Omezení? Útok na svobodu!

Byl to šok.  Mobilní zábrany kolem sídla německého spolkového parlamentu v centru Berlína dosud budily přirozený respekt. Turisté plot vždy poslušně obcházeli a účastníci různých demonstrací se u něj sice zastavovali, ale svou nespokojenost dávali najevo skandováním přes něj směrem k obehnané budově Reichstagu. 

V podvečer 29. srpna však respekt ze zábran zmizel. Přes plot přeskočili nebo ho prostě odsunuli lidé s červeno-bílo-černými prapory, říšskými barvami původně z 19. století, které dnes s oblibou nosí krajní pravice. Prapory buď mávali nad hlavou, nebo je měli přehozené přes ramena. Utíkali ke schodům budovy, která má v průčelí velkými písmeny vepsáno „Německému lidu“. Jen několik málo policistů se snažilo zabránit protržení zábran před parlamentem. Marně. Ti s vlajkami byli v mnohanásobné přesile a dobře to věděli.

Dovnitř parlamentu se protestující nakonec nedostali. U dveří se bránili útočícím radikálům s krajním nasazením tři policisté do té doby, než přijely posily. Ty pak rychle zpacifikovaly hloučky vetřelců euforických ze svého úspěchu: už jen to, že mohli stát s říšskými vlajkami na schodech parlamentu, pro ně bylo něco. Pro zbytek Německa to naopak byla ostuda a selhání, protože budova spolkového sněmu je v první řadě symbolem toho, k čemu se stát hlásí: ke svobodě vycházející z parlamentní demokracie. Jenže právě obvyklé svobody zažívají od jara ve spolkové republice zatěžkávací zkoušku. A to kvůli pandemii koronaviru – respektive boji s ním.

 

Hygienická demonstrace

První případ koronaviru v Německu potvrdily úřady 27. ledna v Bavorsku. Pacient z okresu Starnberg se nakazil ve firmě od kolegyně, která přiletěla z Číny. Na začátku března pak na následky onemocnění covid-19 zemřel první pacient, z okresu Heinsberg v Severním Porýní-Vestfálsku. O několik dní později vystoupila kancléřka Angela Merkelová v televizi s projevem, ve kterém řekla, že země stojí před výzvou „historických rozměrů“.

Školky a školy se zavřely a 22. března se federální vláda společně s premiéry a premiérkami všech šestnácti spolkových zemí, které mají podle ústavy převážnou část zdravotnictví ve své kompetenci, dohodla na rozsáhlém balíčku restriktivních opatření. Mezi nimi bylo omezení sociálních kontaktů, zákaz vycházení a zavírání obchodů; v následujících týdnech se opatření dále zpřísňovala.

Přestože německé úřady nesáhly na jaře k tak drastickým opatřením jako kupříkladu česká vláda, nespokojenost části německé veřejnosti s omezováním osobní svobody se v Německu projevila velmi záhy – a mnohem viditelněji a razantněji než v Česku. Už koncem března vyšli v několika německých městech do ulic první odpůrci vládních opatření. První demonstrace se v Berlíně konala na náměstí Rosy Luxemburgové a zúčastnilo se jí přibližně čtyřicet lidí. Svolala ji nově založená iniciativa KDW (Komunikační středisko demokratický odpor), jejímž spoluzakladatelem byl dramaturg Anselm Lenz, dlouholetý kritik kapitalismu a establishmentu.

 

Organizátoři protestu spatřovali v protikoronavirových opatřeních zásah do osobních svobod a faktické zavedení diktatury. O měsíc později už přišlo na jejich týden co týden svolávanou „hygienickou demonstraci“ tisíc lidí. Není přitom možné je zahrnout do jedné, jasně vyhraněné skupiny: mezi těmi, kdo vyjadřovali nespokojenost s managementem koronavirové pandemie, byli odpůrci očkování, ezoterici, stoupenci různých konspiračních teorií, odpůrci sítí 5G, popírači holokaustu, lidé, kteří v existenci koronaviru nevěří, antisemité, radikálové z levicové scény, kteří z principu odmítají existenci státu, a vedle nich i stoupenci krajní pravice.

 

Jako za Hitlera

Do protestů se zapojily i některé celebrity. Nejvýraznějším případem je Attila Hildmann, veganský kuchař a autor několika kuchařek, které se v Německu staly bestsellery – a také host mnoha televizních pořadů. Hildmann, který na sebe upozornil kontroverzními výroky už během migrační krize, se v průběhu koronavirové pandemie stal jednou z nejvýraznějších postav konspirační scény. Na svém kanálu v chatovací a neregulované aplikaci Telegram, kde jeho příspěvky sleduje více než sto tisíc lidí, šíří mimo jiné antisemitské a krajně pravicové konspirace: na jeho zpravidla nepovolená shromáždění docházejí desítky lidí.

Další významným aktérem protestů proti koronavirovým opatřením je stuttgartské hnutí „Querdenken 711“, což lze přeložit jako „Myslet vlastní hlavou“ – číslo na konci vyjadřuje stuttgartskou předvolbu. Hnutí vzniklo v dubnu, tedy o něco později než berlínské „hygienické demonstrace“. Jeho zakladatelem je Michael Ballweg, podnikatel v IT branži, který v manifestu hnutí odmítá současné omezování základních práv. Querdenken 711 je protisystémové hnutí, které není spokojeno ani se současnou ústavou spolkové republiky, kterou mluvčí hnutí Stephan Bergmann nazývá „okupačním právem“. Tento výraz často používají takzvaní „říšští občané“, kteří odmítají existenci současného německého státu založeného po druhé světové válce po porážce Hitlera a obsazení země Spojenci.

Velkým úspěchem Querdenken 711 bylo rozhodnutí ústavního soudu, který v dubnu vyhověl jeho návrhu předběžného opatření a umožnil mu uspořádat demonstraci. Badensko-württemberská vláda podle soudu nesměla paušálně zakázat jakékoli demonstrace, aniž by příslušné úřady nepřezkoumaly podmínky, za kterých by se protestovalo.

Stuttgartské hnutí se rychle rozrostlo a po celém Německu vznikly jeho odnože s číselným označením podle telefonní předvolby. Skladba stoupenců tohoto hnutí je podobně pestrá jako u berlínských hygienických demonstrací. Protest a vzdor je jejich společným jmenovatelem, motivace jsou ovšem různé. Přirovnávání současné spolkové republiky k nesvobodnému nacistickému Německu bývá na těchto demonstracích běžné. Protikoronavirová opatření se v jejich vidění světa podobají zmocňovacímu zákonu, kterým se Adolf Hitler v roce 1933 chopil moci a přeměnil demokracii v diktaturu.

 

Jsou to „covidioti“

V polovině srpna vystoupil ve Stuttgartu na shromáždění Querdenken 711 také kabaretista Florian Schröder. Jeho projev měl překvapivý průběh, ovšem reakce davu už tak moc překvapivá nebyla.

Kabaretista o sobě nejprve řekl, že není stoupencem hnutí. „Já jsem mainstream,“ prohlásil hned v úvodu svého vystoupení. Jestliže mají lidé shromáždění pod pódiem pocit, že jim establishment odepírá svobodu a práva, pak oni musejí logicky chtít svobodu projevu totální a pro všechny, i pro něj, protože on by jako kabaretista bez ní nemohl vůbec pracovat. Je to tak? – zeptal se a dav mu na tuto jeho otázku hlasitě odpověděl, že ano.

„Velmi dobře,“ pokračoval Schröder dále. „Rád bych vás tedy s něčím konfrontoval: jsem přesvědčen o tom, že koronavirus je nebezpečná a vysoce nakažlivá nemoc. Jsem toho názoru, že nosit roušku a udržovat si odstup má smysl. Že je to důležité a to nejlepší, co můžeme v této době dělat.“ Načež začali shromáždění lidé pískat. „To je můj názor,“ pokračoval Florian Schröder z pódia. „Jestli jste demokraté, musíte můj názor vydržet. A to bez pískotu a bučení, moji milí přátelé.“

Jeho řeč samozřejmě náhled protestujících proti koronavirovým opatřením nezměnila. Demonstrace mají od dubna stupňující se dynamiku. Ačkoli Německo od května utažené šrouby postupně povolovalo, rozdmýchaná frustrace mezi kritiky vládních opatření neodeznívala. Spíše naopak. Stuttgartské hnutí svolalo na začátek srpna do Berlína demonstraci proti vládním opatřením, na kterou se z celého Německo sjelo podle policie přibližně 30 tisíc lidí. Také opoziční, národní populisté z Alternativy pro Německo (AfD) mobilizovali své voliče a k demonstraci se připojili.

„Konec pandemie – Den svobody“ bylo heslem tohoto protestu. V šestiproudové ulici vedoucí od Braniborské brány k Vítěznému sloupu se nad hlavami třepotaly říšské vlajky vedle těch duhových. Mezi účastníky byli postarší hippíci, rodiny s dětmi, lidé s nápisy prezentujícími konspirační teorie, odpůrci očkování, staří, mladí. Na cedulích se objevily tradiční cíle lidového hněvu těchto demonstrací: Angela Merkelová a Bill Gates. Pro mnohé účastníky demonstrace zkrátka koronavirus není skutečnou nákazou, ale obyčejným spiknutím, vymyšlenou hrozbou.

Velká účast byla velkým překvapením. Jak pro organizátory, tak pro německou veřejnost i politiky. Nedalo se nad tím jen tak mávnout rukou s odkazem, že demonstrují pouze pobláznění lidé. Na to jich bylo v ulicích příliš. 

Saskia Eskenová, jedna ze dvou lídrů vládní sociální demokracie SPD, označila demonstranty, kteří v Berlíně během protestů záměrně nedodržovali hygienické předpisy, tedy ani nařízené rozestupy a neměli roušky, za „covidioty“. Státní zástupce v Berlíně sice smetl desítky žalob na předsedkyni SPD ze stolu, v německém veřejném prostoru se nicméně rozhořela diskuse, zda je vhodné takto urážet lidi, kteří mají zákonem dané právo vyjádřit svůj nesouhlasný postoj. V německých vládních stranách totiž vědí, že se to může obrátit proti nim. Bývalý předseda SPD Sigmar Gabriel kdysi nazval „pakáží“ vulgární demonstranty, kteří odmítali žadatele o azyl – což nakonec pouze posílilo protestní hnutí i pocity lidí, že se na ně vládní elity dívají spatra.

 

Útok na srdce demokracie

Průzkumy ukazují, že demonstrace proti koronavirovým opatřením nelze vnímat jakou skutečnou hybnou sílu ve společnosti. Německá veřejnost je zatím většinově odmítá. Podle šetření agentury Civey pro týdeník Spiegel považují tři čtvrtiny dotázaných protesty za scestné, ovšem nezanedbatelný zbytek má pro ně jisté pochopení. Je tedy zjevné, že s ohledem na trvající pandemii a nutnost restrikcí odpor proti vládní koronavirové politice z německého veřejného prostoru hned tak nezmizí.

Organizátoři z Querdenken 711 svolali po úspěchu ze začátku srpna na konec téhož měsíce a opět do Berlína další, v pořadí už druhou demonstraci. Město ji s ohledem na epidemiologickou situaci zakázalo, soud zákaz zvrátil, město se odvolalo a soud opětovně demonstraci povolil, ovšem za předpokladu, že se účastníci budou držet předepsaných hygienických pravidel. Tentokrát demonstrovalo v německé metropoli skoro čtyřicet tisíc lidí. Většina poklidně u Vítězného sloupu. Radikálové z okruhu „říšských občanů“ se střetli před ruskou ambasádou s policejními jednotkami. Mezi zadrženými demonstranty byl i zmíněný veganský kuchař Attila Hildmann. 

Dalších asi tři sta pravicových extremistů s říšskými vlajkami zamířilo navečer k německému parlamentu, kde se nezastavili u hrazení, ale pokusili se, jak bylo popsáno v úvodu textu, proniknout do sídla Bundestagu.

Za „nesnesitelný útok na srdce naší demokracie“ označil jejich akci německý prezident Frank-Walter Steinmeier. Kdo je nespokojený s protikoronavirovými opatřeními nebo kdo zpochybňuje jejich nutnost, může tak podle prezidenta činit veřejně a může proti nim demonstrovat. „Moje pochopení ale končí tam, kde se demonstranti nechávají zapřahávat za vozy nepřátel demokracie a politických štváčů,“ komentoval Steinmeier události onoho sobotního večera.

„Tento virus je zátěž pro demokracii,“ řekla kancléřka Angela Merkelová na své pravidelné letní tiskové konferenci pro domácí i zahraniční novináře, kterou letos uspořádala koncem srpna. Koronavirus od začátku roku určuje její práci a nic se na tom nezmění ani na podzim a v zimě. „S tímto virem budeme muset žít ještě dlouho,“ řekla Merkelová. Dokud nebude vakcína, život se prý k normálu nevrátí. Popisuje tak velké vládní dilema. S ohledem na šíření koronaviru je nutné omezit život občanů, což může fungovat pouze tehdy, pokud občané tomuto zásahu do svých práv a svobod porozumějí. Politika se tedy musí snažit být srozumitelná, a nesmí tak ztratit vazbu k lidem. Opatření, kterým nebudou občané rozumět, nebude také nikdo dodržovat – to považuje kancléřka Merkelová za jeden z největších úkolů dnešní politiky.

 

Dlouhodobé následky?

Ačkoli jsou protikoronavirové demonstrace stále spíše obskurní záležitostí, která v současnosti nemá potenciál strhnout většinu, dovolávání se demokratické legitimity není tak úplně scestné. Koneckonců i v německém parlamentu, do kterého se koncem srpna pokoušeli dostat pravicoví extremisté, se ozvaly pochybnosti, zda se v dobách pandemie nechová spolková vláda příliš autoritativně.

Jeden z místopředsedů Bundestagu Wolfgang Kubicki z liberální FDP vyjádřil v říjnu obavy z toho, aby se parlament neocitl v krizové době na vedlejší koleji. Podle Kubického dohaduje vláda v koordinaci s premiéry spolkových zemí protikoronavirová opatření, aniž by se k nim jakkoli parlament vyjadřoval. To je podle Kubického dlouhodobě nebezpečné, protože to narušuje legitimitu demokratického zřízení. V tomto ohledu by mu jistě dala spousta demonstrantů, které mobilizuje stuttgartské hnutí Querdenken 711, za pravdu. 

Wolfgang Kubicki je z opoziční strany. Ovšem jeho postoj rezonuje i v táboru nynější velké koalice křesťanských a sociálních demokratů. „Už tři čtvrtě roku přijímá stát, spolkové země a obce opatření, aniž o nich rozhodoval volený parlament,“ řekl poslanec za sociální demokracii Florian Post.

Čekání na vakcínu a účinný lék prožije německá společnost v mimořádném režimu. Koncem října rozhodly vlády jednotlivých spolkových zemí společně s kancléřkou o lockdownu na několik týdnů, který by měl virus zabrzdit. V první části podzimu se totiž opět začal šířit, byť v přepočtu na počet obyvatel ani vzdáleně nedosahoval tempa, jaké zažívala Česká republika.

Jak dlouhé tedy bude čekání na vytoužený „normál“, nedokáže nikdo přesně odhadnout. Že německá demokracie ustojí koronavirus spíše s mírnými symptomy, se nyní zdá být velmi pravděpodobné. Zda si ovšem z tohoto zatěžkávacího období odnese nějaké dlouhodobé následky, zůstává otevřené.

 

Autor je německým zpravodajem Deníku N.