Anketa. Kvůli čemu jste si v životě stoupli do nejdelší fronty?

Martina Leierová, Spisovatelka Žije s rodinou v Římě, letos vydala druhý román Tohle město, tahle řeka. Nejdelší frontu, do které jsem si dobrovolně stoupla, si pamatuju přesně. Byla na slunci, na betonovém chodníku, vedla do paneláku na Praze 10 a stála jsem v ní osm hodin. Byla na výjezdní doložku k moři, psal se rok 1988. I v současnosti se občas dobrovolně stavím do fronty a jsem ochotná trpělivě pomalým krokem postupovat vpřed – obvykle k muži, který mi umělohmotnou pistolí změří teplotu čela. Čeká mě za to post-lockdownová odměna – koncert, prohlídka galerie, film, nebo dokonce návštěva tisíce let staré památky, která sama tohle nepamatuje. Očkovaná jsem bez fronty, v drive-in očkovacím centru poblíž Říma.

Jan Pavlacký, Režisér Pro Netflix natočil už tři řady seriálu Haunted. Fronty nesnáším; a úplně nejvíc lidi, kteří se tam zapovídají a nechají před sebou sebemenší volný prostor. Pár zbytečných milimetrů, byť na několik málo vteřin, mě přivádí k nepříčetnosti. Kdysi dávno jsem předbíhal – nejdelší fronta, kterou jsem předběhl, byla do Sixtinské kaple, a ačkoliv se cítím trochu trapně, podvod stál za to… Má nejtrapnější fronta byla na otevření první restaurace McDonald’s v Praze roku 1992. V její půlce jsem se ale dal do řeči s protestujícími v čele s anarchistou Jakubem Polákem, vzápětí frontu opustil a zanedlouho se přivazoval řetězy k bráně u vstupu do Temelína.

Honza Žampa, Hudebník Zpěvák kapely Eddie Stoilow, se kterou si zahrál na bicí i Petr Čech. V devadesátých letech jsem studoval a bydlel na internátu na Maltě. Módním hudebním nosičem byla cédéčka, všude ve světě rostly CD shopy, na Maltě samozřejmě taky. Roku 1993 jsem si před jeden z nich stoupl do fronty, protože vyšel první Snoop Doggy Dogg, deska jménem Doggystyle, která tehdy na Maltě patřila určitě mezi deset nejžádanějších. Vzpomínám, že jsem se až k prodavačům sunul ve vedru dvě a půl hodiny, a když konečně přišla řada na mě, bylo samozřejmě vyprodáno. No nic – koupil jsem si tu desku v klidu o měsíc později a dodnes si ji občas pouštím.

Martina Ptáčková, Bojovnice Mnohonásobná mistryně světa v bojových sportech a velvyslankyně Dobré vůle ČR. Tak já to teda přiznám: bylo to na setkání s Mickey Mousem v pařížském Disneylandu. Fronta byla nekonečná, šílená, ale nevzdala jsem ji. Šlo mi jen a jen o Mickeyho, protože mám sice ráda většinu pohádkových postaviček, ale Mickey je naprostý základ. V té frontě se mnou kupodivu čekaly jen samé malé děti, a tak byl Mickey nadšen, že snad poprvé za svou kariéru vidí taky někoho dospělého. Ze samé radosti si se mnou tehdy zatancoval a pozval mě na prohlídku interiéru svého hradu; no všechny děti záviděly… A aby taky ne. Vždyť komu se to poštěstí, připít si džusem s Mickey Mousem na hradě?!