Rodina chce pokoj navíc, ne novou hypotéku

Byznys

Lidé v koronavirové situaci začali mnohem více spořit, nemají za co utrácet a chtějí větší rezervy, říká Libor Vošický, šéf Stavební spořitelny ČS. Krizová situace spolu s růstem cen bytů podle něj nabízí příležitost ke změnám v přístupu k bydlení. Města budou muset přemýšlet o bytech pro důležité profese, finanční ústavy zase o lepších službách pro své zákazníky.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Covidová situace zamávala s řadou odvětví ekonomiky. Jak se projevila ve stavebním spoření?

Hlavním faktorem, který ovlivňuje počet uzavřených smluv o stavebním spoření, bývá výše úrokových sazeb. Když ČNB v reakci na pandemickou situaci snížila sazby, klesla pro část klientů i atraktivita stavebního spoření. Ten rozdíl ovšem nebyl dramatický, jednalo se o pokles uzavřených smluv v jednotkách procent.

 

Vybírali lidé například častěji naspořené peníze než v jiných dobách?

Naopak, v celém finančním sektoru je patrné, že lidé začali daleko více spořit. Jistě, je tu část lidí, která přišla o příjmy. Ale ti ostatní více šetří. Mají méně příležitostí utrácet, například za dovolené a cestování, nebo cítí určitou nejistotu a chtějí mít větší rezervy.

 

Dá se to nějak vyjádřit v číslech?

V posledních letech roste výše vkladů v celém bankovním sektoru asi o sedm procent ročně, což činí přírůstek přibližně dvě stě miliard korun každý rok. Minulý rok vzrostly vklady o čtvrtinu, tedy asi o dvě stě padesát miliard.

 

Stavební spořitelny přijímají vklady, ale také poskytují úvěry. Jak časté byly u vás žádosti o odklady splátek?

Měli jsme dva režimy odkladů, nejprve náš „vlastní“ ve skupině České spořitelny a pak státem uzákoněné moratorium na splátky. V obou případech dohromady jsme dostali sedm tisíc žádostí o odklad, což odpovídá asi šesti procentům našich klientů.

 

Kolik lidí, kteří měli splátky odložené, má problémy i po skončení moratoria?

Několik stovek. S těmi pak řešíme jejich situaci individuálně. Důležité hlavně je, aby dali včas vědět. Dovedeme jim vyjít vstříc a třeba i poradit s finanční situací, aby jim to vycházelo.

 

 

Nezklamou tři miliony

Stále platí, že jsme po Německu a Rakousku třetí zemí na světě co do rozšíření stavebního spoření?

Je to tak, systém stavebního spoření k nám po pádu socialismu přišel právě z těchto zemí.

 

Stavební spořitelny vykazují celkem zhruba 3,2 milionu vkladových smluv. Kolik z nich uplatňuje nárok na státní podporu?

Celkově žádají o státní podporu asi tři miliony klientů. Je zde tedy zhruba dvě stě tisíc smluv bez státní podpory, protože někteří klienti mají více smluv stavebního spoření, a spoří tedy i bez podpory.

 

Nehrozí nyní, když se rozpočty propadají do drastických schodků, že bude stát hledat úspory třeba právě v podpoře spoření?

Státní příspěvek je samozřejmě atraktivní. Na druhé straně je vidět, že i když se v průběhu času příspěvek státu snížil, klienti jsou na stavební spoření zvyklí. Využívají ho zejména lidé se středními a nižšími příjmy. I proto bych se rušení státního příspěvku moc neobával.

 

Proč myslíte?

Protože i politici uvažují racionálně, minimálně ve vztahu k volbám. Státní podporu k stavebnímu spoření čerpají zhruba tři miliony lidí, náklady státu jsou kolem čtyř miliard korun ročně. Vyplatilo by se politikům zklamat takovou masu voličů střední a nižší příjmové kategorie a ušetřit čtyři miliardy ročně? Jistě, nejsou to drobné, ale v celkovém kontextu veřejných financí by to asi nebyla politicky nejchytřejší úspora.

 

 

Přirozený běh života

Jak vypadá typické chování spořících klientů? Co ukazují čísla vašeho ústavu?

Že se lidé chovají velmi racionálně. Rodiče velmi často spoří pro děti. Většina potomků si po dosažení plnoletosti úspory vybere a nějak je použije. Zhruba od pětadvaceti do pětatřiceti, kdy už mají vlastní příjmy a často ještě nemají rodiny, spoří docela vydatně. V další životní etapě, přibližně mezi pětatřiceti a pětačtyřiceti, si pořídí děti, hypotéky a příliš nespoří. A pak opět začínají, nejprve pro děti, a často pak i pro vnoučata. V chování našich klientů se tak hezky ukazuje přirozený běh života.

 

Jak mnoho klientů si obvykle bere také úvěr ze stavebního spoření?

Klasický úvěr ze stavebního spoření, před jehož získáním musí klient nejméně dva roky spořit, už dnes není příliš obvyklý. V obecném povědomí to ještě možná tolik není, ale stavební spořitelny poskytují úvěry i bez předchozího spoření, a takových je drtivá většina. Jsou to úvěry účelově vázané na zlepšení nebo pořízení bydlení.

 

Na co si lidé nejčastěji půjčují?

Míříme na ty, kteří si chtějí vylepšit dosavadní bydlení, nikoli například na klienty, kteří potřebují financovat nákup bytů na investici. Proto se zaměřujeme na financování rekonstrukcí, renovací, modernizací bytů a podobně. Průměrná výše úvěru je u nás kolem sedmi set tisíc korun.

 

Liší se v tom nějak od klientů ostatních stavebních spořitelen?

U většiny konkurence je průměrná výše úvěrů výrazně vyšší. Blíží se tím spíše hypotečním bankám. My se profilujeme jako „rekonstrukční banka“. A jako taková poskytujeme největší počet půjček, byť v menší celkové výši. Za loňský rok to bylo osmnáct tisíc úvěrů.

 

Prakticky všechny stavební spořitelny jsou už dnes součástí bankovních skupin. V čem je například ve vašem konkrétním případě užitečné spojení s Českou spořitelnou?

Můžeme například využívat celou digitální infrastrukturu banky. Často se mluví o digitalizaci směrem ke klientům, to je samozřejmě důležité. Ale stejně důležitá je digitalizace procesů uvnitř finančních institucí. Pak to teprve klientům přinese opravdu kvalitní a rychlou službu. A je samozřejmě výhodné, z finančního i praktického hlediska, pokud máme stejnou platformu jako nejvýznamnější banka v zemi.

 

Máte nějak s mateřskou bankou rozdělené role na trhu s bydlením?

Česká spořitelna se v této oblasti primárně zaměřuje na poskytování hypoték, my na ty menší půjčky. Říkáme, že pomáháme lidem měnit bydlení v domov.

 

Buřinka, jak se vaší stavební spořitelně také říká, je už dlouho partnerem charitativní organizace Portus Praha. Kam vaše společné aktivity směřují?

Portus se dlouhodobě zabývá bydlením pro mentálně postižené. Je známo, že pokud tito lidé mají kde bydlet, mohou velmi dobře společensky fungovat. My Portus systematicky podporujeme už léta a jsme rádi, že to prostřednictvím populární Akce Cihla dělá i široká veřejnost.

 

Stavba pro Marťany

Velkým projektem s vaší podporou byl Prvok, plovoucí dům vybudovaný 3D tiskem. Čím vás zaujal?

Prvok má myšlenku, obrací se směrem do budoucnosti. Stavebnictví je obor, v němž obecně příliš velké inovace nejsou. Sází na tradiční postupy a spoustu manuální práce. A najednou jsme měli před očima projekt, který se chce pokusit o změnu přístupu díky využití moderní technologie. To se nám velmi zalíbilo.

 

Proč vlastně dům stojí na vodě?

Technicky vzato by klidně mohl stát i na pevné zemi. Jenže sehnat pozemek, k němu stavební povolení a další úřední náležitosti by mohlo trvat roky. Umístění na vodu bylo v tomto směru mnohem jednodušší. A vyplatilo se to i při prezentaci samotného díla. Kdyby stál Prvok někde na okraji Prahy, určitě by si ho nepřišlo prohlédnout takové množství lidí jako na ponton u Střeleckého ostrova.

 

Dovedete si představit, že byste si pořídil třeba chatu vyrobenou 3D tiskem?

Bezpochyby. Krásné je, že dům může mít jakýkoli tvar, nejsou tam žádné limity. Nechcete žádný pravý úhel? Jde to. Nebo se bez pravých úhlů neobejdete? Žádný problém. Navíc Prvok je díky spolupráci se spoustou špičkových interiérových firem krásný i uvnitř. Takovou chatu bych rozhodně bral.

 

Je pravda, že se o netradiční stavbu zajímali i lidé z kosmického projektu SpaceX amerického miliardáře Elona Muska?

Ano, zabývají se totiž úvahami o cestách na Mars a možném osídlování. Pečlivě hledají po celém světě myšlenky a nápady a 3D tisk domů jim připadal velmi zajímavý díky progresivnosti a možnosti realizace v extrémních podmínkách.

 

Šance pro změnu

Pojďme se nyní ale vrátit ještě na zem, k českému trhu s bydlením. V jakém stavu se teď nachází?

Minulý rok byl specifický v tom, že někteří lidé ušetřili peníze, které by šly na jiné výdaje. Zároveň ti bohatší chtěli nějakou jistotu – a dům či byt představuje pro řadu lidí nezpochybnitelnou hodnotu. K tomu se přidává speciálně na pražském trhu nízká nabídka. To vše se podepsalo na zájmu o rezidenční nemovitosti a také na dalším růstu jejich cen, byť ten růst je již výrazně pomalejší než v letech předcházejících.

 

Kdy a kde se může růst cen zastavit?

Pokud se nic výrazně nezmění na počtu nabízených bytů, a to vzhledem ke složitému povolování zatím nelze čekat, tak růst cen může zastavit až tržní princip. Až zájemci o byty zjistí, že ceny jsou tak vysoké, že se nevyplatí nabídnout byt k pronájmu, budou asi hledat jiné alternativy, do čeho investovat.

 

Vysoké pořizovací ceny ovšem mohou být zejména pro mladší ročníky velkou překážkou pro pořízení vlastního bydlení.

Je dost dobře možné, že odpovědí na současnou situaci bude významný rozvoj nájemního bydlení. Pokud bude vlastní nemovitost pro spoustu lidí prakticky nedosažitelná, je to asi nejlogičtější řešení. I tady by ovšem bylo potřeba přispění ze strany státu a zákonodárců.

 

V jakém smyslu?

Dnes případní investoři do nájemních bytů nemají jistotu ochrany svých práv. Jsou zde například omezení ve chvíli, kdy by chtěli dát nájemníkovi výpověď. Chápu důvody, proč to vzniklo. Nicméně majitelé pak raději nabízejí byty ke krátkodobým pronájmům, což zase neřeší situaci těch, kteří chtějí trvale bydlet.

 

Měla by se podle vás zapojit do budování nájemního bydlení i města?

Řekl bych, že ano, ovšem nikoli v běžné komerční sféře, ale v kategorii sociálního bydlení a při zajištění bytů pro profese, které nutně potřebují. Jde například o zdravotnický personál, učitele, policisty, hasiče a další. Ti by buď museli mít takové platy, aby si mohli bydlení v daném městě dovolit, nebo je potřeba jim bydlení nějak usnadnit – dotací na nájem, nějakou obdobou dřívějších podnikových bytů a podobně. Je na veřejných institucích, aby si stanovily nějakou dlouhodobou strategii, jak si v této oblasti počínat.

 

Možná by taková strategie mohla vzniknout v reakci na covidovou situaci, která ukázala, jak podstatná je kritická infrastruktura státu.

Kéž by se to stalo. Obávám se ale, že potřeba dlouhodobých strategií nakonec často ustoupí čtyřletému volebnímu cyklu. Penzijní reforma se také řeší už léta, a výsledek je stále v nedohlednu.

 

Jak se podle vás bude v dohledné budoucnosti měnit trh s běžným komerčním bydlením?

Ceny bytů se s největší pravděpodobností snižovat nebudou, poptávka stále převyšuje nabídku. Určitě se ale budou zlepšovat služby, které pořízení bytu doprovázejí.

 

Jakým směrem?

Banky, stavební spořitelny a další subjekty nebudou uvažovat v rovině svých produktů, ale v kategorii potřeb svých klientů. Jeden příklad za všechny. Když vám děti rostou, tak to, co chcete, není nová hypotéka, ale pokoj navíc. Proto by vám vaše finanční instituce mohla nabídnout například pomoc při výhodném prodeji vašeho dnešního bytu, posouzení ceny nového bydlení, přechod z jedné hypotéky na druhou, překlenovací úvěr a podobně. Totéž například obráceně – tedy, když budou klienti řešit rozvod a potřebu udělat z jednoho bydlení dvě.

 

Takže by finanční instituce mohly mít něco jako „balíčky“ pro řešení základních životních situací?

Přesně o takových věcech se nyní bavíme. Ideální by byly nějaké základní postupy pro nejčastější životní situace klientů a k tomu pak samozřejmě možnost je ještě individuálně upravovat na míru. Jsem si jist, že ta doba je velice blízko.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama