Můj poslední dekadentní trip

Post Image

Můj poslední dekadentní trip

Play icon
14 minut
„S kamarádkou Lunou jsme se šli v Mexiku projít do lesa, kde si dala pár houbiček a cítila hluboké propojení se stromy. Měli jsme se pak setkat ještě někde v Kalifornii, kde plánovala sbírat jablka, ale už jsme si nikdy nenapsali.“

foto David Těšínský

Když jsme se po jeho návratu potkali a David Těšínský pravil, že abstinuje (už dva týdny), došlo mi, že tenhle poslední výlet musel být šílenější, než jsem očekával. V létě mi přes půl zeměkoule poslal pár zoufalých zpráv, ale to už je klasika: Davidovu práci v Reportérovi konsternovaně sledujeme mimo jiné z toho důvodu, že je extremista, napůl cvok a napůl hrdina. „No jo,“ chrlí na mě novinky, „ale tentokrát jsem například fotil mrtvolu.“

Sám sobě do očí nevidím, ale kdykoli David vypráví o svých dobrodružstvích, pravděpodobně je mám vytřeštěné. Začne to už první větou: „V květnu jsem se rozhodl, že pojedu na dva týdny do Mexika, kde neřešili covid – no a vrátil jsem se po třech a půl měsíce.“

David obvykle disponuje spíše nadšením než penězi, ale na(ne)štěstí má ve Spojených státech dobrosrdečného bratrance, který mu občas přispěje na letenky – právě s ním si užili naplánované čtrnáctidenní prázdniny.

Pak ale začíná tragikomický cestopis: „Domů mě vlastně nic netáhlo, a tak jsem si řekl, že v Mexico City zkusím najít a nafotit členy drogových kartelů.“

Nemaje lepšího plánu, zašel David do nechvalně známé, turistům nedoporučované čtvrti Tepito, kde ovšem (vzpomíná s lítostí v hlase) poznal jen mladé a vcelku přívětivé gangsteříky, kteří se rádi nechali vyfotit s pistolí, ale nestříleli.

Ovšem pozor – jedenatřicetiletý David mi ukazuje dospělou tvář: „Zašli jsme navštívit i jednoho jejich kamaráda, který řekl, že má ve sklepě rukojmího, kterému chce řezat prsty, a ať si to jdu nafotit, ale odmítl jsem. Tohle už mi připadalo za hranou a říkal jsem si, že by přede mnou možná krutost přeháněl, s čímž nechci mít nic společnýho…“

Ani po pár dnech potulování na žádnou středně drsnou fotogenickou akci nenarazil („takové ty scény, jako že mi dealer stojící přímo u policajtů nabízí trávu, se stanou za chvíli všedními“), pročež si u piva řekl, že zmizí třeba na jih do mexického státu Oaxaca.

Přečtěte si také

Zuby

Se svou bohémskou povahou si pochopitelně vybral vysokohorské a psychotropními houbičkami vyhlášené městečko San José del Pacífico, kde se rozhodl odpočívat. „Dát si pauzu. Zpomalit. Přestat tolik pít pivo, a tím pádem vyloučit možnost, že bych pak dostal chuť pokračovat něčím silnějším…“

Opravdu pak v krásných kopcích nad oblaky čtyři dny abstinoval, dal si jenom ty lysohlávky – v létě je houbová sezona, k dostání bývají všude: „Plná hrst jich je za patnáct dolarů a musím říct, že mě příjemně potěšily, ani halucinace jsem neměl. Horší bylo, že mě tam začaly neskutečně bolet zuby.“

Podpořte Reportér sdílením článku