Nacisti, fašisti, agenti… Taková ruská televize nebývala

Začněme redaktorkou ruské státní televize Marinou Ovsjannikovovou, nedávno v živém vysílání vběhla za moderátorku ve studiu a rozvinula transparent s protiválečnými nápisy. Může mít takový čin uvnitř Ruska nějaký reálný dopad?

Předně bych rád řekl, že i přes veškeré pochyby, které se po události objevily, to po mém soudu nebylo nahrané. Ani by to nedávalo smysl, vždyť k čemu by něco takového bylo Putinovi dobré? Spíše se domnívám, že to bylo autentické, že Marina opravdu dokázala za moderátorku Jekatěrinu Andrejevovou, takovou Putinovu normalizační hvězdu, proniknout s protiválečným plakátem. Ale vaše otázka zní naprosto správně – a bohužel je třeba říct, že platné to není nic. Spousta proputinovských Rusů – a dávají mu nyní až 77 procent preferenčních hlasů – si řekne, že za tím stáli Američani nebo něco podobného. Podle mého soudu je počin Mariny Ovsjannikovové obdivuhodný, ale pro celkový průběh tohoto válečného konfliktu a hlavně pro ruské společenské povědomí to nemá žádný přínos.

Televize, a to platí stále, je pro většinu Rusů hlavním zdrojem informací. Myslíte si, že to vůbec kdy bylo jinak? Samozřejmě mluvíme o době, kdy již byla televize masově rozšířena.

Nebylo to jinak nikdy. Ale rozdíl je v tom, že dejme tomu v druhé polovině osmdesátých let a devadesátých letech přece jen státní televize vysílala opravdu velmi zajímavé pořady. Pak se navíc objevila televize NTV, což bylo něco docela nového a jiného. V těchto letech, abych to upřesnil, tak od roku 1985 do roku 2000, televize opravdu byly schopné šířit alternativní názory. Právě proto Putin, když se na přelomu století dostal k moci, začal televizní svět drtit. Jako první zaškrtil zmíněnou NTV, potom zničil veřejnoprávní televizi, udělal z ní hlásnou troubu Kremlu, jako to bylo v sovětských dobách.

V jaké kondici se, obecně vzato, nacházela ruská mediální krajina, když posledního dne roku 1999 odešel z Kremlu Boris Jelcin a na jeho místo nastoupil Vladimir Putin?

Dobrá otázka. V té době byla mediální krajina ve velmi dobrém stavu. Už jsem hovořil o televizích, ale existovala i jiná kvalitní média. Od devadesátého roku například vysílala rozhlasová stanice Echo Moskvy, ta, kterou teď Putin po dvaatřiceti letech zakázal. Existovaly i velmi nezávislé noviny a časopisy, z druhé poloviny osmdesátých let bych jmenoval časopis Ogoněk. Z něj jsme tenkrát nabírali nesmírně zajímavé informace, o kterých předtím nebylo ani potuchy – a když už, tak maximálně na rusky vysílajících rozhlasových stanicích typu BBC, Svobodná Evropa a tak dál.

Zmínil jste likvidaci NTV, což byl případ, který se dodnes považuje za počátek Putinova tažení proti nezávislým médiím. Můžete vysvětlit, co to bylo za televizi a co s ní ruský prezident udělal?

To byla stanice, která byla v té době opravdu nezávislá, byla komerční. Já mám velké podezření, že ji Putin zlikvidoval zejména proto, že tam běžel velmi dobrý satirický pořad, který se jmenoval Kukly neboli loutky, česky bychom řekli Gumáci. V devadesátých letech se tam vytrvale objevoval opilec Jelcin, což byla figura vyloženě směšná. Ale Jelcin byl, ať si o něm myslel kdokoli cokoli, nad to plně povznesený a klidně to snášel. Kdežto později, když tam nechali vyrobit tichošlápka Putina, tak Putin stanici ihned zatnul tipec, přetvořil ji k obrazu svému. Ruský novinář Viktor Šenderovič, který tehdy psal ke Kuklám scénáře, mi před lety řekl: „Já jsem se s Putinem několikrát poté setkal a pokaždé, když jsme si museli podat ruku, jsem hned běžel někam k umyvadlu, kde jsem si ji umyl. A myslím, že on dělal totéž.“

Tohle se dělo na samém počátku Putinovy vlády, dejme tomu do roku 2005. Načež Putin dospěl k názoru, že si z něj Západ dělá blázny, a rozhodl se, že nastolí vlastní kurz, jenž nejdřív nenápadně a postupně čím dál silněji směřoval k sovětským praktikám.

Jak tedy vypadala likvidace nezávislých médií v praxi?