Nacisti, fašisti, agenti… Taková ruská televize nebývala

Lidé

Když se Vladimir Putin před dvaadvaceti lety stal ruským prezidentem, mediální krajina v největší zemi světa byla v dobré kondici. Existovaly nezávislé televize, rozhlasové stanice i noviny a časopisy. Putin ale rychle pochopil, že média je třeba ovládnout: začal proslulou televizí NTV, která jej zesměšňovala v pořadu podobném českým „Gumákům“. A od té doby je jen a jen hůř, soudí Libor Dvořák, komentátor Českého rozhlasu a přední český odborník na Rusko a postsovětský prostor.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Začněme redaktorkou ruské státní televize Marinou Ovsjannikovovou, nedávno v živém vysílání vběhla za moderátorku ve studiu a rozvinula transparent s protiválečnými nápisy. Může mít takový čin uvnitř Ruska nějaký reálný dopad?

Předně bych rád řekl, že i přes veškeré pochyby, které se po události objevily, to po mém soudu nebylo nahrané. Ani by to nedávalo smysl, vždyť k čemu by něco takového bylo Putinovi dobré? Spíše se domnívám, že to bylo autentické, že Marina opravdu dokázala za moderátorku Jekatěrinu Andrejevovou, takovou Putinovu normalizační hvězdu, proniknout s protiválečným plakátem. Ale vaše otázka zní naprosto správně – a bohužel je třeba říct, že platné to není nic. Spousta proputinovských Rusů – a dávají mu nyní až 77 procent preferenčních hlasů – si řekne, že za tím stáli Američani nebo něco podobného. Podle mého soudu je počin Mariny Ovsjannikovové obdivuhodný, ale pro celkový průběh tohoto válečného konfliktu a hlavně pro ruské společenské povědomí to nemá žádný přínos.

 

Televize, a to platí stále, je pro většinu Rusů hlavním zdrojem informací. Myslíte si, že to vůbec kdy bylo jinak? Samozřejmě mluvíme o době, kdy již byla televize masově rozšířena.

Nebylo to jinak nikdy. Ale rozdíl je v tom, že dejme tomu v druhé polovině osmdesátých let a devadesátých letech přece jen státní televize vysílala opravdu velmi zajímavé pořady. Pak se navíc objevila televize NTV, což bylo něco docela nového a jiného. V těchto letech, abych to upřesnil, tak od roku 1985 do roku 2000, televize opravdu byly schopné šířit alternativní názory. Právě proto Putin, když se na přelomu století dostal k moci, začal televizní svět drtit. Jako první zaškrtil zmíněnou NTV, potom zničil veřejnoprávní televizi, udělal z ní hlásnou troubu Kremlu, jako to bylo v sovětských dobách.

 

V jaké kondici se, obecně vzato, nacházela ruská mediální krajina, když posledního dne roku 1999 odešel z Kremlu Boris Jelcin a na jeho místo nastoupil Vladimir Putin?

Dobrá otázka. V té době byla mediální krajina ve velmi dobrém stavu. Už jsem hovořil o televizích, ale existovala i jiná kvalitní média. Od devadesátého roku například vysílala rozhlasová stanice Echo Moskvy, ta, kterou teď Putin po dvaatřiceti letech zakázal. Existovaly i velmi nezávislé noviny a časopisy, z druhé poloviny osmdesátých let bych jmenoval časopis Ogoněk. Z něj jsme tenkrát nabírali nesmírně zajímavé informace, o kterých předtím nebylo ani potuchy – a když už, tak maximálně na rusky vysílajících rozhlasových stanicích typu BBC, Svobodná Evropa a tak dál.

 

 

Zmínil jste likvidaci NTV, což byl případ, který se dodnes považuje za počátek Putinova tažení proti nezávislým médiím. Můžete vysvětlit, co to bylo za televizi a co s ní ruský prezident udělal?

To byla stanice, která byla v té době opravdu nezávislá, byla komerční. Já mám velké podezření, že ji Putin zlikvidoval zejména proto, že tam běžel velmi dobrý satirický pořad, který se jmenoval Kukly neboli loutky, česky bychom řekli Gumáci. V devadesátých letech se tam vytrvale objevoval opilec Jelcin, což byla figura vyloženě směšná. Ale Jelcin byl, ať si o něm myslel kdokoli cokoli, nad to plně povznesený a klidně to snášel. Kdežto později, když tam nechali vyrobit tichošlápka Putina, tak Putin stanici ihned zatnul tipec, přetvořil ji k obrazu svému. Ruský novinář Viktor Šenderovič, který tehdy psal ke Kuklám scénáře, mi před lety řekl: „Já jsem se s Putinem několikrát poté setkal a pokaždé, když jsme si museli podat ruku, jsem hned běžel někam k umyvadlu, kde jsem si ji umyl. A myslím, že on dělal totéž.“

Tohle se dělo na samém počátku Putinovy vlády, dejme tomu do roku 2005. Načež Putin dospěl k názoru, že si z něj Západ dělá blázny, a rozhodl se, že nastolí vlastní kurz, jenž nejdřív nenápadně a postupně čím dál silněji směřoval k sovětským praktikám.

 

Jak tedy vypadala likvidace nezávislých médií v praxi?

Putin je v podstatě znárodňoval. Již zmíněná televize NTV například patřila oligarchovi Vladimiru Gusinskému, kterého ruský prezident donutil k emigraci do Izraele. V exilu skončil i další mediální magnát Boris Berezovskij. Podobně si ale Putin počínal i s jinými oligarchy, kteří nepodnikali ve sféře médií. Teď mám na mysli především Michaela Chodorkovského, který se mu postavil v předvolebním boji před prezidentskými volbami 2004. Putin tehdy, roku předcházejícího, zlikvidoval Chodorkovského gigantickou a velmi úspěšnou firmu Jukos a samotného Chodorkovského, jenž měl politické aspirace, zkrátka posadil na deset let do vězení. Je zřejmé, že od té doby Putinova ruka neustále přitvrzuje.

 

Proti internetu

Posuňme se trochu v čase až do roku 2011 a 2012, kdy se v Rusku konaly největší protirežimní protesty za dobu Putinovy vlády a svolávané byly většinou online. Dá se konstatovat, že zmíněné protesty znamenaly z pohledu režimu zlom, kdy si Putin uvědomil, že je třeba kontrolovat a regulovat i internet?

Docela určitě. Já bych k tomu přidal, že to byly nejen tyto ruské protesty, ale i arabské jaro z roku 2011. Do té doby Vladimir Putin skutečně nechával internetovou sféru na pokoji. On jistě chápal, že v online prostředí se pohybují především lidé, kteří s ním stejně nikdy nebudou souhlasit a které nepůjde ovládnout prostřednictvím státní propagandy. Jenže právě v roce 2011 se rozhodl, že se s tím musí něco udělat. Dnes už víme, jak to dopadlo. Blokování Twitteru, Instagramu a ostatních sociálních sítí, které se teď v Rusku odehrává, velmi pravděpodobně povede – dle čínského vzoru – ke vzniku národního internetu. A občané Ruska nebudou mít možnost se do světové sítě vůbec dostat. To se opravdu může docela dobře stát.

 

 

Byla pro ruské mediální prostředí nějakým milníkem anexe Krymu a začátek války na Donbase v roce 2014?

Je to možné, i když si myslím, že to tažení proti internetu začalo skutečně už v letech 2011 a 2012. Ale ještě jednu velmi důležitou věc je třeba zmínit, a to zákonodárství. Během Putinovy vlády byla přijata celá řada zákonů, které mají na média – a pochopitelně nejen na ně – obrovský vliv. Nyní je to samozřejmě ten balík zákonů zavádějící vojenskou cenzuru, ale já bych připomněl například zákon o zahraničních agentech. Zahraničním agentem je, zjednodušeně řečeno, médium či například nevládní organizace, která je zkrátka financována ze zahraničí. Označení zahraniční agent přináší do života organizace obrovskou spoustu problémů, ale jde velice silně i o rovinu symbolickou. Víte, když jsem začátkem šedesátých let chodil v Sovětském svazu do školy, existovalo označení agent imperialistického Západu. A to byla jedna z nejděsivějších věcí a myslím, že podobný efekt to má dnes. V běžném člověku takové označení automaticky budí nedůvěru. A je to cesta k tomu, kdy bude Rusko, podobně jako byl Sovětský svaz, v naprosté izolaci, přesvědčeno o tom, že je jedinečné, v první linii boje proti rozkládajícímu se Západu. Že je to celé blábol, to je ruským elitám jedno.

 

Berličky

Jakou roli v tom celém hrají, respektive hrála skutečně nezávislá média, z nichž některá existovala po celou dobu Putinovy vlády? Už jste zmiňoval Echo Moskvy, připomeňme i list Novaja Gazeta, jehož šéfredaktor Dmitrij Muratov vloni dostal Nobelovu cenu za mír. A byly i další projekty…

Myslím, že tato média z pohledu režimu dlouhou dobu plnila funkci jakési berličky, díky níž mohl Putin čelit kritice za omezování svobody slova. Mohl říct: Jen se podívejte, máme Echo, máme Novou Gazetu, kde mě neustále kritizují. Nicméně Putin si byl od začátku dobře vědom toho, že zdaleka největší propagandistickou moc mají státem ovládané televize.

 

Když už jsme se vrátili k televizím… Dala se v měsících, či dokonce letech před nynější válkou proti Ukrajině na ruských státních kanálech vypozorovat nějaká propagandistická příprava? Ptám se mimo jiné proto, že dle průzkumů Levadova centra se za posledních několik měsíců výrazně zhoršil vztah Rusů k Ukrajincům.

Propagandistická příprava tam docela určitě byla, a dokonce bych řekl, že už od roku 2014. Tenkrát vznikaly nadávky do fašistů, nacistů a banderovců… Na to prostý Rus slyší stejně jako například na toho zahraničního agenta. Zkrátka to se velmi pečlivě a velmi dlouho připravovalo, a přestože Rusové předtím vždy označovali ukrajinský národ za nejbližší a bratrský, najednou jej mají za bandu fašistů a ničemů.

 

A na závěr jedna potenciálně velmi pesimistická otázka: Jakou můžeme ruským mediím předpovědět budoucnost?

Já se obávám, že to bude velmi chmurné. Dokud bude Vladimir Putin u moci, bude oklešťování médií pokračovat. Většina nezávislých novinářů odejde na Západ, kde třeba založí ruskojazyčná média, a je možné, že až se režim změní, tito lidé se do Ruska vrátí. Nicméně na domácí půdě to bude obtížné, stejně jako potom hledání cesty zpět.

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement