Slunce, vítr, válka a kulhající Česko

Válka na Ukrajině zásadně zamíchala představami a plány v evropské energetice A platí to samozřejmě i pro Českou republiku.

K dřívějšímu cíli snižovat emise skleníkových plynů se po 24. únoru 2022, kdy Putin napadl Ukrajinu, přidal nový velice urgentní požadavek – při výrobě elektrické energie přinejmenším hodně omezit, případně zcela přestat využívat ruské nerostné suroviny. Tak aby Evropa nebyla závislá na ruském vládnoucím režimu, dále jej nákupem plynu či ropy nepodporovala a zároveň se nemusela bát krizové situace, kdy Kreml náhle zastaví dodávky.

V průběhu jara do značné míry utichly hlasy ozývající se bezprostředně po začátku invaze, že na zelené snahy Evropské unie nyní není čas. Ve světle ruských hrozeb zastavením dodávek zemního plynu, pokud nebudou splněny požadavky Kremlu na změnu smluvních podmínek a na placení v rublech, se naopak zdá být rozumnější urychlit odklon od fosilních paliv a začít co nejvíce využívat obnovitelné zdroje. S nadsázkou řečeno – slunce nebo vítr v Evropě Kreml nevypne.

Provedení tohoto cíle bude v jednotlivých státech různé, s ohledem na jejich národní energetické politiky. Trend napříč Evropou, totiž příklon k obnovitelným zdrojům, je však nezpochybnitelný. Zrovna Česko ovšem postupuje v této oblasti oproti jiným zemím pomalu.

Pryč od ruského plynu

Ještě před invazí Ruska na Ukrajinu byla jedním z hlavních cílů Green Dealu, zelené dohody EU, která má dovést tento blok do roku 2050 ke klimatické neutralitě, velká transformace energetiky. Opatření v evropském balíčku Fit for 55 – který ještě není finálně schválen, ale je na stole od loňského roku – měla do roku 2030 přinést snížení celkové spotřeby plynu o třicet procent.