nakonec jsem opravoval mobily,“ vzpomíná. K myšlence začít stříhat a holit jej přivedl jiný romský selfmademan Lukáš Vlačuha, známý pod přezdívkou Laky Royal, kterému dnes patří tři barber shopy: v Praze, Ostravě a Bratislavě. A proč začal natáčet videa? „Dělám to pro Romy, kteří mi píší, že jsem jejich vzor.“

Emil Karička dlouhodobě pomáhá teplickému Klokánku, v zimě rozdával na ulicích roušky. „Chci ukázat lidem, že Romové nejsou jenom flákači závislí na sociálních dávkách a na drogách. A že třeba pan Okamura je hrozba pro Českou republiku, když šíří nenávist k menšinám, jako jsme my, a jenom nás očerňuje.“ Tím se dostáváme k politice: „Budu volit pana Bartoše a Piráty. Nechci už, aby nám vládnul pan Babiš, který nás jenom oblbuje. Bohužel lidi jsou zaslepený a nechápou, že on jim ty peníze nerozdává ze své kapsy, ale platí to z peněz daňových poplatníků. My to snad nějak přežijeme, ale další generace to budou mít těžký, lidi by měli otevřít oči a koukat do budoucna. Jenomže Češi se vždycky někoho báli a někoho poslouchali. Teď si našli jako bubáka menšiny a chtějí poslouchat Okamuru nebo Babiše.“ Kdo by pochyboval, jestli pan Karička opravdu pronášel citované věty, může se podívat na jeho Facebook a poslechnout si záznam – celý rozhovor si nahrával na mobil.

I on trávil část dospívání na sídlišti, které je dnes postrachem Bíliňanů. Pamětliv doporučení štamgastů restaurace U Pošty, vydávám se po setmění na Teplické Předměstí, kde to má být nejdivočejší. Mým průvodcem je sedmapadesátiletý Pavel Dvořák, který vystudoval elektrotechniku na ČVUT v Praze a dnes pracuje jako manažer finské strojírenské firmy Kone. „Tamhle jsem vyrůstal,“ ukazuje k jednomu z věžáků. „A tamhle minulý týden hořelo.“

Stojíme před panelákem, za jehož okny tu a tam plápolá svíčka, ve většině bytů je ale temno. „Vyhořela elektroinstalace. Někdo polil dveře hořlavinou, takže není vyloučen žhářský útok,“ vysvětluje pan Dvořák. Po Listopadu se angažoval v Občanském fóru, pak se přidal k bílinské pobočce ODS – za stejnou stranu je dnes jeho žena Marcela místostarostkou. „Pojďme tudy,“ ukáže směrem, odkud se nese hluk.

„Za mého mládí tady chtěl bydlet skoro každý,“ říká pan Dvořák na zdupaném plácku, kde dřív bývalo Centrum Astra. „Režim předváděl, jak se horníkům krásně žije, takže tu byla restaurace, knihovna, bazének s vodotrysky, obchody jako polotovary, drogerie nebo textil, kavárna s terasou. Někdy je těžké divit se nostalgii lidí, kteří strávili celý život na šachtě,“ shodneme se před nálevnou, z níž duní romská muzika.

 

Je takovej prostej

Co se týče radniční spolupráce ODS a ANO, mluví Pavel Dvořák podobně jako starostka: „S mnoha z těch lidí se známe z gymplu, takže spolu fungujeme víceméně normálně.“ Přesto si při volebním mítinku Andreje Babiše na náměstí neodpustil menší naschvál a přinesl mezi jeho příznivce cedule s plakáty na představení Baron Prášil, které ve stejný večer uvádělo místní divadlo. „Trochu se na mě mračili,“ pousměje se.

ODS má na městském úřadě tři zastupitele, hnutí ANO devět. Rád bych ale našel Babišovi voliče i jinde než na radnici. Vydávám se proto do zachovalejší části sídliště Za Chlumem, kde se scházejí Ženy nejen v sedu, jak zní název spolku, který se věnuje šití, háčkování či pletení. Přízemí, které si pronajaly, bylo potřeba nejdříve vyklidit. „Mákly jsme si. Dřív tu byla večerka, pak šest let jenom krysy,“ říká Eva Jiráková.

V sobotu týden před volbami se tu odehrává pravidelný kurz. Místností voní káva, je čerstvě napečeno. Až je mi líto, že musím kazit pohodu a zeptat se: Dámy, už víte, koho budete volit? „Já jsem vás varovala, že se pán bude ptát na politiku. Tak povídejte, děvčata!“ zavelí Radka Rosová, se kterou jsem svoji návštěvu předem domlouval. A jde příkladem: „Tady v Bílině volím ANO. S paní starostkou Zuzankou vidím velký posun k lepšímu. Jsou s místostarostkou dvě ženský, a i když jsou každá za jinou stranu, umí se domluvit. Jsou vnímavé, když se na ně s něčím obrátíme, opravdu to začnou řešit.“

Paní Rosová pracuje jako pečovatelka v domě pro seniory a dříve volila sociální demokracii, před čtyřmi roky poprvé hnutí ANO. „Nedávno jsem četla knihu od pana doktora Hnízdila, kde vysvětluje, že lidi jako Babiš jsou psychopati. Oni za to nemůžou, je to rys osobnosti. A kdyby dělal třeba v bramborárně, nikdo by si toho ani nevšiml. Jenomže v politice se to projeví. Tak jsem na vážkách.“ I na současnou vládu má rozporuplný názor: „Paní ministryně Maláčová nám během epidemie nařizovala věci, které ani nešly splnit. Bylo vidět, že neví, o čem mluví. Na druhou stranu je fakt, že takhle nám platy ještě nikdo nezvednul, já dostala skoro čtyři tisíce.“

Ze sedmi přítomných žen jich k volbám chodí šest. Až na váhající paní Rosovou mají jasno, že jejich hlas dostane hnutí ANO. „Kdybychom měly odlišný názory, těžko bychom se mohly scházet,“ shodují se. A srdnatě se zastávají Andreje Babiše: „Furt ho kritizujou za Čapí hnízdo. Ale kolik se nacpalo panu Schwarzenbergovi na Orlík, nikdo neříká. Furt se jenom pindá o Čapím hnízdě.“ – „Je to jenom další zastírací manévr, jak se ho zbavit. Nemůžou na něj, ale pořád to zkoušej. Už to ani neposlouchám.“ – „Až se divím, že se na to nevykašle. Pořád musí poslouchat, kolik si nakradl, přitom svůj plat dává samoživitelkám.“

Ženy nejen v sedu si pochvalují, že premiér do Bíliny osobně jezdil: „V domově seniorů, kde pracuju, sám přišel k paní uklízečce, podal jí ruku a dal se s ní do řeči. Na Zemi živitelce jsme ho s manželem div neporazili. Chodil normálně mezi lidmi a povídal si s nimi, zastavil se i s námi,“ říká Radka Rosová a ostatní se přidávají: „Když se na jedné ze sídlištních škol řešila šikana, hned přijel, aby vyjádřil podporu ředitelce,“ připomínají další návštěvu Andreje Babiše v jejich městě.

Zkouším zjistit, jestli Bíliňanky jejich politický idol přece jen něčím i nerozčiluje. „Jediný, co mi vadí, je, jak se pořád chvástá: Já, já, já… To se mi ekluje,“ říká Eva Jiráková a dodává: „Manžel mi ale říká, ať neblbnu, že to tak v politice musí být.“ Navazuje Hana Kaplanová: „Že má nějaký minusy, to je jasný. Žádnej z těch, kterej tam je, není úplně čistej.“ – „On je takovej prostej a my jsme prostý lidi. Rozumí nám,“ zvedne Irena Karková hlavu od šicího stroje.

 

Sudetské trendy

Vývoj, patrný v minulých sněmovních volbách, v Bílině letos ještě zvýraznil. Hnutí ANO získalo o 2,6 procenta víc než před čtyřmi lety, SPD si polepšilo o 2,8 procenta. Komunisté i sociální demokraté se ani zde nedostali přes pět procent.

V Blšanech si ANO o 1,3 procenta pohoršilo, ale jeho podpora zůstává enormní: 48,6 procenta. Přízeň pro SPD vzrostla mezi chmelnicemi o 1 procento. Komunisté získali pouhá 3,6 procenta a sociální demokraté 2,6 procenta, PirSTAN 10,7.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama