Kotva

Na zvuky v novém bytě si pořád ještě nezvykl. Ale to, co ho právě probudilo, není obyčejný rámus z ulice. Ruzyňské letiště je odtud jen pár kilometrů, a tohle je burácení leteckých motorů. Teď, uprostřed noci? Spojů není tolik, aby se muselo létat za tmy, a většina flotily Československých aerolinií v téhle chvíli nocuje na Ruzyni. Ví to moc dobře, protože v aerolinkách už pár let pracuje. Má pod sebou sto šedesát lidí, v hlavě letový řád a podle ucha pozná jednotlivé typy letadel. Tenhle zvuk nevydává žádné z nich.

Dunění nepřestává. V oknech sousedních domů se rozsvěcí. Rozespale otáčí kolečkem dráťáku na zdi. Jeho jediná stanice už hodinu po půlnoci vyzvala posluchače, aby vyčkali u přijímačů na důležitou zprávu. Provolání ústředního výboru všemu lidu Československé socialistické republiky, schválené po jedné hodině v noci a telefonicky nadiktované Československému rozhlasu, se opakovaně vysílá už od půl druhé. Netuší, že patří k omezenému množství lidí, kteří sdělení v tuhle chvíli slyší. Vysílač středních vln byl odpojen a zpráva putuje už jen k posluchačům pražského rozhlasu po drátě.

Rychle se umyje, oblékne si čistou košili (zatím neví, že v ní bude muset vydržet další tři dny) a vydá se do noci. Leninkou dolů, kolem Bořislavky směrem k náměstí V. I. Lenina. Je tma, jen tu a tam potká člověka. Nic nejezdí, do kanceláře v centru Prahy je to šest kilometrů, ale většinou z kopce, pro mladého člověka něco přes hodinku svižnou chůzí. Leninovou třídou se směrem k Pražskému hradu sunou malé tanky a další vojenská vozidla a na nebi neustává hřmění, jak v minutových intervalech přistávají na Ruzyni transportní letouny An-12. Z Kulaťáku vystoupá na Letenskou pláň, seběhne ze schodů, nad nimiž ještě před šesti lety stál monstrózní Stalinův pomník, přejde řeku a Haštalskou čtvrtí míří k náměstí Republiky.

Funkcionalistický palác Kotva z roku 1928 byl ve své době příkladem multifunkční moderní stavby se všemi vymoženostmi od ústředního vytápění, teplé vody až po výtahy. V roce 1959 se do něj nastěhovaly Československé aerolinie a interiér nechaly velkoryse zařídit v bruselském stylu. Výkladní skříní podniku je přízemní hala sloužící zákazníkům a cestujícím, kteří tu čekají na autobusy na letiště. Obchodní dům pojmenovaný po prvorepublikovém paláci ještě nestojí, na jeho místě je zatím parčík s betonovou požární nádrží a lavičkami, kam místní chodí venčit psy.

Koncem srpna se rozednívá před šestou. Už svítá, když dorazí k služebnímu vchodu v pasáži naproti kinu. Běžně se pracuje od sedmi, ale lidé se scházejí už teď. Potkávají se tu s dřívější směnou, některé vnitrostátní linky létají už v pět ráno. Dnes však neodstartovaly. Operační kontrola na Ruzyni ještě pozdě večer stihla některým zastoupením dálnopisem sdělit, že letiště obsazuje vojsko. „Držte se, my se taky držíme!“ psali namísto podrobností o odletu linek. Na šestou hodinu ranní na náměstí Republiky obvykle přijíždějí i služební autobusy pro letištní personál. Ten dnes na obsazené letiště nebude vpuštěn.