PODCAST: Až skončí Archa, vykouříme hrudku hašiše od Allena Ginsberga

Divadlo Archa ve své velmi úspěšné, tři dekády trvající podobě, koncem letošního roku končí. Manželé se s ním na Silvestra rozloučí, a proto pomalu můžou začít rekapitulovat: „Velmi silných momentů byly v Arše stovky,“ uvažuje nahlas Jana Svobodová, „ale pro mě asi vůbec nejsilnějším bylo setkání s Philipem Glassem a Allenem Ginsbergem, které oba dva po celý svůj dospělý život nesmírně obdivuju.“

Mluví o březnu roku 1996, kdy Ondřej Hrab nejprve pozval do Archy pouze Glasse, ale ten tehdy požádal, aby ho mohl na jevišti doprovodit i kamarád Ginsberg.
„Nikdy nezapomenu,“ říká Jana Svobodová, „jak jsme si jen takhle ve čtyřech, my dva s Ondrou a oni, vyrazili do palačinkárny na Malé Straně. Glass třeba vyprávěl, že už na to konečně vyzrál – dlouho prý slyšel hudbu skoro pořád, ale naučil se to omezit natolik, aby mu v hlavě dozněla v jednu hodinu odpoledne a po zbytek dne moc neotravovala: Nemám to jako tady chudák Allan, říkal, kterej se budí ve čtyři ráno a hned musí psát básně! Bylo to krásné vyznání; vlastně nám vyprávěli, že geniální tvorba vždycky znamená i utrpení, se kterým je potřeba se aspoň v rámci možností nějak vyrovnávat.“

Během podcastu si manželé vzpomněli, že jim Allen Ginsberg (tou dobou osmdesátiletý, čekal ho poslední rok života) věnoval hrudku hašiše. „Ondro,“ prohlásil tehdy, „tohle vykuř, až ti bude nejhůř.“

Ondřeji Hrabovi zatím „nejhůř“ zjevně nebylo, ale jeho žena v podcastu nadhodí, že už je pomalu na čase vyzkoušet kvalitu beatnického materiálu – třeba právě na Silvestra, až spolu naposledy zabouchnou dveře Archy a vrátí se domů.

V půl druhé hodiny trvajícím podcastu hovoří otevřeně a zajímavě taky o Václavu Havlovi, Minu Tanakovi nebo Johnu Caleovi, který mimochodem v Arše vystupuje tento týden, v úterý 1. března.

Rozhovor si poslechněte buď přímo zde, nebo ve vašich podcastových aplikacích.